Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Sebrané spisy roztroušeného sklerotika

Devalvace událostí

20. března 2011 v 12:27 | Malkiel
Média na nás valí informace o událostech takovým způsobem, že ještě před pár dny tragické události se stávají téměř bezvýznamnými. Blogeři si toho mohou všimnout ve zpravodajství tn.cz na hlavní sránce blog.cz. Ještě před týdnem nás všechna zpravodajství zaplavovala informacemi o tragédii v Japonsku. Ve středu bylo Japonsko smeteno ze stolu a hitem zpravodajství se stal nález pohřešované Aničky. Na pouhé tři dny, protože od včerejška hlavní stránky zpravodajství zaplňují informace o událostech v Libyi. Anička už přestala být pro novináře zajímavá stejně jako před pár dny Japonsko. Stačí pár dní a po Japonsku a po Aničce už ani neštěkne novinářský pes. Můžete si tipnout jak dlouho se Libye udrží na hlavních stránkách zpravodajství. Já si myslím, že tak maximálně do středy. Média rychle potřebují nový materiál na hlavní stránky, něco nového se musí stát. Možná novináři sami někoho zabijou, aby měli o čem psát.
Vlastně by to mohl být praktický nápad, kdyby si velké mediální společnosti vytvořily nějaké tajné komando, které by ve světě páchalo různé tragické události. Novináři by tak mohli být přímo na místě činu ještě před jeho spácháním a informace by se tak čtenářům i divákům donesly úplně nejčerstvější.

Moře nafackovalo Japoncům

19. března 2011 v 0:29 | Malkiel
Tragédie, která potkala Japonsko, je z lidského pohledu hrozná. Lidské utrpení asi netěší žádného slušného člověka. Podívejme se však na tyto události z jiného pohledu.
Japonsko doslova ve velkém rabuje moře a oceány. 127 milionů Japonců ročně sní okolo 10 miliard!!! tun ryb. Japonské rybářské flotily ročně vyloví 6 miliard tun ryb, zbývající 4 miliardy tun se dovezou.

V Blogánii se něco podělalo

27. února 2011 v 23:22 | Malkiel
Milé děti, za devatero horami a za devatero lesy leží malé království, které se nazývá Blogánie.
V Blogánii vládne král, který sám sobě říká JÁ NEJVĚTŠÍ. Možná si tak neříká, ale přinejmenším si to myslí. Král v zemi vládne přísně a spravedlivě. Přesněji řečeno, vládne spíš přísně než spravedlivě. To už se někdy milé děti tak stává, že některým lidem stoupne sláva a moc do hlavy, a potom nevědí co roupama. A proto se jeho poddaní o něm a o jeho vládnutí smí vyjadřovat jen pochvalně. Jak se nějaký poddaný vyjádří neuctivě, tak šup, hned dostane po létech. Přičemž, co je nebo není neuctivé, o tom si rozhoduje sám král.

Život mívá smysl pro humor

26. února 2011 v 23:25 | Malkiel
Spojení křestních jmen a příjmení někdy přináší humorné kombinace. Moje pra-prababička měla nezvyklé křestní jméno Tekla. Toto ženské jméno pochází z Blízkého Východu a jeho jedinou známou nositelkou je svatá Tekla z Ikonie, souputnice a učednice apoštola Pavla z prvního století po Kristu.

Zrodila se nová celebrita

25. února 2011 v 22:50 | Malkiel
Ještě před pár dny jsem si myslel, že komerční televize nemůže klesnout hlouběji, než klesla TV Nova uvedením tureckého veledíla "Tisíc a jedna sračka". Mýlil jsem se však. Je to možné. Televize Prima v soutěži o diváka přišla s těžkým trumfem a chystá se naše diváky obohatit novou reality show "Šéfka".

Ten primátor je fakt mimozemšťan

20. února 2011 v 2:05 | Malkiel
V listopadu loňského roku jsem uveřejnil článek Nový primátor je mimozemšťan. Od té doby se však dějí věci, které potvrzují, že je to pravda. Od listopadu se mi pravidelně dvakrát měsíčně pod tímto článkem objevují komentáře se záhadným textem. Při podrobnějším zkoumání bylo zjištěno, že text komentářů je v jazyce Ferengů, který je rodným jazykem pana primátora používaným na planetě Ferenginar. Text komentářů samozřejmě nemohl být přeložen, protože překladač Google ještě nemá ferengštinu ve své databázi. Proto text komentářů vypadá jako nepochopitelný shluk písmen a znaků. Ferengština totiž není kompatibilní s češtinou, ani s žádným jiným pozemským jazykem.

A bublina splaskla

16. února 2011 v 0:25 | Malkiel
Ještě před deseti dny nás televize Nova bombardovala informacemi o tom, jaké štěstí nás čeká v podobě seriálu Tisíc a jedna noc. Štěstí se však nekoná. Od uvedení prvního dílu sledovanost tohoto seriálu trvale klesá. A tak již po pouhém týdnu vysílání televize potichu přesunula turecké veledílo z hlavního vysílacího času do podvečerních hodin.
Gratuluji občanům této země k tomu, že nejsou tak debilní, jak televize Nova předpokládala.

Tomáš je génius

10. února 2011 v 23:22 | Malkiel
Jste mladí a nevíte jaký budete za čtyřicet nebo padesát let brát důchod? Nevěšte hlavu a dojděte si za Tomášem do České spořitelny. Tomáš je totiž génius. Světoví ekonomové ani netuší, kterým směrem se bude vyvíjet světová ekonomika během následujících měsíců. Ale Tomáš, ten to ví všechno přesně. On vám spočítá jak vysoký důchod budete brát za padesát let. On ví, jaká bude za padesát let inflace, jaká bude hodnota peněz a jakou měnou se u nás bude vůbec platit. On ví jestli vůbec ještě nějaké peníze budou existovat a nebude znovu zaveden výměnný obchod. Toho kluka je úplně škoda v té České spořitelně. Tomáš by měl sedět v ekonomické radě nejvyspělejších států světa zvané G7. Ten by tam těm troubům se svým ekonomickým jasnovidectvím vytřel zrak.

Tisíc a jedna sračka

9. února 2011 v 23:04 | Malkiel
Včera jsem se podíval na dvacet minut nového trháku našich obrazovek, kterým má být údajně turecký seriál Tisíc a jedna noc. A musím říci, že seriál nezklamal mé očekávání. Je to sračka. Tisíc a jedna sračka. Čtenářům se omlouvám za několikeré použití vulgárního slova. Častější návštěvníci mého blogu vědí, že se až na vyjímky vulgárně nevyjadřuji. A zde se právě vyskytuje jedna z těch vyjímek. Těžko bych totiž pro tento seriál hledal příhodnější označení. A pokud bych použil odborné označení "diarrhoe", tak by tomu většina čtenářů nerozuměla a nebylo by to ani tak výstižné.

Egypt na rozcestí

7. února 2011 v 23:18 | Malkiel
Na svém převážně nevážném blogu si pro tentokrát dovolím vážnou úvahu. Úvahu o Egyptě. Nikoliv o Egyptě faraonů, ale o současném Egyptě. O Egyptě těchto dnů. Egypt se totiž ocitl na rozcestí. Dovolil bych si přímo říci, že na osudovém rozcestí. Posledních několik desítek let byl Egypt politicky stabilním státem se stabilní ekonomikou. Byl státem, který se již kdysi pod vedením Anwara Sadata vymanil z arabsko-muslimské protiizraelské koalice neustále chřestící zbraněmi. Po třech prohraných válkách s Izraelem si totiž egyptští vůdcové spočítali, že bude výhodnější tuto zemi již nenapadat a udržovat s ní spíš přátelské sousedské vztahy.

Opět dohady v Autorském klubu

6. února 2011 v 22:50 | Malkiel
Při pohledu na titulní stránku jsem se musel škodolibě pousmát. Opět se totiž řeší problémy s Autorským klubem. Od začátku AK je to v podstatě takové perpetuum mobile. Pořád se řeší Autorský klub. A nikdy nevyřeší, protože zásadou při odstraňování problému je nezbytnost odstranění příčiny problému. Hlavní příčina problémů Autorského klubu totiž spočívá v tom, že nějaký AK vůbec existuje.

Nové televizní sraliály

5. února 2011 v 23:09 | Malkiel
V souvislosti s předpokládaným úspěchem nového tureckého seriálu Tisíc a jedna noc se naše komerční televize rozhodly v blízké budoucnosti uvést na naše obrazovky další seriály s pohádkovou tématikou. Je sympatické, že tato díla budou významným příspěvkem k postupující multikulturizaci Evropy. Všechny tyto seriály totiž pochází z televizní tvorby zemí, které nám jsou geograficky velmi vzdáleny a které nám dosud byly vzdáleny i kulturně.

Turci opět míří do Evropy

3. února 2011 v 22:57 | Malkiel
Po šestset let minulého tisíciletí byla Evropa ohrožována válečnými a loupeživými nájezdy Osmanských Turků. Expanzívní politika tureckých sultánů byla definitivně ukončena porážkou Turků v I.světové válce a rozpadem Osmanské říše. Uplynulo však necelých sto let a Turek opět dostal zálusk na Evropu. Tentokrát se však rozhodl pro jiný způsob strategie. Už nepřichází se svými zakřivenými meči, ani katapulty na vrhání kamenných koulí, s kterými se kdysi pokoušel dobýt Vídeň. Tentokrát se nás Turek rozhodl oblažit kulturně. První tureckou vlaštovku představuje šílený dálniční policajt Gerchan, vystupující v ještě šílenějším německém seriálu Kobra 11. Po Gerchanově úspěchu u slaboduchých diváků se tentokrát potomci Osmanských Turků rozhodli zaútočit přímo a v plné kulturní zbroji. Výsledkem této invaze je turecký televizní seriál, který zakrátko vtrhne na naše obrazovky. Lstivý Turek si jako název seriálu vybral jméno nám Evropanům důvěrně známé knížky Pohádky tisíce a jedné noci.

Krávy, volové a hovada

30. ledna 2011 v 22:32 | Malkiel
V diskuzi pod mým minulým článkem prohlásil bloger David Bachmann, že je mu záhadou, proč bývají ženy identifikovány s krávami a muži s hovady nebo voly. Že prý ani geniální Sigmund Freud o tom ve svém díle nikde nepíše. Pokusil bych se tedy zaplnit tuto mezeru v díle pana Freuda.
Domnívám se, že vysvětlení by mohlo být jednoduché. Pokud se rozhlédneme po zvířatech, která běžně známe a nebo s nimi dokonce přicházíme do styku, tak bezkonkurenčně nejtupější výraz mají krávy a volové. A nejen to, že mají tupý výraz. Oni jsou tak nějak celí tupí. Jsou zcela bez emocí. Do krávy můžete kopat a ona ani nehne brvou, jen dál tupě čumí. Dovedete si například představit, že by si kobyla nechala nasadit na cecky odsávačku a dovolila ze sebe pumpovat mléko?
Rozsáhlé oblasti severní Ameriky a Austrálie byly kolonizovány právě díky dobytčím spřežením. Totéž platí i pro Afriku, kde búrští vortrekeři dobývali nehostinnou jižní část tohoto kontinentu.
Žádní ušlechtilí koníci, jak to zkresleně vidíme ve filmech, ale obyčejný a tupý dobytek. Dobytek totiž vydrží mnohem více než kůň, utáhne mnohem více nákladu a díky silným kostem je i méně zranitelný než kůň. Což bylo pro osadníky zásadním faktorem, protože tažná zvířata bývala jejich jediným majetkem na cestách k vysněnému ráji. Současně je dobytek méně náročnější na stravu, což bylo důležité zejména na vyprahlých pláních nových kontinentů. Když byl na cestě nedostatek trávy, tak dobytek sežral cokoliv. Okusoval keříky, kaktusy i sluncem spálenou trávu. Kůň je fajnšmekr, ten chce zelenou pastvu nebo seno. Ten by například nejedl granulované vlastní výkaly, jako se to dělalo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století u hovězího dobytka. Prvními osadníky nových kontinentů byli zejména sedláci. Oni tam šli za půdou, kterou nemohli v Evropě získat, protože už byla dávno skoupena bohatými. Sedlák uvažuje vždy prakticky a racionálně. Pro sedláka má dobytek mnohem větší užitnou hodnotu než kůň. Kráva jim dávala pochopitelně telata, mléko, tahala náklady, tahala pluhy a když dosloužila, tak dala maso k jídlu, kůži na boty, rohy na knoflíky a kopyta na klíh k lepení nábytku. Vůl kromě telat a mléka dával to samé, navíc utáhl hodně nákladu, protože je prostě silný....jako vůl.
Není pochyb o tom, že nejužitečnějším živočichem, jakého kdy člověk měl, je právě hovězí dobytek. A to navzdory vzletným prohlášením o "nejkrásnějším pohledu z koňského hřebetu" nebo o psu jako nejlepším příteli člověka. Ani pes ani kůň za celou historii společného života neudělali pro člověka zlomek toho, co tupé krávy a hloupí volové.

Kráva.cz

29. ledna 2011 v 23:41 | Malkiel
V souvislosti s edičním plánem internetových magazínů, který byl zveřejněn v článku Krásná.ale.blbá,cz, se podařilo vypátrat další plánované tituly.
Z úst mnoha žen často můžeme zaslechnout věty jako například "Já kráva mu ještě vařím a peru" nebo "Že jsem si já kráva tenkrát radši nevzala Pepu od sousedů" popřípadě "Kde jsem teď mohla být, kdybych já kráva tenkrát poslechla mámu, když mně před tebou varovala". Pro tyto ženy je určen internetový magazín s názvem Kráva.cz. Na přiloženém obrázku si můžete prohlédnout grafický návrh hlavní strany připravovaného magazínu.

Dalším plánovaným titulem bude magazín o mužích se specifickým zaměřením na jejich koníčky, s názvem Hovado.cz

Posledním plánovaným titulem bude další magazín o mužích s názvem Prase.cz

Prasata útočí

26. ledna 2011 v 23:30 | Malkiel
Infekční situace je tuto zimu pro obyvatelstvo velmi příznivá. Díky brzkému příchodu zimy se celá Evropa prakticky vyhnula tradiční podzimní chřipkové epidemii. Pro lidi báječná situace. Ovšem ne pro farmaceutické koncerny. Jejich žně, při kterých si mastí kapsu na lécích proti chřipce, vakcínách a dalších lécích, byla tentokrát zkrácena o dva měsíce. A to pánové z firem Baxter, Novartis, Bayer a mnoho dalších nemají rádi, když je příroda takto nespravedlivě okrade. Ne že by tyto firmy zchudly, nebo dokonce zkrachovaly. Na to jsou příliš silné v kramflecích, na to mají z občanů vyždímaných už příliš miliard. Nezchudnou, jen tuto zimu nezbohatnou tak, jak jsou zvyklí. Zvlášť firma Baxter, která si neskutečně namastila kapsu na údajné pandemii prasečí chřipky. Ale jak se zdá, firma Baxter zřejmě vsadila na osvědčené metody. Vzápětí, co se naše čekárny začaly plnit chrchlajícími občany, v tu ránu jsme se dozvěděli z médií, že se k nám ze Západu opět "valí" prasečí chřipka, která nás tentokrát už jistojistě zabije, když jsme se předloni nenachali očkovat. Podívejte se na majetkové poměry v našich médiích. Myslíte si, že se dominantní majitel více než 100 našich novinových titulů, německé vydavatelství Vltava-Labe-Presse, nějak nedomluví s německými a švýcarskými farmaceutickými koncerny? Za jistý obolus pochopitelně ano. Takže se připravte na to, že následujících několik měsíců budou naše média opět zahlcovat informace o prasečí epidemii. Která v Evropě pochopitelně žádnou epidemií nebyla. A už vůbec ne pandemií, natož nějakou smrtící. A empaticky nás budou informovat o pacientech, kteří umřeli na prasečí chřipku. To, že ti nemocní už tak jako tak měli smrt na jazyku, to nám pochopitelně taktně zamlčí.
Loni mi přišel mailem velmi zajímavý dokument o prasečí chřipce, při jehož čtení člověka až mrazí. Do blogu bohužel nejdou vkládat textové dokumenty ve formátu PPT. Čtenář si však může tento dokument přečíst na tomto odkazu zde, kam jej operativně umístil ochotný bloger David Bachmann.
Je pochopitelné, že každá informace se musí trochu profiltrovat, než ji člověk přijme. V tomto případě ovšem více věřím tvůrcům tohoto dokumentu. Oni na tom totiž nemají žádný zisk, zatímco farmaceutické koncerny mají na propagaci a prodeji svých výrobků zisk ohromný. Kam se na ně hrabou jihoameričtí narkobaroni. Jenže ti jsou oficiálně zločinci, zatímco majitelé a šéfové farmaceutických koncernů jsou ctihodní občané. I pro jednání těchto "ctihodných občanů", kteří prakticky ovládají vlády států, však existuje výstižné označení: "zločiny bílých límečků".

P.S. Titulek článku si čtenář může vysvětli podle svého uvážení. V žádném případě jsem však neměl v úmylu nějak se dotknout nevinných prasátek.

Blogy známých osobností

22. ledna 2011 v 3:06 | Malkiel
Pozornosti mnohých blogerů jistě neuniklo okénko "Blogy známých osobností" na hlavní straně blog.cz. V tuto chvíli koncem ledna si tam například můžete přečíst "aktuální" články o tom, jak se blíží Vánoce a jak přichází Ježíšek. Chápu, že známé osobnosti nemají tolik času na psaní jako my neznámé neosobnosti. Nechápu ovšem, jaký smysl má inzerování měsíc starých článků.
Možná to ani nemohu pochopit, protože nejsem osobnost, ale úplný obyčejník.

Jak dostal Ťutínek přes držku

1. ledna 2011 v 23:54 | Malkiel
Při popisování hospodské příhody v článku Popeláři, uhlíři a ti další se mi vybavila řada vzpomínek na hospody a zejména na lidi s hospodami spjatými. Hospody jsou jakýmsi praralelním světem, který se jen v některých bodech prolíná s běžným světem, tak jak jej zná většina lidí. Hospoda může být zdrojem neuvěřitelných příhod a zážitků. I mnozí věhlasní mistři pera často hledali inspiraci pro své romány v hospodách, jako například Bohumil Hrabal či Vladimír Páral.

Hezké Vánoce i Mamutice

24. prosince 2010 v 13:07 | Malkiel
Všem pravidelným čtenářům mého blogu, ale i těm, kteří sem jen tak náhodou zabloudí, přeji hezké a klidné Vánoce.
A blogerce agrrr přeji hezké Mamutice u jejího unikátního dvoušpičkového stromku.

P.S. Rozuzlení hádanky, jestli budou Vánoce bílé nebo na blátě, se již blíží svému vyvrcholení. Teplota je nad nulou a navíc intenzivně prší, tudíž sníh kvapem odchází, do večera po něm zřejmě nebude ani stopy. Takže budou na blátě. Aspoň že ten houbový kuba se mi povedl, tak se jdu do něho hned pustit, bláto nebláto.

Modré Vánoce

22. prosince 2010 v 22:47 | Malkiel
To jsou věci. Morálně padlá vláda nepadla, Cuddyová miluje House a za dva dny je Štědrý večer. Samé jistoty. Jen meteorologové jsou nejistí. Již týdny se nemohou dohodnout, jestli budou Vánoce bílé nebo černé. Když se však podívám z okna, tak mám pocit, že budou obojí. Místy bílé, místy černé. Jako kravka stračena. Tedy aspoň tady u nás.
Já jsem však meteorology i počasí převezl. Moje Vánoce totiž budou modré. Poslední roky vždy ladím Vánoce do jedné barvy. Loni jsem měl Vánoce červené, předloni zlaté, letos budu mít modré. Modré ozdoby na stromečku, modré řetězy, modré svíčky, modrá světýlka za oknem a na to všechno se budu dívat svýma modrýma očima. Pravda, při pohledu z venku mé okno vypadá tak trochu jako okno na patologii. Ale proč ne, rád se občas v něčem pitvávám, tak to může mít i jistou symboliku
Ostatně, o tom již kdysi zpíval Žlutej pes, že modrá je dobrá, tak proč by nemohlo být modré i okno. Abych celkový modrý dojem ještě vylepšil, tak jsem si koupil laserový aparát a na ten černý a bílý sajrajt za oknem si budu promítat modré obrazce, čímž se o trochu té své modré podělím i se sousedy.
Mé Vánoce prostě budou modré ....... a dobré.

Kočárek do sněhu

22. prosince 2010 v 1:33 | Malkiel
Některé maminky (ty ufňukané) si stěžují, že tuto zimu nemohou vůbec jezdit s kočárky. Kola kočárků se jim totiž boří do půlmetrových závějí sněhu. Není divu, kočárky s kolečky nejsou určeny k jízdě v hlubokém sněhu. Stížnostem maminek vyšel vstříc přední světový výrobce sněžných vozidel firma LEIKLAM a vyvinul speciální kočárek určený k jízdě po sněhu, ve sněhové břečce i v blátě. Kočárek hravě zvládá i stoupání 45 stupňů, v důsledku čehož je použitený ve všech ulicích v Praze na Smíchově i na Žižkově a prakticky i ve většině ulic v Jablonci nad Nisou.
Kočárek byl dlouhodobě zkoušen v drsných klimatických podmínkách střední Evropy a osvědčil se natolik, že o něj projevili zájem i výzkumníci z polárních stanic v Antarktidě k přepravě mladých tučňáků.
Podle meteorologických předpovědí na příští roky, které signalizují příchod nové doby ledové, se v budoucnosti prakticky žádná maminka neobejde bez tohoto kočárku.

Kmotr a Lotr

16. prosince 2010 v 3:45 | Malkiel
Tak jsme se konečně dočkali. Mariánské náměstí v Praze bylo na počest uzavření koaliční smlouvy mezi ODS a ČSSD slavnostně přejmenováno na Mafiánské náměstí. Nová koaliční vláda na pražské radnici, která sídlí právě na zmíněném náměstí, chce tímto počinem přerušit jakoukoliv kontinuitu se šlechetnými skutky Panny Marie. Změna nápisů na čtyř tabulích vzhledem k podobnosti názvu naštěstí nebyla příliš náročná a podařilo se ji zajistit za pouhých 5 milionů 250 Kč u reklamní agentury KMOTR a LOTR. Grafický návrh, propagační akce na parníku Primátor Svoboda a afterpárty stály 5 milionů, pixla Balakrylu a štětec 150 Kč, odměna pro "májstěra dizajna" Vsevoloda Bezimjanného tvořila 100 Kč. Je na první pohled zřejmé, že nové vedení města bere vážně své předvolební sliby o tom, že hodlá zatočit s korupčními praktikami na pražské radnici. Tak náročnou práci za takovou směšnou částku se zatím nepodařilo zajistit žádnému z předchozích vedení radnice. V kuloárech se též proslýchá, že podobně úsporně bude nové vedení radnice postupovat i při dostavbě pražského dálničního okruhu. Zatímco dosavadní část okruhu byla postavena v ceně jedné miliardy za pouhý kilometr, na jeho dostavbu uzavřela radnice novou výhodnou smlouvu, podle které bude za jednu miliardu postaveno celých sto metrů dálnice. A to se vyplatí!

Nejde to

6. prosince 2010 v 23:08 | Malkiel
V článku Jak si (ne)zamilovat zimu jsem popisoval své patálie s tím, jak jsem se podle rad mé oblíbené blogerky Mami ajalulu pokoušel zamilovat do zimy. Výsledek pokusu konaný za středeční sněhové kalamity bych žalostný. Včera v neděli jsem podnikl další pokus.

Jak si (ne)zamilovat zimu

4. prosince 2010 v 1:34 | Malkiel
Nemám rád zimu, nemám rád sníh. Několik let již nelyžuji, ještě více let nesáňkuji ani nestavím sněhuláky. Sníh je pro mně jen otravnou záležitostí a nutným zlem. Asi nějakým nešťastným řízením osudu jsem se narodil o pár set kilometrů více na sever než by mi vyhovovalo. Nedávno mi však moje oblíbená blogerka Mami ajalulu poslala několik rad jak si zamilovat zimu. Pro úplnost je zde přetiskuji:

Poděkování kamionářům

2. prosince 2010 v 0:30 | Malkiel
Milí kamionáři, chtěl bych vám poděkovat za sebe i za další řidiče, že jste nám dnes umožnili strávit dlouhé hodiny stáním nebo popojížděním v kolonách na silnicích, které byly zablokovány vašimi kamiony obutými na letních pneumatikách. Vaše oblíbená výmluva, že na kamiony neexistují zimní pneumatky, už dávno není pravda. Zimní pneumatiky na kamiony existují. Jenže by se musely koupit a obout na auto.

O musení

15. listopadu 2010 v 23:37 | Malkiel
Titulek článku není v hindštině ani v sanskrtu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je česky. Je to název článku o tom, že stále něco musíme. Kromě spousty blbostí mně někdy kupodivu napadne i hlubší myšlenka. Většinou ale zbytečná. Jen taková myšlenka pro myšlenku. Tato myšlenka mně napadla dnes ráno, když jsem musel vstávat dříve, jelikož jsem musel jít na policii, kam jsem byl předvolán kvůli dopravní nehodě, kterou jsem popisoval v článku Pátek třináctého na vlastní kůži. Na policii jsem kvůli tomu musel již podruhé, protože jsem musel doplnit svoji první výpověď. Tak mně při tom všem musení napadla skličující myšlenka, že celý náš život je vlastně složen z neustálého musení. Od okamžiku, kdy se narodíme, tak stále něco musíme. Vlastně ještě před narozením musíme.

Doktor Mengele a sestra Frankenštajn

13. listopadu 2010 v 19:08 | Malkiel
Při psaní článku Muž se sloním chobotem se mi vybavila jedna pradávná příhoda podobného charakteru z mého lehce postpubertálního období. Jako na potvoru se mi totiž vytvořil jakýsi bolestivý útvar právě tam, kde se my muži nejvíce odlišujeme od žen. Myšleno samozřejmě fyzicky. Neboť ve skutečnosti se tato dvě pohlaví odlišují především způsobem myšlení. Jenže na myšlení vám žádný bolestivý útvar nevyroste. I když u mnoha lidí je celkem zřejmé, že je musí bolet už jen samotné myšlení. Ale to už je poněkud jiné téma.
Za účelem diagnostikování a případného odstranění útvaru jsem chtě nechtě musel navštívit závodního lékaře. Jinak to tehdy v dobách tuhého socialismu ani nešlo. Všechno podle foršriftu. Závodní lékař, jinak též bývalý vojenský lapiduch, byl u zaměstnanců znám pod všeobecně rozšířenou přezdívkou "doktor Mengele".

Duté hlavy v parlamentu

6. listopadu 2010 v 3:49 | Malkiel
Tak nám páni a dámy poslancové vyplodili nový zákon o občanských průkazech. V budoucnu tak z občanských průkazů zmizí většina důležitých údajů. V občance bude pouze fotka, datum narození a pohlaví. Žádné bydliště, žádné rodné číslo, žádný rodinný stav. K čemu bude dobrý takový doklad totožnosti? Komu tato nová úprava pomůže? Odpověď je jednoduchá. Gaunerům a podvodníkům.

Jak jsem byl za vola

15. října 2010 v 1:07 | Malkiel
Nedávno jsem v poněkud rozverné náladě vstoupil do specializované prodejny sýrů a hned od dveří padl můj zrak na velký nápis "Bůvolí mozzarella". Nápis mně pobavil natolik, že jsem prodavačce položil žertovnou otázku: "To by mě docela zajímalo, jak z těch bůvolů vyždímají mléko na výrobu mozzarelly?" Prodavačka celkem nevrušeně odpověděla: "Jednoduše, ony totiž bůvolí krávy mají vemeno jako každá jiná kráva. Víte pane, on totiž bůvol není vůl." Zmohl jsem se pouze na odpověď "Hmm, tak to jsem teda vůl já, splést si bůvola s volem." a rychle jsem vypadl z prodejny. Bez sýra a bez sebevědomí. Příště si každý nápis raději přečtu dvakrát, než začnu žertovat.
Ale stejně si myslím, že ta prodavačka trochu kecala, když tvrdila, že vemena mají jen krávy. Její nadměrně vyvinutý hrudník totiž svědčil o opaku. Bůhví, z čeho tam tu mozzarellu vůbec dělají. Viděl někdo někdy na venkově nějaký bůvolín?

Podivné praktiky nejmenovaných osob

6. října 2010 v 1:47 | Malkiel
Včera moje oblíbená blogerka Kerria uveřejnila článek s názvem Kam mizí komentáře?, pod kterým se rozpoutala zajímavá diskuze zde
Pisatelka článku i mnozí blogeři se pozastavují nad tím, že jistí lidé mažou komentáře pod článkem na blogu. Z bezpečnostních důvodů tyto lidi nebudu jmenovat a budu je označovat jako nejmenované osoby. Pro blogery a to zejména členy Autorského klubu je jednání nejmenovaných osob zjevným rozčarováním. Zvlášť někteří členové AK měli totiž pocit, že mají navázaný nějaký přátelský vztah s nejmenovanými osobami. To je ovšem hluboký omyl. Nejmenované osoby nenavazují přátelské vztahy s blogery. Blogeři pro ně mají pouze význam ve smyslu toho, že každé kliknutí na jejich blog přináší nejmenovaným osobám peníze za reklamy. Jinak jsou pro ně blogeři bezvýznamné nuly, jak jim právě svým jednáním dali jasně najevo. Majitel automobilky se také nezačne přátelit s člověkem, který si koupí auto z jeho továrny.

Doba se vymkla s kloubů

3. října 2010 v 22:54 | Malkiel
Mnohým čtenářům jistě neunikla informace o příhodě, která se stala ve středu v Praze. Na ulici se do sebe pustili dva řidiči. Taxikář a řidič mercedesu. Bližší informace a video zde O nadávky, vyhrožování a vztyčené prostředníky na našich silnicích nebývá nouze, zejména ve větších městech. Na této příhodě je ovšem kuriózní, že jeden z řidičů měl v ruce meč. Není totiž běžné, aby někdo v autě vozil meč. Není mi známo, že by se meč stal součástí povinné výbavy vozu. Zde se tedy nabízí otázka, proč tam ten meč měl?

Jak jsem přišel o panictví

30. září 2010 v 18:12 | Malkiel
Jestli někdo očekává pikantní historku z období mých sexuálních začátků, tak bude zklamán. To panictví by v tomto případě mělo být napsáno v úvozovkách. Nejedná se totiž o ztrátu skutečného panictví, ale o panictví zubní. (O to skutečné jsem přišel již před mnoha a mnoha lety, ale kvůli tehdy vysoké hladině alkoholu si z toho vykročení do sexuálního života ve dvou moc nepamatuji.) I přes pokročilejší věk mi totiž byl dnes trhán první zub. Nepočítám samozřejmě mléčné zuby, které většinou vypadaly samy a zčásti byly pozřeny s potravou, nebo jsem si je vyviklal. Tradičně popisované uvazování zubu nití na kliku a následné trhnutí dveřmi se u mně nikdy nekonalo. Nejsem si ani jist, jestli taková hovadina vůbec může fungovat. Sešel se však rok s rokem, respektive desetiletí s desetiletími a mé tělo se rozhodlo, že se začne zbavovat zbytečných součástek.

To bych blil

13. září 2010 v 1:32 | Malkiel
Otevřu svůj blog a z reklamy se na mně šklebí votlemenej sockomouš s typickým sociálnědemokratickým šibalským úsměvem, který za zvolení do Senátu slibuje záchranu pracovních míst. Docela by mně zajímalo, jak chce ten koumes z polstrované senátní židle zachraňovat pracovní místa. Pokud je mi známo, tak Senát je zákonodárným sborem a na záchranu nebo vytváření pracovních míst nemá ani nejmenší vliv. Možná měl pan sockomouš na mysli, že zachrání pracovní místa pro členy své rodiny, které hodlá zaměstnat jako své senátorské asistenty. Další vepřová hlava nás pro změnu nabádá, abychom ho zvolili do Senátu proti zvyšování cen léků a potravin. To je zase takové moudro, které by neřekl němej, ani kdyby mu hubu roztrhli.

Několik vět o lidské chamtivosti

12. září 2010 v 2:05 | Malkiel
Chamtivost od nepaměti provází lidstvo a v křesťanské terminologii je dokonce zařazena mezi sedm nejtěžších hříchů, na druhé místo hned za pýchu. V moderní době se však chamtivost stala pravidlem, stala se normou, ba dokonce bývá i označována za kladnou vlastnost. Není kladnou vlastností. Chamtivost vždy byla, je a bude zápornou vlastností. Chamtivost je vada charakteru. Uplynulý týden nám přinesl dva ukázkové příklady chamtivosti.

Hmyzožravé kočky

21. srpna 2010 v 0:34 | Malkiel
Diskuze pod mým předešlým článkem mně přivedla k drobnému zamyšlení nad kočkami.
Pozorováním svých dvou koček jsem totiž dospěl k závěru, že kočky jsou zřejmě chybně taxonomicky zařazeny do řádu šelem a že by spíš měly být zařazeny do řádu hmyzožravců. Ty mé rozhodně ano. Moje kočky totiž nade vše milují hmyz. Doma mi naštěstí lítá dost potravinových molů, tak mají miciny o lov a o zábavu trvale postaráno.

Když koule buší do zápěstí

24. července 2010 v 1:31 | malkiel
Čas od času lidstvo popadne nějaká mánie. Těch mánií za poslední desítky let proběhlo již několik, namátkou bych vybral jen několik příkladů. Jednou z prvních mánií byly obruče "hula hoop" vzniklé v USA. Tato mánie naši zemi příliš nezasáhla, protože u nás právě probíhala divoká padesátá léta a lidé měli zcela jiné myšlenky. Navíc by tento "kapitalistický" vynález neprošel přes Stalinovy nohsledy a ochránce správného socialistického způsobu života obyvatel.

Sídlištní kreatury

23. července 2010 v 2:17 | malkiel
V předešlém článku o sousedech, nazvaném Obtížné sousedství, jsem se zmiňoval o svém působení na jednom pražském sídlišti. Život na sídlišti nabízel pestrý pohled na nepřeberné množsví zajímavých figurek. Jednou ze zajímavých figurek byl například menšinový občan s přezdívkou Paprika. Až do roku 89 dělal kopáče, potom se ovšem dal na podnikání a postavil si na sídlišti stánek se zeleninou. Již při letmém pohledu bylo zřejmé, že je tento obchodník na štíru s matematikou, nemluvě o tom, že při sčítání nákupu psal pět centimetrů vysoké číslice. K součtu drobného nákupu o šesti položkách tak potřeboval papír formátu A3. Zřejmě v souvislosti s nadměrnou spotřebou papíru mu to podnikání dlouho nevydrželo a za pár měsíců už zase dělal kopáče. Ovšem jen velmi krátkou dobu, neboť po několika kopnutích krumpáčem usoudil, že je vlastně těžce nemocný a nechal si napsat invalidní důchod.

Gynekolog u soudu

22. července 2010 v 2:26 | malkiel
Lékař - gynekolog stojí před soudem za brutální vraždu prostitutky a vysvětluje pohnutky svého činu. Tak si představte, že já ve své ordinaci celý den koukám ženským mezi nohy. A když jednou takhle večer jdu utahaný z práce domů, přitočí se ke mně na ulici jakási zmalovaná ženština a povídá: "Panáčku, když mi dáš pětikilo, tak ti jí ukážu." ........ No, nezabil byste jí pane předsedo???

Obtížné sousedství

21. července 2010 v 2:27 | malkiel
Před několka týdny jsem inspirován blogem "Bezohlední sousedé" napsal článek s názvem Když sousedi zlobí. V článku jsem konstatoval, že na nejbližší sousedy jsem měl většinou štěstí. V tomto článku bych se chtěl zmínit o poněkud vzdálenějších "zlobivých sousedech". Na jednom pražském sídlišti, na kterém jsem kdysi bydlel, se někomu podařil "geniální" tah, když do posledního 7. patra nového paneláku nastěhoval rodinu reprezentující nepřizpůsobivou menšinu. Naštěstí pro mne to bylo ve vedlejším vchodě. Až do roku 89 byl v tom domě relativní klid, ti obyvatelé bytu, kteří neměli invalidní důchod dokonce i pracovali. Zbývajících šest pater pod nimi bylo sice pravidelně vytápěno vodou, ale na omluvu pachatelů je nutno poznamenat, že to byla voda čistá. Tento stav se však měl brzo změnit.

Definitivní konec růžového blogííísku aneb Životní dráha hypotetické blogerky

20. července 2010 v 1:13 | malkiel
S nástupem puberty dívka dostává svůj vlastní počítač, stává se účastnicí globální sítě zvané internet a zakládá si svůj první blog. Pozadí "blogíííííísku" září jásavými barvičkami ve všech odstínech od žluté, přes růžovou, červenou až po fialovou. Stejně tak jásavé jsou barvy textů, v důsledku čehož se často nedají číst. Stejně většinou ani není co číst, protože převážnou náplň blogu tvoří fotky Miley Cyrus a pokud někdy opravdu dojde k nějaké textové tvorbě, většina článků začíná: "Wlasně ani dnes newým co psát, tak jen zdrawým wšechny esbéčka, ahojkýýýýýýýý, mám wás ráda". Po čase blogerka vychodí základní školu, přechází na vyšší studijní stupeň a s nově nabytými zkušenostmi získává i nové životní postoje. Blogerka se začíná cítit dospělá a čerstvé majitelky růžových blogíííísků jí připadají hloupé a nezralé.
 
 

Reklama