Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Sebrané spisy roztroušeného sklerotika

Halahoven

31. října 2012 v 21:06 | Malkiel
Jelikož je dnes svátek Halloween, tak jsem si tématicky dovolil oprášit jen svůj starší článek.
Pro mnohé čtenáře bude jistě překvapující informace, že název halloween má původně kořeny v Ćechách. Již naši dávní předci z doby bronzové totiž využívali plyn vznikající z rozkládajících se exkrementů a rostlinných zbytků, který dnes moderně nazýváme bioplyn. Za tímto účelem byla vždy ve slovanské starověké osadě vybudována podlouhlá budova, na jejíž dno byl ukládán biologický odpad produkovaný jejími obyvateli. Z kvasících zbytků vznikal bioplyn, který byl obyvateli používán ke svícení, zejména za dlouhých zimních večerů, kdy už nemohli naši předci pracovat na polích a věnovali se domácím pracem.

Moje soukromé muzeum ve špajzu

13. října 2012 v 21:30 | Malkiel
Tento článek by též mohl nést podtext Už to není moje aneb konec syslování.
Zřejmě pod vlivem náhlého záchvatu euforie jsem se pustil do práce, kterou jsem již několik měsíců odkládal. Abych se přiznal, tak jsem se této práce i trochu bál. Tou prací byl totiž úklid špajzu, neboli správně česky spíže. Upřímně řečeno, úklid spíže se spíše podobal archeologickým vykopávkám. Zejména v nižších místech. To znamená ve všech místech, jenž jsou pod úrovní mé hlavy. Tedy v místech, kam se musím ohýbat. Skladba uložených potravinářských výrobků byla překvapivě pestrá. A nejen potravinářských. Skleněné tabulky, různé druhy prkýnek a hřebíky se jistě nedají počítat mezi klasický potravinářský sortiment.

.......a bublina splaskla

10. října 2012 v 21:54 | Malkiel
Po zatčení Marka Dalíka zavládl mezi mnohými občany ničím neopodstatněný pocit radosti. Neopodstatněnost této radosti jsem včera v noci komentoval na blogu Mengano básničkou a dovětkem.
Protože se má prognóza velmi rychle vyplnila, uvádím celý tento komentář v tomto článku, společně s novým komentem dnešního soudního jednání o možnosti uvalení vazby na Dalíka.

Naivně se domníváme
že na tyhle šíbry máme
že budou ti lumpové
za své hříchy platiti
soudce jim však milosrdně
udělá jen tytyty!

Soudce shrábne peněz balík
svoboden je Marek Dalík

Hnutí za mravní čistotu blogování proti zrůdičkám

3. října 2012 v 14:10 | Malkiel
Nedávná bouře na blogu.cz odhalila některé nepříjemné aspekty, které nám začínají pronikat do blogerského světa. Je to především ekonomika. Jedna blogerka si například blogováním namastila kapsu nehorázně vysokou částkou 120 Kč. Jiní blogeři zase blogují v podstatě jen proto, aby mohli zdarma dostat knížku v hodnotě několika stokorun.
Blogové zrůdičky se prostě rozhodly, že nám toto svaté blogové místo zaneřádí ekonomickým diktátem a nechutným kšeftařením.
Odhalení těchto ekonomických nešvarů ukázalo na nezbytnost vymýcení všeho, co by mohlo být nějak spojováno s penězi a ziskem.
Proto bylo založeno Hnutí za mravní čistotu blogování. Zakladatelé hnutí vypracovali základní kodex mravního blogování, který by se v budoucnu měl stát závazným pravidlem pro všechny blogery.

Akční blogolidi a nebohá paní Vendulína

1. října 2012 v 23:15 | Malkiel
Za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy bylo malé království jménem Blogánie.
V království žilo mnoho obyvatel, kteří se podle jména království nazývali blogolidi. Blogolidi žili ve svých domečcích, kde si něco kutili pro radost druhých i pro radost svoji. V jednom takovém domečku žila i paní Vendulína. Její domeček byl útulný a každý návštěvník se tam cítil dobře. Paní Vendulína každého hosta uvítala, s každým prohodila milé slůvko a vůbec se ke každému chovala slušně. Vendulína často chodívala na návštěvy i do jiných domečků, kde ji všichni rádi viděli, protože nikdy proti nikomu neřekla křivé slůvko, nikomu nezkřivila ani vlásek na hlavě. Prostě to byla taková moc hodná a milá paní. Všude vládla taková všeobecná pohoda.
Jenže znáte to, milé děti. Blogolidi jsou jen blogolidi. Ne všichni jsou spokojení s tím, když je někde pohoda.

Přejete si požmudit?

25. září 2012 v 23:13 | Malkiel
Již v několika svých článcích jsem se zmiňoval o neobyčejné květnatosti češtiny, která mnohdy obsahuje zcela bizarní slova. Což ji ovšem dělá mimořádně krásnou. Jedním z takových slov je například slovo " Žmuď ". Není to nějaké staročeské perverzní slovo, jak by si mohl třeba někdo myslet. Je to český název pro historické území, které je součástí dnešní Litevské republiky. Žmuď je obývaná národem Žmuďanů, kteří jsou etnicky příbuzní s Litevci a etnograficky i jazykově jsou řazeni mezi Baltské národy. Jejich jazyk se česky jmenuje "žmudština". Název jejich země se v jejich vlastním jazyce řekne Žemaitéjé a jazyk žmudština je označován jako Žemaitiu ruoda. Název Žemaitéjé je odvozen od žmuďského slova "žemé", které je nápadně podobné českému slovu "země" a znamená totéž. Žmuďané jsou tedy ve skutečnosti Zemjané (nebo Zemiané či Zemňané) a jejich jazyk je "zemština".

Dostal jsem sto litrů

19. září 2012 v 22:57 | Malkiel
Nadpis článku neznamená, že bych dostal sto tisíc korun. Ani že bych dostal sto litrů metylalkoholu. Nejedná se totiž o žádné skutečné litry tekutin, ale o slangově řečené tisíce. Konkrétně tisíce lidí. Včera jsem totiž oslavil takové malé blogové výročí. Můj blog navštívil stotisící návštěvník. Bohužel nevím kdo to byl, tak mu ani nemohu pogratulovat.
Kromě tohoto výročí však za 19 dnů oslavím další výročí a tím budou tři roky fungování mého blogu.

Tygrovo odhalení aneb zdání klame

10. září 2012 v 2:21 | Malkiel
Několika větami bych se chtěl ještě vrátit k pátečnímu křestu knihy blogerky Edith a k setkání blogerů. Nejprve bych chtěl pohovořit o tygří rodince. Tygrovu družku Punerank už znám z loňského setkání, ale Tygra jsem tehdy poznal pouze letmo, když mi na chodníku předával Punerank, abych ji dovezl na setkání blogerů. Tygra, který též vystupuje pod jménem David Pavel Bachman, jsem tedy podrobněji osobně poznal až na pátečním setkání.

Setkání blogerů blablabla

7. září 2012 v 23:54 | Malkiel
V pátek 7.9. ve večerních hodinách se konalo setkání blogerů u příležitosti křtu knihy "Cesta k mým matkám" od blogerky Edith. Pokusím se stručně přiblížit toto setkání pro blogery, kteří se nemohli zúčastnit.
Edith blablablabla, Punerank blablablabla, Tygr blablablabla, Neriah blablablabla, SignoraA blablablablabla, Monica Otmili blablablabla, Dubious cat (Dubová kočka?) blablablabla, Malkiel bleblebleble a mnoho dalších blablablablablablabla.
Více podrobností o setkání se jistě dozvíte na blozích ostatních zúčastněných blogerů. Howgh.

Pták ve vatě

24. srpna 2012 v 22:12 | Malkiel
Když se řekne, že je někdo ve vatě, tak je tím většinou myšleno, že se má dobře, že je bohatý, že má hojnost všeho. V souvislosti s ptáky toto rčení sice není tak úplně výstižné, protože ptáci peníze nepotřebují. Ale proč by se pták nemohl mít dobře nebo mít hojnost. Třeba zrní.
Být ve vatě však nemusí vždy znamenat to úplně nejlepší. Zvlášť, když je to skelná vata, používaná jako izolace.

O absurditě některých zákonů

22. srpna 2012 v 21:25 | Malkiel
Názvem článku mám konkrétně na mysli zákony autorské a zákony na ochranu osobnosti. I když mezi ostatními zákony by se našla také spousta zhovadilostí. Přímo expertem na tvorbu zhovadilých zákonů je Evropská unie s houfem nikým nevolených úředníků s ohromnou mocí, kteří zavádí nový politický systém s názvem "eurofašismus".
K napsání tohoto článku mě přivedla příhoda na začátku mé dovolené v červenci, ale uložil jsem jej do šuplíku. Teprve článek blogerky VendyW a diskuze pod ním, mě přivedly k jeho oprášení a uveřejnění.

Nepěkné zvyky mých koček

17. srpna 2012 v 21:41 | Malkiel
Já mám své kočky opravdu rád. Stejně jako všechna zvířata, která jsem kdy měl. Ale ty kočky mají některé nepěkné zvyky, které mi docela vadí. Když si třeba večer na chatě čtu v posteli a kočka si zvenku přinese myš. Ne, že by mi vadilo, že chytají myši. Naopak, tomu jsem rád. Jen mi vadí, když si kočka tu myš vedle mé postele chroupe jako brambůrky a ještě při tom labužnicky mlaská.

Ukaž kozy nebo něco jinýho!

1. srpna 2012 v 1:14 | Malkiel
Autorského klubu jsem si nikdy moc nevšímal. Většinou si nevšímám věcí, které považuji za zbytečné. Dnes mě však poprvé za historii mého blogování AK něčím zaujal. Konečně mi AK připadá něčím užitečný. Velmi mě totiž zaujala akce "Ukaž kozy!". A to natolik, že bych se chtěl k této akci připojit. Bohužel však nevlastním žádné kozy. Někdy sice smrdím jako kozel, ale pachové vjemy se bohužel zatím nedají po internetu přenášet.
Proto bych chtěl současně s akcí "Ukaž kozy!", která se týká především žen, transsexuálů a tlusťochů, vyhlásit akci "Ukaž svoji klobásu nebo aspoň frankfurtský párek!"
A hned připojuji první příspěvek do této akce.



Současně bych chtěl vyhlásit malou anketu ohledně oblíbenosti uzenin.

Vyjímečně tleskám politikům

24. července 2012 v 13:02 | Malkiel
Většinou se nijak netajím svými výhradami vůči naší politické reprezentaci. Tentokrát však musím naše politiky pochválit. Poslanecká sněmovna totiž navrhla ke schválení nový zákon. Jedná se o zákon, který by umožnil odebrání řidičského průkazu za neplacení alimentů.
Pokud bych mohl pro tento zákon hlasovat, tak bych pro něj hlasoval všema deseti. Neplacení alimentů jej totiž nejčastějším trestným činem u nás a jen ty matky samy moc dobře vědí, že když se otec jejich dětí rozhodne neplatit, tak téměř neexistuje síla, jak jej k tomu přinutit. Z mnoha žen-matek, jenž znám, prakticky neexistuje jediná, které by otec jejích dětí platil alimenty.

Kam s nočníkem?

23. července 2012 v 22:33 | Malkiel
Upoutávka na hlavní straně mě upozornila na jakousi probíhající soutěž o nejlepší blog. Bohužel jsem zjistil, že ani při sebelepší vůli není můj blog nominovatelný. Pro můj blog tam totiž není kategorie. Můj blog je prostě nezařaditelný. Je tam pouze kategorie Deníček, ale chybí tam kategorie Nočníček. Tato skutečnost mě přivedla k trochu Nerudovskému názvu tohoto článku.
Ale co, stejně jsem nikdy nic nevyhrál, tak proč bych měl vyhrát zrovna teď? Ono se sice říká, že když je štěstí unavené, tak si sedne i na vola. Co se však týče výher, tak štěstí zřejmě ještě nebylo nikdy nebylo tolik unavené, aby si sedlo na mě. Nebo nemá dostatečně rozvinuté identifikační schopnosti a nepozná že jsem ten správnej vůl. A nebo se furt fláká někde v dálce, tudíž mě ani nemůže vidět jako vhodnou přistávací plochu..
Na druhou stranu si ale stejně myslím, že můj blog asi nejlepší nebude. Ani neaspiruju na nějakou extra kvalitu. Můj blog je prostě jen takovým odkladištěm toho, co se mi právě vylíhne v hlavě. Z hlavy rovnou do nočníku. Někdy to podle toho i tak vypadá.
Ostatně, co by člověk mohl očekávat v nočníku, že?

Rath šel sráth

16. května 2012 v 2:52 | Malkiel
Z médií se člověk občas dozví informace, které jej příliš nepotěší. Někdy se tam ovšem najdou i zprávy, které člověka potěší. Zcela vyjímečně se tam však vyskytnou zprávy, které člověka potěší neobyčejně. Zprávy, nad kterými srdce zaplesá. A právě k takovým informacím patří zpráva o zatčení Davida Ratha. Permanentně okrádaný občan tohoto státu si totiž nemůže přát nic lepšího, než aby byl zatčen tento hulvát, lhář, podvodník, politický turista a protekční synáček konfidenta STB.

Upalte je všechny!

30. dubna 2012 v 23:39 | Malkiel
Opět je tu ta noc. Ta jediná noc v roce, kdy my muži smíme zcela beztrestně upálit ty mrchy, které nám celý rok otravují život. Kvůli nesmyslné humanitě této zdegenerované společnosti však bohužel jen symbolicky. Někde se pálí jen dřevo, jinde na to jdou sofistikovaně a pálí pneumatiky, které při hoření vydávají podobný smrad jako skutečné čarodejnice.
Na Valašsku to už včera s předstihem vzali úplně zgruntu a zapálili rovnou celý les. To aby náhodou nějaká mrcha čarodejnice nemohla utéci. V Beskydech, ale i jinde v naší zemi, za to s těmi čarodejnicemi letos občané vůbec cukli pořádně, protože za předčarodejnicový víkend u nás zahořelo 330 požárů. A jako bombónek na dortu dokonce shořela dodávka s dřevěným uhlím. Je tedy otázkou, jestli jsou dnes vůbec ke spálení ještě nějaké čarodejnice.

Žrádlo nebo bydlení

23. dubna 2012 v 0:45 | Malkiel
V článku Jděte už do pr.... s Titanikem! jsem se dotkl principu mediální masáže a blogerka Edith negativní vliv médií podrobněji rozvedla na svém blogu. Rozhodl jsem se tedy v tomto tématu pokračovat.
Nemůže být pochyb o tom, že se velké popularitě českých diváků těší pořady o vaření, které v hojném počtu běží na všech třech televizních stanicích. Na můj vkus až ve velmi hojném počtu. Pomalu se už dostávám do situace, kdy se bojím zapnout televizi, aby na mne nevybafnul kuchař s nožem v ruce (většinou tlustý), který mne bude nabádat ke žraní. Když vidím a hlavně slyším Babicu, tak mne přepadají netušené vražedné choutky.

Chytráci okolo nás

21. dubna 2012 v 15:53 | Malkiel
Moderní doba člověku neustále přináší nějaká překvapení. Dřívávejc bývalo zvykem, že byli chytří jen lidé a to pouze někteří. Občas taky nějaký pes, ale to bylo všechno. Chytrosti bylo jako šafránu.
Ale dnes? To je jiná věc. Chytrosti je všude habaděj. Už nejsou chytří jen lidé nebo zvířata. Teď už jsou chytré i věci. Zatím je těch chytrých věcí jen málo. Donedávna jsme si mohli koupit jen chytré telefony. Ale ty chytré věci stále přibývají. Určitou roli zde možná hraje i závist věcí. Hloupé pračky začaly závidět chytrým telefonům a udělaly ze sebe chytré pračky. Stejně tak myčky na nádobí.

Jděte už do pr.... s Titanikem!!!

16. dubna 2012 v 1:34 | Malkiel
To je všechno. Jen jsem si potřeboval ulevit.Smějící se

Český Absurdistán

14. dubna 2012 v 22:56 | Malkiel
Uplynulý týden přinesl několik překvapivých událostí. Za prvé skončila první etapa soudní šaškárny zvaná "úplatkářská aféra Věcí Veřejných". Rozhodnutí soudu se vysloveně nese v duchu rčení "Vlk se nažral, ale koza zůstala celá". "Nažrání vlka" znamená odstranění pana Bárty z politiky a koza zůstala celá, protože Bárta nepůjde sedět a s podmínkou se dá přežít.
Nechci hodnotit morální profil pana Bárty, protože ho osobně neznám. Nicméně si pan Bárta u mně připsal plusové body tím, že se jako ministr dopravy pokoušel rozbít betonovou lobby, která si mastí kapsy na stavbě našich dálnic. Proto byl pod tlakem modroptáčnické vlády nucen z ministerstva odejít. Kdo z tohoto odchodu měl největší užitek je nad slunce jasné. Za největší ždímače státního rozpočtu ohledně stavění dálnic můžeme jmenovat především firmu Skanska, podvádějící montáží nehomologovaných, tedy levnějších svodidel a firmu Eurovia, pověstnou stavěním zvlněných dálnic. O ukrutně předražených cenách za stavbu dálnic se myslím ani není třeba zmiňovat.

Všichni máme nanosekundu

16. února 2012 v 14:50 | Malkiel
Ano, všichni máme nanosekundu. Pro případné šťouraly musím poznamenat, že to slovo je tak napsané správně. Tudíž to neznamená, že bychom měli na nose nějaký nepatřičný tělesný orgán. Nanosekunda je totiž časovou jednotkou, která se rovná jedné miliardtině sekundy. Vědci už před nějakým časem zjistili, že se otáčení zeměkoule každým rokem o jednu sekundu zpomaluje. Proto se vždy jednou za rok v létě přidá přestupná sekunda, aby se čas vyrovnal se zpomalováním země. Každým dnem nám tak v reálném čase přibude 280 tisíc nanosekund. Je to příjemné, když si člověk může každý den přispat o několik nanosekund.

Ztracený svět čičmundy a přicmrndálka

11. února 2012 v 14:31 | Malkiel
Jeden čičmunda s nějakým přicmrndálkem si jen tak mírnyks týrnyks vyrazili na čundr. A jelikož měli habaděj času, tak se zastavili v knajpě ve vinglu na rynku. Aby si zkrátili čekání, tak si zahráli plátýnko. Moc jim však nepadal kartáč, tak to radši zabalili a nacpali si pár žejdlíků do volátka. Jenže od štamgastskýho stolu se do nich začal navážet nějakej zlinkovanej hašašíra a mával jim před očima portmonkou. Byl celej zkérovanej a bylo na něm vidět, že strávil hezkejch pár let v lochu.

Poslední rozloučení s čičmundou

9. února 2012 v 22:53 | Malkiel
Ano, vážení čtenáři, podle dostupných zpráv nás navždy opustil čičmunda. Odešel tiše a bez rozloučení na následky zhoubné choroby, zvané "McDonaldizace společnosti". Již nebudeme potkávat tohoto bezvýznamného človíčka s platem na nejnižších příčkách mzdového žebříčku, který byl schopen být najednou na mnoha místech. Čičmunda by někdy nižším úředníkem na městském úřadě, jindy byl přepážkovým zaměstnancem pojišťovny, policistou s nejnižší hodností, vrátným v podniku. Čičmunda mohl být kýmkoliv na bezvýznamných pracovních postech. Ta bezvýznamnost byla ovšem pouze zdánlivá. Čičmunda byl totiž nenahraditelným kolečkem v hodinovém stroji naší společnosti.

Koule u hlavy, hlava u koulí

5. února 2012 v 1:36 | Malkiel
Včera večer jsem jel nakupovat do Europarku ve Štěrboholích. Zaparkuju auto, vystoupím, zamknu, odcházím od auta. A najednou prásk, přímo u svého ksichtu mám koule. Nikoliv koule na vánoční stromeček. Ani pověstnou salcburskou cukrovinku se jménem Mozartovy koule. Byly to pravé nefalšované koule, neboli varlata, řečeno odborně. Byly to však velekoule, každá z nich byla větší než moje hlava. Varlata sice byla schovaná ve slipech, ale při velmi nadživotní velikosti jejich nositele to i tak vypadalo dost hnusně. Ženám či opačně orientovaným mužím by se to možná líbilo, na mně však cizí velevarlata půl metru od obličeje působila dosti eklhaftně. Přiznám se, že jsem ještě nikdy neměl mužské pohlavní žlázy tak blízko svého ksichtu. Majitelem těchto velekoulí byl fotbalista David Beckham vyvedený v nadměrné velikosti na billboardu. Plakát se sice tvářil jako reklama na spodní prádlo, ale v této velikosti a přímo ve výši obličeje to spíš vypadalo jako reklama na Beckhamova varlata. Brrr, to už snad raději reklamu na Aktivii.

Jsem v exekuci

22. ledna 2012 v 23:57 | Malkiel
Člověk si jde večer spokojeně lehnout s vědomím toho, že není nikomu nic dlužen a ráno se náhle probudí jako dlužník. Ano, mé město, v kterém jsem se narodil a kde mám trvalé bydliště, je v exekuci. Karlův most je v exekuci, socha svatého Václava je v exekuci, zoologická zahrada se všemi zvířaty, krmením i sloním trusem je v exekuci, celý majetek města je v exekuci. I silnice před naším domem je v exekuci, ba i chodník je v exekuci. Exekutor přijede s bagrem a odveze si asfalt do exekučního skladu. Potom se ten asfalt bude prodávat v dražbě.
Jen ta nudle trávníku před barákem je naše. Díky Bohu, že nám tehdy magistrát při koupi domu ten trávník vnutil. Až bude majetek města úplně zabaven, tak budeme mít aspoň kudy vylézt z baráku. Jen mi dělá starosti kde teď budu parkovat své auto, když bude silnice zabavena. Do třetího patra po schodech ho nevytlačím a do výtahu se nevejde.

Porucha létání je potvora

19. ledna 2012 v 14:31 | Malkiel
Jmenuju se Malkiel a narodil jsem se s poruchou létání. Dosud jsem však vůbec nevěděl, že je to nějaká porucha. A ejhle, z mohutné propagační kampaně jsem se po mnoha letech svého života dozvěděl, že jsem vlastně aušus, když nemohu létat.
Je pravdou, že jsem si už od malinka připadal takový trochu divný. Jako kdybych byl jiný než ostatní. Ale ostatní lidé okolo mně taky nelétali, tak jsem to považoval za samozřejmost, že nelétám. Teprve nyní mi dochází, že všichni ti hodní lidé okolo mně vlastně nelétali proto, aby mi nepřipomínali můj hendikep. Oni ohleduplně nelétali v mé přítomnosti, ale jak jsem se vzdálil z dohledu, tak šup a vylétli do vzduchu, aby využili svých přirozených možností pohybu.

Kundaplechy

29. prosince 2011 v 22:44 | Malkiel
Než se na mně vrhnou moralisti a puristi českého jazyka, tak musím předeslat, že ne každé slovo, které vypadá vulgárně, musí být v konečném výsledku vulgární. Příkladem může být slovo kunde, které v němčině, dánštině a norštině znamená zákazník. Ve švédštině má stejný význam slovo kund. Řekneme-li například, že k nám přišel kund a koupil si špunt, nedopustíme se žádné vulgarity. Znamená to jen, že k nám přišel švédský zákazník a koupil si zátku. Zde je nutno poznamenat, že i mnoho českých zákazníků je podobných. A nejen zákazníků. Opravdu u nás máme hodně kundů. Zřejmě to způsobuje nějaká genetická souvislost s vpády švédských vojsk do naší země za třicetileté války.

Ježíšek fakt existuje

25. prosince 2011 v 1:33 | Malkiel
Hele, teď jsem teda jako zmaten. Jsem hluboce přesvědčen, že historický Ježíš před dvěma tisíci lety skutečně existoval. Ale že by nějaké malé Jezulátko dnes nosilo lidem dárky, tomu už desítky let nevěřím. Včera v předvečer Štědrého večera jsem však zažil něco, co mé přesvěčení zviklalo.

Svítíček stromí

23. prosince 2011 v 20:01 | Malkiel
Ne, nejsem dyslektik, jak by mohl naznačovat název článku. To si jen rád hraju se slovy a blbnu. Podle data narození v rodném listu teď už dokonce blbnu legálně. Vždyť by to znělo divně, kdyby o mně někdo řekl jen že jsem starej. Starej a blbej, to zní kompaktně.
Hraní se slovy je mojí oblíbenou zábavou. Přesněji řečeno, komolení slov. Hraní se slovy a jejich komolení může být zdrojem nebývalé zábavy. Je to sice trochu dětinský způsob zábavy, ale ve svém věku už mám nárok být trochu senilní.

Křest a setkání blogerů, verze bůhvíkolikátá

18. prosince 2011 v 1:47 | Malkiel
Jelikož jsem dnes cestoval na Šumavu a zpět, z převážné části v chumelenici, tak budu asi poslední, kdo hodnotí páteční setkání blogerů u příležitosti křestu knihy pro kulíšky. Jak už na mně Punerank na svém blogu napráskala, tak jsem pro ni přijel pozdě. Na svoji omluvu mohu pouze poznamenat, že za to mohl oboustranný dopravní kolaps na Jižní spojce.
Kdo jezdí autem po Praze, tak moc dobře ví, že Jižní spojka se může stát pastí, kde člověk může strávit velmi dlouhou dobu. Když to na spojce jede, tak jste z Hostivaře na Barrandovském mostě za pár minut. Když to nejede, tak jste v koncích, pokud nemáte experimentální vozidlo kombinované s vrtulníkem. K nejbližšímu výjezdu z této komunikace se potom propracováváte třeba hodinu.

Odposlechy z horší společnosti

4. prosince 2011 v 16:07 | Malkiel
- Mladá pani, já už jsem si dvacet let nečistil zuby, abych se nemusel s manželkou líbat. Ale vy se mi líbíte, vás bych klidně hned políbil.

- Na cigaretách mi nejvíc vadí, že když se po nich ráno rozkašlu, tak vždycky hodím takovou malou šťávovou šavli.

- Vona když si sundá ty těsný džíny, tak se jí ta prdel tak nějak celá rozteče.

- Ta holka mi připadá celá tak nějak hranatá. Něco jako hranostaj.

- Ty vole, ty si tak mrňavej, že když napadne půl metru sněhu, tak budeš muset venku srát ve stoje.

O roztažitelnosti konečníku a jiných hovadinách

24. listopadu 2011 v 22:27 | Malkiel
Samostatnou kapitolou blogování jsou názvy článků. Název by měl za prvé vystihovat pointu článku a za druhé by měl mezi ostatními 32 miliony článků zaujmout oko čtenářovo. Já většinou nemívám problém s napsáním článku, ale často mám problém vymyslet vhodný název, který by splňoval oba výše zmíněné parametry. Název článku většinou vymýšlím až po napsání článku. Pokud někdy vymyslím název ještě před napsáním článku, tak jej potom často stejně změním. Občas se mi však stává, že mně náhle napadne nějaký báječný název článku, leč později k tomu názvu marně hledám vhodný text.
Je zajímavé, že nápady na články i jejich názvy mně často napadají za jízdy autem, zatímco když sednu ke klávesnici, tak mívám v hlavě úplně vymeteno. Díky panu Alzheimerovi vytrvale bušícím na mé dveře však mívám v hlavě vymeteno dosti často.

Taky se vám nechce uklízet?

17. listopadu 2011 v 17:16 | Malkiel
Nedostatek nápadů k tématu tohoto týdne, venkovní ponuré počasí a čtyři dny volna mně tak trochu donutily k jiné domácí činnosti. Piplat se s modýlky se mi ovšem tak nějak nechtělo. Zachtělo se mi udělat něco velikého, ba přímo heroického. A uznejte sami, že budování modelu o velikosti krabičky od zápalek moc heroicky nevypadá. A co dál? Svůj byt průběžně přebudovávám a zvelebuji, tak tady zase až moc práce není. Kromě úklidu, toho by zde bylo potřeba habaděj. Jenže úklid se také nedá ve svém výsledku považovat za příliš heroickou práci. (Kromě prošťouchávání ucpaného záchodu, což jest naopak práce nesmírně hrdinská.) Po úklidu je všechno stejné, jen je to o malinko čistší. Na chvíli. V okamžiku ukončení úklidu se hned začne zase všechno zasírat, věci se počnou hromadit a za chvíli je to stejné jako před úklidem.

Hele, já fakt nevím

31. října 2011 v 0:58 | Malkiel
Buď jsem úplnej blbec, nebo se nám tady snaží někdo něco nabulíkovat. Ohledně spamů a spamových blogů vznikla řada diskuzí, kde jsem byl některými blogery označen za tvůrce spikleneckých teorií. A nejen blogery. Že prý Téma týdne prý mizí proto, aby s tím mohli něco udělat a aby jej od těch spamů vyčistili. Budiž, možná jsou mé teorie spiklenecké. Ale ať mi někdo nespiklenecky vysvětlí, proč to spamování stále pokračuje? Jak je možné, že téma týdne na dva dny zmizelo a když se před hodinou znovu objevilo, tak je zase plné toho spamového sajrajtu. Co tam tedy dělali, když bylo TT schované? Drbat na vejcích se mohli klidně bez schovávání TT.

Hra na schovávanou

30. října 2011 v 23:57 | Malkiel
Rubrika Téma týdne si s námi v poslední době hraje na schovávanou a to mně přivedlo na myšlenku trochu se zmínit o této i o jiných dětských hrách. A o smyslu her všeobecně.
Já jsem se v dětství příliš nezapojoval do tradičních kolektivních dětských her. Založením jsem spíš individualista než kolektivista. A proto jsem nikdy ani neměl moc rád hru na schovávanou. Nějak mně neosloval smysl této hry. Hledat někoho kdo je schovaný, aby on potom odněkud vyběhl a vítězoslavně mě zapikal, jsem vždy považoval za zbytečně vynaložené úsilí. I když jsem byl někdy vtažen do této hry a někoho jsem zapikal, tak jsem z toho nijak zvlášť blažený pocit neměl. Bylo to jen pomíjivé chvilkové vítězství.

Můj běžný týden

26. října 2011 v 0:44 | Malkiel
V poslední době se mezi některými blogery rozmáhají články s hodnocením uplynulého týdne. Tato praxe se mi natolik zalíbila, že jsem se minulý týden taky pokusil vyhodnotit. Mé hodnocení však bude o něco stručnější. Ještě holt nemám v tom hodnocení takovou praxi.

Pondělí 17.10. - Všechny pondělky mého života se řadí do kategorie "stojítozavyližprdel". Ani toto pondělí nebylo vyjímkou.
Úterý 18.10. - Stále kategorie "stojítozavyližprdel", ale začíná se to lepšit, protože se blíží středa. Ani toto úterý nebylo vyjímkou.
Středa 19.10. - Středa je fajn, protože každou středu jsem si určil jako den pracovního volna.
K večeru se to ale malinko kazí, protože se blíží čtvrtek.
Čtvrtek 20.10. - Opět kategorie "stojítozavyližprdel". Ani tento čtvrtek nebyl vyjímkou.
Pátek 21.10. - Stále kategorie "stojítozavyližprdel", ale perspektiva je velmi nadějná, protože se blíží víkend. Volný víkend.
Sobota 22.10. - Jupííí, nejlepší den z celého týdne. Sobota je tak parádní den, že jsem dokonce ochoten probudit se před jedenáctou hodinou, abych si to povalování užil v bdělém stavu. Sobotu je dobré proležet, nikoliv prospat. Moje sobota má přísná náboženská pravidla: Nesmí se ustýlat postel, pokud člověk neodchází z domova, tak má za povinnost nosit noční úbor až do večera, jsou zakázány veškeré hlučné činnosti, zejména luxování a taktéž jsou zakázány veškeré úklidové práce. Práce je povolena pouze za účelem přípravy jídla. Provozování koníčků pochopitelně není považováno za práci. Veškeré nutné práce je třeba přesunout na některý ze dnů z kategorie "stojítozavyližprdel". Provozováním práce v tyto dny už na nich stejně není co pokazit.
Neděle 23.10. - Neděle je tak trochu schizofrenní den. Je to sice ještě paráda, ale k večeru se to výrazně zhoršuje, protože se blíží pondělí.

Teď mi vlastně dochází, že mně to hodnocení uplynulých týdnů ani moc nebaví. Tak si tento týden vynásobte dvaapadesáti a máte zhodnocený celý můj rok. Hasta la vista.

Autentický přepis neexistujících rozhovorů

23. října 2011 v 2:36 | Malkiel
Místo děje: Kancelář generálního ředitele velké multimediální společnosti, která je majetkem nadnárodního koncernu se sídlem na Bermudách.
Ředitel se nervózně dívá na hodinky posázené brilianty. Škoda, že ukazují stejný čas jako hodinky za pár šupů. Do místnosti vstupuje tajemník a roztřesenou rukou klade před ředitele papír s výsledky hospodaření za uplynulé období.
No to je dost, za chvíli jdu na golf s jedním z velkých akcionářů a musím mu říci něco potěšujícího.
Ředitel se začte do výsledků a spokojeně pokyvuje.
Nó, tihle kluci televizní mně potěšili. Mají prodaný veškerý reklamní čas na příští měsíc. Na ty je spoleh.

Proč je Kraus slavný a já ne

12. října 2011 v 22:11 | Malkiel
Mnozí blogeři ani netuší, že čtou články člověka, který se málem stal hvězdou českého filmového nebe. Ale nestal. A může za to Jan Kraus a jeho ksicht, aniž by to on ovšem tušil. Jako dítě a dospívající chlapec jsem hrál kompars v několika filmech 60.a 70.let. V důsledku toho jsem byl zapsán v rejstříku lidí, kteří jsou použitelní pro filmování. Když se chystalo natáčení filmu "Dívka na koštěti", tak jsem byl pozván před výběrovou komisi. Dnes se tento proces nazývá "casting". Jednalo se tehdy o obsazení role jednoho ze tří darebáků, kteří spřádali úklady Saxaně.

Říjen, měsíc hyen

6. října 2011 v 22:38 | Malkiel
Nejprve bych vysvětlil trochu podivný název článku. Nejedná se o nějaký mezinárodně uznávaný svátek hyen. Říjen je mým měsícem, protože jsem se v tomto měsíci ne vlastní zásluhou narodil. A hyeny jsou zvířata, která mám rád. Navíc jsem do názvu potřeboval slovo, které by se rýmovalo ke slovu říjen. Hyeny jsou tak obludná zvířata, až jsou krásná. Navíc se mi líbí jejich do podrobností vypracovaný smečkový způsob života, kterého já jako introvert a svobodomyslný člověk nejsem schopen.
 
 

Reklama