Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Nadměrně vášnivá cyklistka

27. května 2015 v 18:55 | Malkiel |  Témata týdne
O životě se často říká, že není černobílý, že je pestrobarevný. Což je jistě pravdou, pokud tou pestrobarevností života máme na mysli všelijaké zákruty, výhybky a podobné skopičiny, které nám dovede život naservírovat. My lidé však často zůstáváme černobílí. Tedy přehlední a snadno čitelní.

Před pár lety jsem měl například známost se ženou, která při prvním seznamování sama sebe prezentovala jako "vášnivou cyklistku". Ač jsem necyklista, tak jsem do toho vztahu stejně šel. Tedy ne, že bych se sám chtěl stát cyklistou. To tedy ani náhodou. Mám se totiž docela rád a nemám ani v nejmenším úmyslu zahynout rozdrcením pod koly čtyřicetitunového kamionu. Směšná plastiková bezpečnostní přilbička by mi v takovém případě asi byla celkem na prd. Proto se raději pohybuji po silnicích na čtyřech kolech, obložen poctivým plechem a airbagy.
Mám však již dosti velké zkušenosti s nestabilitou takových skálopevných prohlášení. A udělal jsem dobře. Později se totiž ukázalo, že sice nebyla až tak moc velkou cyklistkou, ale zato vášnivá byla převelice. Za celého půl roku, co jsme byli spolu, si po bicyklu ani nevzdechla.
Jinak ovšem vzdychala dosti vydatně. Ke konci čtvrté dekády svého života totiž náhle přišla na chuť poněkud jinému způsobu jízdy, než jakým byla jízda na kole. Po jejím bývalém opileckém manželovi a po následujícím dědouškovi typu "bez viagry ani šťouch", vlastně nebylo ani divu. Takové žalostné předchůdce snadno smázne i muž s průměrnou sexuální apetencí.

A tak na její kdysi milované kolo v kůlně padal prach. Ono totiž to kolo vlastně bylo jen náhražkou za chybějícího chlapa. Ostatně, to drncající sedlo mezi nohama prý u některých žen dokáže udělat doslova divy.
Asi při druhém rande mi sice "cyklistka" navrhla, že bych si měl také pořídit kolo, abychom mohli jezdit společně ve třech i s její kamarádkou, se kterou jezdila do té doby, než jsme se poznali. Kolo jsem si sice pořídit nehodlal, leč seznámení s kamarádkou, ani provozování nějakých společných akcí ve trojici jsem nijak nezavrhoval. Toho se však dotyčná zřejmě zalekla, neboť mne zcela sobecky chtěla mít jen pro sebe. A tak začal symbolicky padat prach i na její nerozlučnou kamarádku, podobně jako na to milované kolo v kůlně.
Pikantní na celé této cyklistické historii též bylo, že mi vášnivá cyklistka ukázala svá intimní místa již na třetím rande, zatímco kolo mi neukázala vůbec. Na to jsem zcela náhodou narazil teprve po půl roce, když jsem si z kůlny bral zpět svoji motorovou pilu, kterou jsem jí dočasně zapůjčil, když měla svoji pilu v opravě. A to se na mne to kolo ještě pokusilo spáchat atentát v podobě spadnutí z háku trčícího ze zdi. Zřejmě jako trest za ten půlroční ofsajd, do kterého jsem jej svojí přítomností vystavil.

Dalším skálopevným prohlášením "cyklistky", které pronesla při našem seznamování, bylo heslo "žádné společné bydlení, žádná svatba, žádné děti". Což mi samozřejmě též navýsost vyhovovalo. Ostatně, ona už dvě děti měla a já také. Navíc jsem ty své děti měl léta ve vlastní péči, tudíž jsem si harantů užil habaděj.
Nestabilita tohoto jejího skálopevného prohlášení se však stala začátkem konce našeho vztahu. Takže ani v tomto případě jsem se nemýlil. Což mi také vyhovovalo. K smrti nerad se totiž s někým rozcházím. Jsem totiž narozen ve znamení Váhy a proto si nejsem vždycky tak úplně jistý, jestli tím rozchodem dělám dobře. Proto mi celkem vyhovuje, když ten většinou už stejně mrtvý vztah rozbije ten druhý. Nijak to nezatíží moje svědomí, nemusím poslouchat srdceryvné scény a nejsem symbolicky upalován na hranici určené proradným zrádcům. Prostě klídek. Pravda, tento můj postoj se může někomu jevit jako alibisticky hajzlovský. Leč, já jsem o sobě nikdy netvrdil, že bych snad měl být nějak dokonalý.
Půlroční interval, než se podařilo cyklistce náš vztah rozbít, mi celkem vyhovoval. Půl roku je na vztah tak akorát. Aneb jak zpívá slovenský zpěvák Palo Habera v jedné své písničce, "najkrajšie sú tie lásky najkratšie". Pokud už člověk nehodlá zakládat nějakou rodinu a plodit děti, tak je symbolika tohoto refrénu pro spoustu lidí myslím velmi přijatelná. Zhruba po půl roce vztahu nám totiž začíná výrazně klesat hladina atraktantů. Atraktanty jsou hormony, které se nám začnou vylučovat do krve v okamžiku setkání s vhodným protějškem. Tyto hormony působí na náš mozek jako droga, v důsledku čehož nám ten protějšek připadá mnohem atraktivnějším, než jakým ve skutečnosti je. Proto se jim říká "atraktanty". Prakticky je to něco podobného, jako feromony u hmyzu.
Kdyby se nám tyto atraktivizující hormony již na začátku vztahu náhle přestaly vytvářet, tak by mnozí znás byli velice překvapeni, s jakým "blbcem" či s jakou "krávou" byli schopni plánovat budoucí společný život.
Všichni z nás působení těchto hormonů myslím důvěrně známe. Právě tyto hormony nám dávají do úst věty jako "už vůbec si nedovedu představit svůj život bez tebe" nebo "jak jsme mohli vůbec žít, než jsme se poznali".
Nicméně, nejpozději do dvou let se nám tyto atraktanty přestanou do krve vylučovat úplně. A do té doby si ti dva musí najít jiné společné prvky, které je budou i nadále spojovat. Tedy pokud chtějí být i nadále spolu. Najít si společného koníčka, uzavřít sňatek, pořídit si dítě a nebo třeba společný majetek. Pokud tak neučiní, pravděpodobně ten jejich vztah dříve nebo později skončí. Proto je mezi lidmi tolik rozchodů a rozvodů. A to navzdory původním ujištěním o jejich nehynoucí a nekonečné horoucí lásce. Prdlajz, žádná láska to není. To jsme jen oblbnuti vlastními hormony.

Vraťme se však k oněm zmiňovaným skálopevným prohlášením. Ona skálopevná prohlášení většinou platí jen do té doby, pokud plní svůj účel. V okamžiku, kdy přestanou plnit svůj účel, tak se rozplývají jako pára nad hrncem. A najednou se začnou původně dohodnutá pravidla měnit během hry. Asi jako když fotbalista vstřelí míč do soupeřovy branky, ale rozhodčí mu oznámí změnu pravidel, tudíž si dal vlastní gól.
A tak se dříve zavrhované společné bydlení najednou stává požadovaným a dříve požadované soužití bez manželského potvrzení se náhle stává nemorálním, což by bylo vhodné napravit uzavřením sňatku. Pokud je partnerka ještě plodná, tak se najednou začíná objevovat věta, že kdyby "náhodou" přišlo dítě, tak by se tomu vůbec nebránila. "Je přece ještě tak mladá". A to navzdory tomu, že už dvě nebo tři děti má.
Někdy tyto věty působí až trochu tragikomicky. Zvlášť když dotyčná už má sama na cestě své vlastní vnouče a chystá se na kariéru babičky.
V souvislosti s výše uvedenými změnami parametrů vztahu je náhlé plánování dříve odmítaného dítěte samozřejmě pastí na slušného chlapa, který byl dotyčnou vyhodnocen jako žádoucí, nebo aspoň ucházející. Snad i člověk ducha mdlého totiž ví, či aspoň tuší, že slušní chlapi od svých vlastních dětí neodcházejí. V tomto případě má tudíž dítě působit jako nějaká pojistka, kdyby se později náhodou zachtělo ptáčkovi odlétnout z hnízda. Chápu, že mnohým uším může znít tato věta surově. Leč realita života je neúprosná. Děti bývají totiž celkem často používány jako zbraně proti tomu druhému. Když dojde na lámání chleba, tak je mnoho lidí velmi ochotno použít své vlastní děti jako nástroje vhodné k nátlaku, trestání, či dokonce vydírání. A to z obou stran, abychom byli spravedliví.

Tedy skálopevná prohlášení jsou k ničemu. Jsou tu vlastně jen proto, aby se podle potřeby rušila. Hitler taky podepsal se Stalinem smlouvu o neútočení, ale když se mu to později hodilo, tak Stalina stejně napadl. A Hitler byl jen člověk z masa a kostí, stejně jako my všichni ostatní lidé. Monstrum z něho udělaly až neblahé okolnosti vzniklé v Německu po skončení první světové války. Kdyby tehdy ruský car nerozpoutal první světovou válku, tak bychom o žádném Adolfu Hitlerovi nikdy neslyšeli a následující druhá světová válka, ani s ní související apokalypsa, by se nekonala.
My všichni však v sobě máme takového malého Hitlera, který je ochoten zrušit jakékoliv skálopevné prohlášení, zrušit jakoukoliv smlouvu, když se nám to hodí. Tak bychom asi neměli ohrnovat nos nad lidmi, kteří dělají to samé, co my.

Proto se milí čtenáři nenechávejte obalamutit nějakými skálopevnými prohlášeními. Jsou to jen slova a nebo písmena. Věřit skálopevným prohlášením je asi tak stejně pošetilé, jako věřit slibům letitého alkoholika, že tentokrát opravdu přestane chlastat.
Raději sledujte signály, které každý z nás podvědomě vysílá svému okolí. Aniž by tomu tak chtěl, aniž by si to vůbec sám uvědomoval. Z těch samovolných signálů se o dotyčném dozvíte mnohonásobně více, než z nějakých vzletných prohlášení. Protože my lidé jsme snadno čitelní, jsme přehlední. Jsme prostě černobílí.
Třeba z tohoto mého článku je naprostě zřetelně čitelné, že já jsem úplný blbec, který se strašně rád vykecává a rád poučuje lidi. Ne nadarmo je už od dětství mým velkým vzorem Brouk Pytlík. Smějící se

P.S. Omlouvám se čtenářkám, že jsem jako některé modelové příklady použil právě chování a jednání žen. S muži se totiž partnersky ani jinak intimně nestýkám, tudíž nemám k dispozici žádné vhodné příklady z opačné strany.
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. května 2015 v 20:38 | Reagovat

O tom, jak může působit sedlo kola na rozkoš dívek je film "Holky to chtěj taky". Jde tam sice o velmi, velmi  mladinká děvčata, no ale kdo ví, kolik bylo těm tvým, že?  :-D Ženy, které se věkem připravují na babičku a přitom by se nebránily početí jsou i dnes moderní. Herečka C.Diaz prý bude mít první děťátko! Je jí 42 let. V té době byla má kámoška už 6 let babka - dítě měla v 18 a její dcera byla po ní! :-D
Musela jsem se tvému článku zasmát, i když koukám, že tu dnes ženy nekomentují, že by všechny huply na kolo? :-D  :-D

2 Sugr Sugr | E-mail | 27. května 2015 v 20:41 | Reagovat

Jo a jsem černobílá a AP to nechápe a nikdy nepochopí. To už je ale jen jeho problém. :-D

3 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 27. května 2015 v 21:04 | Reagovat

Tak dobrý večer, po dlouhé době jsem tady zavítal a když máme tu demokracii, tak bych si dovolil jenom takovou malou faktickou poznámku. Ty to Rusko asi hodně nemáš rád, co? Nechtěl bys na ně svést i to, že dnes pršelo? Nějak totiž nechápu tvoji poznámku o tom, že ruský car rozpoutal 1. světovou válku. :-D Jen taková malá exkurze - Rusko sice mobilizovalo, ale v návaznosti na výhružky Německa a její mobilizaci. Ruský car si v žádném případě do celoevropského konfliktu zatáhnout zemi nepřál. Vzpomínáš, jak ve Farmě zvířat prasata upravovala minulost? Orwell byl vskutku génius.
S veškerou úctou k tvému blogu: Alexander1918

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 22:12 | Reagovat

[1]: Jelikož je dnes středa, tak možná huply na něco jiného. ;-)  :D
Jinak já jsem s mladinkými děvčaty nic neměl, ani když jsem byl sám ještě mladý. Až na občasné vyjímky se totiž držím rčení o tom, že "starý roští dobře hoří". :-D
Třeba tvůj AP trpí nějakým zvláštním druhem daltonismu, v důsledku čehož tu černou a bílou prostě vůbec nevnímá? :-D

[3]: Plácáš tisíckrát opakované nesmysly, které se nakonec staly pravdou. Tou pravdou, kterou potřebovali mít tzv. vítězové I.světové války. Dějepis vždycky píšou vítězové.
A jen tak naokraj, ruský car si v rámci sílícího panslovanství, které bylo Ruskem zákulisně podněcováno, už dlouhá léta dělal zálusk na ta území slábnoucího Rakouska-Uherska, která byla obývána slovanskými národy. Zejména po debaklu v rusko-japonské válce, kdy své snahy obrátil do Evropy, kde očekával snadnější kořist.
Kromě toho to bylo právě Rusko, které na rozdíl od ostatních evropských mocností poslední roky před válkou výrazně zbrojilo a posilovalo svoji armádu. Proč asi? Že by snad chtěl Rusko někdo napadnout? Od Napoleonova debaklu v Rusku už žádná z evropských mocností neměla ani nejmenší chuti plácat se v širých ruských stepích s pochybným výsledkem.
Rakousko-Uherská výstražná akce proti Srbsku za zabití následníka trůnu tedy přišla ruskému carovi velmi vhod k rozpoutání válečného konfliktu, který by mu umožnil získat slovanská území habsburské říše a rozšířit svůj vliv na Balkán.
Když Rakousko po Srbech požadovalo, aby se mohlo policejně zapojit do vyšetřování atentátu na srbském území, tak to bylo Srbskem právě na doporučení Ruska odmítnuto.
Ostatně, dnes už není žádným tajemstvím, že nitky od sarajevských atentátníků nevedly jen do Srbska, ale až do Ruska.
Jak říkám, nesmíš věřit jen tomu, co se píše ve Wikipedii a co ti v zájmu "své pravdy" tvrdí ti, kteří válku vyhráli. ;-)

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. května 2015 v 22:44 | Reagovat

[3]: Jo, a máš pravdu. Rusko opravdu nemám rád. Protože už od dob Kateřiny Veliké je to nesmírně agresívní a expanzívní země, která přímo či nepřímo stojí za vznikem desítek vojenských konfliktů po celém světě.
Rusko taky nemám rád proto,že tam nemá lidský život vůbec žádnou cenu. Ruský bolševický experiment stál více lidských životů, než kolik lidí padlo v obou světových konfliktech dohromady. Rusové tam vraždili Rusy i příslušníky jiných národů doslova po milionech. Je to primitivní dobytek, který funguje pouze na základě živočišných pudů. ;-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. května 2015 v 23:36 | Reagovat

Nedělám skálopevná prohlášení, ale dodržuju je :-).

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 28. května 2015 v 9:00 | Reagovat

Takmer ako vždy hovoria Tvoje články aj za mňa. (Citát) "Proto se milí čtenáři nenechávejte obalamutit nějakými skálopevnými prohlášeními. Jsou to jen slova a nebo písmena." K tomu naozaj niet čo dodať. Bravúrne napísany a aj výsostne vtipný text!

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. května 2015 v 10:16 | Reagovat

Tedy za sebe musím říct že drncající sedlo od kola mezi nohama mi nepůsobí rozkoš ani náhodou. Je to kurevsky bolestivá zábava kterou si můžou zamilovat leda tak ty které milují SM. Pokud bych si mohla vybrat, raději bych široké jezdecké sedlo na hřbetu koně. I když bolestivé následky pro určité partie budou stejné, je to o hodně zajímavější se na tom koni pohybovat. Už proto že se nemusíš unavovat šlapáním . Kůň to obstará za tebe :-D

9 nar.soc. nar.soc. | 28. května 2015 v 11:39 | Reagovat

" Kdyby tehdy ruský car nerozpoutal první světovou válku".

Je jistá věc, že car Mikuláš II., jako osoba, válku nechtěl. Byl totiž jen figurka postrkovaná na šachovnici jiných zájmů. Průnik na Balkán je dodnes cílem Ruska. Srbské království bylo z Rakousko-Uherské strany osočeno neprávem. Atentát zorganizovala "Svobodná Bosna" teroristická organizace, přecházející nelegálně hranici z Bosny do Srbska a zpět. Srbsko oprávněně odmítlo rakouské ultimátum, vymyšlené a dotazem schválené v Berlíně, jako záminku k válce. Německy smýšlející Rakušané včetně F. Josefa I. se domnívali, že půjde k anektované Bosně přifařit kus Srbska. Takto se měl skutkem naplnit pojem mocnář "vždy rozmnožitel říše". Konečný cíl byl vytvořit koridor pro železniční spojení "Berlín - Bagdad" ve prospěch Trojspolku, hlavně Německa.
Cíle Ruska a Trojspolku se na Balkáně křížily a Rak.- Uherská zastaralá vize s tím dostatečně nepočítala. Z předpokládané a politicky ignorantské "vojensko - policejní" akce se stal požár, který rozvrátil mocnářství, Německo i Rusko. Německý podraz měl podobu Lenina provezeného do Ruska přes frontu a vyšperkovaného německými markami. Teprve tato lumpárna způsobila stoleté martyrium Ruska, dodnes neukončené, ale jak se zdá opět (po kolikáté ), retardující k dalšímu stupni blbosti. :-(

10 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 28. května 2015 v 11:55 | Reagovat

[4]:[5]: Co se týče tvé první odpovědi ... To jsou úplně ty samé ´´tisíckrát opakované nesmysly,´´ které se stanou pravdou. Akorát z druhé strany. Tyhle informace, které jsi tu napsal jsou zřejmě jen tvé domněnky, protože nevím, kde by šly najít zdroje, nebo je něčím potvrdit. ;-) Tvůj další příspěvek na mě reagující, je o tom samém. Já bych řekl, že vedoucími zeměmi, co se týče rozpoutávání konfliktů jsou daleko jiné státy. Na ten experiment se díváš takhle, protože se ti to tak hodí. Na druhou stranu taky zachránil hodně chudých lidí od jisté smrti, daleko větší rychlostí se zlepšila zdravotní péče a vzdělání. A pozor, já se na to jen dívám nezaujatě a podávám odlišný názor. To, abych nebyl osočen, že něčeme fandím, nebo tak. Všechno má rub a líc. A jen tak na okraj ... kolik obětí má asi ten experiment zvaný kapitalismus, do něj totiž můžeš rovnou započítat třeba ty války. Z čeho totiž asi žije ekonomika, že. Tímhle bych to už rád ukončil, nechci se opět hádat. Já bych tě dokázal respektovat, kdyby ty jsi respektoval třeba mě, nebo další, o které se otíráš. Nemám nic proti srandě, klidně si ji udělám i ze sebe. Nicméně, tvoje přirovnání, kdy jsi mě například posledně nazval ´´klíštětem,´´ nebo jiný národ nazýváš ´´primitivním dobytkem,´´ mi přijdou poněkud za hranou. Každá akce vyvolá reakci. Já bych tě také neurážel, kdyby ty jsi mě a ostatní s jiným názorem neponižoval takovým způsobem. Všechno má své meze a přijde mi, že je občas překračuješ. Když máme tu demokracii, tak bychom se měli respektovat. No, už to ukončím, doufám, že to skončíme nějak takhle smířlivě a každý si z toho něco odnesem.
Alexander1918

11 nar.soc. nar.soc. | 28. května 2015 v 14:09 | Reagovat

Sáhodlouhé hádky o Rusko nevedou k ničemu. Je to obrovská země, spravovaná extenzivně a její vývoj je křivolaký (pět kroků kupředu a čtyři zpátky).
Atmosféru přiblíží a zlehčí ruský vtip:

Občan v Sovětském svazu přijde na Milici nahlásit krádež auta.   Milicionář pokývá hlavou a povídá:Podívej se na ten obraz. Co tam vidíš?
Soudruha Lenina.
Správně.   Co ještě tam vidíš?
Jeho přátele.
Co dělá soudruh Lenin?
Soudruh Lenin sedí a drží si čepici.
Ano, soudruh Lenin sedí mezi přáteli a drží si čepici.   A ty necháš stát auto jen tak na ulici....... :-D

12 nar.soc. nar.soc. | 28. května 2015 v 14:19 | Reagovat

Ještě o ženě na kole.

Mám vnučku ( 24let) také se dala na "kolování" a jezdila do práce ( 18km ). Stěžovala si od sedadla mne bolí i kostrč. Bodejť by ne. Nafoukala si sportovní kolo, že našlo každý hrbolek. Blbé bylo nastavení sedla, poměrně úzké nebylo alespoň vodorovně, ale šikmo dolů ve předu. Samozřejmě že sedící se sveze dopředu na zůženou část a dostane zabrat. Stačilo srovnat sedadlo a dokoupit změkčovací návlek, aby bylo po problému.

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. května 2015 v 14:27 | Reagovat

[10]: S tím urážením jsi bohužel začal právě ty. Ty jsi nasadil ten útočný tón hned v prvním komentáři pod mým satirickým článkem o Zemanovi. Kopíruji slova přímo ze tvého komentáře: "Za to, co jsi napsal by ses měl stydět". A hned potom jsi ve stejném komentáři ještě přitvrdil slovy: "... za to bys zasloužil pár facek."
Jinak jsem tě nikdy nenazval klíštětem. Napsal jsem jen větu, že: "I takoví lidé existují. Stejně jako existují třeba i klíšťata a komáři." Kterážto věta vyjadřuje pouze to, že
Na geopolitických a historických souvislostech se zjevně neshodneme, protože holt stojíme každý na jiné straně barikády. A v takovém případě rozhodně nemá cenu se trumfovat, kdo je objektivnější a čí pravda je pravdovitější. ;-) Měj se hezky.

[9]: Hezky jste napsal "oficiální pravdu". ;-) Tedy tu pravdu, kterou napsali vítězové. Jenže jak známo, tak "pravd" je vždy několik variant. Záleží vždy jen na tom, kdo a v jakém zájmu právě to či ono tvrzení vydává za pravdu. V případě první světové války byly vítěznými mocnosti jako univerzální viníci označeny Německo a Rakousko-Uhersko. Což není tak úplně pravda, protože na vzniku první světové války si všechny evropské mocnosti přihřály svojí polívčičku.
Kromě jiného i ona "chudinka" Francie, která je v tomto směru prezentována jako obětní beránek "zlého" Německa. Francouzská politická reprezentace totiž již dlouhá léta spřádala plány na vojenskou akci proti Německu. Francie totiž stále nemohla Německu zapomenout ztrátu Alsaska-Lotrinska, o které přišla v prusko-francouzké válce 1870-71. Kterou Francie mimo jiné sama vyvolala a dle svého zvyku v ní tradičně dostala na prdel.
Proto taky francouzský premiér Raimond Poincaré, jinak rodilý Lotrinčan, těsně před válkou jel škemrat do Velké Británie a do Ruska, aby si od těchto mocností nechal posvětit plánované získání Alsaska-Lotrinska zpět. O takových věcech se však moc nemluví, protože jak říkám, dějepis píšou vítězové.
Kdyby tehdy válku vyhrály země Dohody, tak by teď historická "pravda! byla zcela jiná.
Navíc se plány všech poněkud zvrtly. Konzervativní stratégové totiž stále žili v představách jednotlivých bitev, které probíhaly v 19.století. Jenže technologický pokrok plány stratégů trochu zamíchal. A tak to všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než si všichni představovali.

14 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. května 2015 v 14:28 | Reagovat

[11]: Ano, tento vtip myslím plně vystihuje ruskou mentalitu. ;-)  :D

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. května 2015 v 14:34 | Reagovat

[9]: Omlouvám se za chybu v komentáři č.13, kde jsem omylem napsal země "Dohody", zatímco správně tam má být "Ústřední mocnosti".

16 Iva Iva | 28. května 2015 v 18:43 | Reagovat

S vášní se má dělat všecko, od sexu až po politické debaty. Když člověk nepotí sádlo, je život nuda ;-).

17 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. května 2015 v 23:32 | Reagovat

[16]: Já teda politické debaty nijak zvlášť nemusím. Na to jsou jiní lidé kabrňáci. Někdo si třeba přečte článek, úplně vynechá celý jeho smysl a začne se vozit po jediné nepodstatné větě v článku, která se mu nelíbí.

18 nar.soc. nar.soc. | 29. května 2015 v 7:48 | Reagovat

[13]:

Dobrý den.

Nedá mi to, vrátit se ještě k 9.
Pane autore, zajímal by mne Váš názor na otázky: Odhadli Ludendorf s Hindenburgem, co spíská Lenin v Rusku?
Že vleze co carských bot a ve starých kolejích carismu pojede do nové doby?
V cílech carismu dodnes nic podstatného ani jeho pohrobci nezměnili?
Účinnou propagandou oblbují hlupce po celém světě nebo jim slouží za příklad? :-D

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 29. května 2015 v 13:26 | Reagovat

[18]: Těžko odpovědět. Já bych řekl, že za tehdejší stávající situace neuvažovali v nějakém vzdálenějším horizontu. Na západní frontě probíhala statická opotřebovávací válka, která nesmírně vyčerpávala zablokované a izolované Německo. Němci sice byli pouhých 80 kilometrů od Paříže, ale nemohli se hnout ani o metr vpřed. Proto prostě potřebovali rychle uvolnit ruce na východní frontě. K čemuž se jim právě hodil Lenin, aby tam se svými idejemi udělal bordel a Rusko se stalo nebojeschopným, když to nevyšlo s Kerenským a jeho suitou. Což se jim vlastně podařilo. Jinak bych řekl, že v delším horizontu, než několik měsíců, tehdy neuvažovali. Vlastně si to tehdy ani nemohli dovolit, protože situace se pro Německo vyvíjela dosti zoufale. Zejména poté, co do války vstoupily dlouhými boji nevyčerpané, tudíž čerstvé a materiálově neomezené USA.
Lstivý krok s Leninem se však Němcům již zakrátko šeredně nevyplatil, protože už za pár let začali ruští bolševici reexportovat bolševickou revoluci zpět do Německa. Což ovšem v konečném důsledku umožnilo nástup Hitlera k moci a následující apokalypsu druhé světové války. Stratégové sami sebe prostě poněkud přestratégovali. Jako už mnohokrát v historii.;-)

P.S. On se nám ten carismus v posledních létech trochu přetransformoval v putinismus. :D

20 Janinka Janinka | E-mail | Web | 30. května 2015 v 21:46 | Reagovat

Já kolo nikdy neměla moc ráda :-D.

Kdyby se Hitler dostal na uměleckou školu, možná by nic z toho nebylo a mohl z něj být malíř.

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. května 2015 v 22:06 | Reagovat

Malý Hitler v nás mě vážně dostal. Budu muset jít do sebe.. :-D  :-D  :-D

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 30. května 2015 v 22:20 | Reagovat

[20]: Jo, ti vídeňští kantoři by zasloužili přes držku. ;-)

[21]: Tak abys tam náhodou nenašla taky ještě malýho Stalina. :-D  :-D

23 Van Vendy Van Vendy | Web | 31. května 2015 v 17:06 | Reagovat

Kolo je fajn, ale po delší jízdě mě tak akorát bolí zadek. :-D
Tvoje sonda do vztahů byla opět výstižná a neromanticky realistická. Je to tak, bohužel. Nebo bohudík? Ale spíš bohužel, protože s tím rušením slibů často trpí i děti.
A já sama, ač byla kdysi přesvědčená, že co si slíbím, to dodržím, už jsem ze slibů dávno slevila. Vždyť i to, že nikdy neudělám kopanec, nejsem s to dodržet. Udělám, možná jiný, a někdy dokonce stejný. Člověk je holt nepoučitelný tvor až do konce. (Některý je možná poučitelný, ale těch životních nástrah je přece jen příliš.)
Dá se říct, že po Hitlerovi a Stalinovi jsem taky takový malý Jidáš.

24 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. května 2015 v 22:04 | Reagovat

[23]: Z toho si nic nedělej. Toho Jidáše máme v sobě všichni už od dětství. ;-)  :D

25 userka userka | E-mail | Web | 1. června 2015 v 23:25 | Reagovat

Na to, jak dlouhej to byl článek, jsem se dost pobavila a zabavila ;) :D

26 valin valin | Web | 2. června 2015 v 8:53 | Reagovat

Už jsem tedy četla celkem dost vztahových rozborů, ale vědci neví to co víš ty a teď už i my, tví čtenáři. Jedná se o vzácné  "atraktanty", velice pomíjivý, těkavý a sublimující hormon. Měl by sis ho nechat patentovat...To je objev hodný Malkiela... :-)  :-)  :-)

27 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. června 2015 v 9:53 | Reagovat

[25]: Já ani jiné, než dlouhé články psát neumím, byť to prý odporuje nepsaným blogerským pravidlům. Ale jak se holt jednou otevřou stavidla, tak ten proud myšlenek a slov prostě nejde zastavit. :D

[26]: Ale oni vědci o těch hormonech moc dobře vědí. Jen se o tom moc nemluví, aby se tím jako nedegradovala láska. ;-)  :D

28 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. června 2015 v 23:25 | Reagovat

Moc na lásku nevěřím , ačkoliv mám manžela už dlouhou dobu. Ty atraktanty jsou skutečnější. Někdy vydrží i déle než dva roky, ne? Pokud ne, tak asi je v tom nejen společný majetek, děti a pod., ale hlavně také určitá pohodlnost měnit . Když po čase by to bylo zřejmě stejné jako předtím. Po 53 letém manželství o tom už něco vím. ;-)

29 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 2. června 2015 v 23:51 | Reagovat

[28]: K té pohodlnosti bych ještě připočetl zvyk a též potřebu určitého pocitu jistoty. Byť ten pocit jistoty je při dnešní vysoké rozvodovosti spíš symbolický. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama