Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Květen 2015

Nadměrně vášnivá cyklistka

27. května 2015 v 18:55 | Malkiel |  Témata týdne
O životě se často říká, že není černobílý, že je pestrobarevný. Což je jistě pravdou, pokud tou pestrobarevností života máme na mysli všelijaké zákruty, výhybky a podobné skopičiny, které nám dovede život naservírovat. My lidé však často zůstáváme černobílí. Tedy přehlední a snadno čitelní.

Před pár lety jsem měl například známost se ženou, která při prvním seznamování sama sebe prezentovala jako "vášnivou cyklistku". Ač jsem necyklista, tak jsem do toho vztahu stejně šel. Tedy ne, že bych se sám chtěl stát cyklistou. To tedy ani náhodou. Mám se totiž docela rád a nemám ani v nejmenším úmyslu zahynout rozdrcením pod koly čtyřicetitunového kamionu. Směšná plastiková bezpečnostní přilbička by mi v takovém případě asi byla celkem na prd. Proto se raději pohybuji po silnicích na čtyřech kolech, obložen poctivým plechem a airbagy.
Mám však již dosti velké zkušenosti s nestabilitou takových skálopevných prohlášení. A udělal jsem dobře. Později se totiž ukázalo, že sice nebyla až tak moc velkou cyklistkou, ale zato vášnivá byla převelice. Za celého půl roku, co jsme byli spolu, si po bicyklu ani nevzdechla.
Jinak ovšem vzdychala dosti vydatně. Ke konci čtvrté dekády svého života totiž náhle přišla na chuť poněkud jinému způsobu jízdy, než jakým byla jízda na kole. Po jejím bývalém opileckém manželovi a po následujícím dědouškovi typu "bez viagry ani šťouch", vlastně nebylo ani divu. Takové žalostné předchůdce snadno smázne i muž s průměrnou sexuální apetencí.

Muži jako smutné oběti evoluce

25. května 2015 v 20:48 | Malkiel |  Témata týdne
Černá a bílá barva jsou ve své podstatě jednou a tou samou barvou, jen v jiných odstínech. Bílá barva je nejsvětlejším odstínem černé barvy a černá barva je nejtmavším odstínem bílé barvy. Tyto dvě barvy jsou též specifické tím, že je nenajdeme ani v barevném spektru, lidově známém jako duha.

Zřejmě i pro tuto svoji vyjímečnost mají tyto dvě barvy významnou symboliku v lidských životech. Třeba v našem křesťanském světě je bílá barva symbolem čistoty. Což mi ovšem trochu nejde do hlavy, protože právě bílá barva se velmi rychle zaprasí. Z mého pohledu by tedy bílá barva měla být spíš symbolem zaprasení, nikoliv čistoty.
Kromě toho je bílá barva symbolem panenství. Proto se nevěsty vdávají v bílém, aby tím ženichovi a svatebním hostům daly najevo svoji panenskou neposkvrněnost. Nutno však poznamenat, že v dnešní době už nevěsty tou bílou barvou dost kecaj. Ledaže by se vdávaly tak ve dvanácti.

Mezigenerační degenerace

21. května 2015 v 19:32 | Malkiel |  Témata týdne
Mnohaletým pozorováním lidí a jejich životů jsem dospěl k řadě zajímavých poznatků. Jedním z nich je například zjištění, že negativní vlastnosti rodičů se v jejich dětech jakýmsi záhadným způsobem znásobují. Snad za to mohou nějaké šmodrchance chromozomů ve spirále DNA, které si zřejmě vznikají dle jejich vlastního uvážení.
Ze svého nejbližšího i vzdálenějšího okolí bych mohl předložit řadu důkazů. Třeba taková rodina od nás z baráku. Matinka sice příliš moudrosti nepobrala a otec taky zrovna není žádný ajnštajn. Oba jsou ovšem jakžtakž mentálně přijatelní. Ale obě jejich dospělé děti jsou doslova blbci k pohledání.
Pokud je otec a ploditel poněkud lemploidního ražení, tak se dá velmi silně předpokádat, že jeho potomek mužského pohlaví bude superlempl. Podobné je tomu i u matek. Když poněkud držkatější matinka vypudí ze svého lůna dcerunku, s největší pravděpodobností z ní vyroste excelentní štěkna, která by uštěkala i vlčí smečku.

Egoistova zpověď

11. května 2015 v 20:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Támhle padá člověk
ale mě to nezajímá
babka schody nezvládá
ale mě to nezajímá
chce si sednout v tramvaji
ale mě to nezajímá
máš prý přednost na přechodu
ale mě to nezajímá
za práci chceš výplatu
ale mě to nezajímá
rád bys jel svým autem
ale mě to nezajímá
že nemáš co do huby
ale mě to nezajímá
slabší maj prý právo žít
ale mě to nezajímá !!!

Tohle je teď doba má
věc to celkem jistá
teďka tady vládnu já
já moderní egoista

Prezident na baterky

10. května 2015 v 17:34 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Pozornosti většiny čtenářů asi neušla skutečnost, že se náš pan prezident v poslední době stále hůře pohybuje. Někteří lidé to připisují jeho konzumaci alkoholu. Což samozřejmě není pravda, jak nám potvrdil prezidentův ovčí Mluvčáček. Příčina jeho ztíženého pohybu se totiž nachází někde zcela jinde.

Investigativcům Malkipedie se podařilo vypátrat, že je pan prezident poháněn bateriemi značky Energizer. Podobně jako králíček Bunny, který je nám tak dobře znám z reklamních spotů této firmy. Problémem však je, že baterie Energizer nevydrží v panu prezidentovi osmkrát déle jako v králíčkovi, nýbrž osmkrát méně.
Při zahraničních návštěvách mnohdy tyto baterie kapacitně nestačí panu prezidentovi ani na to, aby přešel rozlehlý uvítací sál a podal hostitelskému státníkovi ruku.

Nemluvte se starými lidmi !!!

8. května 2015 v 18:51 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne "člověk na baterky", tak si pod tímto termínem lidé představují ledacos.
Jak jsem tak nahlédl do některých článků k tématu tohoto týdne, tak mnozí z mladé generace si pod tímto termínem představují jakéhosi energického člověka, jenž oplývá neomezeným množstvím energie. Kterou podle jejich přestav čerpá z jakýchsi hypotetických baterií. Proto "člověk na baterky".
V mé generaci se však termínem "člověk na baterky" označovali lidé, kteří byli buď hloupí či nešikovní, někdy tlučhubové, jindy též lidé otravní, nebo prostě jen takoví troubové. S čímž tak nějak přímo souvisí následující článek.

Člověk na hovno

6. května 2015 v 19:25 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Lidé jsou různí. Někteří lidé jsou na baterky, jiní jsou na palici, mnozí jsou též na zabití a někteří jsou úplně na hovno. Přičemž tyto jejich vlastnosti se mohou někdy i prolínat. Třeba takový člověk na palici klidně může být i na hovno. Stejně tak, jako člověk na baterky může být i člověkem na zabití.

Někdo by si mohl myslet, že takový člověk na hovno je jaksi úplně k ničemu. Což je ovšem hluboký omyl. Tak jako je někdo na baterky, někdo jiný je na hovno. Nejedná se totiž o smysl jejich života, ale o princip pohonu. Přičemž lidé na hovno fungují již od dávnověku, zatímco lidé na baterky existují mnohem kratší dobu. Vynález baterie jako takový je sice poměrně starý, zhruba dva tisíce let. Ale k praktickému používání baterií došlo až během dvacátého století. Zatímco pohon člověka hovnem funguje odnepaměti.

Tiskový mluvčí na baterky

5. května 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Tisková oprava: V předminulém čísle pražského občasníku Zatemněné rozhledy jsme omylem uvedli, že pražská primátorka paní Krnáčová je kunda. Správně tam však mělo být, že paní primátorka Krnáčová má přezdívku Krnda. Tímto se omlouváme. Tisková mluvčí pražského magistrátu byla za toto pochybení potrestána na holou.

Tisková oprava: V minulém čísle pražského občasníku Zatemněné rozhledy jsme omylem uvedli, že tisková mluvčí pražského magistrátu byla za své pochybení potrestána na holou.
Při gynekologickém vyšetření však bylo zjištěno, že ji holou nemá. Proto dostala padáka.

Tisková oprava: V minulém čísle pražského občasníku Zatemněné rozhledy jsme omylem uvedli, že tisková mluvčí pražského magistrátu ji nemá holou a proto dostala padáka.
Správně tam však mělo být, že tisková mluvčí pražského magistrátu se jmenuje Blanka Holá a dostala zlatý padák.

Tisková oprava: V minulém čísle pražského občasníku Zatemněné rozhledy jsme omylem uvedli, že tisková mluvčí pražského magistrátu Blanka Holá dostala zlatý padák.
Správně mělo být uvedeno, že nedostala zlatý padák, ale že paní Holá upadla v tunelu Blanka a vyrazila si zlatý zub.

Tisková oprava: V minulém čísle pražského občasníku Zatemněné rozhledy jsme omylem uvedli, že tisková mluvčí pražského magistrátu upadla v tunelu Blanka a vyrazila si zlatý zub. Správně tam však mělo být uvedeno, že se v tunelu pouze uprdla. Zlatý zub si vyrazila Ukrajinka pracující v tunelu Blanka. Dodatečným gynekologickým vyšetřením bylo navíc zjištěno, že ani nebyla holá.

Na Prvního máje, prdel usychá mně

2. května 2015 v 20:02 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Zrovna nedávno jsem si po sprchování trochu narcisticky prohlížel svoje tělo a sledoval rychlý postup jeho chátrání. Pročež jsem zjistil, že nemám k nějakému narcisismu žádný důvod, neboť již není na mém těle co sebeobdivovat.
Zejména jsem zjistil, že se mi poněkud začíná sesýchat zadek. Zprvu jsou to přisuzoval faktu, že se mi za poslední dva měsíce podařilo zhubnout, jelikož jsem cíleně omezil přísun sacharidů a současně jsem si naordinoval více pohybu. Respektive jsem si vůbec naordinoval aspoň nějaký pohyb, jelikož dosud jsem se hýbal téměř neznatelně. Můj pohyb byl spíš podoben pohybu lenochoda, než člověka.
V důsledku čehož podezřívám některou z mých dávných jeskynních předkyň, že se omylem spářila s nějakým lenochodím samcem, kterého v šeru jeskyně nerozeznala od svého lidského jeskynního partnera. Osrstění tehdy měli lidé i lenochodi téměř shodné, tudíž by ani nebylo divu. A nebo to udělala schválně. Možná jí vyhovovala pomalá kopulační frekvence lenochodího samce, protože si to potom i ona sama užívala.
Včerejší První máj mi však do této problematiky vnesl zcela nové světlo, které souvisí s oblíbenou prvomájovou lidovou tradicí. Podle této tradice by měla být každá panna na Prvního máje políbena pod rozkvetlou třešní, nebo do roka uschne.
Pokud se pamatuji, tak jsem loni prvního května jednomu bolševikovi řekl, aby mi políbil prdel. Dotyčný člověk to však neudělal. A tak mi teď vinou toho bolševika začal zadek usýchat. Nikoliv tedy vlivem hubnutí, jak jsem se původně domníval.

Nestyďte se nosit parohy, má je kdekdo

1. května 2015 v 19:57 | Malkiel |  Témata týdne
Příroda, Pán Bůh, či snad jen nějaká náhoda mne připravily o možnost říkat větu "ta nemožná holka". Respektive mě připravily o možnost říkat to o své dceři. Stal jsem se totiž ploditelem a vychovatelem pouze dětí mužského pohlaví, neboli synů. Což je u nás v rodině z otcovy strany už taková tradice. Neboť již nejméně 200 let se v této rodové linii rodí pouze samí kluci. Což mám spolehlivě zjištěno z matrik. Taky se v rodině z otcovy strany vždy tradovalo,
že pokud se nějaká ženská chce jmenovat naším příjmením, tak se k nám musí přivdat,
ale nikdy se u nás nemůže narodit.
Pokud by osud lidstva závisel na naší rodině, tak by lidstvo rychle vymřelo po přeslici. Zatímco mečů u nás bylo vždycky habaděj. (A v mých mladistvých alkoholických začátcích dokonce i šavlí.) Což ostatně potvrzuje i naše příjmení, které přímo obsahuje jistý druh středověké zbraně. Leč v nečeské, byť počeštělé podobě. Bylo totiž původně ve středověku importováno z britských ostrovů. Pokud by však chtěl teď někdo začít přemýšlet nad tím, jak se ve skutečnosti jmenuju, tak stejně nemá šanci. Moje příjmení to totiž ještě jako křestní jméno vzalo nejdříve obloukem přes Francii, kde se nejprve pofrancouzštilo, až se v české kotlině nakonec poslovanštilo. Takže ani rodilý anglický mluvčí by to jméno dnes už nepoznal. A to ani kdyby perfektně ovládal staroangličtinu, v níž to jméno a posléze též příjmení má své kořeny.