Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Nemluvte se starými lidmi !!!

8. května 2015 v 18:51 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne "člověk na baterky", tak si pod tímto termínem lidé představují ledacos.
Jak jsem tak nahlédl do některých článků k tématu tohoto týdne, tak mnozí z mladé generace si pod tímto termínem představují jakéhosi energického člověka, jenž oplývá neomezeným množstvím energie. Kterou podle jejich přestav čerpá z jakýchsi hypotetických baterií. Proto "člověk na baterky".
V mé generaci se však termínem "člověk na baterky" označovali lidé, kteří byli buď hloupí či nešikovní, někdy tlučhubové, jindy též lidé otravní, nebo prostě jen takoví troubové. S čímž tak nějak přímo souvisí následující článek.


Zrovna nedávno jsem potkal spolužáka ze základní školy, kterého jsem několik let neviděl. Řekl jsem si sám pro sebe: "No paráda, nostalgicky zavzpomínáme na staré časy, probereme všechny ty lumpárny, které jsme se spolu navyváděli a od srdce se jim zasmějeme".
Jenže spolužák mi poněkud vzal vítr z plachet, protože se mu na staré časy zjevně nechtělo vzpomínat. Hned v začátku rozhovoru jsem se od něho dozvěděl, že je právě po operaci. Tudíž byl ještě plný dojmů ze zdravotnických zařízení a zjevně se hodlal se mnou o tyto dojmy podělit.
Navíc byl po operaci močového měchýře, kteréžto téma mne ani zdaleka nepřitahuje. Prostě smůla. Lidé absolvují operace všech možných částí svých těl, ale já zrovna musím narazit na člověka, který právě absolvoval "čurologickou" operaci.
Pročež jsem byl zahlcen močopádem slov o cévkování, o nesnesitelném pálení močové trubice, o pytlíku s krvavou močí zavěšeném pod postelí a podobných lahůdkách. A jako třešničku na tento močový dort ještě přidal barvitou informaci o tom, jaké hnusné bahno z něho vytékalo při výplachu močového měchýře.
Následná informace o tom, jak kvůli zácpě chodil celou noc po schodech nemocnice, aby rozhýbal střeva ucpaná tuhou stolicí, v této záplavě celkem nechutných informací vyznívala již jen jako plochá historka okresního formátu. Praktického výsledku jeho nočního pochodování jsem naštěstí zůstal ušetřen.
Posléze se mne spolužák rozhodl též podrobněji informovat i o neduzích, bolestech, výtocích a mokvajících ranách svých nemocničních čurologických spolupacientů. V této chvíli již jsem raději vypnul mozek i své sluchovody, protože informace o nemocničním pokoji plném zápachu moči, hnisu a nekrotické tkáně skučících pacientů už přestávala pro mne být z fyziologického hlediska poslouchatelná.

Když spolužák vyčerpal močové téma, jal se mne poinformovat i o tom, co mu při předešlé operaci všechno vyváděli s jeho análním otvorem. Jelikož jsem však nebyl ani za mák zvědav na jakékoliv informace o jeho svraštělém konečníku, rozhodl jsem se tento jeho monolog rázně ukončit.
Na zahlcovače tohoto typu však platí jediná metoda, jak zastavit jejich monology. Člověk je musí šokovat a než se z toho šoku oni stačí vzpamatovat, tak musí okamžitě zmizet. A tak když se tento samozvaný zdravotnický informátor nadechoval, aby na mne mohl vypálit další dávku svých močostolicových informací, skočil jsem mu rychle do řeči větou: "Jirko, nezlob se, já strašně spěchám. Doktoři mi dávají nanejvýš čtrnáct dnů života, tak se ještě musím rychle postarat o dědictví. Čau, měj se."

Touto informací, která ovšem není pravdivá, jsem mu dokonale rozbil další připravený monolog o jeho potížích s vyměšováním. Než si stačil jeho mozek tuto informaci přežvýkat, aby na ni mohl nějak adekvátně reagovat, tak jsem již hbitě odkvačil z jeho dosahu. Přičemž jsem mu pro jistotu ani nepodal ruku, protože se možná ještě chvíli před naším setkáním hrabal rukama v místech svého těla, která mi tak barvitě popisoval. Proto jsem jen tak ve spěchu mávnul rukou.
Potom již z povzdálí, skryt za stojícími auty, jsem se ještě nenápadně ohlédl abych zjistil, jak se tváří na tuto informaci. A vypadal docela zklamaně. Zjevně jsem mu vypálil rybník, neboť svojí informací o mém brzkém odchodu z tohoto světa jsem absolutně trumfnul veškeré tirády o jeho tělesné zbědovanosti, kterými mne usilovně dobrých dvacet minut zahrnoval.


Epilog: Někdy mám silný pocit, že mnozí lidé jsou ke stáru nemocní jen proto, aby měli o čem hovořit. Zřejmě nemají dostatek tvůrčí invence k tomu, aby byli schopni hovořit o nějakých zábavnějších či plodnějších tématech. Ostatně, co světoborného lze asi tak očekávat od člověka, který je schopen pracovat čtyřicet let ve stejném podniku, na stejné pracovní pozici?
Mne by k takovému "výkonu" nedonutil ani nejukrutnější esesácký dozorce z koncentračního tábora a raději bych zvolil dobrovolnou milosrdnou smrt. Ostatně, pracovat čtyřicet let na jednom místě je snad mnohem strašnější, než jakákoliv, byť zcela bestiální smrt. Protože to je do jisté míry takovou smrtí už za živa, leč při plném vědomí. Více než deset tisíc zbytečně "od-do" prožitých dní. Apokalyptická hrůza všech hrůz.
Současně mne dojímá přesvědčení těchto lidí, že každý člověk zřejmě umírá touhou vyslechnout si jejich poutavé vyprávění o nádorech, hemeroidech, močovodech, žlučových kamenech, ucpaných žílách či bércových vředech.
Až zpětně jsem si však uvědomil, že jsem s tímto člověkem v dětství vlastně žádné lumpárny nevyváděl. Že už tenkrát byl takový nudný a nezáživný suchoprd. A tak zatímco někteří z nás jsme si tehdy cestu ze školy zpestřovali lezením po stromech, balancováním na zábradlích, sjížděním kopečků po aktovkách, přeskakováním a též padáním do louží, či zapalováním sudů s naftou na přilehlém staveništi, on šel spořádaně po chodníku s aktovkou na zádech rovnou domů. Kdyby aspoň byl nějaký šprt, tak by to možná bylo i pochopitelné. Jenže on šprt nebyl. O čemž ostatně svědčí jeho životní pracovní nekariéra.
Prostě to je takovej člověk na baterky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. května 2015 v 21:34 | Reagovat

Vyborny artikel! Plus mnou uz davno nepocute, nepouzite, zabudnute to skvostne prirovnanie "vypalit niekomu rybnik"! Opät smekam neexsitujucu pokryvku hlavy.
Hlavne ten epilog dava latku na zamyslenie!

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. května 2015 v 23:27 | Reagovat

Divný je to svět. Negativní stránky a děje jsou "trendy", kdejaký mord a válka trhákem. Do takovýho světa už nepatřím. A o nemocech se bavím snad jen na svém blogu. I tak je dost neštěstí a bolesti a nemusí mi to všechno a všichni pořád nastrkovat před oči. Dobro už není? Je, ale není přínosné pro média. Proto taky nemám ráda lidi, kteří fakt neumí promluvit o jiném než o nemocech, operacích - přesně tak jak o tom zde tak hezky píšeš ;-)

3 Kocourek Kocourek | 9. května 2015 v 8:44 | Reagovat

Pěkné, až na:""Ostatně, co světoborného lze asi tak očekávat od člověka, který je schopen pracovat čtyřicet let ve stejném podniku, na stejné pracovní pozici?"". To je věc, se kterou absolutně nesouhlasím. A abych tak nějak zůstal u tématu: raději k chrurgovi se čtyřicetiletou praxí s operací srdce, než k hejlovi co vymetl 10 - 15 pracovišť a myslí si, že je ten nejlepší.... Tak, a teď do toho. :-x

4 Kocourek Kocourek | 9. května 2015 v 8:45 | Reagovat

[3 Jistě, mělo být chirurgovi.... ;-)

5 Gabi Gabi | E-mail | 9. května 2015 v 9:49 | Reagovat

Poznáme ...:-D . Ja nááhodou chodievam veľmi rada k lekárovi. Nie som chorá, ale chodievam svojmu ex. pre recepty liekov.Ten jeho lekár je taký typ talianskeho gigola ..vysoký, tmavovlasý, mierne prešedivelý s krásnymi fialkovými očami a tie jeho ruky ... :-( ...keď som v jeho ordinácií, tak by som  chcela byť aj chorá!Ja plne chápem, že všetky jeho kientky sú tak často choré a tak veľmi! :-D  Ale to sa mne samozrejme , nemôže stať. Náš rozhovor sa vedie skôr o psích problémoch , ako o ľudských chorobách. Máme spoločnú , mladú veterinárku ...ku ktorej zase zrejme rád "chodí" on.  Je tiež "psíčkar", no a tí sa tiež vedia rozprávať iba o psoch. :-D Choroby " starých ľudí" čo sú mladší ako ja, sa ma dosť dotýkajú. Bývať nad tak starobou a mrzutosťou postihnutou ženou je trest Boží za moje hriechy. Vadí jej pes, aj keď v byte nie je. Ale musím sa priznať, že aj zo mńa sa ich vplyvom stava stará, mrzutá, hašterivá žena! Mladí sa o pár týždňov sťahujú a berú so sebou aj svoju vlčicu , no a ja chcem, aby mi  preniesli z pivnice do bytu piano. Nechám si ho naladiť a ... " teta , vy viete hrať na klavíri? " pýta sa moja mládež. Viem, ale tak, že suseda bude blahorečiť chvíle keď bola v byte tichúčka Amy-NO, ktorú ona nemohla ani cítiť. Taká som ja zlá a budem ešte horšia!!! :D
Stalo sa, že mladá podnájomníčka práčkou vytopila byt.Ja som vtedy nebola  doma. Veľká škoda susedom nevznikla, ba dokonca žiadna. Voda uschla, ani stopy po nej. Obaja susedia, chlapi, si ma prišli "podať". Boli na mńa arogantní, až tak že kľudna Amy cerila hrozivo zuby. Mne to prišlo veľmi ľúto, pustila som sa do hysterického plaču, keď sa za nimi zavreli dvere . Amy ich doslova vyštvala. Plakala som a plakala, až dievčence kúpili fľašu vína, veľkú bonbonieru a pustili video z fittnes. Boli tam zachytené také situácie, že som sa tomu už aj ja, hodinu nešťastne fňukajúca, začala smiať. Tak asi po hodine môjho plaču bolo z bytu počuť smiech. A bolo zle! Urazili sme ich smiechom. Nám je to na smiech !!! Ja môžem iba plakať, smiať sa je zakázané, smiechom ich urážam! Neviem , je to naozaj starobou, chorobou, osamelosťou... že sa z normálnych ľudí stávajú "mrzuti" ? :-? Bývame nad nimi už 35 rokov, nikdy neboli žiadne problémy. Žeby už bol čas odtiaľ odísť? Hmm... 40 rokov v jednej práci . Ale čo tak žiť 50 rokov po boku jedného muža a ešte to aj po tom polstoročí oslavovať...to si zaslúži metál za odvahu a trpezlivosť! Pre oboch! :-D
Vonku prší, tak som sa rozkecala, ako ten tvoj spolužiak. ;-) Neumieraj!!! :D

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. května 2015 v 11:52 | Reagovat

[1]: Ano, "vypálit rybník", to je ten krásný, leč zdánlivý oxymoron. ;-) V praxi to znamená "vybrat ryby z rybníka" jeho majiteli.

[2]: Já bych řekl, že když se někdo moc baví o nemocech, tak ty nemoci na sebe v jistém smyslu dokonce i tak trochu přivolává. ;-)  :D

[3]: Kocourku, Kocourku, jsem překvapen, že se tentokrát nevěnuješ gramatice, ale skutečné náplni mého článku. ;-)
Jinak bych řekl, že takový specialista se čtyřicetiletou praxí operací srdce určitě nezačínal jako specialista a že udělal nějaký profesní vývoj. Že jako mladý chirurg nejprve odřezával bradavice, potom asistoval u operací slepého střeva, následně už ta slepá střeva operoval sám a tak dále. Až se nakonec vypracoval třeba na toho špičkového chirurga. A určitě to nebylo na stejném operačním sále ve stejné okresní nemocnici, kde začínal jako mladý.
I takový profesor Pirk nejprve začínal v nemocnici v Nymburce, než se jako asistent dostal do IKEMu, kde dlouhá léta dělal jen "nosiče vody", než se vypracoval na to, co je dnes. ;-)

[5]: Já si myslím, že stáří automaticky neznamená, že se člověk musí stát mrzoutem. Že to je o povaze. Někteří lidé jsou povahově mrzouti už v mládí, což se u nich potom stárnutím logicky zesiluje.
Podobně, jako se stárnutím automaticky nemoudří. Stárnutím se jen získávají zkušenosti. Když je někdo blbej už v mládí, tak bude blbej i ve stáří. A díky neúprosné degeneraci mozku většinou ještě víc. ;-)  :D
Automaticky moudří jsou jen staří indiáni ve filmech a v knížkách. :D
Jo, a taky byla moudrá babička Boženy Němcové. Což je ovšem její dětská idealizace, protože ve skutečnosti byla její babička Magdalena Novotná hádavá ženská, která se s nikým moc nesnesla. Proto se pořád stěhovala od jedněch příbuzných k dalším příbuzným. ;-)

7 Andrea Andrea | Web | 9. května 2015 v 13:48 | Reagovat

Dobrý hnus teda :D. Ale čurologii zařazuji do svého slovníku :-D. Každopádně já takhle poslouchala zážitky kvůli rakovině prsu, takže o tom se moc sarkasticky či ironicky psát nedá. A navíc je to neslušné.

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. května 2015 v 14:40 | Reagovat

Znám jednu takovou bláznivou, která nedělá celý den nic jiného, než že jezdí od rána do večera autobusem tam a zpátky a při svých cestách si vybírá oběti, kterým celou cestu bude rvát do hlavy své zdravotní problémy. Vede si monolog o zubařích, nemocnicích, lékařích, nemocích, injekcích a operacích a je náramně spokojená. A vůbec není stará!

Čurologii si ukládám do mozkovny, to je perla! :-D

9 Iva Iva | 9. května 2015 v 14:48 | Reagovat

Stáří na mne posledních pár let kouká z každého kouta. Ne jen moje vlastní, na to nějak nemám čas, jen si ho uvědomuji, když se každý den ve dvě v noci zřítím do postele a nemůžu už pohnout ani malíčkem. Pocházím ale z  máminy strany z hodně početné rodiny,kde je věkový průměr přes osmdesát. Byť jsou všichni docela čilí a relativně zdraví, setkání s takovou starou bandou dokáže člověka vyčerpat :-D.! Moje máma mě sice netrápí líčením svých zdravotních problémů,ale dokáže celé hodiny mluvit o vaření.Míváme každý den hodinové tel.hovory,kdy první její věta je:"Ještě žiju." A pak to začne. Dozvím se, co vařila k obědu,co bude mít k večeři, co má v lednici na třikrát, na čem si pochutnala, na čem si nepochutnala, co vaří dnes její sestra, co vaří druhá, případně třetí a čtvrtá sestra. Co měla ráda její pátá sestra,která nedávno zemřela. Pak se mne zeptá, co jsem vařila já k obědu, jestli těm svým chlapům vůbec uvařím něco teplého....no po hodině,věř mi zcela vyčerpaná, mám co dělat, abych u telefonu neusnula jako špalek. :-D Ale jinak dobrý, vlastně si nemám na co stěžovat :-D

10 nar.soc. nar.soc. | 9. května 2015 v 15:03 | Reagovat

Mám letos 75 let. Pravidelně čtu koupené i půjčené knihy. Jediné co mne trápí je nespavost a z toho vzniklá únava. Poslední vnuk už na mne taky koukal jako na vykopávku. Když k nám byl odložen nudil se viditelně. Hovořit vůbec nechtěl. Má letos 11let a něco se v něm pohnulo. Vyprávěl jsem o Starých pověstech českých, o husitství, zmínky o II.sv. válce, jako vysvětlivky k televizním pořadům. Klouček změnil názor, už nejsem nudný dědek, ale zřejmě pramen informací. Možná to chlapce pohne ke čtení ( je tady několik tisíc knížek a až tu nebudu poletí do kontejneru ). :-D

11 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. května 2015 v 19:15 | Reagovat

[7]: Jsem rád, že jsem obohatil tvůj slovník. ;-) Proto ti přidám ještě jeden odborný výraz. Tak jako ženy chodí na gynekologii, tak muži by měli chodit na ornitologii. :D

[8]: Není to náhodou tvoje tchýně? :D

[9]: Tak je jasné, že staří lidé si potřebují popovídat. Zejména pokud žijí osaměle. Ale nemusí hned mluvit o nemocech.
Já si pamatuju, že když jsem byl ještě jinoch, tak k nám kdysi chodíval děda na návštěvu. To vždy s mým hypochondrickým otcem vždycky spustili takové nemocenské tirády, že jsem z toho vždycky málem sám onemocněl. :D

[10]: Tenhle můj bývalý spolužák byl taky pramenem informací. Bohužel zrovna takových, o které zrovna nikdo moc nestojí. :D

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. května 2015 v 14:58 | Reagovat

[11]: Náhodou ne, moje tchýně stará je :-D.
V nemocích se sice vyžívá, na druhou stranu jí dělá mnohem větší potěšení mluvit o svých vykonaných "dobrých" skutcích :D.

13 valin valin | Web | 11. května 2015 v 7:52 | Reagovat

Jš mi líto, žes přišel o praktický výsledek jeho nočního pochodování. Mohlo to být hodně zajímavé... O_O  O_O

14 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 11. května 2015 v 12:05 | Reagovat

[13]: Jsem sice zvídavý člověk, ale nemusím hned vědět všechno o všem.. ;-)  :D

15 Sugr Sugr | E-mail | Web | 11. května 2015 v 20:07 | Reagovat

Ten tvůj kámoš je jako pár blogerů zde na blogu cz. ti ještě popisují jakou barvu jejich stolice měla a konzistenci, takže..., je takových chlubilů víc! :-D  :-D

16 userka userka | E-mail | Web | 11. května 2015 v 21:29 | Reagovat

Ty jo, mě ten popis bahnitýho výplachu docela zaujal a četla bych i dál! :D

17 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 11. května 2015 v 22:53 | Reagovat

[15]: A sakra. Zrovna nedávno jsem psal článek o hovniválech, tak se ta tvoje poznámka asi týká i mně. :D

[16]: To jsi teda asi nějakej fajnšmekr přes fekálie. :-D :-D

18 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. května 2015 v 18:04 | Reagovat

[17]: Ale kdež, ty jsi psal o hovniválech ve tvém stylu, tohle jsou takové věčné chlubilky, které se dokáží chlubit i hov... :-D  :-D

19 Andyna Andyna | Web | 12. května 2015 v 18:34 | Reagovat

[11]: Díky :D

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 12. května 2015 v 21:20 | Reagovat

[18]: Jak vyplývá z mého článku o hovniválech, tak pro některé lidi je jejich hovno fakt důležité. :D

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. května 2015 v 18:57 | Reagovat

[9]: Ivi, raději o vaření, než o nemocech, to mi věř... :-D

22 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. května 2015 v 19:00 | Reagovat

[15]: Prosím tě, kdo? Já tohle nikde neviděla, akorát na jednom blogu u nějaké puberťačky jsem viděla pár chutných fotek, jedna z nich byla vytlačování stolice v přímém záběru (rozuměj, fotka na nahý zadek a půl hnědé hmoty venku). Tenhle blog jsem práskačsky nahlásila adminům, protože to bylo fakt nechutný (bylo tam pár podobných fotek plus chlubení se šikanou, jestli si dobře vzpomínám). Ale to byla vyjímka a na jiném blogu jsem takové zápichy neviděla, tak prosím tě, můžeš mi říct, na jakém blogu se rádi baví o ho..nech? :-x  :-?  :-P

23 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. května 2015 v 19:03 | Reagovat

Jinak, mluvení o nemocech taky nesnáším. Sice chápu, že si člověk někdy potřebuje ulevit, popovídat si, třeba se něčeho bojí, nebo má za sebou dost šílený zážitek v nemocnici (o tom by se taky dalo psát), ale pitvat takhle do podrobností všechno, všecičko, co s ním dělali, brrrr... od toho bych se taky chtěla zdekovat. Jen bych asi nebyla tak pohotová, to byl geniální tah! :-D A teď si to pořádně zaklepej na dřevo, na hlavu a znovu na dřevo. Rozuměj, abys to nezakřikl. ;-)  :-)

24 hel hel | 18. května 2015 v 7:33 | Reagovat

40 let na jednom místě a v jednom podniku, co takhle syndrom vyhoření

25 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. května 2015 v 21:53 | Reagovat

[23]: Nikdo z nás samozřejmě nemůže vědět, jestli a kdy si taky vytáhne Černého Petra v podobě nějaké nemoci. Ale přemýšlením o tom, že se tak stane, člověk stejně nic nevyřeší. Nanejvýš to může přivolat. Na základě pravidla, že čeho se člověk bojí, to se téměř s jistotou stane.
Tak je lepší o takových věcech moc nemluvit a nepřemýšlet. A prostě žít, dokud to jde. ;-)

[24]: Někteří lidé jsou ovšem tak trochu vyhořelí už od narození. ;-)  :D

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. května 2015 v 23:40 | Reagovat

Ten dotyčný musí být na baterky, jenže ty jsi byl jeho zdroj energie a on tě pořádně vysával. Byl tak negativní, že si nejspíš už jen svým postojem přivodil spoustu komplikací. Takové lidi tedy nemusím. Ale bohužel se s nimi často setkávám...

27 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. května 2015 v 0:09 | Reagovat

[26]: Jo, vysával mě, ale nevysál, protože jsem mu zdrhnul.:-D Já se jen tak vycucat nenechám.;-)
Je fakt, že negativistickými postoji si ti lidé sami škodí.
Já jsem měl od mládí kamaráda, který byl taky takový negativista. Komunisti byli hajzlové, demokrati byli hajzlové, Havel byl hajzl, Klaus byl hajzl, úředníci byli hajzlové, policajti byli hajzlové, zákazníci byli hajzlové. Všichni a všechno špatně. Furt byl na někoho nebo na něco nasejřenej. Já jsem mu vždycky ve srandě říkal, aby nebyl pořád tak nasejřenej, nebo ho z toho jednou klepne pepka.
No, a loni se přesně to samé stalo. Jel na chalupu a po cestě se podle slov jeho manželky zle pohádal s nějakým jiným řidičem. Prakticky kvůli blbosti, jak už to tak na silnicích bývá. Po té hádce ho nejprve rozbolela hlava, potom odpoledne na chalupě mu spadnul koutek úst a nakonec se skácel na zem. Sanitka ho ještě odvezla do nemocnice, ale tam už jen konstatovali rozsáhlou mozkovou příhodu, prakticky mozkovou smrt.
Ale zase na druhou stranu má teď klid a nemusí se už nad ničím rozčilovat. ;-)

28 Van Vendy Van Vendy | Web | 22. května 2015 v 8:07 | Reagovat

[9]:[11]: Ještě se mi vybavilo, při čtení komentáře 9 a odpovědi 11, že jsem jeden čas dělala s třema ženskýma, jedna měla před padesátkou, druhá před důchodem a třetí přesluhovala v důchodě. Můžu říct, že po třech letech v takové společnosti jsem měla sama pocit, že už důchodovatím, a to mi bylo prosím šestadvacet. Katastrofa! Fakt! Permanentní zdravotní problémy, pak další zdravotní problémy, pak zdravotní problémy někoho jiného, sem tam oznámko, kdo umřel a jak, a zase zdravotní problémy. Občas prokvitlo něco o vaření (milá změna), a zdravotní problémy, pro změnů dětí a vnoučat. Pak samozřejmě i nějaká ta práce, šéfové a znovu zdravotní problémy. To byl vážně děs!
[27]: Jjo, taky na leccos nadávám a spousta věcí mi vadí. Ale být jen negativní vážně vyčerpává, navíc když je na světě pořád ještě krásně. ;-) Takže negativní myšlenky se snažím vykopat z hlavy a většinou se mi to daří. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama