Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Duben 2015

Bláznivky bláznivé

29. dubna 2015 v 20:15 | Malkiel |  Témata týdne
Téma tohoto týdne je pro mne těžko uchopitelné. Kromě mého občasného průchodu kolem hihňajícího se hloučku dívek někde na ulici se s žádnými holkami se totiž nestýkám. Nemohu tedy zodpovědně posoudit, nakolik jsou dnešní holky nemožné a nakolik možné.
Leda snad, že bych si vzal jako mustr tvrzení mé kolegyně, jejíž dcera je prý "absolutně nemožná". Paradoxem je, že když potom mluvím s tou její dcerou, tak se naopak dozvídám, že je "absolutně nemožná" její matka. Což mne vede k úvaze, že některé ženy jsou prostě nemožné. Nezávisle na tom, jestli jsou holky, nebo jestli už se blíží důchodovému věku.
Ale už vůbec si nechci připouštět doslova kacířskou myšlenku, že by třeba mohly být všechny ženy nemožné. Třeba jsou nemožné jen ty dvě. Což by potom ovšem vynásobeno nějakým koeficientem mohlo prozrazovat celkový počet nemožných žen v populaci.

Vítejte ve sračkovodu Blanka

24. dubna 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Obyvatelé Prahy i pravidelní návštěvníci našeho hlavního města již několik let vyhlížejí světlo na konci dnes již legendárního tunelu Blanka. Leč zatím marně. V tunelu i v jeho okolí je totiž stále tma jako v prdeli. A to doslova. Kabely elektrického osvětlení tunelu totiž stačily shnít dříve, než se stavitelům vůbec podařilo tento tunel dostavět. Dobře informovaný zdroj nám prozradil, že tyto kabely čínské provenience byly vyrobeny z papíru. Ve skutečnosti se totiž nejednalo o kabely, nýbrž o papírové špagáty určené k výrobě tradičních čínských draků. Což se nakonec potvrdilo, protože po zabudování do tunelu se opravdu ukázalo, že jsou na draka.
Na obranu stavitelů tunelu však musíme poznamenat, že tyto papírové špagáty byly pořízeny za neuvěřitelně nízkou cenu.

Světlo na konci konečníku

22. dubna 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Lidský život je neustálým čekáním na světlo na konci něčeho. Eufemisticky je to nazýváno "světlem na konci tunelu". Je doslova symbolické, že tímto způsobem začíná i náš život. Po devítiměsíčním natřásání a lomcování v temnotě matčina lůna konečně vidíme světlo na konci tunelu. V tomto případě se však spíš jedná o tunýlek. V důsledku toho bývá naše cesta za světlem poněkud komplikovanější. Když se na to světlo s mírně deformovanou hlavou konečně vyklubeme, tak to oslavíme vítězným pokřikem. Jelikož jsme však ještě úplně blbí, tak se nejedná o žádné rytmické skandování, ale pouze o jakýsi neartikulovaný pokřik. I tento pokřik je však přihlížejícími přijat s poněkud pokryteckým jásotem. Naše zařvání totiž znamená, že na již tak dost přelidněné platetě přibylo o další hladový krk navíc.
Náš vítězný pokřik po vyklubání na světlo má též hlubokou symboliku. Jako haranti totiž v prvních měsících života stejně vidíme jen světlo a tmu. Žvatlající tetky a babičky tedy úplně zbytečně pitvoří své obličeje, protože je stejně nevidíme. Nanejvýš jsme schopni zaregistrovat, když nám svými ohromnými kebulemi zastíní světlo.

Smrdelný smích

18. dubna 2015 v 20:02 | Malkiel |  Poetické blouznění
Když lechtala mne na břichu
smál jsem se dost potichu
myslel jsem že je to smrt
naštěstí se ukázalo že to byl jen prd


Vyjádření odborníků:
Zveřejněné dílko není důkazem autorovy mladické nerozvážnosti, nýbrž důkazem jeho postupující stařecké senility.
Kolektiv lékařů Kliniky mentálních nemocí a emocí.

Selfíčko starého vola

15. dubna 2015 v 20:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Jen se klidně smějte
za břicho se popadejte
ten kdo nemá selfie
vlastně vůbec nežije

Zašklebím se maličko
vyblejsknu si selfíčko
jsem už sice starej vůl
teď však budu "very cool"



Mraky habadějů

13. dubna 2015 v 20:00 | malkiel |  Témata týdne
Způsobů, jak někoho rozesmát, je několik. Jedním z nich je například lechtání. Tady je však podmínkou, aby dotyčný byl lechtivý. Navíc na internetu je možnost rozesmát někoho lechtáním prakticky nulová.
Další možností rozesmávání jsou vtipy a veselé historky či scénky. Což už je ovšem tak trochu klišé. Rozesmát někoho něčím veselým totiž není žádné umění. Stejně jako není žádným uměním způsobit někomu bolest, když mu třeba vrazíme palec do oka.
Proto já volím jiné metody rozesmávání. Třeba zahltím čtenáře či posluchače nějakým příšerně nudným pojednáním. Dotyčný se potom až po skončení toho pojednání rozesměje úlevou, že už to skončilo. To je takzvaně zpětný způsob rozesmávání.
Názorným příkladem takového příšerně nudného pojednání může být následující odborný článek o měrných jednotkách.

Balada o drndibárovi

11. dubna 2015 v 18:46 | Malkiel |  Poetické blouznění
Milá dívko, milá ženo
Jano, Evo, Apoleno
mučení by mělo být povoleno
když máte dole vyholeno
Takovou, jež to má jak koleno
raděj přehnout a zpráskat jak poleno

Jsem touhy lásky zcela pln
když uzřím dole krásný drn
Však život můj je drnů pln
vždyť i smrt má na hrob trávy drn
až smuteční kapela z trub pln
zahrá táhlé "drn, drn, drn"


(napsal Drnislav Drnovec z Drnovic, řečený Drnda)

Protože jsi zlodějík, uděláme paci fik

9. dubna 2015 v 22:59 | Malkiel |  Témata týdne
Mučení a tělesné tresty jsou dnešní společností považovány za nehumánní. Leč sáhněme si do svědomí. Který z rodičů například nikdy nezatoužil udělat něco hodně brutálního?
Třeba při pohledu do tupého obličeje svého milovaného pubertálního potomka. Zvlášť když milovaný potomek na rodičovské snahy o výchovu reaguje cukáním rameny, obracením očí
v sloup, či mumláním něčeho sice nesrozumitelného, leč zjevně negativistického a vzdorovitého. V takovém okamžiku mnozí z rodičů začínají mít hluboké pochopení pro biblického Herodesa a pro jeho vraždění neviňátek.

Jak si kráječ vzal hrubiána za manželku

1. dubna 2015 v 20:00 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Větička I ty, Brute? je všeobecně připisována římskému imperátorovi Juliu Caesarovi, jenž ji měl údajně vyslovit na adresu svého přítele Brutuse, když se jej rozhodli nespokojení senátoři v senátu zavraždit. Přičemž sám Brutus měl být údajně iniciátorem celého vražedného spiknutí. Jak nám však často ukazuje podrobnější zkoumání historie, i v tomto případě to bylo všechno poněkud jinak.
Zmiňovaný imperátor se nejmenoval Gaius Julius Caesar, nýbrž pouze Julius, s přízviskem Caesar. To první údajné jméno Gaius ve skutečnosti nebylo jménem, ale přezdívkou, kterou mu dali jeho vojáci, se kterými se protloukal mnoha bitvami. Přičemž ona přezdívka se původně ve staré latině psala v podobě "Gayus". Jak nám již napovídá původní podoba této přezdívky, tak to ve skutečnosti byla přezdívka označující jeho sexuální orientaci, neboli že byl homosexuál. V obhroublém vojenském žargonu to však spíš znamenalo buzerant.
Imperátor Gayus Julius Caesar se tak stal prvním historicky doloženým homosexuálem. Současně je též prvním registrovaným homosexuálem. Je totiž registrován přímo v historických análech. Takzvaný "anální registrant".
Taktéž byl vůbec prvním homosexuálem v tak vysoké politické funkci.
Tím druhým je poločernoch, polokeňan, polomuslim a podle zarytých rasistů dokonce i poločlověk, Barack Hnusajn Ohamba.