Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Opravník obecně oblíbených omylů

Kterak nemohl Dalibor na housle housti

10. září 2014 v 17:11 | Malkiel
Báje a mýty jsou epické útvary, které se pohybují za hranicí reality. Neboli popisují děje tak, jak se ve skutečnosti nestaly nebo popisují osoby, které nikdy neexistovaly. Většinou za účelem vytváření národních hrdinů, či hrdinských eposů, které mají podpořit národní sebevědomí. Něco jako pohádky, jenže pro dospělé.
Výjimkou není ani český národ. I české dějiny jsou plné mýtů a bájí. A nejen to. Mnohdy jsou plné i vyslovených mystifikací, neřkuli úplných blábolů. Jedním z takových blábolů je například i pověst o Daliborovi z Kozojed. Respektive poloblábolů, protože Dalibor z Kozojed byl skutečnou postavou. Tím ovšem realita končí.

Je tam smradu jako v hradu

8. května 2011 v 22:22 | Malkiel
Každý se už asi setkal s přirovnáním Je tam smradu jako v hradu. Toto přirovnání je přinejmenším zavádějící, protože v hradech příliš smradu nebylo. Rozhodně ne v tom smyslu, ve kterém je toto přirovnání dnes používáno. Středověké hrady totiž byly vybaveny záchody zabudovanými do arkýřů, které vyčnívaly ze zdi nad skálou, na níž byl hrad postaven. Lidské exkrementy tak padaly z hradu někam hluboko do propasti, aniž by svým zápachem hrad nějak poznamenaly. Na ulicích středověkých měst, kam se běžně vylévaly výkaly, bylo tehdy jistě více smradu než v hradu. Tyto hradní záchody měly celkem přiléhavý český název výsernice. Pokud chtěl hradní pán vypadat jako vzdělanec, tak mohl místo názvu výsernice použít z francouzštiny pocházející název prevét. Od tohoto slova je pro změnu odvozeno dnes již trochu zastaralé slovo prevít. Pokud tedy o někom řeknete že je prevít, je to stejné, jako kdybyste o něm řekli že je výsernice, neboli hajzl. Naše české slovo hajzl zase pochází ze slova Häusl (čti hejzl), což v německém nářečí znamená domeček.

Je v prdeli opravdu tma?

22. dubna 2011 v 19:00 | Malkiel
Mnozí ze čtenářů se jistě pamatují na dětskou říkanku, která zní:

V prdeli je tma
nejsou tam okna
a kdyby tam okna byly
prdy by je vymlátily

Jedním z velmi rozšířených českých přirovnání je věta: "Je tam tma jako v prdeli".
Skutečnost je ovšem taková, že ani říkanka, ani tato věta nemusí být vždy pravdivé. V mikroskopickém světě bakterií, protobakterií, prvoků, plísní a dalších mikroorganismů totiž existují některé druhy, které ve tmě světélkují. Pokud se některý z těchto světélkujících organismů stane součástí naší střevní flóry a fauny, můžeme směle prohlásit, že "Je tam světlo jako v prdeli".
Proto nikdy nepoužívejte větu "Je tam tma jako v prdeli". Nikdy totiž nemůžete vědět, jestli vám tam náhodou něco nesvítí.

Opravník obecně oblíbených omylů

22. dubna 2011 v 2:32 | Malkiel
Kromě nově zavedené encyklopedijní rubriky Malkipedie jsem se rozhodl zavést i rubriku, která bude uvádět na správnou míru omyly, jenž jsou hojně rozšířeny v povědomí lidí. Tato rubrika se bude jmenovat Opravník obecně oblíbených omylů.
V prvním příspěvku do této rubriky bych se chtěl zmínit o klamavém termínu Zeměkoule. Většina čtenářů, jimž se podařilo vydržet ve škole až do poslední hodiny, kterou byl většinou zeměpis, si bude jistě pamatovat, že planeta Země není kulatá, ale šišatá. Správný termín pro naši planetu by tedy měl znít Zeměšiška.
 
 

Reklama