Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Všichni jsme uprchlíci

19. července 2015 v 13:16 | Malkiel |  Témata týdne
Uprchlíci mohou být různého druhu. Nemusí to být vždy jen uprchlíci z válečných oblastí. Uprchlictví jako takové je totiž jakýmsi ze základních rysů lidské populace. Prakticky všichni někam, odněkud, před něčím nebo k něčemu prcháme. Pro některé lidi je prchání dokonce jakousi patologickou záležitostí. Mnozí lidé totiž prchají, aniž by tušili proč. A někteří dokonce prchají, aniž by si svého prchání vůbec byli vědomi.

Mnozí lidé například prchají sami před sebou. Zde je však nutno poznamenat, že takový úprk se z mnoha příčin prakticky nemůže povést. Snad jedině skokem z nějakého hodně vyvýšeného místa. To je ovšem takový únik poněkud limitovaný. Asi jako kdybychom se vydali na trať maratonského běhu, ale po uběhnutí tří kilometrů bychom se náhle rozhodli pro změnu disciplíny a oslavně vzpažili ruce k oblakům jako vítězové třítisícovky.


Někdo se třeba snaží utéci před neblahými zážitky z dětství nebo z mládí. Řečeno slovy klasika, my všichni si tu svoji minulost sebou vlečeme jako pytel sraček až do hrobu. Proto i zde není útěk pravděpodobný. Jedinou možností je se s těmi zážitky vyrovnat. A nebo u zbývá varianta uvedená v předešlém odstavci. Ta se ovšem příliš nedoporučuje. Když už je někdo odmávnut na startu maratonu, tak by jej měl doběhnout do cíle, i kdyby to mělo být třeba po všech čtyřech.

Mnozí muži též často prchají před svými ženami do hospody. Odvetné akce ze strany žen po návratu uprchlíka sice bývají poměrně razantní, leč nepříliš účinné, protože dotyčnému uprchlíkovi je to vzhledem ke zvýšené hladině alkoholu celkem šumafuk.

Poměrně častým úprkem je například útěk před odpovědností. Dokonce by se dalo říci, že tento druh úniku je jedním z nejčastějších a nejoblíbenějších. Nezávisle na věku, vzdělání, profesi či společenském postavení. I ten nejsvědomitější člověk si rád občas trochu poodeběhne od své odpovědnosti, když je to zrovna pro něho přínosné. Je ovšem pravdou, že třeba takovému metaři se snadněji prchá od odpovědnosti, než třeba kardiochirurgovi. Ovšem kardiochirurgovi se zase takové odběhnutí hůře dokazuje, zatímco metaře prozradí vajgly a papírky na chodníku.

V tomto směru to mají mnohem jednodušší třeba politici, u kterých se takové odběhnutí od odpovědnosti přímo předpokládá. Proto jsou voleni pouze na čtyři roky. Jenže čtyřleté volební období se postupně mění v takový nepřetržitý štafetový běh od odpovědnosti. V důsledku čehož už není voličovi před závěrečným zúčtováním v podobě voleb zcela jasné, kdo ten štafetový kolík poctivě předal, kdo jej ještě drží v ruce a nebo kdo jej nepoctivě zahodil těsně před cílovou páskou. Proto se volí především podle ksichtů na billboardech, nikoliv podle toho, jak poctivě ty čtyři roky kdo běžel.

Jedním z velmi častých úprků je též úprk před posráním. Nemyslím tím ovšem verbální posrání z výše zmiňovaných politiků, či z kohokoliv jiného. Je tím jaksi myšlen úprk před posráním in natura, neboli skutečným. I v této disciplíně jsou mnozí lidé doslova přeborníci a úprkem před posráním stráví prakticky čtvrtinu života. Mnozí lidé by naopak rádi prchali před posráním, leč není jim toho dopřáno. Tak aspoň prchají do lékárny pro projímadlo.

Prostě jak bylo řečeno na začátku, všichni z nějakého důvodu prcháme, všichni jsme uprchlíci. Já bych se dokonce přimlouval za změnu taxonomie lidského rodu na Homo sapiens fugiens - člověk rozumný prchající

Na závěr by však bylo ještě vhodné poznamenat, že prchání není jen záležitostí člověka, či jiných živých bytostí. Třeba taková lež je též častým uprchlíkem. Ta jak známo prchá před pravdou, ale nikdy prý jí daleko neuteče, protože má krátké nohy. Na druhou stranu je ale někdy lepší utéci aspoň kousek, než to schytat hned z první ruky, když je pravda ještě pořádně rozkurážená. Ona je totiž ta pravda honící lež po té honičce někdy tak utahaná, že se kolikrát už ani nezmůže na nějakou relevantní akci.
Navíc to s tím zákonitým dostižením lži pravdou není vždy tak úplně pravdou. Některé lži si v pohodě dovedou pobíhat na svobodě třeba i dlouhá léta. Až se mnohdy nakonec samy stanou pravdou.

A nebo třeba takový čas. Ten je vysloveně patologickým uprchlíkem. A vždy prchá nejvíce, když se to zrovna nejméně hodí. Někdy bychom zase naopak třeba i uvítali, kdyby ten zatracený čas aspoň trochu popoběhnul. Jenže on se zrovna naschvál vleče jako smrad. Pohybové vlastnosti času jsou bohužel nevyzpytatelné. Třeba ještě před chvílí se čas lemrácky vlekl jako hlemýžď s betonovou ulitou, ale najednou z ničeho nic vyrazil jako splašený oř.
Což mne přivádí na myšlenku, že budu muset urychleně prchat na poštu zaplatit složenku, abych potom následně nemusel prchat před exekutorem. Když už jsem byl biology vybaven tím druhovým jménem "sapiens".
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. července 2015 v 13:24 | Reagovat

Nějak mi to nesedí. Obyčejně se prchá před placením složenky. Ty ji dokonce prcháš zaplatit. Asi je to lepší než následně prchat před exekutorem. Ale to už jsi povídal (napsal) :-)

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. července 2015 v 13:41 | Reagovat

Dobrý náhled na prchání z několika úhlů. A v mnohém souhlasím, vlastně souhlasím snad ve všech bodech, které tu byly uvedeny. Prchat před neblahou minulostí se nepodaří, lepší je se s tím srovnat a jít dál. Prchání od odpovědnosti je snad to nejběžnější v běžném životě, akorát je fakt rozdíl mezi metařem, který nezamete pár papírků a vajglem a chirurgem, který řízne vedle, protože se špatně vyspal (doufám, že takových je opravdu minimum). Prchání před politickou odpovědností už je tak samozřejmé, že bych se divila, kdyby ji ta smečka nahoře přijala a chovala se podle toho. Ale kdo by si dobrovolně podřezával větev, že ano...
Krátká zmínka o pravdě a lži je zajímavá, protože pravda dostává na frak a lež nemusí mít krátké nohy, stačí jí pohodlné auto, dostatek zviditelnění a dobrý surf ve virtuálním světě.
Přemejšlím o tom prchajícím časem. Protože se mi zdá, čím dál víc, že svoje prchající tempo zrychluje. Že by chtěl prchnout před budoucností? Ale tam se naopak šíleným tempem žene! Teda pokud předpokádám, že prchá jedním směrme, zezadu dopředu. Leda by chtěl prchnout někam do strany. Ale to asi nejde... :-D

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. července 2015 v 14:36 | Reagovat

[1]: Jenže před zaplacením složenky se jaksi uprchnout nedá. ;-) Snad jedině do jiné země. Ale tam se pravděpodobně taky platí složenky.

[2]: Ono je to ale s tou pravdou a lží poněkud složitější. Jak se vlastně dá charakterizovat pravda? Za pravdu je totiž často považováno něco, o čemž jsme přesvědčeni, že to tak je. Ale někdo jiný může mít na danou věc jiný názor a ten si zase prosazuje svoji pravdu. Žebrák má určitě jinou pravdu než boháč, hladový člověk má jinou pravdu než najedený člověk. A přitom mají pravdu oba. Na základě čehož je takzvaná pravda možná nejvariabilnější a nejnejistější veličinou.
Jo, ten čas fakt letí jako urvanej ze řetězu a čím dál rychleji. Já už někdy začínám mít to okolí úplně rozmazané. :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. července 2015 v 19:08 | Reagovat

Super postřech :D Stejně se mi jenom zdá, že politici jen prchají před opravdovým řešením co s uprchlíky... :)

5 nar.soc nar.soc | 19. července 2015 v 20:16 | Reagovat

Nevím jak kdo, ale já má k prchání odpor. Ne že bych stál hrdě a čekal s lící nachystanou ( udeří-li tě někdo, nastav druhou líc ), ale poodstoupit a skrýt se nepovažuji za úprk. Co nemohu přemoci, mohu ještě přežít a přečkat i bez úprku. Prchání považuji za retardaci lidství k animální reakci. Lidmi jsem také proto, že dovedeme reagovat na prostředí a životní podmínky. Úprk je závažné životní rozhodnutí, mělo by být výjimečné, protože spotřebovává životní sílu jedince a to nelze bez následků mnohokrát opakovat. Jako řešení je prchání vždy nouzové. :-D

6 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 19. července 2015 v 21:16 | Reagovat

Já se tak nějak pokouším prchat před věkem, ale jelikož jsem líná, ten věk mě vždycky dožene... Ale to bude asi to prchání časové, že?
Mimochodem, tuhle jsme se ségrou probíraly, že většina úžasných parfému taky děsně prchá. Jen málokterý vydrží do druhého dne :-)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. července 2015 v 21:37 | Reagovat

[4]: Prchání politiků před jakýmkoliv řešením zřejmě patří k jejich základním profesním předpokladům. :D

[5]: Já mám k prchání taky odpor. Zejména proto, že díky mé vrozené lenosti příliš nemiluji prudké pohyby. Nicméně schování za bukem za účelem přečkání nejhorší smršti považuji za velmi praktické řešení. To nás opravdu odlišuje od zvířat.;-)  :D

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. července 2015 v 21:45 | Reagovat

[6]: Tuhle ses myslím dokonce pokoušela ten čas předběhnout s pomocí transformace do role ovčí babičky. :-D

9 userka userka | E-mail | Web | 19. července 2015 v 22:27 | Reagovat

Někdy je úprk super. Ale třeba ten časovej ne, na ten by chtělo nějak vyzrát.

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. července 2015 v 0:05 | Reagovat

[9]: Nad časem se lidstvo pokouší vyzrát už dlouho, ale zatím se to nějak nedaří. A s největší pravděpodobností se to ani nikdy nepodaří. Což do jisté míry považuji za správné. Kdyby šlo nějak manipulovat s časem, tak by to určitě nedopadlo dobře. Každý prostě máme vymezený svůj čas a potom musíme opustit jeviště. ;-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. července 2015 v 20:55 | Reagovat

Já se pokouším prchat před svými lehce nastřádanými nadbytečnými tukovými zásobami. Zpočátku jsem opravdu prchala, teď od nich jen kráčím... :-D  :-D  :-D

12 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. července 2015 v 21:52 | Reagovat

[11]: "Tukové zásoby" jsou takový specifický fenomén, který se ženskými životy zřejmě prolíná prakticky od kolébky až do hrobu. ;-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama