Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Ptakopysk v paneláku

17. listopadu 2015 v 19:00 | Malkiel |  Témata týdne
Život bez kouzel by byl poněkud fádní a šedivý. Nemám tím na mysli kouzla, která provozují varientní kouzelníci tahající králíky z klobouku a nebo barevné šátky z uší diváků. Bez těch bych se klidně obešel. Mám tím na mysli kouzla, která nám poskytují sny. Ve snech je totiž všechno možné. Sny nerespektují fyzikální zákony, nelámou si hlavu s logikou, nerespektují prostor. Nerespektují čas, hranice států, hranice kontinentů, ani naší planety. Ve snech mohou mluvit zvířata i neživé věci, ve snech můžete létat, můžete se potápět bez dýchacího přístroje. Ve snech můžete vidět věci, které neexistují a pravděpodobně nikdy existovat nebudou. Díky snům můžete prožít situace, které v reálném životě nemáte ani nejmenší možnost prožít. Můžete se potkat s lidmi, se kterými byste neměli šanci se nikdy potkat. Ve snech si klidně můžete pokecat s britskou královnou, dát si pohár vína s Karlem Čtvrtým, nebo se pošmajchlovat s naší pramátí Evou. Sny nám poskytují prakticky neomezené možnosti. V tom je právě to jejich kouzlo.
Jedinou skvrnou na kouzlu snů je skutečnost, že si je nemůžete naplánovat, že si nemůžete určit o čem, či o kom se nám bude zdát. V tomto směru jsme do jisté míry obětmi svých snů. To sny se samy rozhodnou, jestli se nám budou zdát hezké nebo děsivé, a o čem budou. Někdy dokonce bývají sny i trochu potměšilé, protože pokud jsou příliš hezké, tak nás nikdy nenechají dosnít je až do konce. Tedy aspoň mne ne. Abychom však byli spravedliví, tak nás na oplátku většinou nenechají dosnít je až do konce, i když jsou děsivé.

Zrovna včera jsem měl takový bizarní sen. Já mám ostatně pouze bizarní sny. Co se týče snů, tak jsem jakýmsi bizarním snivcem. Což může mít do jisté míry souvislost s mým bdělým životem, protože v tom občas také mívám dosti bizarní nápady.
Vraťme se však k mému snu. Když vynechám nepodstatné pasáže, tak hlavní námět snu spočíval v tom, že jsem byl na výletě s partou dlouholetých přátel. Co na tom, že ti moji snoví přátelé nebyli ani zdaleka podobní žádnému z mých skutečných přátel? Byli to prostě moji neznámí dlouholetí snoví přátelé.
Při cestě lesem jsme narazili na vodní skluzavku. Nikoliv však takovou tu laminátovou skluzavku, které známe z akvaparků. Byla to lesní skluzavka z klád, po kterých kdysi dřevorubci splavovali kmeny pokácených stromů z hor do údolí. No budiž. Jsme přece ve snu, tak proč bychom se nesvezli na dřevěné vodní skluzavce, aniž bychom si zadřeli pořádnou třísku do zadku.
Tato skluzavka však kupodivu nekončila kdesi v údolí české kotliny, ale celkem překvapivě mne vyplivla v Africe. Cirka pět tisíc kilometrů za pouhých pár minutek. Bez pasu, bez víza, bez letištní kontroly a bez finančních nákladů. No prostě super. A pak že sny nemohou být kouzelné?
Navíc bylo zvláštní, že jsem do té Afriky na skluzavce dojel jen já sám. Buď tedy měla ta skluzavka nějaké odbočky, které jsem přehlédl a nebo se prostě moji snoví přátelé rozpustili v jejich nepodstatnosti. Moje snové kouzlo totiž pokračovalo dále i bez nich, a já jsem si našel nové přátele. V africké stepi jsem se totiž setkal se stádečkem ptakopysků.
Opět super, protože jediného skutečného ptakopyska, kterého jsem dosud viděl, byl ten vycpaný opelichanec v Národním muzeu v Praze. A vůbec mi nevadilo, že ptakopyskové nežijou ve stádech a jako obojživelní živočichové asi těžko mohou žít v suché stepi bez jediné kapky vody. Skutečnost, že ptakopyskové nežijou vůbec v Africe, nýbrž pouze v Austrálii a na Nové Guinei, byla již jen taková bezvýznamná maličkost. Moji ptakopyskové si prostě mohou žít kdekoliv sami uznají za vhodné. Klidně třeba na Sahaře, nebo i na Marsu.
Ptakopyskové navíc vůbec nebyli plaší, jako bývají všechna zvířata žijící ve volné přírodě. Naopak. Moji ptakopyskové byli velice přítulní, shlukovali se okolo mne a viditelně si chtěli se mnou hrát. Jeden extra přítulný ptakopysk se mi dokonce vyšplhal až na rameno, slastně mi funěl do ucha a lechtal mne svými fousky na tváři. Skuteční ptakopyskové sice fousky nemají, protože místo čumáku mají jakýsi kachní zobák. Ale tenhle můj ptakopysk-přítulňák prostě fousky měl. Můj sen mu je totiž přidělil.

A zde se dostáváme k další zvláštnosti snů. Sny totiž někdy dovedou korelovat se skutečnými událostmi, které se dějí okolo snícího spáče. Ptakopysk byl totiž stále více přítulnější, jeho funění do mého ucha bylo stále hlasitější a lechtání jeho fousků již začalo být docela nepříjemné. Tento děj mne nakonec vytrhnul ze snu a já jsem se probudil. Stále ještě trochu v polospánku jsem se zalepenýma očima začal rozhlížet a najednou vedle své hlavy spatřím ptakopyska. A sakra! Můj ještě zatuhlý mozek začal pomalinku šrotovat. Možná jsem se jen přesunul do dalšího snu? Nebo se mi to nezdálo a ve třetím patře paneláku v srdci Evropy se nějakým záhadným způsobem objevil ptakopysk?
Taková představa se mi dokonce začala líbit. Lidé chovají morčata, křečky, fretky a všelijakou další havěť. Proč bych tedy já nemohl mít jako domácího mazlíčka zrovna ptakopyska? Dokonale by to vyhovovalo mému smyslu pro absurdno. Už jsem se skoro začal těšit, jak s ptakopyskem na vodítku vyrazím na procházku k nejbližší vodní nádrži, aby se ten kuliferda s kachním zobákem taky trochu vycachtal. Trochu mi jen dělala starost otázka, jestli na městském úřadě mají pro takové případy i nějaké ptakopysčí evidenční známky a jak vysoký poplatek budu za ptakopyska platit.
Při spřádání budoucích plánů na venčení ptakopyska se mi postupně začaly rozlepovat oči a kontury ptakopyska sedícího vedle mé hlavy se počaly zaostřovat. Zřejmě ještě od vlivem snu mi ani zvlášť nevadilo, že si ptakopysk díky svému anatomickému uspořádání asi těžko může sednout. Jo, už vidím ptakopyska mnohem lépe. Má pěknou krátkou a hladkou srst, jen mu chybí ten pro ptakopysky charakteristický kachní zobák, podle kterého tato zvířata dostala své jméno. No budiž. Tak prostě budu mít ptakopyska bez zobáku. Aspoň bude trochu originální. Takový ptakopysk neptakopysk. Ostatně, celé jméno ptakopyska zní Ptakopysk podivný.
Když je podivný, tak klidně může být i bez zobáku.
Zaostřování očí již dostoupilo téměř k normálu a já si zálibně prohlížím toho svého nového ptakopysčího kamaráda. Dokonce mi začíná být jaksi povědomý. Jako kdybych jej znal již dlouho. Ta žíhaná srst, lechtavé fousky a kulatá, výrazně neptakopysčí hlava. Sakra, vždyť to není ptakopysk, ale moje kočka, kterou mám již sedm let! Kočka, která se mne funěním do ucha pokoušela probudit, aby se domohla své pravidelné ranní stravy. Což se jí dokonale povedlo. A já jsem přišel o svého ptakopyska.
Ale co? Nakonec je to dobře, že to byl jen sen. Co bych taky dělal s ptakopyskem? Pokud vím, tak žádná z firem ještě nevyrábí speciální ptakopysčí krmivo a já bych mu musel kupovat živé rybičky v akvaristice. Což by se mi asi dosti prodražilo, krmit toho pacholka akvarijními skalárami či neonkami. A taky by mi ten ptakopysk asi těžko vychytával myši na chatě, jako to dělá kočka. Navíc je ptakopysk též ptakořitníkem, neboli patří do řádu ptakořitních savců, jelikož se jako jeden z mála savců rozmnožuje snášením vajec. Je tedy takový ptačí z obou konců svého těla. A vysvětlujte potom někomu, že doma žijete s ptakořitníkem?

Ale aspoň chvíli jsem toho roztomilého a přítulného ptakopyska měl. V tom je právě to kouzlo snů, bez kterého by byl život fádnější a šedivější.
Nakonec jsem o toho ptakopyska stejně tak úplně nepřišel. Na ptakopyska jsem totiž přejmenoval tu moji kočku. Vlastně si to jméno sama tak nějak vyfuněla a vylechtala, když mne budila z mého ptakopysčího snu. Už prostě nemám kočku Zůzu, ale kočku Ptakopyska. Dokonce již na toto jméno i začíná slyšet. Například když jí dám do misky jídlo a řeknu "Pojď se nažrat, Ptakopysku !", tak velice ochotně přiběhne.
Prostě mám teď doma ptakopyska, který je poněkud podobný kočce. A nebýt toho snu, tak bych měl dnes doma furt jen obyčejnou kočku.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illumináti Illumináti | Web | 17. listopadu 2015 v 19:18 | Reagovat

such ptakopysk
                     wow
       very zobák
                              so neptakopysk
                           8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)
       much mozek

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:39 | Reagovat

Malkieli, máme my to zvláštní sny :-)
Ale musím uznat, že ptakopysk, natož bezzobý, se mi ještě nezdál :-)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 20:08 | Reagovat

[2]: Já bych mohl o svých snech napsat hodně tlustý a napínavý román na pokračování. ;-)

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 17. listopadu 2015 v 20:44 | Reagovat

Kouzelné vyprávění o snech a jejich nelogičnostech a zákeřnostech. Moc se mi líbila ta věta, že "jsme oběti svých snů". Ona je to pravda! I když někdy naštěstí je to příjemná obětina, horší však, když nastoupí noční můra.
Ta dřevěná vodní klouzačka mi připomněla slavnou scénku z Pyšné princezny. Vlastně nakonec skončili ve vodě, takže možná to spojení se nějak promítlo do tvého snu.
A Ptakopyska tomu dodala korunu. Naprosto originální jméno pro kočku, ta míca se jím může honosit s královskou hrdostí. ;-)

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 20:51 | Reagovat

[4]: Na snech je nejlepší skutečnost, že i když jsou sebehorší, tak se z nich člověk nakonec stejně vždycky probudí. Na rozdíl od malérů ve skutečném životě, ze kterých se člověk probudit nemůže. ;-)
Jo, Ptakopyska si to nové jméno hodně užívá. Zrovna teď mi sedí na klíně a úplně vrní blahem. :D

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

[3]: Ten bych si asi s chutí přečetla :-)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:20 | Reagovat

[6]: Až mne zase jednou přepadne blogerská krize, tak se možná pustím do jeho sepisování. ;-)

8 Colee Colee | Web | 17. listopadu 2015 v 21:41 | Reagovat

Sen.....
Někdo to vnímá jako touhu, někdo jako zdánlivě nemožné....
Přesto se člověk rád vyspí :-)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:59 | Reagovat

[8]: Mně se tedy někdy zdají takové sny, že rozhodně netoužím po tom, aby se vyplnily. ;-)  :D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 17. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Chtěla bych umět psát nadpisy jako ty - na tenhle nešlo nekliknout! :D
Takový ptakopysk musí být supe mazlíček, ale stejně bych za něj naše dvě kočky nevyměnila. Možná taky proto, že jim ráno nedávám jídlo já, ale přítel.

11 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 23:40 | Reagovat

[10]: Musím tě však ujistit, že ptakopysk je v zajetí velmi těžko chovatelný a že až na vyjímky v několika ZOO v Austrálii a v Americe je nikdo nechová. A jelikož se jedná o velmi primitivního živočicha, tak by asi nebyl ani dobrým mazlíčkem.
Na mazlení tedy budou fakt lepší ty kočky. ;-)
Nadpis článku prostě musí upoutat oko čtenáře, aby byl ochoten zjistit, co se za tím nadpisem skrývá.;-)

12 Iva Iva | 18. listopadu 2015 v 1:15 | Reagovat

Jé, to bylo takové milé, pohádkové povídání. Moc hezky se to četlo.
To já mám se sny trápení. Já si je vůbec nepamatuju, ale musí to být sny asi hrozné, protože ze spaní vyluzuji cosi, jako vytí. Možná díky svému vytí skončím sama v jiném pokoji, protože děsím svoji polovičku. Kocouří palice ráno před obličejem, ožužlané uši, zatnuté drápy v krční tepně a nemožnost se nadýchnout, když mi na prsou sedí sedmikilový na zimu vykrmený kocour, to já moc dobře znám :-D

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 1:53 | Reagovat

[12]: Třeba se v noci měníš na vlkodlaka? :D Asi bych se bál spát s tebou v jednom baráku. Kdoví, co můžeš ještě udělat, když už vyješ? Vytáhneš drápy, vyceníš tesáky a z chudáka živáčka uděláš mrtváčka. :D

14 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 7:01 | Reagovat

Pomaly si začínam myslieť, že tých rôznych atentátov bolo už sakramentsky dosť. V tom sa zatúlam k ďalsiemu atentátu, ktorý mieri priamo na moju smiechom roztrasenú bránicu! :D  :D  :D
PS Sny by sa mali okamžite zapisovať, je to veľmi kreatívny zdroj.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 7:06 | Reagovat

Nedostatek ptakopysčích granulí je jasná díra na trhu. Už vidím ty nádherné reklamy s přítulnými ptakopysky se zářící jemnou srstí :-).

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 10:08 | Reagovat

[14]: Tak zrovna v noci na dnešek jsem měl sen, který bych si teda zapisovat nechtěl. ;-)

[15]: A též bychom se dozvěděli, co by ptakopyskové nejraději kupovali za krmení. ;-)

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 11:21 | Reagovat

[16]: Ja by som pisal vsetko. To sa oplati aj tak...

18 Iva Iva | 18. listopadu 2015 v 16:10 | Reagovat

13)Malkieli, tys na to asi přišel! Tím se vysvětluje, proč poslední dobou roste počet lidí, které mám chuť zakousnout! :D

19 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 16:54 | Reagovat

Kdysi už jsem psala o lucidním snění, kde si sice nemůžeš určit, co se ti bude zdát, ale můžeš sen ovlivnit a směrovat děj tam, kam by sis přál. Ale chce to trénovat :-D.
Na druhou stranu, kdybys trénoval, tak bys nedojel po klouzačce do Afriky a neoňuňával by tě ptakopysk :D.

20 karmilkalove karmilkalove | Web | 18. listopadu 2015 v 17:48 | Reagovat

Haha Ptakopysk :-)

21 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 21:56 | Reagovat

[18]: Tak to budu asi taky vlkodlak, protože se mi děje to samé. A hned jako první bych zakousnul Andělínu. :D

[19]: Tak to máš jistě pravdu, že by mne určitě nenapadlo směřovat klouzačku do Afriky, protože mne tento kontinent z kategorie "svrab a neštovice" nijak moc neláká. ;-)  :D

22 valin valin | Web | 19. listopadu 2015 v 6:47 | Reagovat

A Zůza se s tím jako dočista smířila? Že si z ní prakticky veřejně udělal ptakopyska? Tak tohle, až se dozví Číča, tak se dočista pomine O_O  O_O

23 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 10:30 | Reagovat

[22]: No co, Číča bude mít nového internetového kamaráda ptakopyska. :D

24 adaluter adaluter | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 22:57 | Reagovat

Jelikož mám doma děti a jelikož jsem "hodná" (nebo rezignovaná) a nepřepínám jim pohádky, nýbrž na ně čučím s nimi, vím a můžu ti říct, že ptakopysk je nejen dokonalým domácím mazlíčkem, ale též veleúspěšným tajným agentem, ovšem musí se jmenovat Perry. Jo a nosí klobouk, je to elegán. :-D

25 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 23:24 | Reagovat

[24]: Taková zásadní skutečnost mi ovšem unikla, neboť moji třicetiletí synáčci se na tento druh tvorby již nekoukají. :D

26 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 20:39 | Reagovat

Ten závěr je grandiózní :D
Zase si dovolím přidat tvůj článek do výběru.

27 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

[26]: To mne mrzí, že jen ten závěr. Já jsem si myslel, že je celý článek grandiózní. ;-)  :D
Tak já od příště budu psát jen konce. ;-)
Ale jinak díky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama