Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jak nás zachránila hrachová polévka

20. srpna 2019 v 1:14 | Malkiel |  Témata týdne
I já jsem během svého života měl možnost vlastnit krabičku poslední záchrany, neboli
"kápézetku". V dobách, pro mladší lidi již téměř pravěkých, však krabička poslední
záchrany jaksi moc nefrčela.
Tehdá za hlubokého totáče*) jako jediná organizace, která směla sdružovat děti ve
věku do 15 let, byla totiž Pionýrská organizace Československého svazu mládeže.
A pokud vím, tak pionýři kápézetky nepotřebovali, neboť při politických školeních v
klubovnách nebo při návštěvách výstav mezinárodního dělnického hnutí jim byly
celkem k ničemu. A i kdyby je náhodou potřebovali, tak mně by to bylo stejně
prd platné, neboť jsem jako syn "třídního nepřítele" nebyl do Pionýra přijat.
Můj rodný bratr, tedy syn stejného třídního nepřítele, však kupodivu do
Pionýra přijat byl. Pionýrští politruci tehdy zřejmě nějakým šestým smyslem rozpoznali
můj budoucí velký odpor k jakékoliv organizovanosti mé osoby.
Tehdy mne však nepřijetí do Pionýra dosti mrzelo. Zejména proto, že jsem nesměl
používat pionýrský pozdrav, který vypadal tak trochu jako hajlování, jen s rukou v
lokti zalomenou a dlaní šikmo trčící přes čelo. Asi jako když familiérně hajlujete
svému vedle stojícímu sousedovi.
Politické aspekty členství v Pionýru tenkrát ve věku devíti let šly samozřejmě zcela
mimo mne. Z úst mého silně antikomunistického otce jsem sice věděl, že jsou u nás
nějací "komundírové", ale ani za mák jsem netušil, kdo a nebo co to je. A tak jsem
se vždy při spatření nějaké díry v chodníku ptal svého otce, jestli je právě tato
díra ta "komundíra". Na což otec odpovídal, že kdyby ta díra byla trochu větší,
tak by se tam nějakej komundíra určítě vešel.

Ke krabičce poslední záchrany jsem se dostal až o pár let později, kdy byla v roce
1968 opět založena organizace Junák, což byla jakási dětská odnož mládežnického
skautského hnutí. Tak jsem tam hned vstoupil, i se dvěma kamarády, taktéž Pionýrem
odvrženými.
A v Junáku to bylo jiné žrádlo, žádné dělnické hnutí, žádnej Lenin, žádné rudé hvězdy.
Hlavní náplní bylo vázání různých uzlů a podobné zálesácké kravinky. To mne sice moc
nebavilo, ale nudné všední dny se s tím daly jakžtakž přežít.
Odměnou za to však byly víkendové výlety do přírody, kterým se po junácku říkalo
"výpravy". My jsme je však v nepřítomnosti "roverů", neboli našich vedoucích, označovali
jako "čundr". Táborák, opékání buřtů či upytlačených brambor, trampské písně a
strašidelné povídky o ptácích mozkodlabech, spaní na mechu pod širákem.Ve věku
třinácti let jsme si tak připadali mnohem dospělejší a cítili se skoro jako skuteční,
čundráci, kteří tehdá víkend co víkend s "usárnami" a s "teletinami" na zádech vyráželi
natřískanými vlaky do lesů, luk a hájů.

Naše junácké čundrování však nemělo dlouhé trvání. V srpnu 68 se k nám přivalili Rusáci
a nastalo opět utahování šroubů. Koncem roku 1969 dostaly všechny skautské a junácké
organizace ultimátum, že buď vstoupí do nově založeného Socialistického svazu mládeže,
jehož součástí byla i Pionýrská organizace a nebo budou rozpuštěny. Do Pionýra se nám
však nechtělo, protože nás už rozhodně nelákalo pionýrské "hajlování", tak jsme se raději
rozpustili sami.
Na výpravy do přírody jsme však nezanevřeli. Jen jsme zůstali v jakési ilegalitě. Jezdili
jsme na výpravy dál, jen bez junáckých krojů a bez vedoucích. V sobotu jsem sbalil jsem
bágl, ešus, na mámě vyškemraný puntíkovaný šátek, na hlavu odložený tátův klobouk,
vojenskou celtu z výprodeje, vlněnou deku (spacáky tehdy byly ještě vzácností a navíc
je používali pouze "masňáci", neboli sváteční turisti). K tomu kapesné od babičky za
nošení uhlí, pochopitelně též nezbytnou "kápézetku" a vyrazilo se na opravdický čundr
do brdských lesů.
Navíc jsme oproti junáckému čundrování nikdy nemuseli držet "bobříka mlčení".
Zato jsme po vypití lahvového piva, vyškemraného od dospělých čundráků ve vlaku,
mohli klidně držet "bobříka močení".

Paradoxem je, že jsme ony nezbytné kápézetky prakticky nikdy nepoužili. Teda snad
kromě případu, kdy jsme se na ohnutý špendlík a kus provázku z krabičky pokoušeli v
rybníce nachytat ryby. Samozřejmě bez úspěchu. Takže "krabička poslední záchrany"
nás nikdy nezachránila. Zato nás před hladem zachránily kostky hrachové polévky,
nezbytné to součásti proviantu všech správných čundráků.

*) vysvětlení pro mladší ročníky:
hluboký totáč = období, kdy ještě nebyly mobily, ipody, tablety, počítače ani internet, psalo
se na papír, lidé spolu mluvili dlouhými větami tváří v tvář, zkratky OMG, LOL nebo
ROFL nic neznamenaly, Twitter neboli "cvrlikání" tehdy používali pouze ptáci, slovo
INSTAGRAM by mohlo být nanejvýš označením pro gram instantního nápoje, Bill Gates
tehdy ještě za sebou tahal dřevěného kačera na provázku a Mark Zuckerberg si ještě hověl
v tátových kulkách.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | 20. srpna 2019 v 7:24 | Reagovat

Pěkně jsi zahrál na moje vzpomínky, i když jsem byla spíš v Sokole. KPZ znám jen z literatury, ale kostky polívky ano. Znovu jsem se vrátila do doby mého mládí - líp než v nedávném výletu do rodné obce na Moravě :-)

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. srpna 2019 v 8:18 | Reagovat

Znám ledasco, ale hrachové polévce v kostkách slyším poprvé. Poslední odstavec nemá chybu! :D

3 VendyW VendyW | E-mail | 20. srpna 2019 v 8:23 | Reagovat

Jéžiš, hrachovka v kostkách! Na tu si pamatuju! Ona byla ale i gulášovka, pokud mne paměť neklame a slepičí. Ty jsme hohjně konzumovali na chatě (v Brdech ;-) ) Já jako dítko skautů nosila zásadně kápezetku při každém opuštění bezpečí našeho smíchovského bytu, když jsme se vydávali do vedlejších ulic či bojovali spolu na "Políčku" což byl zarostlý plac mezi domy a náš ráj, kde jsme měli bunkry v nichž jsme se později učili kouřit. Učení kouření už pak byla samostatná kapitola mého života a ta se odehrávala v lesích naší chalupy.... ;-)  :-D

4 Kerria Kerria | Web | 20. srpna 2019 v 9:06 | Reagovat

Junáka nepamatuju, jsem přecejen trošku mladší ročník. Ale chodila jsem do toho maskovaného za pionýra :-D Tenkrát si máma postavila hlavu, že buď budu chodit tam, a nebo nikam. Asi si myslela, že mě takový "klukovský" oddíl nebude bavit a budu sedět doma dobrovolně. Jenže se spletla a mě to bavilo, takže mi to po roce pod nějakou záminkou zakázala.

Co se týká KPZ-ky, tak každá správná ženská ji má pořád u sebe. Ona totiž dámská kabelka je taková permanentní KPZ-ka, najdeš v ní všechno možné i nemožné, co by se mohlo někdy hodit. Bohužel, to co skutečně potřebuju v ní obvykle nemám, protože to neustále spotřebovávám a zapomínám doplňovat :-?

5 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:02 | Reagovat

[1]: Jelikož toho už máme víc za sebou, než před sebou, tak se holt člověk více upíná k těm vzpomínkám. Protože horizont budoucnosti je již poněkud nejistý, zatímco minulost je jistá a neměnná. Je to jakýsi pevný bod našeho života. ;-)

6 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:11 | Reagovat

[2]: Janinko, to ty ani pamatovat nemůžeš, protože to je záležitost šedesátých a sedmdesátých let let. Polévky v kostce byl tehdy rychlostravovací fenomén doby, který posloužil zejména při turistice. Stačil ešus, pár klacíků na uheň nebo lihový vařič, trochu vody z potoka, která byla tehdy vesměs všude pitná a gáblík byl hotov. ;-)
Různé polévky z pytliku a jiné polotovary se rozmohly až mnohem později.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. srpna 2019 v 10:12 | Reagovat

Moje slibná pionýrská kariéra skončila v okamžiku, kdy nás - původně docela sympatická "Vlčata" - oficiálně přejmenovali na "Komunardy" a ještě se tvářili, že bychom to měli brát jako velkou poctu.

8 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:16 | Reagovat

[3]: Koukám, že ty životy jsme měli dost podobné. Ale to tehdy asi většina dětí. Bunkry, kouření, bitky se sousedními partami. Jen my jsme neměli tu chatu, tak se to vesměs všechno odehrávalo jen v Praze.

9 dáša dáša | Web | 20. srpna 2019 v 10:19 | Reagovat

Jakékoli organizování dodnes nenávidím.
Nás se nikdo neptal, jestli chceme jít do Jiskřiček, Pionýra a SSM, prostě to bylo automatické.Všude jsem byla, ale ničeho jsem se neúčastnila, když se skládal pionýrský slib, naši mně nekoupili kroj a slib jsem skládala v kostkovaných kalhotách a svetru. O zdravení pionýrů jsem se právě od Tebe dozvěděla teď.V 78 roce jsem nastoupila do práce a vstoupit do SSM jsem odmítla.
Můj děda byl velkopodnikatel a praděda továrník a já, ač v třetí a čtvrté generaci a naše rodina byla non grata se všemi následky.Manžel byl ve skautu a teletinu ještě máme. Kostky s polévkami si pamatuji.

10 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:21 | Reagovat

[4]: No jo, to máš pravdu. Oni vlastně po osmašedesátém pionýry převlékli do khaki. Jinak já mám jako kápézetku prakticky celé auto. Synové se mi sice posmívají, že jsem vetešník. Ale když k nim přijedu, tak se každou chvíli ptají: "Tati, nemáš tenhle šroubek, nemáš tenhle atypický klíč na matice, nemáš tam nějakou vazelínu?"

11 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:39 | Reagovat

[7]: Takže "Vlčata" vlastně pomyslně dopadly dosti podobně jako komunardi, kteří byli kdysi postříleni u zdi hřbitova Père-Lachaise. Vlčata padly a komunardi povstali. Jakási reverzní symbolika. :-D

12 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 10:47 | Reagovat

[9]: Já jsem byl na vojně jako jediný z patnácti vojáků naší malé jednotky veden jako symbolický člen SSM. To proto aby mohl náš velitel brát odměny za stoprocentní politickou angažovanost svého mužstva.
Teletinu z dob rakousko-uherska jsem měl taky, ale ve svých dobách postčundráckých jsem ji zavčasu výhodně prodal, protože začala pelichat.
Jo, kostkované kalhoty a sukně u holek si pamatuju. To byl tehdy jakýsi fenomén doby. ;-)

13 VendyW VendyW | E-mail | 20. srpna 2019 v 11:24 | Reagovat

[8]:Já díky čtvrti v které jsem bydlela, díky chatě a posléze každým prázdninám a každém druhém víkendu tráveném na chalupě jsem měla tohle vlastně natřikrát.... jen tedy na čundry jsem nejezdila, právě díky té chalupě, tam jsem si užívala pohodlí v posteli tehdy sto let starého mlýna na konci vsi uprostřed lesů a s rybníkem před dveřmi...co víc si přát? ;-)

14 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 20. srpna 2019 v 11:32 | Reagovat

Nádherný, nádherný vzpomínání... :-)

15 dáša dáša | 20. srpna 2019 v 11:47 | Reagovat

[12]:Manželova teletina je taky vypelichaná :D Nemůže se s ní rozloučit, připomíná mu krásný úsek života.

Máš pravdu, že ředitel podniku, kde jsem byla zaměstnaná, musel chodit na kobereček krajskou komunistickou organizaci.My jsme nechtěli ani jeden vstoupit do KSČ. Ředitel chodil na kobereček i kvůli tomu, že zaměstnával vynikající odborníky, kteří byli vyloučeni z KSČ.

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. srpna 2019 v 20:51 | Reagovat

Hrachová polévka může zachránit leda tak prd! ;-) :D

17 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 22:04 | Reagovat

[14]: Díky ;-)

18 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 22:07 | Reagovat

[15]: Však já už taky začínám být docela vypelichanej. :-D

19 Malkiel Malkiel | 20. srpna 2019 v 22:14 | Reagovat

[16]: Spíš vytvořit. :-D  :-D

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. srpna 2019 v 22:28 | Reagovat

[19]: Však to byl, Malkieli, dvojsmysl. :-)

21 Baruschka Baruschka | E-mail | 20. srpna 2019 v 23:07 | Reagovat

KáPéZetka je můj nerozlučný kamarád.
Jenže ke všemu možnému tam mám i smotek zvonkového drátu a ten mi nejednou zachránil když ne život, tak určitě spoustu vybavení. :-)
No, spojařské dítko...

22 Malkiel Malkiel | 21. srpna 2019 v 0:59 | Reagovat

[21]: A jak vlastně vypadá takové spojařské dítko? Rodí se se sluchátkama místo uší a krokodýlkem místo pusy? :-D  :-D

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. srpna 2019 v 1:41 | Reagovat

[11]: Jen jestli zmrtvýchstání komunardů není ideologicky závadné :-).

24 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2019 v 19:00 | Reagovat

Asi jsem měla kliku. Na to, jestli jsem byla jiskra, si moc nevzpomínám, ale na pionýr ano. Po dvou ročnících s přiblblými vedoucími, se kterými jsme hráli na mrkanou a možná přehazovanou s míčem, nás nafasoval místní policajt (a tatík jednoho ze spolužáků) a vzal to do svých ruk, zorganizoval nám pobyt v jedné myslivně u Třebíče, tedy občasné víkendové pobyty a letní stanový, chajda skýtala útočiště v době nečasu, oplátkou jsme chodili myslivcům nahánět zajíce, sbírali nějaké ty kaštany a občas vyrazili na nějaké ty pionýrské soutěže. Dobré bylo, že z celého pionýra byla jen hlavička pro oficiální podání a my jsme nemuseli absolvovat žádné šaškárny v krojích (teda mimo nějaké pionýrské větší setkání). Nečestovalo se, nevyvěšovala se žádná vlajka, ráno nás maximálně vyháněli na rozvičku, abychom nezparchantěli, a jinak nás lehce poúkolovali, abychom nezvlčili. Na tu dobu vzpomínám docela ráda, díky tomu normálnímu přístupu se z pionýra staly docela fajn schůzky. Zdá se, že ze zdejších ztraumatizovaných expionýrů jsem na tom byla asi nejlíp. :-D

25 Malkiel Malkiel | 28. srpna 2019 v 0:29 | Reagovat

[23]: Vzhledem k tomu, že se západní Evropa klaní Marxovi, tak jsou jakékoliv zmínky o komunardech nejen ideologicky nezávadné, ale dokonce žádoucí. Oni holt ti zápaďáci nemají s Marxem ty negativní zkušenosti jako my z Východu. Tudíž si asi touto etapou musí projít, aby taky poznali, "zač je u Marxe perník". ;-)

26 Malkiel Malkiel | 28. srpna 2019 v 0:32 | Reagovat

[24]: Tak se mi zdá, že ta vaše místní pionýrská organizace byla ideologicky poněkud pomýlená, neřku-li až skoro reakční. :-D

27 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. srpna 2019 v 22:10 | Reagovat

Vysvětlení pojmu hluboký totáč je úchvatné. jak jsme to mohli přežít bez újmy? :-D  :-D  :-D

28 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. září 2019 v 19:51 | Reagovat

[27]: Já jsem to přežil celkem v pohodě. Když něco neexistuje, to člověku prostě nechybí. ;-)
Spíš mám někdy pocit, že těžko přežiju tuhle dobu. Teda, vlastně ji nepřežiju určitě, protože nejsem nesmrtelnej. :-D

29 olaff olaff | E-mail | 30. dubna 2020 v 12:44 | Reagovat

http://horkedivky.top - horke divky z vaseho okoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama