Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Prosinec 2014

Proč je jméno Smrt ženského rodu?

31. prosince 2014 v 19:31 | Malkiel |  Témata týdne
Zmínka o smrti mne přivedla k zamyšlení nad určitým specifikem českého jazyka. Je totiž poněkud zvláštní, že smrt a další události, které s ní souvisí, často mívají ženský rod. Říkáme ta smrt, ta nemoc, ta tragédie, ta katastrofa, ta havárie, ta epidemie, ta tsunami. Když však pro stejné slovo používáme cizí jazyk, tak měníme rod ženský na mužský. Česky říkáme ta smrt, ale latinsky ten exitus. Přitom je paradoxem, že jsou ženy ve skutečnosti nositelkami života. Téměř to vypadá, jako kdyby tvůrci českého jazyka měli něco proti ženám. Možná v tom bude určitá osudová symbolika. Žena nám život dá a nakonec nám ten život zase sebere. Což je v přímém protikladu s tím, že například se začátkem i koncem kalendářního roku, neboť Nový rok i Silvestr jsou oba rodu mužského.
Abych však uklidnil militantní feministky, pro i Smrt existuje mužský ekvivalent - Smrťák.

(Ne)smrtelné Vánoce

29. prosince 2014 v 20:36 | Malkiel |  Témata týdne

23.prosince. Několikatýdenní očekávání příchodu Ježíška se blíží ke konci a nervozita dostupuje vrcholu.

24.prosince. Snažím se nervozitu potlačovat zvýšenou konzumací poživatin. Nechci vidět zlaté prase, ale Ježíška. Staří Izraelité si kdysi postavili zlaté tele a šeredně se jim to nevyplatilo, protože tím rozčílili Hospodina. Já nechci nikoho rozčilovat a proto jsem před zlatými zvířaty ostražitý. Kamarád si kdysi do bazénku na zahradě pořídil zlaté karasy a druhý den mu někdo sakumprásk vykradl celý barák. Jedna známá si pro změnu pořídila zlatého retrívra a když se vrátila z procházky, tak nachytala svého manžela, jak se ošmatlává se sousedkou, která žádné zlaté zvíře neměla.
Snad jedinou vyjímkou ze zlatých zvířat by pro mne byla zlatá rybka plnící kouzelná přání. Kterou ovšem nemám šanci chytit, protože nerybařím. Navíc je prý těchto kouzelných rybek zoufalý nedostatek.
Večer se místo Ježíška dostavuje zklamání. Ježíšek opět nepřišel. Snad nějaká chyba v matrixu? Možná se mýlí historické prameny a proradnému Herodesovi se betlémské robátko tenkrát podařilo dostihnout?
Z odposlechnutých rozhovorů se později dozvídám, že nějací parchanti přitloukli Ježíška na kříž. Tak proto nemohl přijít. Hajzlové, tohle udělat malému dítěti?! A mně!!

25.prosince. Zklamáním z nepříchodu Ježíška zahajuji pokus o sebevraždu formou přejedení. Naštěstí je plná lednice i špajz. Jako kdybych to tušil. Při pohledu na shromážděné potraviny, včetně obří krůty, se ujišťuji, že pokus nemůže nevyjít.

26.prosince. Přejídací sebevražedný pokus pokračuje. Zatím neúspěšně. Jídlo i dobroty do mne padají jako Němci do krytu, leč bez nějakých závažnějších stop na mém zdraví. Pohledem do zrcadla naopak zjišťuji, že vypadám ještě zdravěji než před zahájením pokusu. O čemž svědčí zakulacující se tváře.

27.prosince. Začíná mi být trochu mdlo, ale stále jsem mezi živými. Později zjišťuji, že mdloby způsobuje příliš těsný pásek u kalhot, který mi svým neočekávaným smrštěním přiškrcuje břišní tepnu a brání tak krevnímu oběhu. Rozepínám pásek a mdloby odcházejí. Pásek už stejně nepotřebuji, protože se mi mezitím srazily i kalhoty, tudíž mi těsně obemknuté hezky drží na těle. Mohu tedy dále pokračovat ve svém pokusu.

28.prosince. Opět přicházejí mdloby. Tentokrát za to nemůže pásek, ale samotné kalhoty. Povoluji knoflík, rozepínám zip u kalhot, beru si kšandy a mdloby odcházejí. Dojídám poslední kus krůtího mastodonta, kastrol zelí a odřezané patky od knedlíků. Navrch vše utěsňuji mísou cukroví. Přesto stále žiju.

29.prosince. Docházejí mi potraviny a navíc musím do práce. Pokus o sebevraždu přejedením se nezdařil. Opět jsem těsně unikl před smrtí. Ostatně jako každý rok touto dobou. Jedinou obětí se stal pásek od kalhot, do kterého musela být vyvrtána další dírka.

Tak snad zase o příštích Vánocích. Ledaže by se něco povedlo ještě o Silvestra? Hromada jídla, alkohol a k tomu fůra nebezpečných rachejtlí. To by mohlo vyjít.
Ale proč vlastně? Vždyť život je krásný. Stejně už dávno vím, že dárky nenosí Ježíšek, ale Santa Klaus.

Antabus na dobrou noc

26. prosince 2014 v 20:49 | Malkiel |  Témata týdne
Byla ženská pěknej kus
chtěl jsem jí dát mnoho pus
byla však jen ledu kus
čuměla jak kakabus
Tak teď místo mnoha pus
padám držkou na ubrus
musím žráti antabus
to je teda sakra hnus

(antabus = lék používaný k léčení alkoholiků)

Pokleslá poezie

18. prosince 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne


Osamělý samuraj

Nechtěl žádnou samomluvu
slova prázdně plácati
zvolil raděj samohanu
hbitě si sáh do gatí


Samodestrukce

Samo se to polámalo
byl to asi ňáký křáp
samo se to porouchalo
jen jsem na to trochu šláp


Sámova říše

Českou zemi založil
franský kupec Sámo
od těch dob si Češi myslí
že všechno půjde samo


Východoněmecké prokletí

Češi Němce porazili
nad městem Vogastisburgem
ti se jim pak pomstili
smradlavým Wartburgem

Samokecy v kleci

16. prosince 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Samomluva je velmi častou lidskou činností. Tím mám samozřejmě na mysli samomluvu verbální, neboli hlasitou. Vnitřní rozhovory se mezi samomluvu nepočítají. Většinou se totiž nejedná o samomluvu, ale o hypotetický rozhovor s druhou osobou. Lidé si často vnitřně přehrávají rozhovory, které buď měli uskutečnit, nebo které by v budoucnu chtěli uskutečnit.
K jednomu ani druhému však většinou nedojde. Především z důvodů předposranosti řečníka. Tímto vnitřním způsobem se odvíjí rozhovory například s nadřízenými, s tchýněmi a nebo držkatými manželkami.

Žůžově nemohoucí

10. prosince 2014 v 21:49 | Malkiel |  Témata týdne
Chci říci a nemůžu
že bych skočil na Růžu
Bohužel už nemůžu
tak si skočím na žužu
Žužu to je sladká bomba
jenže vypadla mi plomba
Nemůžu už Růžu
a teď ani žužu
To je teda pech
že by z toho jeden zdech


Poznámka: Tato básnička je důkazem autorovy plíživé demence.

Kosti, zlosti, maličkosti, taky trochu pitomosti

4. prosince 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Lidi jsou furt plný zlosti
nedbaj světa barevnosti
nehledí do budoucnosti
bez nějaké posloupnosti
myslej jenom na blbosti
z nenasytné přihlouplosti
vůbec nikdy nemaj dosti
nečekaj co daj jim hosti
jež upadli do nemilosti
bez náznaku poctivosti
klidně jim pro maličkosti
nebo trochu hotovosti
nechaj zlámat všechny kosti
a to zcela bez milosti
k jejich velké nelibosti
skončí na pohotovosti
co je tohle za hlouposti
takhle škodit veřejnosti
z takovéhle pitomosti
nemám důvod k veselosti
chce se mi blejt velebnosti


Epilog:
Tato báseň blbá je dosti
snad odpustí mi ve vší ctnosti
náhodní i stálí hosti
tyto moje troufalosti
s nádechem až bizarnosti
leč psané ve vší počestnosti
z pošetilé malkielovitosti

Nežádoucí maličkosti

3. prosince 2014 v 19:59 | Malkiel |  Témata týdne
Prý maličkosti, které dělají lidi šťastnými. To jsou taková ta moudra, která lidé rádi používají v situacích, kdy se nezmohou na nic většího. Nebo jim není nic většího dopřáno. Spokojovat se s maličkostmi je proti lidské přirozenosti.
Nedovedu si představit jakoukoliv ženu, jak se tetelí blahem nad tím, že ji příroda na hrudníku "obdařila" dvěma maličkostmi o velikosti zakrslých citrónů. Stejně tak nebude rozjásaný příslušník mužského pokolení s lahůdkovým minipárečkem třepotajícím se v jeho mezinoží.