Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Září 2015

Zavolejte si Písaříka

25. září 2015 v 19:52 | Malkiel |  Témata týdne
Utíkat ze života nedává žádný smysl. A už vůbec ne kvůli nějakým zdravotním potížím, nebo vážným nemocem, jak to někteří dělají. Vždyť je přece okolo nás tolik ochotných lékařů, zdravotních sester a veškerého zdravotního personálu, kteří jsou vždy ochotni přispěchat a vysekat vás ze všech zdravotních malérů.
Lékaři z Ordinace v růžové zahradě by vám nepochybně pomohli. Pravda, původní ordinace sice trochu nabobtnala na celou nemocnici. Ale o to je to lepší, protože je nyní ta péče komplexnější. V původní Ordinaci totiž léčili jen frndy. No, a po vyléčení čehokoliv si můžete
s chutí skočit na sklenku do vinárny U čerta, která je jakousi pobočkou zmíněné nemocnice.
Pacientkám bych jen doporučil, aby se nijak osobně nezaplétaly s doktorem Mázlem, protože tomu nějak podezřele často "odcházejí ze života" manželky.
Nebo takoví lékaři z Cest domů? Ti by vás taky jistě nenechali ve štychu. Sice se tam malinko pletichaří, ale to by nijak nemuselo vadit. Před těmi pletichami by vás jistě ochránili policajti, kterých je tam jako máku. Pokud by teda sami zrovna nepletichařili.

Soumrak Islámského státu

17. září 2015 v 23:53 | Malkiel |  Témata týdne
MALKIPRESS - Sýrie, Damašek / USA, Washington

V nedávné době proběhla médii zpráva, která potvrzuje blížící se konec působení Islámského státu (IS). Spojeným státům se totiž podařilo vycvičit 56 (slovy: padesát šest) vojáků k boji proti Islámskému státu (IS). Podle šéfa výcviku, amerického generála Lloyda Austina,
v současné době proti IS bojuje 4-5 (slovy: čtyři až pět) z těchto 56 vojáků. Ostatní jsou nezvěstní.
Totožnost oněch "čtyř až pěti" vojáků, kteří mají nemilosrdně zatočit s Islámským státem, byla až dosud zahalena tajemstvím. Investigativcům informačního portálu Malkipress se však povedl doslova husarský kousek, protože se jim s naprostou jistotou podařilo rozkrýt anonymitu čtyř z těch "čtyř až pěti vojáků". Podle informací zjištěných Malkipressem se jedná o vojíny Supermana, Spidermana, Batmana a Ramba.
Rozkrytí anonymity toho "až pátého" vojáka však bylo mnohem tvrdším oříškem. Zkušení investigativci Malkipressu si však poradili i s tímto problémem. Dotyčný "až pátý" voják byl identifikován jako český občan Josef Švejk, známý též pod přezdívkou Pitomec u kumpanie, který byl pro své mimořádné schopnosti angažován americkou armádou.
Strategie následujího boje bude celkem jednoduchá. Josef Švejk bude jako falešný islámský bojovník nasazen přímo do středu bojových jednotek Islámského státu, které bude svou záškodnickou činností rozvracet. Takto oslabené jednotky IS potom již snadno dorazí zbývající čtyři výše vyjmenovaní vojáci.

Naháči na internetu

14. září 2015 v 20:10 | Malkiel |  Témata týdne
Chlácholit se myšlenkou, že bychom si v dnešním světě, postaveném především na informacích, mohli nějak zachovat anonymitu, je naprosto zcestná úvaha. Anonymita neexistuje. O jakési úrovni anonymity můžeme hovořit snad jedině u bezdomovců. A to ještě pouze u těch, kteří nejsou registrováni v nějaké charitě, či nepobírají žádné sociální dávky. Jinak o nás ostatních se ví všechno. Mimo jiné především proto, že všichni máme svoji lidskou "espézetku", neboli rodné číslo. A to naše rodné číslo běhá ve všech možných databázích, od evidence obyvatelstva na ministerstvu vnitra, přes úřady důchodového a sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, katastrální úřady a kdoví jaké ještě instituce, či dokonce soukromé subjekty.
I když se to horlivým zastáncům vlastní anonymity nemusí zrovna líbit, tak je to především pro naše dobro. Nevím jak by se třeba takovému ochránci vlastní anonymity líbilo, kdyby po dosažení důchodového věku přišel na úřad důchodového zabezpečení a tam mu bylo sděleno: "Jó pane, já tady o vás v počítači nic nemám, takže důchod nedostanete. Nashledanou".
Důsledný anonymista by se potom mohl jít nanejvýš napást na nějaký trávník. A to by ještě mohl být rád, že jej z toho trávníku někdo nevyžene. Každý metr čtvereční jakékoliv plochy je totiž u nás zaregistrován a někomumu patří. Státu, obcím, firmám či soukromým osobám.

Parchanti zasraný

12. září 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Titulek článku tak nějak kopíruje zoufalé výkřiky mnoha rodičů a dospělých všeobecně. Čímž se tak pozvolna dostáváme k dětem a k tématu, že život není k dětem vždycky fér. Děti jsou totiž často zneužívány. Bývají týrány, sexuálně zneužívány, jsou zneužívány na otrocké práce, nebo jsou z nich někdy také vytvářeni tzv. "dětští vojáci". Děti jsou opravdu zneužívány nebo využívány často. Paradoxně jsou mnohdy zneužívány i lidmi, kteří si ochranu dětí jaksi sami vytknuli za svůj cíl. Děti, respektive jejich obrázky či filmové záběry jsou často zneužívány jako nástroj citového vydírání dospělé populace. Zejména příslušníků bohatší populace, kterým se dá z kapes vytáhnout nějaký ten obnos.
Všichni známe ty žánrové obrázky dětiček s nafouklýma bříškama a nataženýma ručičkama. Ostatně, v nedávné době jsme byli účastni masívní vydírací kampaně v podobě záběrů utopeného dítěte. Pohled na zubožené dítě vždycky tak nějak brnká na city. Podstatou tohoto nástroje citového nátlaku je fakt, že děti jsou jaksi z principu všechny považovány ze nevinné. Což je ovšem hluboký omyl, který se pokusím v následujících řádcích vyvrátit.

Život je fér, to jen lidi jsou hajzlové

9. září 2015 v 19:15 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článek bych si dovolil zahájit parafrázovanou větou ze Švejka: "Tak nám paní Müllerová ta svoboda slova pěkně dostává na prdel". K tématu "Život není fér" se dostanu o něco později.
Pozornosti mnohých čtenářů jistě neunikla zpráva z médií, že již bylo obžalováno či odsouzeno sedmdesát lidí, kteří po internetu "šířili nenávist". Mnozí lidé nad touto informací jásají a tancují oslavné tanečky, doprovázené výkřiky: "Sláva, konečně těm hajzlům někdo zatnul tipec". (Těmi hajzly jsou myšlení lidé, kteří mají jiný názor, než ti jásající.)
Já nad touto informací však vůbec nejásám. Naopak mne z této informace mrazí. A to hodně mrazí. Mimo jiné i proto, že jsem sám zažil dobu, kdy se zavíralo za názory a za postoje. Jenže tenkrát se nezavíralo za "šíření nenávisti", ale za "protisocialistické jednání".
Termín "šíření nenávisti" je stejně vágní, jako termín "protisocialistické jednání". Je to termín, jehož účinnost se dá naroubovat na cokoliv. Za socialismu se takový termín dal naroubovat třeba i na pouhé vymočení na chodník. Protože to byl socialistický chodník v socialistické zemi, který se shodou okolností ještě nalézal v blízkosti předsednictva socialistické vlády.
Stejně tak se dá termín "šíření nenávisti" naroubovat též na cokoliv. Prostě třeba jen nebudete mít rádi souseda, který je blbec a chová se jako hovado. Jenže jak se s tím někomu svěříte, tak už se prakticky dopouštíte trestného činu "šíření nenávisti". A nedej bože, aby byl ten soused třeba trochu tmavší pleti, jiné rasy nebo jiného náboženství. Tak k tomu ještě vyfasujete obžalování z trestného činu útoku kvůli rase či náboženskému přesvědčení.

Životní zpověď průměrného občana

8. září 2015 v 20:18 | Malkiel |  Témata týdne
Tak to je přece jasný jako facka, že je život nespravedlivej, že neni fér. Vlastně to začíná už našim narozenim, protože se dycky narodíme nějakejm rodičům. Ale dycky jinejm, než bysme my sami chtěli. Samozřejmě se narodíme těm špatnejm.
Teda voni dycky nejsou tak špatný, protože se vo nás jako postaraj. Ale ne, že by se dycky chtěli postarat z nějaký dobrý vůle. To voni ze zákona musej. Ale dycky se staraj úplně jinak, než jak si my představujeme.
Teda jako v tom útlym dětství to eště jako jde, protože nemáme skoro žádný povinnosti.
A ty rozházený hračky nakonec stejně matka dycky sama uklidí.

Jenže potom nás šoupnou do školy, kde nastane ta úplně největší nespravedlnost života.
Kdo jim vo to stál, aby nás dávali do školy a my sme se museli učit? Na světě je přece spousta lidí, kerý se nikdy neučili a taky žijou.
V tomhle období je ten život vopravdu hodně nespravedlivej. Třeba učitelé na nás děsně bonzujou rodičům. A přitom my sme v tom dycky úplně nevinně, protože dycky zlobil někdo jinej. A nebo úplně všichni, tudíž se člověk tomu zlobení prakticky nemoh vyhnout.

Hypotetický rozhovor o imigrantech

6. září 2015 v 20:39 | Malkiel |  Témata týdne
Následující hypotetický rozhovor hypotetických vysoce postavených osob se hypoteticky odehrál někde mezi Berlínem, Bruselem a Paříží.
Naštěstí je ten rozhovor opravdu jen hypotetický. Protože kdyby byl skutečný, tak by opravdu bylo lepší o takovém rozhovoru vůbec nevědět.

Hele, voni se nám ty zatracený Evropani proti těm uprchlíkům nějak začínaj bouřit. Co s tím chlapi uděláme? Teda promiň Andělo, že říkám chlapi. Ale já tě mezi náma politikama tak nějak beru spíš jako chlapa.
Soused se nenápadně nakloní k řečníkovi a pošeptá mu do ucha: No, vždyť vona taky jako chlap trochu vypadá. A ještě k tomu dost vošklivej. Chacha.
-
No jasně, musíme s tim něco udělat. Nemůžeme přece dopustit, aby nám ulice kecala do našeho vládnutí. A ještě k tomu nějaký zavostalý východoevropský národy.
-
Já jsem taky pro, aby se s tim něco udělalo. Nemůžeme přece pořád ty vyděšený fotry a matky vod rodin voznačovat jako rasisty, xenofoby nebo islamofoby. Voni nám s tím teda ty sluníčkáři v rolích užitečnejch idiotů dost pomáhaj. Ale všechno má svý meze. Až nám pudou odpůrci migrantů do ulic po tisících, tak s tim už moc neuděláme.

Předblité jitrnice

2. září 2015 v 19:00 | Malkiel |  Témata týdne
V životě existuje mnoho věcí, o kterých by člověk neměl raději vědět. Například by neměl vědět, jak vznikají některé potraviny a oblíbené pochoutky.
Onehdá mne kamarád prováděl jedním masokombinátem, přičemž jsme potkali neuvěřitelně umolousaného muže, tlačícího jakousi vanu na kolečkách. Což by zase nemuselo být tak velkým problémem. Nebýt ovšem obsahu té vany. Podle neklamných znaků to vypadalo, že se dotyčný umolousanec do té vany právě vyblil. A podle její velikosti musel blít opravdu hodně dlouho. Chvíli jsem tajně zadoufal, že se jedná o jakési zbytky z porážky jatečních zvířat, snad obsah jejich žaludků. Můj kamarád mne však okamžitě vyvedl z omylu, protože mi s líbezně škodolibým úsměvem oznámil, že se jedná o polotovar určený k výrobě budoucích jitrnic. Mně však takové jitrnice připadaly poněkud předblité. Od té doby jsem již nikdy nevzal do huby průmyslově vyráběnou jitrnici a jsem ochoten pozřít pouze jitrničku vzniklou při domácí zabíjačce. A to ještě musím mít stoprocentní jistotu o jejím původu.