Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Nekonečné množství mých JÁ a jiné blbosti

22. prosince 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Samozřejmě i já mám své druhé i několik dalších . Stejně jako většina lidí, kteří nemají místo mozku žebříčkovou nervovou soustavu jako žížaly. Takoví jednoduchý lidi mají pouze jedno JÁ. A to někteří z nich dokonce jen polovinu.
Čímž se dostáváme k jakési úměře, že čím má člověk složitější mozek, tím více má . Někdy se dokonce přistihuji, že množství mých tvoří jakousi souvislou frontu, jako za bolševika před masnou. Na té frontě někdy bývá vidět i zakřivení zemského povrchu a některá má jsou dokonce až za horizontem, tudíž nejsou vidět.
Tak třeba moje spánkové je tradičně až na konci fronty. Což způsobuje moje ponocování, jelikož ta fronta stojí směrem na západ. Moje první JÁ se například o půlnoci nachází v zeměpisné délce České republiky, zatímco moje časové JÁ se vyskytuje na západě někde u Newfoundlandu, kde je teprve osm hodin večer. A tak místo abych šel o půlnoci spát, musím počkat, až se otáčením zeměkoule dostane půlnoc i k tomu mému časovému JÁ a bude se mu chtít taky spát.

Některá ta moje se dokonce ani neznají, protože se za můj dosavadní život ještě nepotkala. A když potom dojde k náhodnému setkání, tak si navzájem o sobě myslí, že to druhé patří někomu jinému. Až po několika okamžicích trapného seznamování zjistí, že obě patří jedné osobě. "A kterépak vy jste ". - "No, já jsem přece jeho blbé JÁ". - "Aha, tak to se nemůžeme znát, protože se míjíme. Já jsem totiž jeho chytré JÁ".

U některých těch mých je dokonce podezření, že už dávno vyhynula. Třeba takové moje sportovní JÁ. To už léta letoucí nikdo neviděl. Ale takové moje líné JÁ, to je v pernamenci prakticky neustále. To se navíc sčuchlo s mým gaučovým JÁ, s lemploidním JÁ a se zevlovacím JÁ. A tato čtyři prakticky terorizují ostatní moje . Třeba takové pracovité JÁ od nich neustále dostává po držce. Proto není divu, že to moje pracovité JÁ v posledních letech moc nevylézá na světlo.

Některá ta jsou tak tajemná, že o nich ostatní vůbec nevědí, že by mohla existovat. Třeba takové JÁ třinácté komnaty. To je tajemné jako hrad v Karpatech, před všemi ostatními se schovává a nic na sebe neprozradí. Když se potká s nějakým mým jiným , tak zcela suverénně zalže a tvrdí, že patří někomu jinému.
Tohle JÁ třinácté komnaty je dost podobné mimikrovému JÁ. Tato dvě jsou prakticky příbuzná. Něco jako bratranci. To mimikrové JÁ se chová dost podobně jako JÁ třinácté komnaty, jenže není prakticky vůbec vidět. Proto o něm ostatní má téměř vůbec nevědí, že by takové mohlo existovat. Zatímco JÁ třinácté komnaty je sice vidět, ale všichni mohou tak jedině čučet na jeho zavřená vrata.
Potom někdy nastávají docela bizarní situace, když se tato dvě potkají. JÁ třinácté komnaty totiž jako jedno z mála ví o existenci mimikrového JÁ. Jenže mimikrové JÁ se podle svého zvyku mimikruje a tváří se jako že není vidět. JÁ třinácté komnaty však o něm moc dobře ví, protože v třinácté komnatě jsou informace o všem. A dokonce jej i vidí, protože na něho nějaké mimikry neplatí. Tudíž jej nějaké mimikrové JÁ se svým mimikrováním nemůže převézt.
Kdyby tyhle dvě někdo pozoroval, tak by se až musel smát. Mimikrové JÁ se tváří jako že neexistuje a přitom čumí do zavřených vrat JÁ třinácté komnaty.

Jedním z mých oblíbených je JÁ bezradného blbce. Tohle používám třeba při jednání na úřadech, s policií a podobně. Kdo by se chtěl vytahovat na nějakého bezradného blbečka a nechtěl mu vyjít vstříc? I když je takový úředník či policista skutečný blbeček, tak má nakonec radost, že potkal ještě většího blbce, než je on sám a začne být shovívavý či velkorysý.

Nejdůležitějšími mými jsou však první a druhé JÁ. To první JÁ má na starosti tělesnou schránku a veškeré fungování fyziologických procesů. Zatímco druhé JÁ je takové trochu éterické, protože se stará především o duševní procesy.
Ona se tahle dvě vlastně ani nemají moc ráda a navzájem si vyvádějí všelijaké lotroviny. Třeba to druhé Já si myslí, že je děsně mladé. No, a bodejť by ne? Vždyť se nemusí tahat s těmi pětaosmdesáti kily masa, kostí, vody, krve a bůhví čeho ještě dalšího. Zatímco první JÁ tohle všechno musí oddřít a navíc má jako hlavní šéf tělesné schránky poměrně přesný přehled o jejím opotřebení.

A tak se tyhle dvě pořád hecují. To druhé JÁ si ve své mladistvé nerozvážnosti třeba myslí, že takové obutí a zašněrování bot je při jeho mladickém věku snadnou záležitostí. Jenže první JÁ moc dobře ví, že díky opotřebení tělesné schránky tomu tak není. A tak jako natruc tomu druhému JÁ začne při obouvání naschvál hekat a funět. A tím vždycky tomu druhému JÁ pochopitelně srazí hřebínek.

Někdy si tato dvě navzájem způsobují různá přeřeknutí. Třeba jedno chce něco říct, jenže do toho potměšile zasáhne to druhé a z huby nakonec vypadne něco jiného. Druhé JÁ chce třeba říci: "Vyser si voko", ale první JÁ místo něho řekne: "Ano, samozřejmě, dám vám všechno co mám".
Nebo naopak. První JÁ chce třeba říci: "Promiňte člověče, omlouvám se". Jenže místo toho vlivem působení druhého JÁ z huby vyleze: "Jdi do prdele, ty šmejde!"

Nebo si to druhé JÁ třeba usmyslí, že si večer pochutná na nějakém pikantním a těžkém jídle. To druhé JÁ je totiž napojeno na senzorické požitkové buňky a je poměrně dost mlsné. Jenže to první JÁ se naštve, protože s tím v noci bude mít spoustu práce a moc se nevyspí. Tak vyvolá všelijaké břichoboly či nadýmání, v důsledku čehož potom nespí ani to éterické druhé JÁ. Jako kdyby to první JÁ chtělo říci: "Tak, a to máš za to, ty parchante, že mě nenecháš v klidu vyspat. Nebudeš taky spát!"
To druhé JÁ je totiž tak trochu citlivka a když nemůže spát to první JÁ, tak ono taky nemůže spát. A trápí se, protože jej při těch bezesných nocích potom napadají různé trudnomyslnosti. Ráno je potom celé zmordované, protože se vůbec nevyspalo.
Ne, že by teda mělo nějaké výčitky, nebo něco takového. To ani náhodou. Jenže ono je to duševní druhé JÁ tak nějak závislé na tom tělesném prvním JÁ. A moc dobře ví, že když půjde do kopru to první JÁ, tak ono bude muset do toho kopru pěkně šupajdit s ním.

A tak se pořád ta dvě handrkují. V poslední době si to mé první JÁ zase usmyslelo, že dá za vyučenou tomu druhému JÁ. Že zase tomu mladistvému duševnímu druhému JÁ trochu srazí hřebínek. Jako aby si moc nefandilo. A protože moc dobře ví, že si to mladistvé druhé JÁ dost potrpí na vlasy, tak aby ho naštvalo, začalo ty vlasy schválně zahazovat. Jako když na jaře líná pes. Což pochopitelně tomu druhému JÁ dalo dost velkou ťafku, protože při pohledu do zrcadla začalo dost rychle ztrácet iluze o své mladistvosti.
Jenže ony se tyhle trucy někdy nakonec obrací i proti tomu prvnímu JÁ, protože teď je mu třeba zima na hlavu. A mně vlastně taky.

No řekněte sami, je to s těmahle dvěma věčně rozhašteřenejma vůbec nějakej pořádnej život? Když si furt dělaj takový naschvály a nakonec to stejně všechno odnáším JÁ. A úplně nevinně, protože co je mi do nich, do těch mých blbých ?
Já jsem si je přece nevybral. Buď jsem je vyfasoval při příchodu na tento svět a nebo se nějak ve mně vylíhly, nebo kýho čerta?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 22. prosince 2015 v 20:43 | Reagovat

To je pěkné dlouhá úvaha o druhém já. :)

2 Ma-li Ma-li | Web | 22. prosince 2015 v 21:33 | Reagovat

Tak tohle je dokonalý článek :D dávám palec hore ;)

P.S. Budu ráda, když navštívíš můj blog :) Děkuji :)

3 Niki Niki | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 21:37 | Reagovat

Skvělá úvaha o všech Já. :D Za břicho jsem se popadala. :D

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 5:02 | Reagovat

[1]: Úvahy by měly být dlouhé. Pokud jsou krátké, tak většinou nestojí za nic. Aspoň teda z mého pohledu. ;-)

[2]: Díky. Už jsem na tvé blogu byl a nechal jsem ti tam komentář. ;-)

[3]: Jen jestli se za břicho nepopadalo nějaké tvoje jiné já? ;-)  :D

5 Iva Iva | 23. prosince 2015 v 12:52 | Reagovat

Malkieli, všem Tvým JÁ přeji pohodové Vánoce a dobrý rok 2016 ;-)  :-)!
Ať ti to píše v novém roce pořád stejně dobře!

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. prosince 2015 v 18:29 | Reagovat

Mé roztržité já zapomnělo dát do těsta na vánočku tuk. Vánočka přesto vypadá skvěle. Jen nevím, jestli bude mému požitkářskému já chutnat :-)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 0:59 | Reagovat

[5]: I já Tobě přeju hezké Vánoce.
Možná jsou to naše poslední Vánoce, protože od příštího roku z nařízení Evropské unie asi budeme slavit Rammadán. :D

[6]: Moje nakupovací JÁ koupilo jako každý rok vánočku ze supermarketu, protože první JÁ neumí vánočku udělat a ani se to nehodlá na stará kolena učit. ;-)
Takže ta tvoje vánočka bez tuku bude určitě furt lepší, než ta moje. syntetická a průmyslově vyrobená. ;-) :D

8 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 15:03 | Reagovat

Motto na blogu dnes je nesmrtelne! Vzdy sa cudujem, preco hlavne zenicky tuzia, darovat detom namiesto hraciek saty!

Sviatky som stravil za sporakom, lebo "vyznamni kuchari historie" su vzdy(!) muzi, tak som sa snazil udrzovat tradiciu.

Nadalej krasny sviatkovy cas prajem.

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 15:28 | Reagovat

[8]: Sice se nemohu řadit mezi významné kuchaře historie, ale Štědrý den a Boží hod jsem také z velké části strávil u sporáku.:D  Jsem totiž tradicionalista a na Štědrý večer musím mít rybí polévku a kapra. A jelikož u jedněch mladých, kam jsem šel na večer, jedí hrachovou polévku a lososa, tak jsem si svojí porci holt musel udělat sám. Navíc mladá rybí polévku neumí a nikdy ji nedělala. To je holt práce pro mistra.;-)
A na Boží hod jsem tradičně pekl krůtu s nádivkou a se zelím, jelikož se mne chystala přepadnout smečka potomků s drahými polovičkami, aby si pochutnali na "Fogyho" specialitách. ;-)
A to si smradi ještě diktujou, že chtějí zelí červené i bílé, abych měl víc práce. :D

10 Míra Míra | 26. prosince 2015 v 18:26 | Reagovat

Buď rád, že máš víc Já. Potkávám lidi, kteří mají jen jedno JÁ,zato velké. A nemají o svém JÁ žádnou pochybnost co do takových maličkostí, jako kdo má vždycky pravdu, atd. Rád s nimi rozprávím, odpočinu si, mlčím a oni kecají a kecají a když je jejich JÁ větší, než moje žízeň, odcházím mezi normální lidi do hospody. Tam to probíhá podobně, ale jistě cítíš ten rozdíl. :-) :-D

11 womm womm | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 18:38 | Reagovat

Super nápad, super zrealizovaný. Asi sa tiež so svojim fyzickým ja budem musieť porozprávať o zhadzovaní vlasov :-D Snáď s tým to Tvoje prestane v novom roku :-P

12 valin valin | Web | 27. prosince 2015 v 18:32 | Reagovat

Myslím, že jedno z mých Já se letos vrcholně překonalo. Když jsem večer přišla od bratra, kde jsem musela uklízet vše znečištěné stolicí, protože on je ležák, našla jsem svého drahého manžela rozcápnutého u televize, místo, aby zasadil stromek, který též přivleklo moje Já a moje JÁ ho prosilo, aby ho zasadil do stojánku než přijdu. Stromek sice byl opřen o almaru, ale jeho JÁ čekalo na moje JÁ. aby mi patřičně vysvětlilo, jaký že moje JÁ zase koupilo pitomý strom a že jeho JÁ ho nemůže zasadit do stojánku, protože jsem ho koupila blbý.A tak bouchly saze nejen v mém JÁ, ale v celé mě a strom jsem vrátila na balkon a celé vánoce jsem prospala. Žádná ryba, žádná večeře, žádné dárky. Poslední extempore mého skvostného manželství. A všechna moje JÁ nyní zuřivě řeší otázku, jak se nejrychleji octnout co nejdál v útěšlivém malém bytečku bez jakýchkoliv cizích a nepřátelských JÁ. O_O

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 19:08 | Reagovat

[10]: Normálnost lidí v hospodách často bývá dosti diskutabilní. ;-)  :D

[11]: Když ona si ta naše JÁ jsou většinou dosti svéhlavá a nenechají do něčeho moc kecat. :D

[12]: Nojo, ona se těžko shodnou i ta všechna naše vlastní JÁ. Natož aby se potom shodly s JÁ jiných lidí. ;-)

14 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

No jo, s těmi prvními dvěma JÁ to mám úplně stejné, jen to úplně první nezahazuje vlasy. Za to se velmi účinně spřáhlo s líným JÁ

15 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 20:01 | Reagovat

a úplně spolu porazily moje druhé JÁ. Hezký příští rok!

16 nar.soc. nar.soc. | 1. ledna 2016 v 21:33 | Reagovat

Já Vám pane autore přeji pevné zdraví, životní pohodu a invenci ke psaní i v r. 2016. :-D

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. ledna 2016 v 13:04 | Reagovat

Tvoje druhé a třetí já jsou pořádně rozdivočelé a samýma roupama neví coby. Nejvíc mě pobavil souboj druhého a třetího já při různých výrocích. Nějak mi to bylo povědomé, protože podobně reaguju taky - moje třetí já chce zařvat zavři hubu, ty krávo, ale moje druhé já řekne nojo, to je taky pravda. A moje první já, tedy já sama, jsem z toho celá špatná. Někdy mám chut tomu druhému já nakopat do pozadí, protože mě vždycky upozadí a mýmu třetímu já to docela vadí a mýmu prvnímu já taky.
No, to jsem se zas rozjela.
Tvoje několikeré já je zábavné a nejlepší je, že je usalašeno v jednom jediném já. Představ si, že by vás po světě běhalo několik a o svoje já byste se přetahovali. To by byl souboj Malkielů? A z andílků by se stali ďáblíci.
Ať ti to píše v tomto roce stejně dobře jako minule, nebo ještě líp. A vlasy, ty potvory, ať jdou k čertu. Pollyanovsky můžu říct, že ušetříš za šampony. Realisticky můžu podotknout, že na zimu je dobré koupit čepici. Leda bys začal se zimním otužováním, hlavou počínaje a lednovou koupelí ve Vltavě konče. :-D  :-D
Hlavně to zdravíčko a kapka štěstí se taky najde! :-)

18 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. ledna 2016 v 13:11 | Reagovat

[12]: A hrome. To je souboj několika Já, ve kterých Já moc nevyhrává. Ale přeji tvému Já, aby našlo onen koutek, ve kterém najde trochu smíru. Fakt.
Ale zdá se, že došlo na nejhorší vánoce, jaké jsi zažila a tudíž se dá očekávat, že příští budou o něco lepší. To bych ti fakt přála, i se svým druhým a dokonce třetím Já. :-)  8-)

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:11 | Reagovat

[14]: Moje líné JÁ již drahnou řádku let opanovává všechny má ostatní JÁ. ;-)

[17]: Nojo, jsou to pěkní parchanti, ta naše různá JÁ a dovedou nám vyvádět lecjaké lotroviny. :D Ale bez nich by zase byl život jednotvárný a bezbarvý. ;-)

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:16 | Reagovat

[18]: Ony jsou okolo Vánoc vždycky tak nějak zjitřené emoce, ale vždycky se to nakonec uklidní.
U nás to vždycky okolo Vánoc vypadalo na rozvod. Ten sice nakonec přišel, ale až za čtrnáct let, ale nikoliv o Vánocích, nýbrž v červenci. :D

21 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:22 | Reagovat

[16]: Děkuji. I já Vám přeji všechno nejlepší v roce 2016. ;-)

22 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 7. února 2016 v 13:21 | Reagovat

Tohle je jeden z nejlepší článků, které jsem za poslední dobu četla. :)
-CrazyJull

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama