Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jak jsem se stal blbečkem

20. března 2016 v 0:56 | Malkiel |  Témata týdne
Nedávno se mi stala zajímavá věc, která prakticky naruby obrátila můj život a vnesla do něho nové pozitivní světlo. Jako kdyby můj život znovu dostal nějaký nový náboj.
Čirou náhodou jsem totiž shlédl jakýsi televizní zdravotně-naučný pořad, uváděný mediálně populární doktorkou Cajthamlovou. To je myslím ta stejná doktorka, kterou jsem kdysi spatřil
v nějakém pořadu, v němž kradla tlouštíkům jídlo, aby jim co nejvíce znepříjemnila život.

Normálně takové pořady nesleduji. Ale v tu dobu jsem zrovna doma něco kutil a jako zvukovou kulisu jsem měl puštěnou televizi. Při práci si totiž nikdy nepouštím hudbu. Taková muzika totiž někdy může nepěkně narušit průběh vykonávané práce. Například zatloukání hřebíku. Při poslechu hudby typu "duc, duc, duc" bych se totiž snadno mohl chytit podmanivého rytmu a nebohý hřebík buď rozmlátit kladivem na placku, nebo jej protlouci fošnou skrz naskrz.
Naopak při poslechu velehitů Evy a Vaška bych se zřejmě vykašlal na bušení do hřebíku a místo něj bych začal bušit do zdroje této otřesné produkce.

A tak jsem se celkem náhodně dostal k poslechu zmiňovaného zdravovědného pořadu. Přičemž informace získané z tohoto pořadu mi doslova otevřely oči. Především jsem se dozvěděl, že jsem vlastníkem ADHD. Nejedná se však o žádnou hudební skupinu, nýbrž o mentální poruchu. Za mládí mých synků se této poruše říkalo LMD, neboli Lehká mozková dysfunkce. Za mého mládí však žádné takové učené diagnózy neexistovaly a nositelé všelijakých mozkových dysfunkcí byli docela obyčejně označováni jako blbečci.
Až do sledování tohoto pořadu jsem si připadal mentálně docela zdráv. Jenže po jeho shlédnutí jsem zjistil, že jsem se ohledné mého mentálního zdraví šeredně mýlil a žil jsem doslova v temnotách.
Ač je mentální porucha zvaná ADHD přisuzována především dětem, tak podle slov přítomného odborníka prý u 50% jejích nositelů tato porucha přetrvává i v dospělosti. Tudíž, že se z malého blbečka stane velký blbeček, řečeno zastaralou terminologií z mého mládí.

Přítomný odborník potom vyjmenovával neklamné znaky této poruchy. Přičemž naprostou většinu těchto příznaků již dlouhou řadu let znám i u sebe. Například neschopnost vydržet delší dobu v jednom partnerském vztahu. To je pro mne přímo charakteristické. Dosud jsem si však o sobě myslel, že jsem jen obyčejný promiskuitní kanec. Leč nikoliv. Podle nového zjištění jsem nemocný.

Dalším základním rysem nositelů ADHD je neustálé přebíhání mezi různými činnostmi a nedodělávání již rozdělaných prací. V tomto oboru jsem doslova přeborníkem. Existuje totiž opravdu málo věcí, které by se mi podařilo dodělat. V lepším případě takové nedodělky končí jako "trvalé provizorium".
Dokonce jsem kdysi uvažoval o založení vlastního soukromého Muzea nedodělaných věcí. Samozřejmě také nedodělaného. Leč tento projekt se mi nepodařilo ani zahájit, natož rozdělat. Tak jsem tento projekt aspoň přejmenoval na Roztroušené muzeum nedodělaných věcí.
Princip tohoto muzea spočívá v tom, že nedodělané muzejní exponáty jsou rozeseté od sklepa přes kočárkárnu až do bytu ve třetím patře paneláku. Některé se nacházejí v kufru mého auta a jiné dokonce až na mém pozemku v Posázaví. Přičemž tam je největším exponátem chata, která je samozřejmě a zcela v mám stylu též nedodělaná.
Taktéž poněkud maximalisticky pojatá kadibudka, která ja označována jako "kadichata" je nedodělaná, jelikož jí chybí dveře. O intimitu návštěvníků kadichaty se tak starají pouze vzrostlé kopřivy, které z těchto důvodů nesekám. A pro jistotu však nesekám kopřivy po celém pozemku, abych zmátl případného voyera, který by chtěl šmírovat tělesnou potřebu konající návštěvníky kadichaty.
Přiznám se, že mne tento můj nedodělávací syndrom občas i trápil. Ovšem nikdy natolik, abych začal věci dodělávat. Znovu a znovu jsem se však pokoušel toto podivné prokletí zlomit. Leč marně.
A jak jsem se z onoho televizního pořadu dozvěděl, tak by to ani nešlo. Je to prostě porucha. Čímž se mi značně ulevilo. Dosud jsem se totiž považoval za nedůsledného lempla. Leč nikoliv, nejsem lempl. Jsem jen nemocný.

Jedním ze základních rysů ADHD je též neschopnost přijít někam včas. V této činnosti jsem opravdu hodně dobrý. Vlastně se teď ani nemohu upamatovat, jestli jsem vůbec někdy někam přišel nebo přijel včas. Což někdy způsobovalo poněkud bizarní situace. Třeba když nám na vojně houkli bojový poplach. Zatímco ostatní vojáci již zaujímali obranná postavení v bojovém prostoru, já jsem teprve ležárním krokem opouštěl již zcela vylidněná kasárna.
Čímž jsem tak trochu rozkládal bolševický režim zevnitř, neboť jsem tím výrazně ohrožoval bezpečnost tábora míru a socialismu, jak se tehdy říkávalo.

Samostatnou kapitolou je placení složenek. Zcela pravidelně odcházím na poštu několik dní po jejich splatnosti a minutu před ukončením provozní doby vpadám do dveří poštovního úřadu. A to často k nemalé radosti poštovní úřednice, jež se zrovna pokouší ty dveře z druhé strany zamknout. Přičemž zmiňované pošťačce se vždy na poslední chvíli podaří nějakým zázrakem uskočit před rozráženými dveřmi, jejichž madlo neomylně míří přímo doprostřed jejího čela.
Myslím, že není nutno dodávat, že mezi personálem naší pošty jsem si žádné přátele zrovna nezískal.
O to víc mne dnes mrzí jejich kosé pohledy a jedovaté poznámky na moji adresu. Kdyby ti bláhoví poštovní úředníci byť jen malinko tušili, že mají co do činění s nemocným člověkem, nikoliv s nějakým nedochvilným opruzem.

Ani těmito zjištěními však poučná hodnota tohoto pořadu nekončila. Od nějaké odborně fundované záchodoložky jsem se totiž dozvěděl, že jsem strašné prase, protože při splachování záchoda bez sklopeného prkýnka prý šířím do prostoru miliony smrtelně nebezpečných bacilů.
Dále jsem se dozvěděl, že houbička na nádobí je též mimořádně vydatným zdrojem bakterií, jejichž množství se opět pohybuje v milionech. Proto je prý nutné houbičku namáčet do jakéhosi silného dezinfekčního roztoku. Složení tohoto roztoku však nejspíš bude muset být podobné bojovým otravným látkám, aby dovedl všechny ty miliony bakterií zahubit.
Zmíněná odbornice nám však bohužel zapomněla sdělit, jestli je při používání tohoto dezinfekčního prostředku nutné používat plynovou masku a prostředky protichemické ochrany jednotlivce, takzvaný "atombordel".
Proto budu i nadále raději používat bacilonosné houbičky bez namáčení v jakémkoliv chemickém sajrajtu.
Tyto dvě informace velice posílily moje sebevědomí, protože můj organizmus zřejmě oplývá mimořádně vyvinutou imunitou, neboť i po desítkách let šíření těchto smrtelných bakterií jsem stále mezi živými a kromě blížící se stařecké demence mne dosud žádná vážnější choroba neskolila.

Také další informace byla pro mne velice překvapující. Ze svého spodního prádla prý šířím ohromné množství fekálních bakterií. Čímž prý ohrožuji vaginálními infekcemi veškeré ženy, se kterými vejdu do nějakého bližšího styku. Kdo by to byl řekl, že v kusu hadru šoupajícím se po konečníku vůbec mohou nějaké fekální bakterie být?
Při této příležitosti mne však napadla určitá teze, jestli si ženy ty vaginální infekce tak trochu nezpůsobují samy, když se jejich vlastní zdroj fekálních bakterií nachází jen o pouhé tři centimetry vedle.
Tudíž bych mohl být za šiřitele fekálních bakterií označován zcela nevinně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. března 2016 v 2:57 | Reagovat

Nech mi nikto netvrdi, ze neexistuje telepatia. V case, kedy vazeny pan Malkiel pisal tento vyborny text som bojoval o uznanie ako ADHS-nik, diagnostik i pacient v jednom! Ja sa z toho "poondnim", na aku dialku ta telepatia funguje!

S neskonalou uctou ku kolegovi, podobne postihnuty pacient ADHD (ADS, ADHS) a ...a neskonaly blbecek!

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. března 2016 v 9:27 | Reagovat

Žádný z těchto příznaků mi naštěstí není vlastní, docela se mi ulevilo, že nejsem blbeček :-D.

3 feelingroovy feelingroovy | E-mail | Web | 20. března 2016 v 9:37 | Reagovat

Tak já se zaee občas chovám ne jako blbeček, ale jako kráva. A není to nemoc-jsem prostě ženská a je mi to fuk. :D
Skvělý článek.

4 Phera Phera | Web | 20. března 2016 v 11:05 | Reagovat

V tom případě jsem také nehorázný vypuzovač bakterií, neboť houbičku do dezi. roztoku nenamáčím, ani takový roztok neznám a houbičky na nádobí měním pouze v případě, když se mi zdají býti už "jeté"

Někde jsem četla, že odbíhání od rozdělaného a vyšší promiskuita, přelétavost a flirtování s cizími je charakteristická pro blížence, ale kdo ví? :-)

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. března 2016 v 12:00 | Reagovat

[1]: Možná jsme jednovaječný dvojčata, který byly násilně od sebe oddělený.;-)
U těch prý telepatie takto funguje.
Jen mi tam neštymuje ten věkový rozdíl. Možná jsem tvoje o pár let opožděný dvojče. Což by vysvětlovalo, proč si občas připadám takovej opožděnej. :D

[2]: Já myslím, že role blbečka je u vás v rodině už obsazená někým jiným. ;-) :D

[3]: Od ženy nezvykle upřímná sebekritika.;-) :D

[4]: Já jsem Váhy a ty jsou v těchto směrech hodně podobní Blížencům. Prostě taková občasná schíza. :D

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. března 2016 v 12:28 | Reagovat

[5]: ad/1 Mozno, ze oni na tej matrike nevedlei pocitat alebo pisat - nie?

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2016 v 13:01 | Reagovat

ADHD je stejná civilizační choroba, jako obezita...
Ano, zatímco za nás byly děti pomalejší, zlobivé a nebo blbé, teď mají ADHD. A taky za nás byly líné a tlusté, ovšem teď jsou regulérně obézní :-)
A zatímco my můžeme říct, že to je vina našich rodičů, páč jaké nás vychovali..., tak už se tak jednoznačně nedá říct, že v případě našich dětí je to naše vina :-)
ADHD chce řád, jasný a pevně daný a vyžadovaný až s agresivní důsledností.
No jo, jenže jak vyvinout agresivní důslednost, když při pozvednutí hlasu takové problémové dítko zvedá telefon a volá Linku bezpečí?
A to vím přesně, o čem mluvím. Kamarádka takové dítko má a vzhledem k tomu, že řád je u nich cizí slovo, je týraná vlastním dítětem a se zvyšujícím se věkem dítka dokonce čím dál víc...
Jak vychovat dítě, když nám to zákonodárci nějak neumožňují? V zájmu dítěte, samozřejmě...
A s tou obezitou to není o moc jinačí :-)

Ovšem to nedodělávání... Malkieli, nejsi můj táta?
V trvalém provizoriu žiju celý život a podle nedodělků mého táty byla stanovena i jednotka dočasnosti, na jeden furt...
Ovšem on už svoje nedodělávání rozvinul na mistrovskou úroveň...
On už nedokáže ani odnést hrábě k baráku, protože cestou potká jiný nedodělek, ať už minulý, či budoucí a tento se snaží rozpracovat, takže dojde k tomu, že odloží hrábě, které se pak stanou nedodělkem v nějakém stádiu rozpracovanosti :-)
A nejhorší je, že to je dědičný :-)

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2016 v 20:54 | Reagovat

Mnoho z těchto příznaků znám důvěrně a celoživotně do hloubky. Takže jsem vlastně ne vlastní vinou nepoučená a pro společnost nebezpečná. Zato zdravá a schopná toto tvrzení napsat černé na skoro bílém. To se mi ulevilo - ráda říkám pravdu ;-)

9 valin valin | Web | 21. března 2016 v 12:41 | Reagovat

Navzdory tomu, že bakterií je všude kolem plno, lidstvo stále přežívá...Chce to holt močit v přírodě, aby člověk nemusel splachovat bez přiklopeného prkénka a občas si vyměnit slipy... :-D  :-D  :-D

10 Iva Iva | 21. března 2016 v 21:57 | Reagovat

Já teda nevím,ale když spláchnu, tak u nás většinou obsah zůstává v míse a mizí do kanalizace:-D! Co se týče spoďárů, fekální bakterie prý nejdou zlikvidovat ani praním v pračce, možná leda vyvařit. Nedoporučuje se prát spoďáry s utěrkami, což mě tedy ještě nenapadlo! Též je prý dobré za účelem zlikvidování fekálních bakterií všechno prádlo žehlit.Hmm... :-?

11 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. března 2016 v 0:14 | Reagovat

[7]: Baruško, tvůj otec sice nejsem. Ale mohl bych tě třeba adoptovat jako svoji blogovou dceru.;-) Už jsem tady jednu takovou blogovou dceru měl. Jenže zdrhla od blogování, tudíž jsem nyní blogově bezdětný.;-)
Jinak je mi tvůj tatík velice sympatický, je to takříkajíc moje krevní skupina.;-):-D
Jen mám trochu obavy, aby se mu taková změna náplně jednou nestala při cestě na záchod, čímž by se z nedodělku stal "podělek". :-D  :-D

[8]: Máš holt sledovat ty správné naučné pořady, abys byla stejně poučená jako já. :D

[9]: Právě proto jsem si kdysi pořídli pozemek s chatou na samotě, abych mohl libovolně močit všemi směry, aniž bych někoho ohrožoval na životě svými smrtelně nebezpečnými bakteriemi. :D

[10]: Já žiju v symbióze se svými fekálními bakteriemi, neboť jich mám doslova "plnou prdel".:D  
Tak by mi připadalo poněkud nevhodné, abych jejich sestřičky, které se zatoulaly ven, likvidoval takovým brutálním způsobem, jako třeba žhavou žehličkou. Ještě by z toho ty moje symbiontky mohly mít nějaké trauma.:D

12 Iva Iva | 22. března 2016 v 9:13 | Reagovat

Je o tobě známo, že miluješ zvířátka! já taky, ale spíš ta na mazlení. S bakteriemi se ale stejně člověk mazlí ať chce nebo nechce. :-)

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 12:01 | Reagovat

[11]: Však já vím, že na mého tátu jsi příliš mlád :-)
No a vzhledem k tomu, že mému otci už sedmdesátka kdysi proběhla pod rukama a na záchod to má celkem daleko (suchý záchod, tam navíc člověk dvakrát nespěchá), občas se mu nějaký ten "podělek" podaří :-)
Takový už je život :-) Člověk se prostě postupem času navrací do dětských let a je nutno se s tím smířit :-)

14 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 22. března 2016 v 12:53 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli existuje vůbec někdo, kdo nemá ADHD. Zdá se, že jsem taky zasažena!  ( Nezpůsoboujou to ty fekální bakterie? :))

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. března 2016 v 22:04 | Reagovat

[13]: Zas tak mlád nejsem a technicky bych tvým otcem klidně i mohl být.;-)

[14]: Ahoj "Dubová kočko". :D Tebe jsem u sebe dlouho neviděl.
Ty fekální bakterie by to mohly být, protože mnozí lidé mají v hlavě doslova nasráno. :-D

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 22. března 2016 v 22:49 | Reagovat

[7]: Baruško, s tím závěrem jsi mě rozesmála (zanechává jeden nedodělek, protože potkává jiný nedodělek).
Jinak, ADHD mě neohrožuje, ale našla jsem jinou kategorii, do které nejspíš spadám. A která by vysvětlila některé pitomosti, kterých jsem se dopustila. :-D
Naštěstí se s těmi pitomostmi dá žít, stejně jako v tvém případě s nedodělky, které maximálně zanesou životní prostor, ale dají se i z toho prostoru vymést ;-)
Jinak, k těm bakteriím - přílišná sterilita oslabuje organismus. Paní doktor to zřejmě myslí dobře, ale neměla by blbnout. Na druhou stranu, s paní doktor jsem viděla jeden z jejich pořadů a některé info mi připadaly zajímavé (netýkaly se zrovna ADHD) 8-)
Houbičku na nádobí taky neráchám v chemikáliích a když je jetá, putuje slavnostně do koše. Většinou vydrží déle než doporučená doba (která je asi tři týdny?) :-D

17 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. března 2016 v 17:23 | Reagovat

Žádnej blbeček, žádnej kanec, žádnej lempl, prostě nemocnej člověk :-D Článek mě pobavil, smích prodlužuje život, tak díky :-P  :-P

18 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 26. března 2016 v 20:10 | Reagovat

[17]: Důchodová pokladna ovšem z prodloužení vašeho života asi mít radost nebude.;-) :-D

19 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 3. dubna 2016 v 22:25 | Reagovat

Jooo fekální bakterie jsou prevít =D nedávno jsem se dozvěděla, že ženy, které nosí tanga mají 10x vyšší pravděpodobnost přenosu fekálního streptokoka. To je překvápko, co? =D
A na houbičku si asi vypůjčim nějaké dezinfekční nálevy z práce na sterilizaci nástrojů, jak to tak slyším.
Btw. kdybys to platil přes internet banking, nemusíš s tím na poštu :-D

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 10:53 | Reagovat

[19]: Při tvé práci "porodní stařenky":D, která se standardně odehrává pouhých pár centimetrů od výrazného zdroje fekálních bakterií, by ses podle toho pořadu asi měla pravidelně dezinfikovat celá. :-D
A to nejlépe v nějakém louhu a nebo v kyselině sírové. ;-)  :D

21 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 4. dubna 2016 v 23:08 | Reagovat

Opět jsem se královsky bavila a zároveň mě poléval studený pot, protože i já jsem začala a nedokončila spoustu věcí, takže kdyby ti chyběly exponáty, ráda vypomůžu. Apropo houbička - můj milovaný muž ji velmi rád prolévá vařící vodou, co zbyla v konvici. Už několikrát jsem se tak trochu popálila... No a co utěrka na nádobí? Tam je přece taky spousta mikrobů, jak kdysi slyšeli naši dva potomci a pak se snažili tuhle vědomost uplatnit v praxi a bojkotovali utírání... :-D

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 0:14 | Reagovat

[21]: Tvoji synci jsou velice moudří. Proč taky utírat nádobí nějakou umatlanou utěrkou, když okape a uschne samo? ;-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama