Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Březen 2015

Několik hodně vět o americkém "agresorovi"

30. března 2015 v 20:14 | Malkiel |  Témata týdne

Na toho Bruta si ovšem budete muset chvíli počkat

Konvoj americké armády vyvolal u naší veřejnosti spoustu emocí. A jak už to tak bývá, emoce jsou často postavené na zcela iracionálních základech. Proto bych se chtěl o těchto událostech a zejména o Spojených státech všeobecně vyjádřit poněkud racionálněji. Nejprve předesílám, že nejsem žádným obdivovatelem všeho amerického. Osobně mám též mnoho výhrad vůči politickým, ekonomickým i ekologickým postojům vlád Spojených států amerických. Je však pravdou, že nebýt USA, tak by dnes svět, a zejména Evropa, vypadaly úplně jinak. A nutno poznamenat, že mnohem hůře.

Začněme však od začátku a popišme si, jak se vlastně USA staly velmocí. USA totiž vždycky velmocí nebyly a dokonce ani vůbec neměly nějaké imperiální, koloniální či další jiné mocenské choutky, tak jako je měly mnohé státy "staré dobré" Evropy. A nemuselo se jednat zrovna o nějaké evropské mocnosti. Připomeňme si například koloniální rozpínavost takových maličkých zemí, jakými je Holandsko a Belgie. Tyto země v dobách své největší koloniální slávy měly ve svém držení zámořské kolonie, jejichž území bylo mnohosetnásobně větší než vlastní mateřské země.
Zatímco Američané vlastně ani nikdy neuměli být správnými bezohlednými kolonizátory, vykořisťovateli ani okupanty. Dříve dokonce platilo jakési nepsané pravidlo, že obyvatelstvo zemí okupovaných Spojenými státy se mělo mnohem lépe, než obyvatelstvo okolních svobodných zemí.

Strojově oddělené životy

26. března 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Onehdá jsem si jen tak ze zvědavosti v jednom supermarketu prohlížel složení šišky jakéhosi salámu. To abych zjistil, jakou šmakulajdu nám připravil chemicko-potravinářský průmysl. Salám byl zabalen v tmavě červeném igelitu, přičemž jeho červená barva měla zřejmě přesvědčit zákazníka, že se opravdu jedná o výrobek z masa. Prostě taková podprahová informace. Salámy zabalené v zeleném igelitu by zřejmě moc nefrčely. I když by to možná vypadalo veseleji.
Dominantní složka salámu byla na štítku označena oním tajemným názvem "strojově oddělené maso". Dříve byl tento polotovar určený k výrobě uzenin označován jako "masový separát". Jelikož však slovo "separát" zřejmě příliš evokovalo slovo "srát", přešlo se na termín "strojově oddělené maso". Přičemž někteří výrobci místo této slovní formulace používají jen tajuplnou zkratku SOM.

Zákazníče, máš v salámu SOM
však nepátrej po tom
z čeho je ten SOM
nebo tě z toho bací hrom

A dál už pic

25. března 2015 v 20:30 | Malkiel |  Poetické blouznění
Když jsem tam před ním stál
moc jsem se tehdy bál
co teďka bude dál

Však není už vůbec nic
jak do mne z pistole pic
život mi řekl "tě pic"

Život je držení

23. března 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Co bude dál? To je zase taková trochu existencionalistická otázka, podobná otázce v tématu minulého týdne. Touto otázkou se dnes a denně zabývají miliony lidí po celém světě. Co bude dál, co se životem?
Internetový vyhledávač Google se v nedávné propagační kampani pokusil na tyto otázky odpovědět heslem Život je hledání. Tento nejpoužívanější světový vyhledávač se dokonce zapsal do povědomí obyvatelstva tím, že termín "vygůglovat" se stal synonymem ke slovu "vyhledat".
Nejpoužívanější český vyhledávač Seznam se pokusil na tuto propagační kampaň reagovat heslem Seznam, najdu tam co neznám. Účinek této kampaně však byl poněkud slabší, protože termín "vyseznamovat" se do slovníku uživatelů internetu bohužel nedostal.
Nicméně, tyto dva internetové vyhledávače jako kdyby se snažily přesvědčit populaci o tom, že smyslem života je hledání. Což je ovšem hluboký omyl. Základním principem lidského života je především držení a též udržení již nalezeného, již existujícího. Dokladem tohoto mého tvrzení je následující seznam, stručně popisující základní životní etapy. V tomto případě základní životní etapy v životě muže. Právě muži jsou totiž ti, kteří si nejčastěji kladou otázku Co dál?
Ženy se vesměs takovými existencionalistickými otázkami příliš nezatěžují. Již od útlého dětského věku totiž přesně vědí, že chtějí "prince na bílém koni" a veškeré jejich životní snažení směřuje k dosažení tohoto cíle. A to bez jakéhokoliv pro ně zcela zbytečného kladení si otázek.
(P.S. Barva koně není důležitá, záleží jen na osobním vkusu. Důležitý je ten princ. I kdyby přijel třeba na posraném koni z půjčovny, tak je to furt princ.)

V následujícím seznamu si tedy mužští čtenáři mohou přečíst, co je v budoucnu v životě čeká, co bude dál? Přičemž ti, kteří už jsou schopni číst a ovládat internet, většinou mohou přeskočit etapy 1 až 8, protože ty se jich už netýkají.

Zatmění blbce

20. března 2015 v 22:42 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článek bych začal heslem: "Kdo chce být, musí pod čepicí mít". Ne vždycky se však úplně podaří "mít pod čepicí". Jako třeba dnes. Můj dnešek totiž začal docela blbě. Začal tím, že mne místo budíku vzbudil ne zrovna příjemný telefonát. Což jako kdyby předznamenávalo varchlatý vývoj dalších událostí. V mužské společnosti se takový začátek dne poněkud pejorativněji nazývá "vstávat prdelí napřed".
Když jsem si posléze trochu konzolidoval své rozpolcené pocity, tak jsem se posadil ke snídani a dle svého zvyku jsem hned zapnul počítač. Přičemž jsem se okamžitě dozvěděl zajímavou informaci, že právě začíná zatmění. Mám podobné úkazy rád a navíc jsem se též dozvěděl, že další podobné zatmění bude až za jedenáct let. Dalšího zatmění bych se tedy už vůbec nemusel dožít.
Hbitě jsem tedy nakmital oknu a upřel oči směrem ke slunci. Žádné zatmění jsem však neviděl, neboť mi ostré sluneční světlo málem vypálilo oční sítnice.

Holobytní bytí

19. března 2015 v 20:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Aby mohl člověk žít
potřebuje něco mít
Aby mohl člověk být
potřebuje taky byt

Může mít i holobyt
či zemljanku vyhloubit
Má-li člověk vlastní byt
mohou mu záď políbit

Kdo chce žít, nemůže Hamletem být

17. března 2015 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Mít, nebo být? Toť otázka. Trochu mi to připomíná monolog jednoho dánskýho kralevice, kterej předstíral šílenství a přitom si mumlal podobně nesmyslný otázky. Pravda je ovšem taková, že v tý hře byli zřejmě všichni tak trochu šílení. Všichni se tam navzájem probodávali, popravovali, otravovali jedem nebo topili jako na běžícím páse. Jednomu tam dokonce nalili jed do ucha. Prostě se navzájem likvidovali takovým způsobem, že tam z těch masakrů nakonec zůstal pouze jeden člověk, kámoš toho bláznivýho kralevice. Ten jeho kámoš teda nikoho osobně nezabil, ale kupodivu všechno to vraždění sám taky přežil bez úhony. Což byl zjevně rafinovaný úmysl autora. Kdyby se tam totiž povraždili úplně všichni, tak by o tom vlastně neměl ani kdo vyprávět a celá hra by vyzněla tak nějak do ztracena.
Ona tahle hra teda snad původně prý měla být jako tragédií. Ale v kontextu toho, co se tam děje, to spíš vyznívá jako taková hodně bláznivá komedie. A to ještě dávno předtím, než se začaly bláznivé komedie točit v Americe, ve Francii nebo v Itálii. Tolik bláznivejch masakrů pohromadě se totiž v běžnym lidskym životě ani stát nemůže. Tu a tam sice někdo tragicky zahyne, občas nějaká ta vražda z vilnosti nebo nešťastný náhodný úmrtí. Ale co se děje v téhle hře, to už je opravdu moc i na hodně velkého fantastu. Kam se hrabe Texaskej masakr motorovou pilou. To by nevymyslel ani Woody Allen s Hitchcockem a Spielbergem dohromady.

Životní posrání

11. března 2015 v 20:07 | Malkiel |  Témata týdne
Životní poslání může někdy být poněkud ošemetnou záležitostí. Zejména bychom měli dávat pozor na to, jakým způsobem se nám to naše budoucí životní poslání vyjeví. Můžeme být například osvíceni Duchem Svatým, Prozřetelností, Nejvyšší Moudrostí či jinými nadpřirozenými osvětlovacími metodami.
Zde bych si jen dovolil upozornit, aby si čtenáři nepletli osvícení Duchem Svatým a sestoupení Ducha Svatého. Zatímco osvícení Duchem Svatým způsobuje pouze osvícení, tak sestoupení Ducha Svatého způsobuje neplánované těhotenství bez předchozích sexuálních aktivit. Navíc sestoupení Ducha Svatého funguje pouze u žen, zatímco k osvícení Duchem Svatým může dojít u osob obojího pohlaví. Tedy aspoň není znám z historie žádný případ, kdy došlo k otěhotnění muže vlivem sestoupení Ducha Svatého.
Jediné, co u mužů většinou sestupuje, jsou varlata, nikoliv duch. A z dosavadních zjištění je známo, že varlata nemají nic společného s žádnými duchy ani dušemi. Snad jedině to, že výbuch přefouknuté duše může vážně poškodit varlata.
Navíc ono zmiňované sestupování varlat je též poněkud rozporuplnou záležitostí. Zatímco u malých chlapečků je sestupování varlat žádoucí, tak u starších mužů je tato činnost poměrně nežádoucí, protože se s tím potom blbě chodí.

Fantastik plastik

4. března 2015 v 20:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Drahé ženy plastové
vypadáte jak nové
plastové jsou časy
prsa nehty zuby řasy
jsou jen z plastu výlisy
div že on mi nevisí

Protože však nejsem hloup
dám si na něj z plastu kloub
hned potom mám v úmyslu
plastovému průmyslu
složit jeden velký dík
budu jako vrtulník

Tichý plast, žádný žvást

2. března 2015 v 19:45 | Malkiel |  Poetické blouznění
Já mám ženu Vlastu
pořád po mně štěká
tak ji radši vyměním
za tichou ženu z plastu
Na štěkání přece mám
rotvajlerku Astu

S touhle ženou plastovou
myslím že to půjde
kdyby chtěla po mně štěkat
píchnu do ní špendlíkem
ona tiše ujde