Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Květen 2017

Zatracení kartografové

21. května 2017 v 20:54 | Malkiel |  Témata týdne
Po dlouhém blogerském pauzírování jsem se konečně rozhodl zase napsat článek. V poslední době se totiž ve světě děje spousta záhadných věcí, které jaksi není můj mozek schopen pobrat. Proto se chci s čtenáři podělit o toto mé vnitřní trápení.

Nevím, jestli to už taky někdo zaregistroval, ale já jsem si všiml, že se v poslední době zcela svévolně a jen tak od sebe mění hranice států. A nejen to. Dokonce to vypadá, že se přesouvají celé kontinenty. Dnes jsem se například z médií dozvěděl, že ozbrojené jednotky norské armády překročily hranice do Sýrie. No chápete to? Norsko leží na severu Evropy, zatímco Sýrie leží v jihozápadní Asii, vzdušnou čarou tři a půl tisíce kilometrů od Norska.
Představte si, jaký to musel být šok pro ty norské vojáky. Oni se jen tak procházejí kolem svých zamrzlých fjordů a najednou prásk! Jsou o tisíce kilometrů dál v rozžhavené asijské poušti. V rukavicích, ušankách, termokalhotách a s horkým čajem ve feldflaškách. V takovém vedru, tss! Oni jsou sice tihle potomci Vikingů dost odolní. Ale co je moc, to je moc.
A za to všechno můžou norští kartografové, protože zapomněli těm svým vojákům sdělit, že podle nových map teď Norsko sousedí se Sýrií. A ti norští vojáci šli holt furt podle starého zvyku, jelikož se domnívali, že z Norska můžou zabloudit nanejvýš do Finska, Švédska nebo Ruska. A nebo spadnout do ledového moře. Což by jim jako otužilým Vikingům samozřejmě asi moc nevadilo. No, a najednou jsou místo v ledové vodě v poušti. Takhle to holt dopadá, když se nikdo nedívá do mapy.

Další nepochopitelná záhada se vyskytla prakticky na stejném místě, tedy v Sýrii. Minulý týden jsem se zase dočetl, že americká letadla bombardovala syrský vojenský konvoj, který se pohyboval po syrském území, po silnici vedoucí k syrským hranicím. Teda tak si to aspoň mysleli ti syrští vojáci, že jsou v Sýrii. Jenže ono ne. Tady za ten šlendrián mohou pro změnu syrští kartografové, protože zapomněli do map zapsat, že to území už nepatří Sýrii. Tudíž, že tam žádní syrští vojáci nemaj co dělat.
Ale abychom byli objektivní, tak v tomto případě trochu zafalírovali i Američani. Ti totiž svůj útok na syrskou kolonu vysvětlili tím, že se po oné silnici z Íránu přesouvá vojenská pomoc syrské armádě. No, ale tady američtí kartografové teda fakt hodně zachrápali, protože Sýrie vůbec nesousedí s Íránem. Amíkům prostě z map vypadl Irák, který leží mezi Sýrií a Íránem. A teď si to představte, že ti naivní Íránci posílají syrské vládě nějakou pomoc, ale ono se to do Sýrie vůbec nedostane, poněvadž Irák přestal úplně existovat. Tudíž tam ta pomoc jen padá do nějaké díry na zemském povrchu, která je tam teď místo Iráku.
Navíc ta zmiňovaná silnice je již šest let v držení nejdříve Islámského státu, později Al-Nusry a dalších těch umírněných teroristů. To mi tedy fakt hlava nebere, jak mohou Íránci posílat pomoc syrské armádě přes celý jeden stát, který navíc záhadně zmizel a ještě přes území, které je v držení ozbrojených jednotek, jež nejsou Íránu zrovna moc nakloněny.
To je doslova logistický majstrštyk, když se něco takového někomu povede. Principiálně je to například mnohem těžší, než chytit prd do dlaně a odnést jej na druhý konec města.

Poslední záhadu jsem si nechal nakonec. A tady už je to hodně na hraně s nějakou černou magií, zaříkáváním, či apoň s hypnotizováním. Dnes jsem se totiž dočetl, že prezident Trump na setkání státníků v Saudské Arábii prohlásil, že za všechno zlo a násilí v regionu může Írán.
No budiž, nevidím íránskému vedení moc do jejich hlav. Ony jsou totiž ty jejich turbany dost neprůhledné. Ale tady mi fakt vrtá hlavou jedna děsná záhada. Většina lidí asi moc dobře ví, že sunnitští a šíitští muslimové jsou mezi sebou dost na kordy. Tedy spíš na šavle, vzhledem k tamním zbrojním zvyklostem. A v tom je právě ten kámen úrazu. Jak známo, tak 99,99999 procent všech muslimských teroristických útoků mají na svědomí sunnitští muslimové. Však ono je taky těch sunnitů asi devětkrát víc, než šíitů. Tak je mi fakt velkou záhadou, jakým způsobem ti menšinoví šíitští Íránci přesvědčili své většinové sunnitské odpůrce v jiných zemích, aby páchali všechny ty teroristické útoky. To fakt musí být nějaká černá magie, okultismus, nějaký drogy, nebo čertví jaký svinstvo, aby tohle dokázali.
Tady už to teda nemůžeme házet na kartografy. Zde už nepomůže ani nějaký pečlivý čumění do mapy. I když na druhou stranu, kdybychom se pořádně podívali do map, kudy mají vést plánované ropovody i plynovody, a od koho kam, tak bychom měli v těchto všech záhadách možná trochu jasněji. No jo, ale když on se do těch map nikdo moc nedívá. Možná třeba proto, aby náhodou neviděl něco, co nechce vlastně ani vidět.