Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Sebrané spisy roztroušeného sklerotika

Jak jsem se nestal manekýnem

19. července 2010 v 2:00 | malkiel
Záměrně používám tento zastaralý výraz, protože v době kdy se tento příběh odehrál ještě neexistovaly modelky ani modelové, ale říkalo se jim manekýni a manekýnky. Dále musím předeslat, že jsem se ani manekýnem stát nechtěl, neboť netrpím exhibicionistickými sklony. V polovině osmdesátých let za mojí tehdejší manželkou přišel její známý a požádal jí, jestli by mu nestála modelem. Byl totiž umělecký fotograf a dostal zakázku na vytvoření kalendáře pro strakonické motocyklové závody ČZ. Manželka na jeho nabídku kývla, protože mladému manželství byla každá koruna dobrá. Současně přišel fotograf s požadavkem, jestli by sebou nemohla přivést nějakého chlapa jako "křoví" k motocyklu. A já jsem jako manžel byl hned po ruce, tak jsem byl zahrnut do tohoto uměleckého projektu.

Zlaté české ručičky (a zlodějské hlavičky)

17. července 2010 v 5:01 | malkiel
V souvislosti s nástupem staronového ministra spravedlnosti pana Pospíšila se opět otevírá téma elektronických náramků pro odsouzené v domácím vězení. Tento projekt prý má stát miliardu korun, obávám se však, že v případě naší republiky to budou vyhozené peníze, neboť odsouzení se nepochybně budou potulovat zcela nekontrolovaně po svobodě. Je faktem, že jinde ve větě tyto náramky fungují velmi dobře, dokonce jsou schopny zjistit, jestli se nenapil odsouzený, který má třeba zákaz pití alkoholu, jak dokazuje nedávný případ americké herečky Lindsay Lohan. "Chlastala jsi, jdeš bručet a šmytec!" Jenže co funguje jinde ve světě nemusí zákonitě fungovat i u nás. Můžou za to "zlaté české ručičky", ale především "vyčůrané české hlavičky".

Realita současnosti

15. července 2010 v 23:55 | malkiel

Heslo tří mušketýrů znělo: "Jeden za všechny, všichni za jednoho." Heslo dnešní doby zní: "Jeden sere na všechny, všichni serou na jednoho."

Jak mně strašil mrtvý pes

12. července 2010 v 3:45 | Malkiel
Před dvěma lety se mi stala nezvyklá příhoda, pro kterou jsem nikdy nenalezl logické vysvětlení. Ten den jsem na chatě pohřbíval posledního ze svých tří psů, konkrétně fenku greyhounda. Hodil jsem na hrobeček poslední lopatu hlíny, zamáčkl slzu v oku a věnoval se dál jiným záležitostem. A jako většina lidí jsem šel večer též spát. O půl třetí v noci mně však vzbudilo houkání alarmu mého auta, které stálo na oploceném pozemku. Vzhledem k tomu, že mám chatu zcela na samotě daleko od civilizace, v mém rozespalém mozku se honily myšlenky, co to asi musí být za magora, který se v noci trmácí loukami a hvozdy několik kilometrů, aby se mi mohl vloupat do auta. S klackem v ruce jsem se blížil k autu, abych domnělému narušiteli vyčinil za rušení mého nočního klidu a páchání nekalostí.

Firma Mountfield a Bohumil Kedlubna

21. června 2010 v 1:08 | Malkiel
Kolik jsi za to dostal, ty BAMBULO? To jsi herec? Stálo ti to za to, ty KEDLUBNO, že jsi ze sebe nechal udělat vola? ------------------------------------------------------------------------------------------
Záplava reklam nás neustále bombarduje ze všech stran, člověk už je většinou ani nevnímá. Občas se však vyskytne reklama, která zaujme svým vtipem a nápaditostí. Výše parafrázovaná reklama mezi ně ovšem nepatří. Ta může zaujmout tak nanejvýš svojí debilitou a trapným hereckým projevem pana Klepla. Odborníci na reklamu ovšem mohou tvrdit, že právě taková reklama je ta nejefektivnější. Asi nepatřím do té správné cílové skupiny, na kterou je směrována tato reklama. Už kvůli tak hloupé reklamě bych si u Mountfieldu nic nekoupil. Vlastně bych si tam nekoupil nic i z jiných důvodů. V hobbymarketu asi kilometr vzdáleném od prodejny Mountfield v Praze na Pankráci jsem totiž koupil stejnou motorovou kosu jako prodávali v Mountfieldu, jenže za poloviční cenu. Jen nebyla červená a neměla nápis Mountfield. Ty notebooky, Xboxy a kola štěstí holt musí někdo zaplatit a firma Mountfield to rozhodně nebude, vy KEDLUBNY.

Spory okolo nové sochy Svobody

12. června 2010 v 2:39 | Malkiel
V uplynulých dnech proběhla světovými médii zpráva, že se Američané chystají postavit další sochu Svobody, tentokrát v mužském provedení. Iniciátorem této akce je NMF (National Monument Foundation - Národní nadace pro monumenty). Podle předběžných návrhů by socha měla stát v přístavu města Charleston ve státě Jižní Karolína. A vzhledem k tomu, že původní slavná socha Svobody v New Yorku je ženského pohlaví, jako přirozená protiváha bude tato nová socha mužského pohlaví. Podle vedení NMF má nová socha pozdvihnout upadající sebevědomí Američanu a upevnit klesající prestiž Spojených států na mezinárodním poli.

Když sousedi zlobí

9. června 2010 v 1:29 | Malkiel
Návštěva blogu se jménem Bezohlední sousedé, jehož majitelka se roztomile podepisuje Janinka, mně přivedla k zamyšlení nad svými sousedy a to většinou již bývalými. Musím se přiznat, že na sousedy jsem měl většinu svého života víceméně štěstí, na rozdíl od majitelky zmiňovaného blogu. Asi nejotravnějšími byli právě ti, kteří bydleli kdysi přímo nad námi. Oni se ve svém žargonu nazývali "světští", ostatní populace je nazývala "kolotočáři". Ženy té rodiny byly doma stejně ječivě hlučné, jako když na poutích přeřvávaly hudební kakofonii linoucí se z tlampačů a vyzývaly kolemjdoucí k návštěvě atrakcí: "Panééé, pojďte slečně vystřelit růžičku". Bohužel to bylo v paneláku, kde bylo i tiché pšouknutí slyšet tři patra nahoru a tři patra dolů.

"Kyselá prdel" pro obec Přepychy

30. května 2010 v 3:03 | Malkiel
Jsem pravidelným čtenářem humoristického časopisu SORRY, který dříve vycházel s podtitulkem PRDEL (Pravá DEmokratická Legrace). V časopise je jedna zajímavá rubrika, ve které redaktoři udělují dva tituly. Jedná se o titul "Kyselá prdel" za špatné skutky a "Sladká prdelka" za dobré skutky.
V souvislosti s právě ukončenými parlamentními volbami mně napadlo, že bych si mohl tyto tituly vypůjčit. Jako jedna z prvních obcí, ve které byly sečteny volební výsledky, byla východočeská obec Přepychy u Pardubic. Na tom by ovšem nebylo nic zvláštního. Zarážející je spíš fakt, že vítězem parlamentních voleb v té obci se stali komunisti.

Bronzová socha Jana Husa byla ukradena

14. května 2010 v 1:51 | Malkiel
V uplynulých dnech došlo v našem hlavním městě k politováníhodné události. Ze Staroměstského náměstí byla ukradena slavná socha Mistra Jana Husa. Vzhledem k tomu, že mnohatunová socha byla z bronzu, je důvodné podezření, že za krádeží stojí zloději barevných kovů. Je záhadou, jak mohla tato ohromná socha nepozorovaně zmizet přímo pod dohledem kamer i městských strážníků. Protože byla tato socha významnou dominantou turisty velmi oblíbeného Staroměstského náměstí, nechal pražský magistrát okamžitě vyhotovit kopii této sochy vymalovanou na plátně, aby návštěvníci hlavního města tak úplně nepřišli o tento úchvatný pohled.

Gottwaldův puch

13. května 2010 v 2:57 | Malkiel
Tento článek by mohl být volným pokračováním předchozího článku o Lucii Borhyové a jejím prohlášení, že čeští muži smrdí. Někteří nepochybně ano. Nedávno jsem navštívil nově rekonstruovaný památník na vrchu Vítkově v Praze. Přesto, že na ten památník již desítky let téměř denně koukám, nikdy jsem uvnitř nebyl. Ostatně kromě papalášů, kteří se tam chodili klanět svým ideovým vůdcům tam za minulého režimu žádný obyčejný smrtelník nemohl. A taky proč by tam lezl.

ČSSD plánuje obnovení Stalinova pomníku

7. května 2010 v 2:17 | Malkiel

Z Asie do Evropy rychlostí světla

6. května 2010 v 1:44 | Malkiel
V nedávné době proběhly světovými médii informace o pokusu, který chystali vědci z Evropské organizace pro jaderný výzkum. V obrovském urychlovači LHC (Large Hadron Collider), který je postaven ve Švýcarsku blízko Ženevy, se pokoušeli uměle vytvořit tzv. "černou díru". Černá díra je určité místo kdekoliv ve vemíru, v kterém nenávratně mizí jakékoliv hmotné předměty i energie.

Romové, Cikáni a kocour Mikeš

5. května 2010 v 21:28 | Malkiel
Tak nám chtějí zakázat kocoura Mikeše. Celá situace okolo stížnosti na "rasistický" text Josefa Lady v pohádkové knížce by mohla vyznívat komicky. Kdyby ovšem stížnost nebyla brána vážně a kdyby se ke stížnosti nepřipojily některé etnicky orientované organizace. Cikáni u nás odjakživa byli Cikáni, dokonce se tak i sami nazývali. Jenže před několika lety jim někdo poradil, že by se měli nazývat Romové.

Člověk je podivný tvor

5. května 2010 v 2:49 | Malkiel
Ze všech roztodivných tvorů na Zemi je člověk asi tím nejpodivnějším a nejrozporuplnějším. Zatímco ostatní tvorové fungují racionálně a pragmaticky na základě pudu sebezáchovy, člověk má vytrvale sebezničující tendence. A nejen sebezničující. Má tendence zničit i všechno kolem sebe.

Předvolební tápání "obyčejného člověka"

2. května 2010 v 3:34 | Malkiel
S blížícím se termínem voleb v ulicích přibývá bilboardů vyzývajících ovčany k vhození správného volebního lístku do urny. Bilboardy jsou vesměs jako vždy lživé, arogantní, hloupé a nudné. Některé bych si troufnul nazvat blilboardy. V této nudné šedi mně zaujaly pouze dva bilboardy, každý svým způsobem. Na jednom z nich na nás blahosklonně shlíží kostlivec s dýmkou v ruce.

Drobné zamyšlení nad pálením čarodejnic

1. května 2010 v 6:27 | Malkiel
Většina občanů naší země je obeznámena s rituálem zvaným "pálení čarodejnic", který každoročně probíhá o takzvané filipojakubské noci z 30.dubna na 1.květen. Tento svátek má hluboké historické kořeny a je též znám z germánské kulturní oblasti jako Valpuržina noc (Walpurgisnacht) nebo z keltské oblasti jako Beltine. Proč je u nás tato noc nazývána "filipojakubskou" je tak trochu záhadou.

Úryvky ze života bláznů

20. dubna 2010 v 0:59 | Malkiel
Ve své bývalé živnosti jsem se setkával s velkým množstvím zákazníků, které jsem pracovně navštěvoval většinou u nich doma. Při této práci jsem se setkal s neuvěřitelně širokým spektrem podivínů, psychopatů, paranoiků nebo prostě jen obyčejných bláznů.

Zlomyslnost webových počítadel

3. dubna 2010 v 2:20 | Malkiel
Asi jako každého majitele nového blogu i mne zajímala návštěvnost. Mimo jiné mne hlavně zajímalo, které články jsou navštěvovány více a které méně. Počítadlo na úvodní stránce blogu však tyto hodnoty ukazuje velmi nepravidelně, několik dní za sebou třeba vůbec ne. Podle nápovědy jsem si tedy nainstaloval počítadlo návštěv zvané Toplist. Po několika pokusech se práce zdařila a počítadlo začalo počítat. Sice neukazuje návštěvnost jednotlivých stránek, ale budu mít dokonalý přehled o celkové návštěvnosti.

Klub exhibicionistů

15. března 2010 v 1:10 | Malkiel
Když jsem před půlrokem zakládal tento blog, vůbec jsem nevěděl co budu psát. I přes počáteční rozpaky jsem postupně vyexkrementoval 68 článků. Ne několik řádků tvořících články, ale mnohařádkových článků. Nedělám si iluze o kvalitě svých článků. Kvalitu článků musí posoudit náhodný čtenář, který na můj blog zabloudí. Pochopitelně s přihlédnutím k faktu, že jsem blog pojmenoval "Můj nočník".

Jugoslávie aneb patálie u moře podruhé

27. února 2010 v 16:52 | Malkiel
Po vyléčení ze zánětu lebečních dutin, který jsem si přivezl z dovolené na Baltu, následoval můj druhý pokus přijít na chuť rekreaci u moře. Pro tentokrát jsme kategoricky zavrhli cestu do jakékoliv země na severu Evropy a naše volba padla na Jugoslávii. Cestování do Jugoslávie ovšem nebylo za komančů jednoduchou záležitostí.

Patálie v Polsku

24. února 2010 v 2:30 | Malkiel
Jednou z oblíbených činností velké části lidstva, a to zejména vnitrozemců, je trávení letních dovolených u moře. Přiznám se, že i já jsem se dvakrát pokoušel najít zálibu v této činnosti. Nebylo mi však dopřáno užít si u moře takové potěšení, abych se k tomuto způsobu rekreace vracel. V sedmdesátých letech měl občan "tábora míru a socialismu" velmi omezené možnosti k návštěvě mořského pobřeží. Bez potupné a velmi nejisté žádosti o devizový příslib a výjezdní doložku do kapitalistické ciziny mohl člověk navštívit jen Baltické moře v Polsku nebo NDR a Černé moře v Bulharsku nebo Rumunsku.

Bože, ochraňuj nás před politiky

11. února 2010 v 22:32 | Malkiel
Když jsem zakládal tento blog, tak jsem si dal předsevzetí, že jej nebudu zasviňovat politikou. Snad se svému předsevzetí příliš nezpronevěřím, když se v tomto článku politiky jen tak dotknu. Respektive vnějších projevů politiky. V uplynulých dnech již vypukla předvolební kampaň, v důsledku čehož se naše zem začíná zaplňovat billboardy, ze kterých se na nás budou šklebit politici a budou nám zase slibovat modré z nebe.

Podivuhodné aspekty sportovního lovu

6. února 2010 v 19:46 | Malkiel
Nikdy jsem neaspiroval na roli "tichého blázna", jak jsou mnohdy nazýváni rybáři. Ryby rád konzumuji, ale nebaví mně kvůli nim dlouhé hodiny vysedávat na březích rybníků či řek. Rybáři tvrdí, že jim nejde ani tak o ty ryby, jako spíš o relaxaci. Což ovšem nechápu. Dovedu totiž relaxovat i bez toho, aniž bych prahnul po tom, že někoho chytnu háčkem za pysk.

Poťouchlé chování automatických praček

20. ledna 2010 v 1:47 | Malkiel
Jedním z vynálezů, který významně ovlivnil život značného počtu obyvatel, je nepochybně automatická pračka. Tento fakt si uvědomuji zejména při vybavování si vzpomínek na dětství, kdy jsem se musel povinně zúčastňovat pravidelné měsíční akce zvané "velké prádlo" ve společné domovní prádelně. V té době byly pračky v domácnostech asi tak stejně vzácné, jako automobily. A těch několik málo praček, které mezi obyvateli byly, pochopitelně postrádalo jakoukoliv automatiku.

Moje vnitřní hovado

6. ledna 2010 v 0:43 | Malkiel
V tomto článku bych se chtěl pozastavit nad fenoménem, který jsem si nazval "Moje vnitřní hovado". Charakteristika tohoto fenoménu je složitá. Není vidět, není slyšet, není cítit, nedá se nahmatat. Jeho přítomnost lze vypozorovat pouze podle jeho činnosti. Vnitřní hovado není nějaká slintajicí příšera, kterou známe z filmu Vetřelec, jak se sápe z břišní dutiny Sigourney Weaver. O to je možná nebezpečnější, protože je neuchopitelné.

Patálie se sršni

6. listopadu 2009 v 23:31 | Malkiel
Po včelím dobrodružství z předešlého roku, popisovaném v článku "Patálie s včelami", jsem další chatařskou sezónu zahajoval poněkud s obavami.Včely však již byly z chaty pryč, tak se mi ulevilo. Těm několika sršňům, kteří spolu s ostatním hmyzem občas poletovali okolo verandy, jsem nepřisuzoval nějaký větší význam. Jsme přece v přírodě a sršni do přírody patří.

Údolí mrtvého muže

3. listopadu 2009 v 0:26 | Malkiel
Nadpis článku by mohl naznačovat, že se jedná o známé "Údolí mrtvého muže" (Dead man valley) z filmu Limonádový Joe, kam padouši vylákali šlechetného konzumenta Kolalokovy limonády. Nejedná se o toto údolí, neboť podle textu písně "Arizóna, to je pravých mužů zóna", zatímco oblast o které budu psát je spíš "mrtvých mužů zóna".

Chvála satelitního prohlížeče Google Earth

2. listopadu 2009 v 2:43 | Malkiel
Není pochyb o tom, že prohlížeč Google je zřejmě jeden z nejlepších vyhledávačů na světě. Náš slovník dokonce obohatil o nové sloveso - gůglovat. Podobně jako švédský vysavač Electrolux kdysi dal jméno činnosti zvané vysávání prachu. My totiž nevysáváme, my luxujeme. Stejně jako nehledáme na Googlu, ale gůglujeme. Ano, Google je výborný. Ale satelitní prohlížeč Google Earth je podle mého názoru naprosto geniální.

Rafting na řece Inn v Alpách

29. října 2009 v 0:08 | Malkiel
Se svobodou vyzvoněnou klíči na náměstích se na naše obrazovky vplížily též vesměs příšerné americké a o několik let později ještě příšernější latinsko-americké seriály. Vrcholem kulturní pokleslosti televizní tvorby byl nepochybně seriál Dallas s bratry čítankově zlým "Džejárem" a nesnesitelně kladným Bobbym Ewingovými, běžící vždy v neděli večer.

Předvánoční martyrium

27. října 2009 v 0:29 | Malkiel
Vánoce vtrhly do supermarketů, cinkání rolniček mezi regály a blížící se nákupní šílenství mi připomnělo mé dětské předvánoční zážitky. Tehdy jsme s rodiči a starším bratrem bydleli za devatero horami, za devatero lesy, v pražském Nuselském údolí, starousedlíky zvaném Jamrtál. Podle některých pramenů je to zkomolený tvar německého jména Hammertal, což v českém překladu znamená Údolí kladiva, neboť kdysi na tamním potoce Botiči stávala vodou poháněná kovárna neboli hamr.

Nejdou mi nahrát fotky do galerie

26. října 2009 v 1:06 | Malkiel
Výborně, jen jsem se naučil trochu pracovat s blogem a začal jsem být na sebe i trochu pyšný, tak pic kozu do vazu, blog si zase začal žít vlastním životem. Ještě předevčírem jednoduchá operace nahrávání obrázků do galerie se změnila v dlouhou řadu nekonečných a marných pokusů, končící přiblblou a nic neříkající hláškou - Chyba: Nepodařilo se uložit převedený originál. To jsem si prosím ráčil všimnout, že se to nezdařilo. Raději bych uvítal hlášku - Chyba: Milý bloggere, jsi extrémně nešikovný, tak žádný obrázky mít nebudeš, trhni si nohou, nebo Chyba: Milý bloggere, omlouváme se, ale chyba je na naší straně, co nejdříve se to budeme snažit opravit. Na můj mailový dotaz adminovi taky žádná odpověď. No jo, já zapomněl, že ten blog je zadarmo, tak co člověk může chtít. Asi chybička v Matrixu. Jen takový skromný dotaz ostatním bloggerům - Jsem tu za blbce jen já nebo to potkalo i někoho jiného?

Volga GAZ 24, moje soukromá legenda

24. října 2009 v 23:47 | Malkiel
Za svůj dosavadní život jsem vlastnil řadu automobilů. Počínaje předválečným kabrioletem Opel Olympia, přes Škodovku, Dacii, Volhu, několik Fordů, Fiatů, Renaultů a džípů, až po můj současný automobil ze "staré dobré Anglie". Některé vozy projely mým životem bez výraznějších vzpomínek, na některé automobily však s nostalgií vzpomínám. Mezi ně jistě patří i vůz Volga GAZ 24, pojmenovaný podle stejnojmenné ruské řeky.

Radosti cestování hromadnou dopravou

23. října 2009 v 2:53 | Malkiel
Můj život je mimo jiné i díky mé živnosti bytostně vázán na jízdu automobilem. Sice možná k nevelké radosti ekologů, ale na svoji obhajobu musím poznamenat, že provozováním svého auta přispívám nemalými částkami do státní pokladny formou všemožných daní a dalších otevřených i skrytých poplatků. Kamarádka o mně dokonce tvrdí, že lépe jezdím autem než chodím. Moje fixace na automobil způsobila, že jsem asi dvacet let nepoznal slast cestování prostředky hromadné dopravy. Až do nedávna.

Houbová ruleta

18. října 2009 v 3:33 | Malkiel
Bez nadsázky lze říci, že sběr a konzumace hub jsou českým národním koníčkem. Rok co rok jsou v houbařské sezóně lesy obsypány zaparkovanými automobily hub chtivých spoluobčanů. Jindy klidné lesy v tomto období hlukem a množstvím obyvatel připomínají spíš centrum rušného velkoměsta, než oázu ticha a samoty. Naši houbařskou veřejnost lze rozdělit do tří základních kategorií.

Jak jsem kradl pípy

16. října 2009 v 1:48 | Malkiel
Jednoho prosincového pátku, před více jak dvaceti roky, jsem jako zaměstnanec jedné obchodní organizace pracovně navštívil jisté malé městečko. Současně se mnou tam byl též kolega, jinak náruživý sběratel starých půlitrů, korbelů, láhví, tácků a vůbec všech věcí souvisejících s hospodami. Na chalupě si dokonce, k nevelké radosti jeho manželky, vybudoval soukromou pivnici, vybavenou těmito exponáty. V městečku stál na náměstí zrušený a zdevastovaný hotel Pošta, o jehož případné rekonstrukci právě probíhalo jednání mezi naší organizací a místním národním výborem.

O zlomyslnosti neživých věcí

8. října 2009 v 22:53 | Malkiel
Před několika lety jsem se stal hrdým účastníkem globální sítě zvané internet. Šest let surfování a plkání na diskuzích ve mně vytvořilo neochvějný pocit starého harcovníka internetu a mé druhé já mi našeptávalo, že je třeba vykročit od založení profilu na Seznamu.cz do nových výšin vlastní tvorby a seberealizace.
Můj zrak padl na spásnou nabídku: Vytvořte si vlastní blog. A zdarma!!! No super, to je něco pro čecháčka. Otevřu kýženou stránku a dozvídám se, že blog mohu mít založen za tři minuty.

Jak jsem se nestal spisovatelem aneb Pan Wiewegh může klidně spát

7. října 2009 v 0:43 | Malkiel
Začátky mých pseudoliterárních pokusů spadají do období docházky na první stupeň základní devítileté školy. V té době jsem byl oslněn úchvatnými dobrodružstvími Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka. Inspirován těmito postavičkami jsem se hbitě pustil do literárního tvoření. Nemůže to být přece nic tak těžkého, postavy jsou dané, příběhy a zápletky se přímo nabízejí.
 
 

Reklama