Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Červenec 2015

Bubáci a kostrmani

30. července 2015 v 19:30 | Malkiel |  Témata týdne
Strašidla patří do stejné kategorie, jako bubáci a hastrmani. Bubáka můžete pod postelí najít celkem snadno. A to zejména v případě, že tam omylem hodíte ohryzek od jablka, jehož jedna část se lidově nazývá "bubák". Zatímco hastrmana pod postelí dost těžko najdete. Ledaže byste měli extrémně vlhký byt a nebo trpěli noční inkontinencí. Hastrman jak známo musí mít stále namočený šos.
Pokud máte suchý byt a inkontinencí netrpíte, tak spíš můžete pod postelí najít Klostrmana.
A to v případě, že jste ženatí, předčasně vrátíte ze služební cesty, váš soused se jmenuje Klostrman a krátce před vaším příchodem si smáčel ve vaší ženě nikoliv šos, ale něco jiného.
Někdy můžete pod postelí najít i "kostrmana", což je přezdívka pro hubeného muže kostnatého zjevu, jakým jsem byl v mládí například i já, neboť jsem i s postelí vážil šedesát kilo. Přičemž výše zmiňovaný Klostrman může být současně i kostrmanem, zatímco kostrman se prakticky může jmenovat jakkoliv.
Zde je nutno poznamenat, že takový kostrman se díky své skladnosti prakticky vejde pod každou postel a někdy i jen pod molitanovou matraci ležící na podlaze. A to aniž by došlo k nějakému výraznějšímu vyboulení této matrace. Pokud ovšem samozřejmě nedojde ke vzrušení kostrmana, protože kostrmani se vyznačují tím, že dovedou postavit pěkný "stan" nejen z peřiny, ale i z molitanové matrace. Někdy ovšem může být kostrman současně i kastrmanem. A takový kastrman nepostaví nic, ani stan.

Bubáci v hlavě

28. července 2015 v 20:18 | Malkiel |  Témata týdne
Já osobně si na strašidla pod postelí moc nepotrpím. Ono by jim tam v tom prachu stejně nebylo moc dobře. Zvlášť, kdyby bylo nějaké to strašidlo alergické na prach. To by si potom mohlo při kýchání otlouci hlavu o činky. Kromě prachu mám totiž pod postelí i činky. To abych je měl po ruce, kdyby se mi náhodou chtělo hned po probuzení cvičením trochu utužit tělesné svalstvo. Což se prakticky nikdy nestává. Proto je tam kromě činek i ten prach, jelikož se s těmi činkami moc nehýbe. Jediný sval, který jsem hned po probuzení schopen utužovat, je sval s latinským jménem musculus maximus gluteus, neboli velký sval prdelní.
Raději než pod postelí mám rád svá strašidla pěkně v hlavě. Tedy tam, kam patří a kde mohou správně vykonávat svoji činnost. Ona jsou ta nehmotná strašidla tou svojí nehmotností taková poněkud omezená. Co to vlastně je takové strašidlo, neboli bubák? Nic. Jen taková nehmotná entita, která se molekulární strukturou blíží obyčejnému prdu. Taky já vždycky říkám, že strašidlo může jen postrašit, ale nemůže ublížit. Strašidlo totiž díky neexistenci hmotného těla nemůže nic dělat. Stejně jako ten zmiňovaný prd. Někdy dokonce dovede člověka takový prd vylekat více, než strašidlo. Například za situace, když není tak úplně jasné, co vlastně půjde.
Teprve když se nám strašidlo usídlí v hlavě, tak se mu začnou naskýtat netušené možnosti. A jelikož se strašidla zásadně usazují v hlavě, mohou potom pomocí mozku ovládat celé naše tělo.

Na václavskym Václaváku

25. července 2015 v 22:03 | Malkiel |  Témata týdne
Dnes jsem po velmi dlouhé době z pracovních důvodů zavítal do centra našeho hlavního a též mého rodného i bydlištního města. A to přímo do centra nejcentrovatějšího, neboli na Václavské náměstí. V posledních letech do centra města chodím docela nerad. Mé léty opotřebované nervové soustavě totiž už moc neprospívají valící se davy hlučných lidí, kteří se přeřvávají všemi možnými světovými i nesvětovými jazyky.
Při mé dnešní návštěvě byla tato babylonská kakofonie navíc ještě podtržena bušením do bubínků jakýchsi zjevných bezdomovců, kteří se vydávali za pouliční umělce. Navíc by už člověk při dlouhodobějším pobytu v centru města pomalu zapomněl svůj rodný libozvučný český jazyk. Kromě toho tam jsou ceny všeho vyšroubované do závratných výšin. Tedy nic moc příznivého pro našince.

Davy v Davli

23. července 2015 v 18:44 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne slovo dav, tak si každý člověk představí jakousi amorfní a anonymní masu lidí. Skutečnost je však poněkud jiná. Dav není jen nějakým anonymním davem. Naopak. Dav je zcela konkrétní identifikovatelnou a svébytnou entitou. Podle posledních průzkumů se dokonce podařilo vypátrat kořeny davu. Dav totiž pochází z malého středočeského městečka s názvem Davle, ležícím na břehu kdysi stříbropěnné, nyní hnědopěnné Vltavy. Což zcela jasně prozrazuje již název tohoto městečka.
Davelský dav má dokonce i svoji hymnu, která se skládá pouze z jednoduchého refrénu: Do řeky, do řeky v Davli, hodil jsem hodil šavli. Přičemž tento refrén je doprovázen sborovým zpěvem nazývaným "dávivé brumendo".
Tato davová hymna se stala natolik populární, že si ji každý večer zpívají davy opilců, kteří po zavírací hodině s davovým dávením opouštějí restaurace ležící na obou březích Vltavy, až k soutoku s Labem pod zámeckým ostrohem v Mělníce. A dále potom po obou březích Labe až do Hřenska, kde Labe opouští naši republiku.

Bez davu jsme všichni v prdeli

21. července 2015 v 19:42 | Malkiel |  Témata týdne
Termín "dav" získal v poslední době získal poněkud hanlivý nádech. Davem je opovrhováno, dav je považován za jakousi hloupou, či snadno zmanipulovanou entitu. Jenže příslušnost k davu je právě oním faktorem, který lidskému druhu pomohl přežít do dnešní doby. Všichni, kteří dnes žijeme, jsme výsledkem toho, že naši předkové žili v davu. Jsme potomci příslušníků davu. Ti, kteří nebyli součástí davu, neměli šanci přežít a tudíž dále nemohli ani přenést své geny.
Mnozí lidé rádi zdůrazňují svoji vyjímečnost, jak jsou originální, jak nepatří k tomu hloupému davu. Jenže to je hluboký omyl. Stále jsme všichni součástí davu, aniž si to mnohdy uvědomujeme. I dnes je každý jednotlivec závislý na davu. A tato příslušnost k davu mu stále umožňuje přežít, stejně jako to umožňovala jeho předkům před desítkami tisíc let.
Aspoň tedy nevím o tom, že by si nějaký jedinec současně sám vyráběl elektřinu, těžil zemní plyn, kul železo, kutal uhlí, pěstoval plodiny a choval živočišstvo nebo se sám operoval. To všechno mu poskytují ostatní příslušníci davu.

Všichni jsme uprchlíci

19. července 2015 v 13:16 | Malkiel |  Témata týdne
Uprchlíci mohou být různého druhu. Nemusí to být vždy jen uprchlíci z válečných oblastí. Uprchlictví jako takové je totiž jakýmsi ze základních rysů lidské populace. Prakticky všichni někam, odněkud, před něčím nebo k něčemu prcháme. Pro některé lidi je prchání dokonce jakousi patologickou záležitostí. Mnozí lidé totiž prchají, aniž by tušili proč. A někteří dokonce prchají, aniž by si svého prchání vůbec byli vědomi.

Mnozí lidé například prchají sami před sebou. Zde je však nutno poznamenat, že takový úprk se z mnoha příčin prakticky nemůže povést. Snad jedině skokem z nějakého hodně vyvýšeného místa. To je ovšem takový únik poněkud limitovaný. Asi jako kdybychom se vydali na trať maratonského běhu, ale po uběhnutí tří kilometrů bychom se náhle rozhodli pro změnu disciplíny a oslavně vzpažili ruce k oblakům jako vítězové třítisícovky.

Uprchlické elegie

18. července 2015 v 19:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Čoklová

Čokl čoklu praví
zahrabej si rychle kost
uprchlíci staví
z Afriky si most


Naivita

Potkal jsem tam uprchlíka
jak běduje a naříká
Nebudu vám zastírat
že mi srdcem pohnul
Než jsem se však rozkoukal
šrajtofli mi šlohnul


Poděkování

Díky, díky, díky
ve své vlastní zemi
budeme teď uprchlíky
Ó veliký Brusele
to jsi nás dostal
do pěkný prdele


Neblahá předtucha

Pokládám si otázku
co to visí na vlásku
tohle někdo zpískat musel
jak se totiž se ukázalo
tak tam visí velký průser


Nostalgie

Kdysi byla pohoda
měl jsem salám, pivo, rum
teď je všechno v prdeli
zdravím Salám Alejkum!

Nová hymna Evropské unie

17. července 2015 v 19:00 | Malkiel |  Témata týdne
Upozornění pro čtenáře: Pokud jste vybaveni extrémně vysokou hladinou sociálního jemnocitu, máte výrazné sklony k politicky korektnímu vyjadřování, multikulturalismus je vaším náboženstvím a navíc zcela postrádáte smysl pro humor, tak přiložené video raději neposlouchejte, protože by to s vámi mohlo zcela nekorektně a necitlivě klepnout.



Je to jenom verbež

16. července 2015 v 19:00 | Malkiel |  Témata týdne
Současné dění okolo migrantů na internetu vyplavilo na povrch masívní vrstvu teoretických empatiků, optimistů, entuziastů a lidí s velmi silným sociálním cítěním.
U některých lidí se z hlásání sociální osvěty dokonce stala jakási osobní posedlost a nevynechají jedinou příležitost, aby lidi poučili, jak mají správně sociálně uvažovat, co si mají myslet. Tito lidé mají takříkajíc plná ústa pomáhání lidem. Jsou hluboce přesvědčení, že by se mělo pomáhat, že se musí pomáhat, že jsme povinni pomáhat, všichni musíme pomáhat a spoustu dalších vzletných hesel.
Kupodivu jsem v žádném článku ani komentáři nečetl věty " budu pomáhat" či dokonce " pomáhám". Stejně jako jsem zjistil, že žádný z těchto teoretiků pomáhání nepíše z internetové adresy se sídlem v Africe nebo v Asii. Tedy v místech, kde jsou uprchlické tábory a humanitární misie.

Prchlíci a uprchlíci

14. července 2015 v 19:30 | Malkiel |  Témata týdne
V dnešním přírodovědném naučném okénku Malkipedie bychom si měli povědět něco o hmyzu. Konkrétně o hmyzu s latinským jménem Profugus noxia. Tento hmyz je též známý pod českým jménem prchlík obecný.
Prchlíci jsou poměrně rozšířeným druhem hmyzu, který v hojných počtech obývá rozlehlé oblasti Asie, Afriky a Jižní Ameriky.
Z entomologického hlediska jsou prchlíci řazeni do řádu bezkřídlých, neboli lezoucích. Zbarvení prchlíků je poměrně široké, od žluté, přes světle hnědou, tmavě hnědou až po černou. Jejich zbarvení souvisí s místem výskytu. Zatímco v Asii převažují prchlíci žluté a světle hnědé barvy, v Africe mají zbarvení převážně tmavě hnědé až černé. A v Jižní Americe je to prakticky směs všech těchto barev.
Prchlíci patří ke druhu takzvaně parazitickému. To znamená, že nikdy nepracují, na rozdíl třeba od včel, mravenců nebo hovniválů a parazitují na tom, co vytvořil někdo jiný. Taktéž si ani netvoří žádná dlouhodobě obývaná stabilní sídla. Prchlíci jsou totiž migračním druhem hmyzu. Což souvisí s jejich parazitickým způsobem života. Prchlíci v místě svého prvního působení nejprve sežerou co se dá a když už tam nic není, tak se vydají na pochod do oblastí, kde ještě něco k sežrání je.

Na přiložených obrázcích si může čtenář názorně prohlédnout rozdíly v chování prchlíka a výše zmiňovaného hovnivála z řádu pracovitého hmyzu.


Nepracující prchlík obecný / Pracující hovnivál čeledi Scarabaeidae
(Profugus noxia) hledá co
by sežral