Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Prděti sám před sebou

8. prosince 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Předem článku chci čtenáře upozornit, že jestli se někdy u mých článků popadali za břicho, tak tentokrát nebudou. Leda tak průjmem či zácpou, ale smíchy rozhodně ne. Tentokrát jsem se totiž rozhodl tématicky zabrousit do moudrých vod. Proto jsem se taky za účelem napsání tohoto článku převlékl za chytrého.
A když už mám ten chytrý převlek, tak se pustím do poměrně složitého tématu, kterým jsou partnerské vztahy.
Pokud vznikne nějaký nový partnerský vztah, je hloubka tohoto vztahu lidmi z okolí často zkoumána otázkou: "Už před sebou prdíte?"
Tím mám tedy na mysli vztah mezi mužem a ženou. U homosexuálních mužů předpokládám, že se taková otázka neklade, protože ti jako chlapi před sebou zřejmě prdí hned od začátku. A při análním sexu se to prdění prakticky stejně ani nedá uhlídat.
Jistě, vzájemné prdění před partnerem je určité překonání intimní bariéry, kterou mezi sebou noví partneři zpočátku mají. Jenže pro vývoj a udržení dobrého vztahu jen prdění nestačí. Ve vztahu se musí především komunikovat. Což se ovšem mnohým partnerům moc nedaří. A to navzdory tomu, že před sebou už léta prdí o stošest. Jenže promluvit si spolu nedovedou. Což je základní chybou. Jasnovidecké schopnosti totiž nejsou mezi populací příliš rozšířené. Pokud tedy některého z partnerů něco trápí, ten druhý nemá jinou možnost se to dozvědět, než že mu to ten dotyčný řekne.
Všichni to asi známe. Zakaboněný obličej, významné mlčení a na otázku co se děje, je odpovídáno, že nic. Jenže ono se něco děje, něco na pozadí kvasí. Něco, co dříve nebo později vykvasí a původně třeba zcela banální problém naroste do nebývalých rozměrů. V důsledku čehož potom partneři místo prdění před sebou začnou často prdět na sebe navzájem.

Chtěl bych se však zmínit o dalším důležitém faktoru partnerských vztahů. Nestačí totiž, aby byli partneři schopni vzájemně komunikovat. Člověk totiž musí umět mluvit i sám se sebou. Není samozřejmě nutné, aby dotyčný samomluvec při této komunikaci mluvil nahlas. A už vůbec ne na veřejnosti, protože potom by se vystavoval reálné možnosti nedobrovolné hospitalizace v psychiatrickém zařízení.
Ani toto mluvení nelze nahradit nějakým prděním. Třeba já osobně sám před sebou prdím už léta. Leč k bližšímu sebepoznání to rozhodně nevedlo. Nanejvýš jsem při tom mohl poznat, co jsem jedl předešlý den.
Ono v tomto případě vlastně ani nejde o mluvení. Spíš se jedná o jakési sebepoznávání. O nalezení a poznání sama sebe. Třeba nakolik jsem dobrý člověk a nakolik jsem hajzl. V každém z nás se totiž vyskytuje kus dobráka i kus hajzla. Některé hajzlovské, nebo chcete-li sobecké vlastnosti, jsme totiž dostali od přírody darem, jako součást vlastního pudu sebezáchovy. Podstatné však je, kolik a v jakém poměru v sobě máme z toho, či onoho. Tedy jestli jsme víc hajzlové a nebo víc dobráci.
Toto sebepoznávání je třeba důležité proto, aby člověk zjistil, jestli by byl vlastně schopen žít sám se sebou, kdyby se vyskytoval na druhé straně partnerského páru.
Což se ovšem týká nejen soužití v páru, ale i soužití s lidmi všeobecně.

Úplně na závěr bych dodal, že při tom sebepoznávání člověk k sobě musí být dosti upřímný, sebekritický a nenamlouvat si o sobě něco, čím ve skutečnosti nejsme. Všichni tak nějak máme trochu tendence, vidět sami sebe v poněkud lepším světle. A na takové nepravdivé vylepšování své osoby před sebou samým, i před ostatními, bychom se měli opravdu vyprdnout.
Nalhávání si o sobě něco příliš pozitivního totiž může vést až ke vzniku tzv. "dušínství", o kterém je popisováno v článku Ve stínu Dušínů. Symbolický "Dušín" je totiž tak hluboce přesvědčen o správnosti své dobroty, že v zájmu té své "dušínské" dobroty dovede doslova terorizovat lidi, kteří odmítají ty jeho "správné" dušínské postoje přijmout.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 20:10 | Reagovat

Prděním k sebepoznání! :-D
To by mohla být nová neprobádaná oblast v poznávání sebe samého! :-D :D

2 Sugr Sugr | E-mail | 8. prosince 2015 v 20:12 | Reagovat

[1]: Lékaři by k této nové "nemoci" předepisovali kilo hrachu povinně! :-D

3 Natas Natas | Web | 8. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

Během čtení článku jsem si neuprdnula ani jednou, štěstí. :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 21:05 | Reagovat

Jsem v podstatě stydlínka, takže jsem se do článku začetla až na potřetí. Bavila i nebavila jsem se, protože článek má docela vážné jádro. Za dnešní den a nás můžu říct, že partner vstřícně "flatuloval" jako mistr světa hlavně v noci; někdy na zlost vytrubuje jako trouby andělské.
Ráno jsme si přispali, páč bylo mlhavo, pršlavo a hnusně. Dali jsme do provozu farmičku a zalezli zpět do peřin. A povídali si jako už dlouho ne. Komunikace prostřednictvím prd*ní se mi příčí, zato ranní kafrání jen tak se mi líbí... ;-)

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 21:13 | Reagovat

U nás před sebou nejen prdíme, ale také kakáme a při tom si krásně povídáme, vyčítáme,popíjíme pochutiny, vztekáme se, smějeme se, řveme na sebe, házíme po sobě kuličky z nepoužitého toaletního papíru, či ruličky z téhož. Vzájemně si smrdíme a máme v sobě hodně hajzla a trochu dobráka. :-D

6 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 21:14 | Reagovat

[3]: Já asi také ne, ale kdo ví. Prdím tak spontánně, že už to ani nevnímám. Okolí nemůže říci totéž.

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 22:22 | Reagovat

[2]: Některým lidem to jde dobře i bez hrachu. ;-)  :D

[3]: Leč takové zaražené větry jsou spíš neštěstím, než štěstím. :D

[4]: Díky fyzikálním zákonům jde flatulovéní vleže velmi dobře. ;-)

[5]: Jste holt taková "otevřená" rodina. Tím je myšleno s otevřenými tělesnými otvory. :D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 11:18 | Reagovat

Moje maminka říká, že dáma neprdí. Nikdy...
No co, tak asi nejsem dáma.
Zato můj milý dáma rozhodně je...
Nebo nevím.
Tím pádem můžu říct, že my spolu komunikujeme pouze ústy :-)
Já si ke svému "nedámovství" vybírám okamžiky, kdy jsem sama doma, takže náš vztah zřejmě není dostatečně hluboký. My před sebou neprdíme :-)

9 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 12:28 | Reagovat

[8]: Kdybych se musela nadýmat po celou dobu Hanbalánkovy přítomnosti, pak by stačilo otevřít okno a vyletěla bych jak vzducholoď. Pro zachování vztahu holt musím pouštět plyny, jinak by dcery přišly o matku a Hanbalánek o velitelku. Kdo by pak řídil domácnost? Co já se větrů nadržela ve škole, v práci... Dokud jsem doma, upouštím, protože pak přijde čas, kdy to zase budu muset v sobě štosovat a trpět bolestmi, abych někoho nepohoršila. :-D Prdění zdar!

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 13:56 | Reagovat

[8]: No nevím. Já už jsem zažil spoustu dam, které prděly o stošest.:D
Tvoje maminka zřejmá má na mysli, že dámy neprdí nahlas. Což je pravdou, že dámy spíš potichu upouštějí. S tím, že případný smrad se dá potom svést na někoho jiného. ;-)  :D

[9]: No jasně, prdění zdar! ;-)
Vždyť se taky říká, že kam nechodí prdy, tam chodí lékař. ;-) Nebo že jeden prd je lepší než deset doktorů. Popřípadě "Ten kdo krká a prdí, ten si zdraví tvrdí".:D

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 0:40 | Reagovat

Tak to je teda TÉMA! Životne dôležitá, nanajvýš vážna. (Ako by to asi dopadlo, keby to bolo zvolené ako TT?!?)

Jugendtrauma: V Bratislave bolo jediné kryté kúpalište. Žalostne preplnené. Vzácna hodina. Po troch pod sprchu, aby človek ušetril čas. Sem tam to niekomu ušlo. Jeden náš kamarát sa vždy pohoršene vyvalil zo sprchy a uisťoval nás, že on "ani na hajzli, keď je sám"! Možno, že neklamal, ale ja si na to často spomínam, keď sa sprchujem na (sám, už je tých Halenbádov našťastie dosť) krytom kúpališti - zostalo mi to v pamäti navždy trčať, halt také "Jugendtrauma"...

[8]: To tvrdím aj ja! Dáma neprdí. A keď aj, treba jej to názorne vytknúť, prípadne oplatiť, taká necudnosť! :-D

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 0:55 | Reagovat

[11]: Dáma neprdí, protože gentleman neslyší :-).

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 1:08 | Reagovat

[12]: Pravda! A ma permanentne zacpaty nos, gentleman je proste kos! :-D

14 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | 10. prosince 2015 v 7:32 | Reagovat

Pane doktore, já mám nadýmání.
No když na to máte, tak dýmejte.

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 10:56 | Reagovat

[11]: Tak se nám ta diskuze zvrhla poněkud jiným směrem, než bylo původní téma článku, tedy sebepoznávání. Zatímco v diskuzi se probírá pouze prdění. :D

[12]: Gentleman by ovšem ve většině těchto případů nesměl ani cítit. Což by ovšem poněkud odporovalo podstatě gentlemanství, protože gentleman by měl být citlivý a vnímavý člověk. :D

[14]: Ano, to je klasika. :D

16 King Rucola King Rucola | Web | 10. prosince 2015 v 15:29 | Reagovat

Sebepoznani cez sebaspytovanie - tak to ma byt.

17 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 9:58 | Reagovat

My před sebou prdíme, krkáme, čůráme a dokonce i zvracíme, když na to přijde. Taky se mlátíme a házíme po sobě bačkorama. Kromě prdění u nás nic nekvasí, protože spolu mluvíme a odpověď, že se nic neděje, nebereme :-).

18 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 13:14 | Reagovat

[17]: Ano, to jsou jistě správné životní postoje.;-)
Tak jen nezbývá než doufat, že to házení bačkor později nepřejde do házení něčeho tvrdšího. :D

19 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 16:49 | Reagovat

[18]: Tak jsem si docela jistá, že u bačkor zůstane. Jen se nemůžu zaručit, že to jednou nebudou třeba dřeváky :-D.

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:10 | Reagovat

[19]: Jo, s těmi dřeváky by to mohlo sedět. To je celkem takový běžný vývoj v mnoha manželstvích, že se od zamilovaných slůvek přechází ke sviním a k hajzlům, od něžných polibků k fackám. :D

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:43 | Reagovat

[20]: Sakra, to jdeme asi tím směrem, protože dřív jsme po sobě házeli výhradně bačkorama plyšovejma, kdežto teď už tam občas přimícháme i pantofle od ťamanů. Tak jsem teda zvědavá, kdo ty dřeváky domů přitáhne jako první :-D.

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:52 | Reagovat

[21]: Proč čekat na dřeváky? Předpokládám, že jako správní horalové máte doma lyžáky. ;-)  :D

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

[22]: To nemáme, páč nejsme správní horalové a sníh nesnášíme. Ale když o tom tak přemýšlím, mám pro případ nouze ve sklepě brusle... :D

24 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 20:10 | Reagovat

[23]: Takové brusle by byly ještě účinnější než lyžáky. Jen bych při jejich použití dával pozor na nechtěnou a již nevratnou dekapitaci milovaného partnera. V takovém případě bys myslím neměla nárok na přiklepnutí vdovského důchodu.:D

25 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 8:28 | Reagovat

[24]: No to je jasný, taková věc se musí důkladně promyslet, žádný bezhlavý házení! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama