Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Nestyďte se nosit parohy, má je kdekdo

1. května 2015 v 19:57 | Malkiel |  Témata týdne
Příroda, Pán Bůh, či snad jen nějaká náhoda mne připravily o možnost říkat větu "ta nemožná holka". Respektive mě připravily o možnost říkat to o své dceři. Stal jsem se totiž ploditelem a vychovatelem pouze dětí mužského pohlaví, neboli synů. Což je u nás v rodině z otcovy strany už taková tradice. Neboť již nejméně 200 let se v této rodové linii rodí pouze samí kluci. Což mám spolehlivě zjištěno z matrik. Taky se v rodině z otcovy strany vždy tradovalo,
že pokud se nějaká ženská chce jmenovat naším příjmením, tak se k nám musí přivdat,
ale nikdy se u nás nemůže narodit.
Pokud by osud lidstva závisel na naší rodině, tak by lidstvo rychle vymřelo po přeslici. Zatímco mečů u nás bylo vždycky habaděj. (A v mých mladistvých alkoholických začátcích dokonce i šavlí.) Což ostatně potvrzuje i naše příjmení, které přímo obsahuje jistý druh středověké zbraně. Leč v nečeské, byť počeštělé podobě. Bylo totiž původně ve středověku importováno z britských ostrovů. Pokud by však chtěl teď někdo začít přemýšlet nad tím, jak se ve skutečnosti jmenuju, tak stejně nemá šanci. Moje příjmení to totiž ještě jako křestní jméno vzalo nejdříve obloukem přes Francii, kde se nejprve pofrancouzštilo, až se v české kotlině nakonec poslovanštilo. Takže ani rodilý anglický mluvčí by to jméno dnes už nepoznal. A to ani kdyby perfektně ovládal staroangličtinu, v níž to jméno a posléze též příjmení má své kořeny.


Takže abych pokračoval v původním tématu. Život mi prostě odepřel možnost rozčilovat se nad nezdárnou dcerou. Což mi ovšem posledních letech poněkud vadí, jelikož bych dnes i uvítal, kdyby přišla nyní již dospělá dcera, lípla by mi hudlana na tvář a řekla mi "ahoj tati".
Se syny samozřejmě takové vítací praktiky neprovozujeme, protože chlapi prostě takové věci nedělají, neboť by to vyznívalo poněkud čtyřprocentně.
Navíc by vlivem naší částečné či úplné ovousovanosti mohlo při tomto způsobu vítání dojít k nežádoucímu spojení našich tváří, zvanému "suchý zip".
Kromě toho mi synové ani neříkají "tati", nýbrž mne titulují "fogy". Což je taková familiární verze slova "fotr". Starší syn má ovšem přezdívku Frogy, tak se nám to někdy plete. A navíc má stejné křestní jméno a pochopitelně i příjmení. Zrovna tuhle jsem si od něho půjčil auto a policajt při náhodné silniční kontrole dost nevěřícně zíral na moji šedivou kebuli a na ročník narození 1983 v techničáku. Nějak se mu nechtělo věřit, že té zchátralé trosce za volantem by mohlo být pouhých 32 let. Teprve když se podíval podrobněji do řidičáku a já jej informoval o tom, že auto je mého syna, tak přestal valit své bulvy.
Mít dceru by jistě mělo i určité výhody související s riziky mého blížícího se stáří. Ženy jsou totiž od přírody pečovatelky. Tudíž by dcerunce, v doufám že ještě v dost vzdáleném budoucnu, nemuselo dělat problém, občas vyměnit svému starému nebohému tatíkovi pemprsky. Zatímco od synátorů se takových pečovatelských počinů jen těžko mohu dočkat.
V lepším případě by mě z dálky opláchli hadicí a nechali uschnout na sluníčku. Pokud by ovšem zrovna náhodou mrzlo, tak by se zřejmě rychle stali urgentními dědici v první linii.

Leč můj vztah k dcerám jako takovým je stále poněkud ambivalentní. Cizí dcery pro mne byly samozřejmě vždy velmi žádoucí. Ovšem pokud by se jednalo o moji vlastní dceru, tak tam už bych měl značné problémy s tím, že ona by byla žádoucí pro nějakého nepochybně chlípného muže. A představa chlípných mužských horních končetin šmatlajících po mojí roztomilé dcerušce by mne rozhodně klidným nenechávala. O jiných údech ani nemluvě.
I proto jsem vlastně rád, že mám syny, kteří nyní šmatlají po dcerách jiných otců. Aneb, jak se tak mezi námi chlapy říká, jiní otcové prostě připravili "řezivo" pro mé syny. Tím je to ovšem problém těch otců, nikoliv můj.
Navíc jsem tím ušetřen podobných úvah, které napadají například mého kamaráda, jinak otce tří dcer. V okamžicích hluboké duševní zadumanosti totiž prohlašuje, "že má sice tři děti,
ale všechny jsou aušus, protože jsou dole prasklý".

Kromě to jsem též rád, že jsou obě mé děti stejného pohlaví, neboť tak mám značnou jistotu, že jsou to moje děti. Genetické objevy posledních let totiž odhalily jeden zásadní fakt. Dva stejní rodiče jsou totiž schopni mít pouze děti stejného pohlaví. Buď dcery a nebo syny. Ale nikdy ne "páreček", jak se říká. Pokud jsou v rodině dvě děti odlišného pohlaví, tak jeden z nich zákonitě musí být kukačka.
Ostatně, tuto skutečnost lidé tušili již ve středověku. A tak když se nějakému feudálovi po mnoha dcerách stále nechtěl narodit kýžený následník trůnu, hradní paní si většinou vypomohla záskokem třeba s nějakým podkoním, když byl pán na lovu. Přičemž podkoní byl potom pro jistotu popraven, třeba pro fingovanou krádež ovsa. Šťastný otec následníka trůnu by si totiž mohl při návštěvě stájí všimnout, že je jeho kýžený synek stejně ušatý jako ten chlapík, který zrovna sbírá koblihy za jeho koněm.
Genetici tuto skutečnost zatím důsledně tají, protože kdyby došlo k jejímu plnému zveřejnění, přineslo by to rozvrat milionů rodin po celém světě. Pochopitelně s neblahými socio-ekonomickými dopady na celosvětovou populaci i její ekonomiku.
Lecjaký muslim by si potom lámal hlavu nad tím, kterak mu ta jeho můra zabalená do hadrů s kukátkem na ksichtě mohla zcela nemuslimsky nasadit parohy. A vzhledem k tamnímu způsobu ukamenovávání nevěrných žen by v muslimském světě rázem došlo k enormnímu nárůstu spotřeby kameniva. Na což zřejmě tak trochu z předstihem myslel i pan Alláh a proto většinu muslimských zemí vybavil rozlehlými pouštěmi, s doslova neomezeným množstvím šutrů rozličných velikostí.
Každý oparohovaný muslim by si tak v poušti mohl najít vhodné střelivo, velikostně úměrné svém vzrůstu či fyzickým schopnostem. Muslimští muži tamního běžného pidimužíckého vzrůstu by prostě házeli jen oblázky a tamní stopětašedesáticentimetroví obři by dokonce mohli metat kameny až o velikosti tenisáku. Pokud by ovšem při své notorické lenosti takové "balvany" vůbec uzvedli.
Ledaže by zavedli sofistikováný způsob ukamenovávání, při kterém by se k ukamenování odsouzené manželky ukamenovávaly navzájem. Neboli takový šutrovací selfservis. Muži by tak mohli klidně dál pokračovat ve svých oblíbených činnostech, kterými je zejména sezení, ležení a klábosení.

Jak tak koukám, tak jsem se od nemožných dívek dostal až do pouštních oblastí Afriky a Středního i Blízkého Východu. Což je pro mne celkem charakteristické, protože se docela často dostávám úplně jinam, než kam jsem měl původně namířeno. Teda ne, že bych byl zrovna nějaký bloudivý typ. Orientaci v terénu mám docela dobrou. Jen se na mých cestách často vyskytují nějaké výhybky, které mne svádějí z původní trasy.
V důsledku čehož ovšem teď ani za mák netuším, jak to vlastně zakončit, protože se mi někam vytratil celý smysl tohoto článku. Takže prostě končím a šmytec!
Jo aha, už vím. Všechny děti jsou vlastně zlobiví parchanti. Zákonitosti lidského života však způsobují, že jim to v dospělosti ti jejich parchanti zase za nás rodiče oplatí. Stejně jako jsme to my kdysi oplatili našim rodičům za to, co oni vyváděli svým rodičům. A tak to jde prostě furt dokola.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. května 2015 v 20:55 | Reagovat

My oba jsme na konci plodicí řady, takže nám parohy synů či dcer nehrozí. A jsme v klidu. Ale tvoje hledání pravdy mě rozesmálo: "muslimka... s kukátkem na xichtě... :-D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. května 2015 v 22:42 | Reagovat

Chechtám se , chechtám. Jsou mi blízké tvé pocity, neboť máme  tři syny, muž je ze tří synů, ale jeho brášci každý mají dceru a syna, syny. Nejstarší náš syn má syna a dceru, prostřední dvě dcery, nejmladší zatím jednu dceru. Ale nechce se mi věřit, jak je znám, že by si odlišné pohlaví pořizovaly ty holky jinde.Otcové : xco si uděláte to máte. Ženy jsou schopné mít obě pohlaví, záleží jak čiperné mají chlapi ty X a Y- jasné? Paráda je to loubání synů vzájemné a suché zipy. Jako bych si představila ty naše tři vousáče. Já nevím, po kom to mají- děda mužův, manžel vždy hladce vyholení. Pardon, děda měl knír a můj děda také.Jinak by ve své době nebyli chlapi. ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. května 2015 v 22:45 | Reagovat

Jo, taky znám takové zdejší rčení: Udělat kluka je jednoduché, ale udělat dirku v dirce je umění. Tak si vyber. :-(

4 Iva Iva | 2. května 2015 v 0:31 | Reagovat

Hezký článek, ale ty kukačky ti nevěřím :-D, to by musela, člověče, zahejbat polovina naší rozvětvené rodiny!
Je mi jasné, že byste nějakou křivochcalku v rodině uvítali, no třeba se dočkáš vnuček ve větším počtu a budou mít prima dědu! ;-)

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. května 2015 v 2:38 | Reagovat

[1]: A to mají některé to kukátko ještě zamřížované. :-D

[2]: Mladší syn "vyženil" dvě děti, takže ti se do dalšího dítěte zrovna nehrnou. A starší syn si s přítelkyní stále zatím užívají a o nějakém dítěti u nich zatím nepadá ani slovo. Takže jsem jako dědek zatím plonkovej. ;-)

[4]: A jsi si tak jistá, že opravdu nezahýbají? ;-) Podle nejnovějších statistik vypracovaných na základě výzkumů DNA u nás je každé čtvrté dítě kukačka. ;-)
Jinak to mé tvrzení o synech a dcerách je samozřejmě blbost. Ale proč lidem nenasadit brouka do hlavy? ;-)  :D
Jestli chtít vnuka nebo vnučku, je pro mne velké dilema. Vnučku bych sice chtěl, ale pokud se některému z mých synů nenarodí kluk, tak náš rod vymře po meči. Táta byl jedináček, který zplodil mne a ještě dva mé bráchy. Mladší brácha ovšem umřel ještě jako mladý a starší brácha je bezdětný. A vzhledem k jeho věku a jeho rodinné situaci bezdětný i zůstane. Takže pokračování našeho rodu jsem zachraňoval pouze já a tento úkol by měli převzít i moji synové, protože už nikdo jiný není.

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 2. května 2015 v 5:45 | Reagovat

Vibrujuce brucho rannym chechotom. Vyborne rano vikendove! Prave nedavno som videl poucny film kriminalny, kde tie slavne schwarzwaldske kukacky nefungovali spravne, kukali o polnoci len pätkrat! - mozno je to aj s ludskymi podobne.

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. května 2015 v 11:56 | Reagovat

[6]: Při pohledu na čas zveřejnění tvého komentáře mne napadá, co to asi musí být za zlomyslné schwarzwaldské kukačky, které nutí svého majitele vstávat ve třičtvrtě na šest ráno? :D Notabene o víkendu.
Nebo jsi až do rána slavil včerejší Svátek práce?
Či jsi slavil První Máj, ten svátek zamilovaných, a celou noc jsi líbal třetinu žen ze Švajcrlandu pod rozkvetlou třešní? :D

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:18 | Reagovat

[7]:Vidím to tak, že je King jako můj muž. Usne zvečera u telky, je pak vyspalý a kolem té 6. hodiny ho probudí čurání. Pak už nezabere. Leda až po 7. hod. King to řeší  chechtáním u tvého článku a psaním komentáře. Můj chlap si dá sluchátka na uši a čučí na telku- většinou na to co mu v noci ušlo a natáčel si to. Jo, vy chlapi máte nejen své dny, ale i hodiny... ;-)  :-D

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:32 | Reagovat

[8]: To mne taky brzo ráno budí močový měchýř. Jenže se jen tak v polospánku dopotácím na záchod, udělám potřebné a potom v pohodě zase usnu. Já ovšem chodím spát zasadně až po půlnoci, v jednu či ve dvě. Takže brzo ráno ještě nemám naspáno. ;-)

10 Iva Iva | 2. května 2015 v 19:02 | Reagovat

5)Třeba se podaří obojí, rod zůstane zachován a nějaké to copaté stvoření  také bude. Vždyť jsou kluci na to dva. Ono se ale dnešním mlaďochům do toho plození dvakrát nechce :-).
Náš rod vymře po přeslici a ta poslední přeslice jsem já :-D.

11 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 2. května 2015 v 19:53 | Reagovat

Nějak nevidím výhody zplození dcery :-) U nás pečovatelské vlastnosti zatím vykazuje pouze synek a děvčátka na všechny vesele pečou, ale třeba jednou.... časem...
A jinak, moc děkuji za pobavení. K dnešnímu hokeji sednu bez nervů a s úsměvem :-)

12 mengano mengano | E-mail | Web | 3. května 2015 v 10:03 | Reagovat

Mám páreček, takže pečovatelka je teoreticky zajištěna. Přesto doufám, že mě jednoho krásného dne přejede autobus a nebudu tím pádem nucena na nic spoléhat ;-)

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. května 2015 v 11:25 | Reagovat

[10]: Vymření rodu po přeslici ovšem může následovat až po vymření rodu po meči.  To by tedy muselo znamenat, že ve vašem rodě už nejsou žádné meče. ;-)

[11]: Tak je fakt, že tuhle jsem byl skolen dost ošklivou chřipkou a oba synové se na mne přijeli podívat, jestli něco nepotřebuju. Ale možná si jen přišli omrknout budoucí dědictví. :-D

[12]: Já bych se s tím přejížděním za krásného dne teda moc nerouhal. Aby to nebylo dříve, než bys chtěla. Třeba zrovna dneska je krásný den. ;-)  :D

14 Kemata Kemata | E-mail | Web | 3. května 2015 v 13:09 | Reagovat

Vážně jsi mě pobavil, skvělý článek. :)
Je pravda, že u nás doma se občas lituje táta - dvě dcery, dvě kočky a fena... A když se to sejde, je to vážně o nervy. :D

Snad nevadí, ale dovolila jsem si zařadit tvůj článek do výběru TT na: http://tema-tydne.blog.cz/. :)

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. května 2015 v 14:44 | Reagovat

[14]: Jen aby se vám tatík pod záplavou těch ženských hormonů ve svém okolí nezačal měnit v transsexuála. :-D
Zařazení do výběru mi samozřejmě nevadí. Za pět let existence TT už tam sice byly mé články zařazeny snad stokrát. Ale vždycky to dovede člověka znovu a znovu potěšit, že se jeho výtvory čtenářům líbí. Zvlášť po blogerském vyhoření, které jsem zhruba poslední půlrok prodělával. ;-)

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. května 2015 v 8:55 | Reagovat

[7]: Ani ne; plnil som svoje politicke poslanie, vid reportaz v Nivnici.
PS Kukacka ukryta v mocovom mechyri nepozna zmilovanie. Pod rozkvitnutymi ceresnami plno vody, nad nimi este viac.

17 userka userka | E-mail | Web | 26. května 2015 v 23:28 | Reagovat

Věnuješ se genealogii?
Ježiš, tolik slov o příjmení! To jako abysme byli pořádně zvědaví, jo? Tuhle to samý předvedl navzdysam.blog.cz :D Ten mi ale jméno prozradil, co ty? o:)
Ten konec :D

18 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 0:30 | Reagovat

[17]: Hele, a k čemu by ti vlastně bylo moje příjmení? Já bych řekl, že úplně k ničemu. ;-)
Ne že bych byl nějak paranoidní, ale internet je plný bláznů a někdy i docela nebezpečných. Takže zastávám názor, že je vhodné zachovat si aspoň trochu anonymity v tomto médiu, které používají miliardy lidí. Mimo jiné tak trochu i kvůli své poměrně důstojné a vážené profesi, ve které jsem docela profláknutý.;-)
Ale několik málo blogerů, se kterými jsem se setkal osobně, moje jméno znají. Takže pokud bychom se my dva nějakou nepochopitelnou náhodou osobně setkali, tak se ti určitě slušně představím celým jménem i přezdívkou. Tak jako jsem se představil svým oblíbeným blogerům na dvou blogerských setkáních. Na sklo tady ale svoje jméno lepit nebudu. ;-)
Apropó, Userka asi taky nebude tvoje skutečné jméno, že? :-D

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 0:32 | Reagovat

[17]: Jo, a té genealogii se věnuji pouze v rámci pátrání po kořenech mého rodu. ;-)

20 userka userka | E-mail | Web | 27. května 2015 v 9:30 | Reagovat

[18]: Na sklo nemusíš ;) Není to moje jméno (co bych to měla za rodiče, proboha?!), ale já o svym příjmení nemluvím tak, aby pak každýho zajímalo, čím je tak zvláštní ;)
A kam až jsi v tvym rodu došel? Já jsem zatím na matrikách nebyla, ale od babiček a dalších jsem někde v 18. stol.

21 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 11:22 | Reagovat

[20]: Ono to moje příjmení ve své dnešní podobě není vlastně vůbec ničím zvláštní. Jediným, čím je snad zvláštní, je ta jeho geneze a cesta z Britských ostrovů do české kotliny. ;-)
Jinak příjmení ti teď opravdu neprozradím, protože jako zvědavka zvědavá bys jej obratem naklepla do Googlu a špekulovala ve vyhozených odkazech, co na tom příjmení může být tak zajímavého. ;-)  :D
Jinak ta genealogická pátrání mám dvě. To první je spíš historiografické a začíná v druhé polovině třináctého století. Přičemž se uzavírá na konci šestnáctého století vymřením rodové větve, kterou jsem si pracovně pojmenoval jako "parchantská", neboli levobočná. ;-)
Druhé pátrání je již faktické přímo v matrikách a tam jsem zatím zhruba kolem roku 1830. Mimo jiné jsme našel ve svém rodě i takové perličky, jako třeba potupně oběšeného loupeživého rytíře. Nebo že se moje praprababička jmenovala křestním jménem Tekla, což bylo jméno jakési svaté, která žila někdy ve třetím století v Byzantské říši.
Jenže prabába ze všech mnoha možných mužů zahořela zrovna láskou k mladíkovi příjmením Vodička, kterého posléze pojala za muže. A jelikož se tenkrát za Rakouska ženská jména nepřechylovala, tak je v matrice zapsána jako Tekla Vodička. :D
Jinak nemusíš přímo navštěvovat matriky, protože většina starých matrik je již digitalizována a volně přístupna na internetu.
P.S. Vodička ale nejsem, neboť to byla prabába z babiččiny strany, tudíž jméno Vodička z našeho rodu jaksi odteklo. :D

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 11:35 | Reagovat

[20]: Jinak jeden z mých pradávných předků měl syna jménem Smil. Se kterýmžto křestním jménem se též můžeme setkat ve slavné erotické básni Jaroslava Vrchlického s názvem "Rytíř Smil". http://basne.webzdarma.cz/vrchlicky_rytir_smil.htm
Jestli se však jedná o téhož Smila, to se mi zatím nepodařilo zjistit. Některé naše rodové rysy tam však shledávám shodné. Můj praděd i můj otec totiž byli dost velcí kanci. :-D  :-D

23 userka userka | E-mail | Web | 1. června 2015 v 0:15 | Reagovat

[21]: Teda to jsi velkej průzkumník! Mám co dohánět!
Tekla Vodička? :D To snad ani není pravda!
Smila taky znám ;) A odkaz na tuhle báseň už jsi někdy někam dával, protože jsem ji už díky tomu četla. Ráda.

24 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. června 2015 v 2:25 | Reagovat

[23]: Odkaz na rytíře Smila jsem nikdy nikam nedával. To musel být asi jiný prasák. ;-)  :D

25 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. června 2015 v 2:36 | Reagovat

[23]: Jo, jinak tady je důkaz, že ta moje praprababička Tekla opravdu existovala. Už jsem kdysi o tom psal článek. Jenže to už je z kopie rodného listu mojí babičky, která jí byla vydána někdy v 50. letech. Tudíž je to tam napsáno už s přechylováním ženských jmen.
Ale v německy psané matrice z doby Rakousko-Uherska je to psané bez přechylování.
http://malkiel.blog.cz/1102/zivot-miva-smysl-pro-humor

26 userka userka | E-mail | Web | 1. června 2015 v 9:11 | Reagovat

[25]: Tak to byl asi Čerf nebo Miloš, promiň ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama