Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Ve stínu Dušínů

2. prosince 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Starší generace si jistě vzpomenou na absolutně dokonalého Mirka Dušína z Rychlých šípů. Mirek Dušín však není jen vymyšlenou postavou. Tisíce živých Dušínů žijí i mezi námi. Současná doba je doslova líhní Dušínů. A dnešní mediální vymoženosti jim též umožňují prezentovat jejich názory. Média jsou prakticky plná informací a pouček od Dušínů. Zejména proto, že ve vedení médií často též sedí Dušíni. Tudíž je Dušínům dáván větší prostor. A jejich slova se tak postupně stávají nezpochybnitelnou pravdou, i kdyby se jednalo o naprosté hovadiny. Zatímco hlasy ostatních, tedy Nedušínů, dostávají prostor v médiích velmi zřídkavě. A to ještě jen proto, aby se zdůraznil rozdíl mezi "moudrými" názory Dušínů a "hloupými" názory Nedušínů. Které jsou vždy náležitě pohrdavě komentovány a označeny za škodlivé, aby neznalý čtenář ty nesprávné názory omylem nezačal považovat za správné.
"No jen se podívejte, jaké má ten zpátečnický hlupák nepřijatelné názory!"
Doslova pastvou pro Dušíny je internet. Sociální sítě, blogové stránky a všelijaká diskusní fóra přímo překypují Dušíny. Sílu jejich dušínství zde umocňuje anonymita internetu. U takového internetového Dušína prakticky nikdy nenajdete jeho fotku. Původní kreslený Dušín byl totiž prakticky dokonalý. Zářivě blonďatý, ušlechtilých rysů tváře, vždy vzorně upravený a učesaný. Skutečný vzhled internetových Dušínů se od tohoto ideálu většinou značně odchyluje. Proto žádné fotky.

Dušíni se vyznačují především tím, že vždycky mají pravdu a že vědí všechno lépe, než ostatní. Těmi ostatními jsou pochopitelně myšleni Nedušíni. Pokud se na internetu setkají dva Dušíni, tak si přizvukují, vědomi si toho, že čím více Dušínů, tím větší je síla jejich dušínství. Následně se Dušíni kolektivně radují a plácají po zádech, jak to těm pitomým Nedušínům zase natřeli.
Dušínovi však vůbec nevadí, že je jeho názor většinou menšinový. Naopak. Menšinovost jeho názoru dodává Dušínovi na důležitosti a vyjímečnosti. Svět totiž snese jen omezené množství Dušínů. Příliš velké množství Dušínů by jejich důležitost poněkud devalvovalo. Navíc takový Dušín dovede svému menšinovému názoru dodat patřičnou sílu křikem a svoláváním svědků v podobě dušínské klaky, která ochotně dosvědčí, že on má pravdu.

Dušíni jsou především teoretici, kteří vycházejí z floskulí, které kdysi kdosi vyslovil a které přijmou za svoji pravdu. Není ani podstatné to, jestli je to skutečně pravda. Dušínovi stačí, když je ta floskule považována za správnou.
Ve své podstatě Dušín nikdy nevymyslí nic nového. Jen kopíruje již kdysi někým vyslovené neomylné pravdy a šikovně je kompiluje tak, aby vyhovovaly jeho představám. Následnými kompilacemi se potom snaží utloukat Nedušíny, nezávisle na tom, jestli jeho slova mají nějakou logiku.
V diskuzi s Dušínem prakticky nemáte šanci uspět, protože Dušín při diskuzi přebíhá z tématu do tématu, vyzobává si z vašich vět jednotlivé pasáže, na kterých se potom vozí. Při tom operuje s falešnými argumenty, zatímco od vás požaduje písemné důkazy, nejlépe notářsky ověřené. Pokud mu však ty písemné důkazy v mnoha provedeních předložíte, tak je stejně nepřijme a označí je za podvržené či marginální. Protože pravdu má přece vždycky on a to za každých okolností. Což doprovodí argumentem, že tak je to správné. Takový zanícený Dušín úrovní své argumentace poněkud připomíná nadporučíka Mazurka z románu Černí baroni, "byvaleho valcyřa", který proslul sloganem: "Tak je to spravne, tak to ma byt!"
Pokud už se vám vůbec někdy podaří zatlačit Dušína do kouta nevyvratitelným argumentem, že něčeho je třeba sto, tak se na vás vítězoslavně vytasí s argumentem, že je toho jen devadesát devět. Tudíž vlastně úplně kecáte, protože devadesát devět přece není sto. Čímž veškerou diskuzi zcela rozbije a v jeho očích potom vyhrává, protože na ty jeho blbosti už prakticky nemáte co říci.

Dušín vždycky vychází z teorie, protože ověřování teorií je namáhavé a mnohdy i nebezpečné. A Dušín jakékoliv nebezpečné jednání zavrhuje. Nebezpečné věci se prostě nedělají. Čímž zcela opomíjí logiku získávání osobních zkušeností, které jsou nepřenositelné. Například poučku, že každé malé dítě si musí sáhnout na kamna, aby vědělo, že jsou horká a příště už na ně nesahalo. Dušín by všechna kamna obložil izolačním materiálem, samozřejmě měkkým a pro jistotu ještě bez jakýchkoliv hran.
V konečných důsledcích jeho vizí o nebezpečnosti jednání Dušín zcela odmítá i sebeobranu, protože sebeobrana by mohla být nebezpečná nejen pro něho samotného, ale dokonce i pro útočníka.

Takový Dušín je bytostně přesvědčen, že ostatní lidé, tedy Nedušíni, jsou absolutní blbci, kteří by si bez jeho moudrého poučování prakticky prakticky podávali dveře v úrazových nemocnicích nebo se v nejbližší době stali klienty pohřebních ústavů.
Všichni asi známe poučky Mirka Dušína. Například: "Hoši, neskákejte uřícení do vody, je to nebezpečné". Dušín však ve skutečnosti neví, jestli je to nebezpečné. Nemá to ověřené. Nikdy by totiž uřícený do vody neskočil, protože v jeho mysli to není správné, skákat uřícený do vody. Navzdory tomu, že miliony lidí po celém světě každý den skákají uřícení do vody a to bez jakékoliv újmy na zdraví. Stejně tak se Dušín nikdy nepostaví na kraj skály nad propastí, protože je to nebezpečné, tudíž se to nedělá. Dušín by všechna nebezpečná místa na zeměkouli obehnal zábradlím, označil černo-žlutým šrafováním a varovnými nápisy, aby si ti blbci Nedušíni neublížili.

Dušín je ve skutečnosti posera a svoji předposranost maskuje tzv. "správným chováním". Taky proto se Dušín nikdy neožere jako dobytek, protože potom by mohl vyvádět a mohlo by se mu něco stát. Navíc je alkohol jed, který poškozuje lidský organizmus, zejména játra. Ze stejných důvodů Dušín nikdy nekouří, protože kouření je přece též škodlivé.
Navíc Dušínovi silně vadí jiní lidé, kteří kouří. I když jej tím momentálně nijak neobtěžují.
Vadí mu to prostě z principu, protože kouření je škodlivé a škodlivé věci se přece nedělají.
Své výhrady však maskuje tvrzením, že kuřáci zamořují životní prostředí. Nijak mu však nevadí, že tato slova o zamořování ovzduší kuřáky třeba zrovna vyslovuje vedle nákladního automobilu, z jehož výfuku létají doslova brikety a množství zplodin vyloučených za jediný den provozu náklaďáku je asi milionkrát větší, než kolik zplodin běžný kuřák vyloučí za celý život. Na to má Dušín jednoduchou odpověď. Nákladní automobily jezdit musí, ale kouřit se nemusí.
Samozřejmě, že se kouřit nemusí. Taky se ale nemusí lézt po skalách, jezdit na motorkách, jezdit na kole, létat na rogalu, prolézat jeskyně či sjíždět peřeje. To všechno je totiž taky nebezpečné a někdy to může škodit i ostatním lidem. Jenže lidé prostě rádi dělají věci, které je baví. I když jsou třeba nebezpečné nebo škodlivé. Zpestřují si tím život. A je to jejich život, nikoliv Dušínův.

Čímž se dostáváme k tématu, že Dušín potřebuje pro svůj život mantinely. Dušín prostě nedovede bez mantinelů žít. Život Dušína bez mantinelů by byl rozplizlý, neuspořádaný, pro něho nežitelný. A jelikož ví všechno nejlépe, tak rád nastavuje mantinely i ostatním, aby taky žili tak správňácky jako on. Dušín si například v supermarketu vždycky bere vozík nebo košík, protože tak je to správné. Od toho tam přece ty košíky jsou. A přitom opovržlivě kouká po zákaznících, kteří si zboží hází do krabice v podpaží, ve které si jej potom pohodlně odnesou až do auta. Krabice ale přece nejsou na nošení zboží.

Jednou ze základních vlastností Dušínů je poučování Nedušínů, jak se mají správně chovat. Ba dokonce jak mají správně myslet. Tím "správným myšlením " je samozřejmě míněno správné myšlení v jeho, tedy dušínovských sentencích.
Někdy je Dušín též trochu šmrncnutý vojínem Jasánkem, redaktorem časopisu "Rudá vatra", taktéž z již výše zmiňovaných z Černých baronů.
Toto Jasánkovské zabarvení dává Dušínovi silný ideologický náboj. V takovém případě ani tak moc nejde o skutečnou náplň těchto názorů, ale o jejich správně akční a zapálené prosazování. Samozřejmě se jedná o správné názory, které jsou poplatné té které době. Takoví ideologičtí Dušínové se v jedné epoše stávají zapálenými členy Hitlerjugend, jindy zase správně bolševicky kovanými členy Socialistického svazu mládeže, nelítostnými žabičkáři, horlivými antiglobalisty nebo radikálními anarchisty bojujícími proti všemu, co se jim nelíbí,
co nepovažují za správné. Ideologickému Dušínovi nezáleží ani tak na tom, proti čemu vlastně bojuje. Důležité pro něho je, že bojuje za správno. Nějakou náplň si pro ten svůj boj vždycky najde. Třeba boj proti pejskařům. Psi přece serou po ulicích a to se nemá. To není správné.
U Dušína ideologie vždy na celé čáře vítězí nad obsahem. A základem jeho ideologie je vždycky to, co je správné. Nebo přesněji to, co on za správné považuje.

Ideje a ideály jsou základní podstatou Dušínova života. Dušín prostě neumí žít bez idejí.
A to navzdory tomu, že ty jeho ideje jsou mnohdy v rozporu s logikou, staletými zkušenostmi lidstva, vědeckými poznatky, či jen obyčejným selským rozumem. Leč pro Dušína jsou právě ideje těmi již výše zmiňovanými mantinely.

Paradoxem je, že v současné době se velké množství Dušínů vyskytuje zejména mezi vědci. Názor vědce je dnes brán jako neměnný axiom, přes který nejede vlak. Vědec přece vždy musí být moudrým člověkem. A to navzdory tomu, že vědci jsou často odtrženi od životní reality. A též navzdory tomu, že právě vědci se díky této odtrženosti od reality dopustili těch nejhrůznějších zločinů na lidstvu, v podobě vynálezů atomových, vodíkových či neutronových bomb, či v podobě bakteriologických nebo biologických zbraní a dalších lahůdek určených k hubení lidí.
V dnešní době však stačí, aby nějaký vědec právě vytažený z laboratoře něco prohlásil do mikrofonu novináře a svatá pravda je na světě. Respektive jeho slova jsou použita k potvrzení svaté pravdy vytvořené někým jiným. Je to takový princip starých babiček z první poloviny minulého století. "Pan dochtor je přece študovanej, von to musí vědět nejlíp".

Další skupinou vzdělanců, kde se nachází ohromné množství Dušínů, jsou takzvaní "intelektuálové". Zde se povětšinou jedná o absolventy různých obskurních fakult, vyučujících politické, sociální či lidskoprávní pavědy. Mezi absolventy Matfyzu nebo ČVUT o Dušína téměř nezavadíte. Absolvování těchto fakult totiž vyžaduje logiku a tu Dušíni většinou postrádají, jak již bylo řečeno výše.
Nicméně, navzdory neužitečnosti a zbytečnosti Dušínem studovaných oborů, se z mnohých Dušínů stávají tzv. "věční studenti", kteří jsou schopni studovat až do velmi pokročilého věku s odvoláním na to, že ještě nemají všechno dostatečně nastudováno.
Absolventi obskurních fakult vyučujících pavědy potom zhusta nacházejí pracovní uplatnění ve státní správě, přisáti na výživném cecku státní pokladny nebo v různých neziskovkách, kde své znalosti získané za státní peníze používají na ždímání dalších peněz ze státní pokladny, na většinou zcela zbytečné projekty. Přičemž podklady pro tyto projekty, které jsou často vytvářené na "společenskou objednávku", jsou vybírány většinou čistě účelově a někdy jsou doslova vycucané z prstu, aby výsledek projektu dopadl tak, jak potřebuje zadavatel projektu. Mnohdy stačí jen udělat výtah z mnoha desítek již dříve vypracovaných a stejně zbytečných projektů. Ale nový projekt je na světě. Přičemž po vyčerpání grantu či dotace je jako zbytečný a bezúčelný založen stejně, jako ty desítky předešlých projektů, vypracovaných na stejné téma, jen s drobnými odchylkami. To však Dušínům v neziskovkách nevadí. Mají tak další prostor pro vytváření dalších zbytečných projektů.
Dušína prakticky nikdy nenajdete tam, kde se něco vyrábí nebo vymýšlí něco užitečného.
Tedy v tržní oblasti. Výše platů v této sféře se totiž odvíjí od smysluplnosti, užitečnosti, efektivnosti a konkurenceschopnosti odvedené práce. Takové hodnocení v případě čistě teoretické Dušínovy práce samozřejmě nepřipadá v úvahu a nebohý Dušín by brzo pomřel hlady. Proto vždy hledá vhodný cecík, ze kterého může bezstarostně nasávat s vynaložením co nejmenšího úsilí. Skutečná smysluplná práce Dušínovi totiž příliš nevoní. Raději planě filozofuje a teoretizuje. Praktickou práci ochotně přenechává blbým Nedušínům. Nicméně, pokud Dušín vůbec pracuje, tak svoji "práci" vždy považuje za tu nejdůležitější, bez které by se lidstvo prakticky neobešlo.

Politická orientace Dušína je vždycky levicová, někdy zabarvená mírně do ruda, většinou však spíš do zelena. Zelená teď táhne a dají se na ní vytřískat slušné peníze. Kdo z rozumných politiků, držících ruku na státní kase, by si dnes dovolil zpochybňovat nutnost ochrany kdejakého plevele či brouka? To by byla doslova politická sebevražda, protože takový politik by byl okamžitě a nemilosrdně uštěkán zelenými Dušíny. Politik klidně smí způsobit utrpení mnoha konkrétních lidí nepovolením silničního obchvatu obce, ale možnost zalití broučí dírky betonem při stavbě obchvatu, je doslova hrdelním zločinem, hodným řešení u mezinárodního soudu v Haagu.

Dušín nikdy není pravicově orientován. Pravice je přece fuj a dnes je téměř povinností jí pohrdat. A zde se opět dostáváme k dušínovskému pohrdání logikou a tudíž i ekonomickými pravidly. Navíc je to pohodlnější, přerozdělovat zisk, jehož tvorbu inicioval někdo jiný. Bohužel, jak se ukazuje na zadluženosti dnešního tzv. "vyspělého světa", tak ono dušínovské přerozdělování nemůže fungovat donekonečna. Ledaže by Dušíni vynalezli nějaké ekonomické perpetuum mobile.

Každá společnost, každá kultura, má své vlastní Dušíny. Neomylné Dušíny, kteří neochvějně hlásají svoji pravdu. Tato pravda různě orientovaných Dušínů však často bývá diametrálně odlišná. Například evropský Dušín je hluboce přesvědčen o všemocné síle dobra. Čímž zcela opomíjí Darwinovy přírodní zákony. Paradoxem je, že jindy, když se mu to zrovna hodí, se na zmiňované Darwinovy zákony rád odvolává. Třeba v situacích, kdy je potřeba zhanobit a vyvrátit křesťanské náboženství jako sbírku tmářských bludů. Dušín je totiž vždycky ateistou. Je sice ochoten připustit jiná náboženství, leč křesťanství nikoliv. Dodnes jej totiž silně iritují křížové výpravy, probíhající před dávnými sedmi sty lety.
Evropský Dušín je například zcela nedarwinovsky přesvědčen o tom, že hlazením divokého tygra z něho udělá poslušnou kočičku. Teda, ne že by chtěl Dušín sám hladit tygra. Na to je Dušín příliš předposraný. Je to přece nebezpečné a jak známo, tak Dušín nebezpečné věci nedělá. V rámci svých zcestných teorií však hlazení tygra vřele doporučuje Nedušínům.
A pokud se Nedušíni takovému nesmyslnému jednání vzpírají, častuje je nevybíravými urážkami a označuje je za zpátečnické hlupáky. A to navzdory staletým zkušenostem lidstva, že hlazení tygra je na jeho výchovu zcela neúčinné a že mnoho hladičů již bylo těmi tygry sežráno.
Zatímco Dušín z jiné kultury má zcela jiné parametry pro své dušínství a na nějakou dobrotu se klidně vykašle. V zájmu své jediné správné pravdy klidně někomu uřízne hlavu. Dobrotu totiž považuje za slabost, neboť on sám se cítí být tím tygrem. A tygra nemůže potkat nic lepšího, než setkání se slabou kořistí, která se s ním ve své bláhovosti chce pomazlit.
V domnění, že hlazením rozněžnělý tygr zapomene na své živočišné pudy a raději chcípne hlady. Je to prostě jen jiný druh Dušína, vzešlý z jiné kultury. Jedno však mají společné. Dušíni vždy hlásají svoji pravdu.

Na závěr bychom si měli ještě něco povědět o kořenech Dušínů. Dušíni jsou většinou frustráti, někdy poznamenaní neblahým dětstvím či dospíváním, traumatickými zážitky z minulosti.
U některých Dušínů se dokonce projevují jisté patologické rysy nebo mentální či psychické poruchy.
Jedním ze základních rysů Dušínů je skutečnost, že vlastně ani neumí žít, neumí se radovat ze života a často též trpí patologickou nespokojeností se svým životem. Častým problémem Dušínů jsou potíže v jejich sexuální orientaci. Mnohdy též trpí různými komplexy, od pocitu méněcenosti, až po různé sociální fobie. Dušíni neumí zapařit, neumí se odvázat, nedovedou dělat kraviny, jsou zapšklí, jsou nudní, jsou to takoví suchoprdi. Proto si vyhledávají náhradní náplně života, v podobě hledání mnohdy zcestných ideálů, v hlásání pochybných pravd a v poučování Nedušínů.

Mnozí z těchto Dušínů, hlasatelů té jediné správné pravdy, která byla poplatná době, situaci či náladám v tehdejší společnosti, se v minulosti dokonce vyšvihli do vedení říší, monarchií či států. Třeba taková Římská říše byla doslova hojná na duševně nemocné Dušíny, kteří se stávali konzuly či imperátory.
Z modernější doby můžeme připomenout francouzské revoluční Dušíny, kteří se v zájmu svých jediných správných pravd stali tvůrci období, které vešlo do dějin jako "Vláda teroru". Jak již naznačuje název této epochy, tak se zrovna nejednalo o žádnou selanku.

Minulé století bylo taktéž hojné na různé Dušíny. Můžeme třeba připomenout doslova vzorového Dušína, abstinenta, vegetariána, nekuřáka, maminčina mazánka a současně též potomka surového alkoholika, jistého Adolfa Hitlera, který hlásal tu jedinou správnou národně-socialistickou pravdu. A jako správný Dušín byl samozřejmě též psychopatem, paranoikem, megalomanem a sbírkou mnoha dalších duševních poruch. Mnozí západní demokratičtí politologové a intelektuálové jej však bezmezně obdivovali, jak to má ten člověk v hlavě srovnané.
Dušín Josif Vissarionovič Stalin, taktéž pořádný magor, hlásající pro změnu internacionálně-socialistickou pravdu, byl též obdivován řadou západních demokratických vědeckých kapacit.
I on byl pro ně správňácky dušínský. Takový rázný chlapík, prosazující správné věci. Dodnes jsou ideály jeho internacionálního socialismu mnoha západními a zejména americkými intelektuály obdivovány, ba dokonce vyučovány na univerzitách. Samozřejmě na obskurních fakultách, chrlících absolventy již výše zmiňovaných neužitečných oborů. Leč hojně dotovaných a grantovaných různými bohatými, či spíše zbohatlými a též patřičně vykutálenými Dušíny.
Leč, stomilionová hromada mrtvol, jako výsledek budování internacionálního socialismu, je těmito Dušíny a tvůrci nových Dušínů jaksi mimoděk přehlížena, jen jako nějaké nepříliš podstatné potíže růstu. Ale myšlenka je přece správná, jen byla trochu nepřesně uváděna do praxe. Ale příště se to již určitě povede správně.
Nejnovějším výplodem hlasatelů jediné správné pravdy, neúnavných moderních Dušínů, je výtvor zvaný "kulturní socialismus". Někdy též zvaný "kulturní marxismus". Obé navazující na předešlý neúspěšný experiment s internacionálním socialismem. Ve skutečnosti se však jedná pouze o nový nátěr starých praktik. Tedy opět se jedná o manipulaci s lidmi, oblbování mas, vytváření hurá systémů a ostrakizování osob, které mají jiný názor, než ten správný dušínský.
Ostatně, tyto praktiky nejsou žádnou novinkou, neboť byly již v 19. století vymyšleny patologickým parazitem a alkoholikem jménem Moses Mordechaj Levy, který jako jeden z největších Dušínů vstoupil do historie pod jménem Karel Marx. A kupodivu je dnes uznáván jako významný světový filozof. Navzdory tomu, že ve skutečnosti neabsolvoval žádná filosofická studia, nýbrž práva na univerzitě v Bonnu a v Berlíně. Doktorát z filosofie mu byl celkem záhadně udělen na univezitě v Jeně a to pouze na základě předložené diplomové práce na filosofické téma. Aniž by na této univerzitě kdy studoval.
Takže takový trochu "plzeňský" princip studia a udělování akademických titulů. Ale u Dušínů je možné všechno. Dušíni jsou správňáci a my blbci Nedušíni jim do toho nemáme co kecat, protože víme kulový. My Nedušíni prostě jen přežíváme své žalostné existence ve stínu těch dokonalých Dušínů.
Jen by mne zajímalo, jak dlouho by takoví Dušíni vydrželi na živu, kdyby neparazitovali na produktech vytvořených těmi blbými Nedušíny. Asi dlouho ne, protože kecy mají poměrně malou výživnou hodnotu.

Epilog: Pokud se některý z čtenářů tímto úmorně dlouhým a nezáživným textem skutečně prokousal až sem, tak mu za maximální míru trpělivosti udělím ikonku "Zlatého hovnivála", kterou si bude moci hrdě vystavit na svém blogu. Hovnivál je totiž takovým příkladem trpělivosti.
A současně se též stane čestným členem "Klubu Nedušínů". Tak nějak předpokládám, že Dušíni, zcela zhnuseni tímto kacířským textem, by takovou trpělivost v sobě nenašli. Správný Dušín by po vítězoslavném nalezení první pravopisné chyby v důsledku toho označil celý článek za úplně nesmyslný a neplatný. Nicméně, nechci nikoho diskriminovat a proto není členství v "Klubu Nedušínů" zapovězeno ani těm nejkovanějším Dušínům. Smějící se



Malkielův Zlatý hovnivál
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | 2. prosince 2015 v 20:55 | Reagovat

Perfektní nápad, jak pojmout téma týdne..(Foglar by se asi divil)

Je pravda, že spoustu Dušínů se pohybuje na internetu v diskuzích (jsem zvědavá, jestli se nějaký objeví tady)

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. prosince 2015 v 21:04 | Reagovat

Jak správnej  hovnivál jsem se prokousala a trochu litovala literárního Mirka Dušína, který byl sice správnej od kořínků vlasů až po špičky prstů, ale taky dovedl přiložit ruku k dílu a přivydělávat si bez podrazu a tunelování. O přešoupnutí vetché stařenky z jedné strany cesty na druhou ani nemluvě.
Ale neboj, chápu, jaké Dušíny máš na mysli. Předvčírem jsem jeden takový dušínský článek četla a poměrně mě dopálil, protože míra arogance byla na mě dost velká a to jsem hodně tolerantní člověk. Doufám, možná se někomu jevím jako dušínsky kritická. Kupříkladu tady:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sesli-se-lide-kteri-uz-opravdu-nechteji-Zemana-Mezi-nimi-Michael-Kocab-a-reziser-Jan-Hrebejk-410740
Mimo to mám fakt strašně ráda Dušíny, kteří mávají na nádraží se širokým úsměvem, nebo na pobřeží mořském opečovávají nebohé prchlíky, ale také je během několika hodin pouštějí z péče i ze zřetele a světe, starej se.
A tak nedušínové a nedušínky poklízí bordel, kteří tito nebozí strádající udělali, těžko snáší obtěžující řeči a chmatání nebohých strádajících mužů, z nepochopitelných důvodů mají pocit pitomých služek a musí pečovat o nemocné, protože nikdo z dušínů se neobtěžoval zkontrolovat, jestli nehrozí nebezpečí infekce. A dušínové řeční ve svých kancelářích a za svými notebooky, datlují nová moudra a nejraději by zavřeli všechny, kdo si dovolí jen nesouhlasit.

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 21:23 | Reagovat

[1]: To pochybuju, že se tady nějaký objeví, protože by se tím přiznal ke svému dušínství. ;-)  :D

[2]: Já osobně jsem Rychlé šípy zrovna moc nežral, protože mi byli právě protivní tou svojí správňáckou a nerealistickou dokonalostí. Něco jako Timur a jeho parta.
To už jsem měl raději Bratrstvo kočičí pracky. To byli v podstatě takoví normální kluci, jako všichni ostatní. Snad jen trochu zlobivější. ;-)
Ano, zcela přesně jsi pochopila, které Dušíny mám na mysli. Třeba z Dušína Kocába, obstarožního prcíře mladé súdánské opičky, z té jeho arogance a povýšenosti už je mi vysloveně na blití. To už vlastně začalo tehdy, když se sám pasoval na ochránce cikánů. Jako kdyby zrovna oni potřebovali být před někým chráněni.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 23:58 | Reagovat

Hergot ti Dušíni ti ale hýbou žlučí, když jsi jim byl ochoten věnovat tolik prostoru a času. Přestože s díky odmítnu jak ikonku tak členství v klubu (nejsem tak docela klubový typ :-)), musím tvému textu přiznat dost kladů a v řadě ohledů mám na "dušínství" podobný názor. Jen škoda, žes to (aspoň v mých očích tedy, někteří jiní nad tím obratem jistě s nadšením zavýsknou) zbytečně shodil tou "súdánskou opičkou" z komentáře. Určitě tě za to nebudu po dušínsku peskovat, jen si dovolím tím být zklamaný.

5 Iva Iva | 3. prosince 2015 v 0:25 | Reagovat

Co má dělat chudák člověk s dušínovskými geny a s dušínovskou výchovou, zoufale hledající v životech svých rodičů něco nedušínovského, to tu nenapíšeš :-D !Jakou radost jsem měla,když jsem vypátrala, že táta hulil v patnácti jako fabrika! Naštěstí se jim ta výchova tak úplně nepovedla. V mnohém spíš způsobila pravý opak. Trochu asi také zapracoval Vodnář, v jehož znamení jsem zrozená. ;-)

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 0:26 | Reagovat

[4]: To ani nemohu říci, že by mi Dušíni nějak extra hýbali žlučí. Na to už jsem na světě dost dlouho, abych věděl, že nemá cenu se příliš zatěžovat věcmi, které člověk nemůže změnit.
Sám jsem byl překvapen, jak dlouhý článek z toho vyšel. Dušíni jsou prostě dosti rozsáhlé téma. A navíc, já když se do něčeho pustím, mívám ve zvyku to rozebrat zevrubně.
Nicméně tyto Dušíny, z nichž mnozí jako kdyby vypadli z mozků pánů Daladiéra a Chamberlaina, kteří to samozřejmě též mysleli dobře a správně, považuji za nesmírně nebezpečné. Lidstvo je však bohužel dosti plodné, na lidi tohoto typu. Já však lidstvo nezměním. To ovšem neznamená, že bych o nich měl mlčet.;-)
Tvé opakované zklamávání mými články a výroky mne sice mrzí, ale já už holt jiný nebudu. Jsem prostě držkatej Malkiel. ;-)
Vlastně jsem docela rád, že můj článek tentokrát prošel tvou přísnou kritikou téměř bez poskvrny a zklamala tě pouze ta banální poznámka v komentáři. ;-)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 0:33 | Reagovat

[5]: Zjevně oba mluvíme o jiných Dušínech. Pokud se ty sama cítíš být Dušínkou, tak nepochybně patříš k tomu neškodnému druhu Dušínů. Rozhodně jsi teda nikdy neprojevila žádný náznak, že bys chtěla někoho poučovat, nebo dokonce hlásat nějaké pravdy. Já jsem svým článkem měl na mysli patologické Dušíny, u kterých se spíš jedná o duševní poruchu, či velmi nevhodné povahové rysy, než o nějaké vlivy výchovy. ;-)

8 valin valin | Web | 3. prosince 2015 v 8:15 | Reagovat

Tak to jsem se fakt pobavila na úkor všech Dušínů. Co se týče mého osobního názoru třeba na Dušína Kocába, jediné pozitivum v mých očích je jeho písnička "S cizí ženou v cizím pokoji" a jinak naprosto nic. Ale Dušín je on opravdovej, to zase jo... :-D  :-D  :-D

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 8:46 | Reagovat

[8]: No, já bych těch pozitiv našel o dost víc, jen jsou většinou už staršího data, protože skoro všechna by se vešla do období 1980 až 1992 :-).

[6]: Na blozích přísnou kritiku skoro neuplatňuju, tady trpím chronickou smířlivostí :-).

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 10:42 | Reagovat

[8]: V sentencích mnou popisovaných Dušínů je Kocáb opravdu jedním z Dušínů nejdušínovatějších. ;-) Leč jen verbálně. Od skutečného rychlošípovského vzoru se však značně odchyluje. ;-)

[9]: A sakra, tak chronická smířlivost. Mě už jsi tady tou chronickou smířlivostí několikrát utřel jak zpocený okno. :D To bych opravdu nechtěl zažít situaci, když zrovna nejsi smířlivý. :-D  :-D

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 20:12 | Reagovat

Teda, musím přiznat, že tohle mi dalo zabrat :-) Na telefonu jsem to vzdala asi v půlce a zbytek jsem si nechala na počítač :-) Na telefonu jsem schopná číst jen články lehoučké :-)
Jinak bych řekla, že i můj syneček má v sobě něco Dušína :-) Jednoznačně vzhledově to je celý Míra, kdyby se narodil o pár desítek let dřív, řekla bych, že je jasná předloha, taky se jasně jako typický Dušín chová, jeho pravda je prostě absolutní a nezpochybnitelná...
Ale tím podobnost zřejmě končí. I když, on je v článku vlastně zmiňovaný i Áda, že?
Tak to mám asi doma jednoho slibně rostoucího Dušína...

12 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 21:05 | Reagovat

[11]: Tak to teda potěš pánbů. Mít doma Dušína, to je skoro na mašli. ;-) :-D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 22:44 | Reagovat

[12]: No, někdy přemýšlím, jestli mašli a nebo pistoli :-)
Ale pak se většinou rozhodnu pro pistoli a zastřelím jeho, sebe ne, protože holčičky podobné znaky nevykazují a vadný gen tudíž bude zřejmě jen v synkovi :-) A já budu moct v kriminále popsat spoustu papíru :-)
jenže pistoli nějak nikdo z mých přátel nevlastní a tak se jen uchyluji k sáhodlouhým přednáškám a sem tam se pokouším o výchovný pohlavek :-)
Jako třeba předevčírem :-)

14 Čerf Čerf | 3. prosince 2015 v 23:15 | Reagovat

[10]: Když právě moc smířlivý nejsem, snažím se sám sobě vyhnout a radši nic nepsat :-)

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 0:03 | Reagovat

[13]: Jo, když byli smradi malí, tak jsem někdy míval silnej pocit, že Herodes musel být docela sympatickej chlapík. :D

[14]: Takže něco jako doktor Jekyll a pan Hyde? No nazdar. A nebojíš se, že ten zlej Čerf někdy ublíží tomu hodnýmu? :-D
Apropó, takže když se na nějakou dobu blogově odmlčíš, tak jsi zrovna ten zlej Čerf? To je dobré vědět. Potom by asi bylo lepší vyhýbat se v té době Dobřichovicům. :-D

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 5:21 | Reagovat

Dušujem sa, zadušujem, že nie som Dušín! Alebo sa aspoň snažím, nebyť dušínom. Ale nie je to ľahké, chcačky-nechcačky, náhodou medzi nich neskĺznuť. Hranice medzi týmito kategóriami sú často nedefinované a prelínavé. Ale uvedomujem si, že už touto vetou sa prezrádzam aspoň ako potenciálny dušín a vidím, že mám na sebe ešte peknú hromadu práce! Budem sa snažiť, dávať si viac pozor...

Ako výborný návod k mojej snahe "smekám" pred týmto textom!

17 Iva Iva | 4. prosince 2015 v 8:48 | Reagovat

7)To jsem si oddychla, že jsem neškodná :-D

18 Janinka Janinka | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 8:50 | Reagovat

Já na Rychlých Šípech ulítávala. Ale čím jsem starší, tím víc se přikláním na stranu záporáků. Třeba takový vlk a zajíc, ukázkový příklad :-D.
V obchodě házím zboží zásadně do dvou igelitových sáčků. Pokud totiž nemám odvoz, nemůžu se tolik rozvášnit, je to moje jediná jistota, že to unesu :D.

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 10:10 | Reagovat

[16]: Při tvém realistickém uvažování je naprosto zřejmé, že ty máš k mnou popisovaným Dušínům velmi daleko. ;-)
Jinak "chcačky-nechcačky" je krásný slovní obrat, který si musím zapamatovat. Tedy se o to aspoň pokusím. :D

[18]: Ano, vlk a zajíc jsou přímo učebnicovým příkladem. ;-) Apriorně dušínovský klaďas zajíc je ve skutečnosti děsnej hajzl. ;-)  :D

20 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 19:31 | Reagovat

[19]: No neviem, mám trochu strach... :-(

21 nar.soc. nar.soc. | 5. prosince 2015 v 15:49 | Reagovat

Drobná dušínovská starost o správnost!
Hovnivál v přírodě, valí kuličku zadními nohami a je při tom hlavou dolů!

22 Van Vendy Van Vendy | Web | 5. prosince 2015 v 16:14 | Reagovat

[9]: Taky bych to tak viděla, svého času byl pro mě frajer, ale pak bohužel. A co předvedl posledně, to bylo vážně ku zvracení.
[19]: Chcačky nechcačky znám! Ale už jsem je dlouho neslyšela ani nepoužila, takže díky za oživení. :-D :-D
A srovnání vlka a zajíce nemá chybu, protože zajíček je sice takové neškodné a hodné ťululum, ale přesto je to nakonec vlk, kdo skončí ubitej, umlácenej, uškvařenej, utopenej, přejetej, ukopanej nebo vzdušeně vyhozenej s tvrdým přistáním. :-D

23 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 16:52 | Reagovat

[22]: Zlo má jednu mimořádně vyvinutou schopnost, že se dovede velmi věrohodně tvářit jako dobro. Tudíž je od skutečného dobra někdy nerozeznatelné. Celkem snadným ukazatelem je dobrovolnost či nedobrovolnost. Vnucované dobro je totiž ve skutečnosti téměř vždycky zlo.
Navíc je dobré vždycky si podrobně prohlédnout morální profil toho, kdo nám to údajné dobro vnucuje.
Když je někdo dobrý muzikant, dobrý sportovec nebo dobrý vědec, tak to ještě neznamená, že musí být i dobrý člověk. Byť má plnou hubu lidskosti.
Aneb jak stojí v Bibli, podle skutků a ne podle slov se pozná člověk. ;-)
Pan Kocáb si udělal doživotní zásluhu, že údajně dostal sovětská vojska z naší země. Při tom je však poněkud pozapomínáno, že kdyby po politických změnách v Evropě i v Rusku ta vojska prakticky sama nechtěla odejít, tak by Kocáb kolem nich mohl metat třeba kotrmelce a bylo by mu to prd platné. ;-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 17:57 | Reagovat

[15]: Taky můžu být jen dobrý Čerf na výletě :-). Anebo je právě na výletě ten zlý, a pak - i když se vyhneš Dobřichovicím - jsi stejně ve stálém nebezpečí :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama