Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Urvalci a neurvalci

28. května 2016 v 19:30 | Malkiel |  Témata týdne
Jednou z mých oblíbených činností je přemýšlení o blbostech a o kravinách. Někdy taky o hovadinách. Je to poměrně pohodlná činnost, která příliš nezatíží mozek, což přesně vyhovuje mojí lenivé nátuře. Navíc lze tuto činnost v případě potřeby bez jakýchkoliv následků přerušit. Třeba spánkem. Ten mne ostatně při provozování této záliby přepadá poměrně často. Takové filozofování totiž působí poměrně úspěšně jako hypnotikum.
Usuzuji, že jsem v některém z minulých životů byl zřejmě filozofem. Vesměs plané přemýšlení o něčem naprosto zbytečném je pro filozofy přímo charakteristickým rysem. Možná i proto mnozí filozofové skončili neslavně. Třeba takový Sokrates, který byl za své filozofování odsouzen k vypití bolehlavu.
Možná jsem v některém ze svých minulých životů byl přímo oním Sokratem. Což by mohla nasvědčovat skutečnost, že jsem za svého bujarého alkoholického mládí vypil mnoho různých "bolehlavů". Třeba na vojně jsme pili denaturovaný líh do letadel, který jsme "naturovali" překapáním přes bochník chleba. Kteroužto znalost jsme jako mladí vojáci převzali od starších zkušených vojáků, tudíž jsme ji považovali za správnou.
Ač nejsem vystudován chemikem, jako třeba věhlasný ekonom Kalousek, tak mám však dnes o faktické účinnosti této alchymistické metody značné pochybnosti. Leč nikdo z nás neoslepnul a kromě následných ukrutných bolestí hlavy na nás konzumace tohoto nápoje nezanechala žádné stopy. Ostatně, jako vojáci Československé lidové armády jsme byli po vzoru Rudoarmějců náležitě zoceleni. Tudíž nás nějaký denaturovaný líh nemohl porazit.
Při té příležitosti jistě stojí za zmínku, že vojáci, kteří neměli přístup k zásobám leteckého lihu, si podobným upůsobem upravovali běžně dostupný čistící prostředek na okna s názvem Iron, který též obsahuje denaturovaný líh. Iron po překapání přes chleba sice ztratil svoji modrou barvu, ale chutnal pořád stejně jako Iron. Proto si mnozí nedočkavci místo čekání než Iron překape přes bochník, stříkali tento čistící prostředek z plastové flaštičky rovnou do huby.

Jak známo, tak chrabří Rudoarmějci za druhé světové války pili taky ledacos. Třeba brzdovou kapalinu do letadel, která taktéž obsahovala líh. Což se ovšem někdy stávalo osudným pro piloty, protože v důsledku vychlastané brzdové soustavy se přistávací manévr jejich letadel neúměrně prodlužoval. A tak mnozí z těchto pilotů při přistávání na polních letištích "padli" nikoliv za vlast, ale za žízeň svých spolubojovníků z řad pozemního leteckého personálu.

My, jako pozemní letecký personál, jsme ostatně přežili i nadýchání jedovatého fosforu, když jsme při cvičení na rozkaz velitele svýma botama hasili hořící napalm. V takovém případě už bylo přežití konzumace denaturovaného lihu naprostou povinností. A také jsme ji všichni přežili ve zdraví.
Tedy kromě pologramotného vojína odkudsi z východního Slovenska, kterému se líh do letadel zdál příliš změkčilým nápojem. Což komentoval slovy: "Hento je dobré tak iba pre baby, do píče!!!" A jako správný chlapák se rozhodl zaexperimentovat tím, že do sebe kopnul panáka trichlóretylénu. Tato tekutina je však velmi silným odmašťovadlem. V důsledku čehož se vnitřnosti neohroženého Východňára okamžitě odmastily. A to do té míry, že mu zmizelo i značné množství sliznice trávicího traktu. V důsledku čehož byl sproštěn vojenské povinnosti, protože následujících několik měsíců musel zcela nechlapácky konzumovat kašovitou stravu, podávanou mu přímo do žaludku hadičkou.
Navíc vlivem otravy trichlóretylénem zblbnul ještě více nad svůj vrozený standard, tak si mentálně prakticky vůbec neuvědomoval ukončení své vojenské služby. Což jsme mu všichni záviděli. Tedy ne to zblbnutí, ani vypálené vnitřnosti, ale to ukončení vojny.

Vraťme se však k našim filozofům. Zrovna nedávno jsem se rozpomněl na svůj minulý filozofický sokratovský život a pustil se do této mé oblíbené činnosti. Přičemž jsem se zamyslel nad logičností, nebo spíš nelogičností některých českých slov.
Samozřejmě bych při této příležitosti neměl zapomenout na již notoricky známého ředitele, který místo aby "řídil" třeba podnik, tak jej podle svého titulu zřejmě "ředí".
Tak snad v nějakém podniku na výrobu barev by to bylo i možné, že by tam ředitel ředil ty barvy. Ale k čemu je takový ředitel, když si sám musí ředit barvy, místo aby si najal nějakého kvalifikovaného ředitele barev?
Nebo třeba takový ředitel firmy na výrobu alkoholických nápojů. Nedávná metanolová aféra nám naznačila, že takových "ředitelů" kořalky je u nás habaděj. Ke smůle mnohých konzumentů však tito konzumenti už ony "ředitele" nikdy neuvidí.

Zanechme však ředitele s jeho ředidly a zamysleme se nad dalším českým mluvnickým patvarem, kterým je slovo "neurvalec". Tímto slovem je všeobecně myšlen jakýsi hrubý, či bezohledný člověk. Ale proč zrovna neurvalec? Neměl by to být spíš urvalec? Zrovna nedávno mi někdo urval zrcátko u auta. Logika věci mi napovídá, že pokud mi to zrcátko někdo urval, tak to přece musel být urvalec, ne?
Pokud by to byl neurvalec, tak by mi to zrcátko celkem logicky neurval. Takových neurvalců, kteří mi neurvou zrcátko, projde každý den okolo mého auta stovky. A vesměs jsou tito "neurvalci" slušní lidé. Snad kromě těch, kteří by mi to zrcátko třeba i rádi urvali, ale vlivem své tělesné zchátralosti na to už nemají sílu. To jsou ovšem takoví zrcátkoví neurvalci z donucení.

Nelogičnost slova "neurvalec" ještě navíc podtrhuje fakt, že pokud je "neurvalec" hrubý člověk, tak "urvalec" by vlastně měl být jemný člověk. Nedovedu si však představit situaci, kterak třeba roztoužená partnerka šeptá svému milému do ucha větu: "Ty můj roztomilej urvalče."
To by se tak hodilo nanejvýš pro situaci, kdy by dotyčné ženě eroticky rozpumpovaný partner urval třeba ramínko od podprsenky. Za jakýchkoliv jiných okolností by však taková věta málokterého muže asi těžko potěšila.

Na druhou stranu mi slovo urvalec, poněkud připomíná jméno nechvalně známého bolševického soudce Josefa Urválka, který byl podle zavedených mluvnických zvyklostí skutečným neurvalcem, protože v padesátých letech neurvale posílal vesměs nevinné odsouzence na šibenici jako na běžícím páse.
A pokud by bylo takových Urválků více, v množném čísle a v mluvené řeči by Urválci i urvalci vyznělo téměř stejně.

Takže čert aby se v těch urvalcích a neurvalcích vyznal. Apropó, čert je vlastně taky takovým neurvalcem. Tedy kromě toho čerta, kterému jsme jako rozjívení kluci kdysi na Mikuláše urvali ocas. Čímž jsme došli k osudovému poznání, že se nejednalo o skutečného čerta, nýbrž o souseda Nesládka, který každoroční mikulášský svátek převlečen za čerta využíval k nezřízené konzumaci alkoholických nápojů, jež si vybrblal od rodičů, kteří se mu snažili kořalkou zacpat hubu, aby jejich vyděšené děti z jeho intenzívního brblání nedostaly psotník.
Při této příležitosti mne napadá, že "nesládek" je jakýmsi opakem "sládka". Kterážto profese nachází uplatnění v pivovaru. Proto asi Nesládek pil hlavně kořalku. Není mi však známo, že by "nesládek" byl jakousi profesí nacházející uplatnění v lihovaru.
Zato se můžeme v pivovaru setkat s profesemi "stárek" a "mládek". Stejně jako ve mlýně.
Já jsem kdysi znal jednoho Stárka, který byl takový starý už od mlada, tudíž v sobě spojoval oba tyto termíny. Navíc si rád přihnul pěnivého moku z pivovaru, v důsledku čehož si občas namlel hubu při cestě domů z hospody.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. května 2016 v 20:23 | Reagovat

Vskutku krásné přemítání o slovech a jejich významu. Mám takového  jednoho doma, který se diví, proč se neříká na př. partnerovi od slepice - slepičák (kohoutovi), což lze ale zdůvodnit, že jeho rodný jazyk není čeština. Uvedený výraz je jen slabý odvar z toho, jaké voloviny z něho občas vypadnou. ;-)  :-D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. května 2016 v 20:28 | Reagovat

Dnes přímo perlíš. Já jsem toto téma zasklila - jaksi si nepamatuju nic z minulých životů. Ty jsi to oklikou obešel, ale dobrý! :-)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. května 2016 v 23:27 | Reagovat

[1]: Pokud si pamatuju, tak ze staroslověnštiny pochází slovo "kokot", neboli označení pro partnera slepice. ;-)

[2]: Já už si toho moc nepamatuju ani z tohoto života. :D

4 Anett Anett | E-mail | Web | 29. května 2016 v 10:51 | Reagovat

Nejvíce mě zaujalo psaní o lihu, protože nic takového jsem zatím nečetla, neslyšela. :-D Pěkně napsané a čtivé. :-)

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 29. května 2016 v 11:34 | Reagovat

Nejvíc jsem se zasmála u toho neurvalce, jak urval zrcátko.
O pití denaturovaného lihu už jsem slyšela. Myslím, že jedna ženská mi říkala, že její manžel vyprávěl, že to na vojně taky pili.

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 29. května 2016 v 13:16 | Reagovat

[4]: Díky. ;-)

[5]: Ono se na vojně pilo ledacos. A taky nic jiného nezbývalo, když tehdy voják dostával žold 90 korun měsíčně a půllitrovka rumu stála 33 korun.
Těch 90 korun tehdy stačilo tak stěží na cigára na měsíc, kdy nejlevnější cigarety balené po deseti kusech stály 1,60 Kčs.
Koncem měsíce už jsme stejně většinou kouřívali nejlevnější dýmkový tabák Taras Bulba (balíček za 7 korun) zabalený do novin. ;-)
No jo, to je holt už takový pravěk. :D

7 womm womm | E-mail | Web | 29. května 2016 v 23:26 | Reagovat

Krásne plynulé premýšľanie, vďaka čomu sa to aj dobre číta... good job :)

8 Iva Iva | 30. května 2016 v 23:43 | Reagovat

To já jako dítko jsem chodila do lékárničky na Francovku. Na kostce cukru to bylo docela dobrý.

9 valin valin | E-mail | Web | 31. května 2016 v 20:31 | Reagovat

Mě zrovinka nedávno nějaký neurvalec, nebo vlastně urvalec, urval stěrač. Ať tak, nebo tak, byl to blbec. :-(  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama