Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Listopad 2014

Padesát pominutí smyslů

26. listopadu 2014 v 20:17 | Pominutej Malkiel |  Poetické blouznění
Padesát žen
padesát odstínů
pořád mě jen
lákají do klínů

Není to sen
říkám na rovinu
já se z těch žen
už asi pominu

Padesát žen
padesát průšvihů
v blázinci jen
budu dělat huhuhůů!


Epilog: Testosteron je potvora!

Pryč s barvami!

24. listopadu 2014 v 21:45 | Malkiel |  Témata týdne
Já si myslím, že by se naše multikulturně rozvinutá společnost vůbec neměla zabývat nějakými odstíny. Prostě by se označování barev mělo zrušit jako celek. Barvy vymazat z našich slovníků. Vyslovení názvu nějaké barvy se vždycky může někoho dotknout.
Řeknete třeba slovo "černá" a nějaký poblíž stojící člověk tmavé pleti si hned může myslet, že jste rasista a že o něm mluvíte hanlivě.
Totéž platí i o žluté barvě. Žlutou barvu už nepotřebujeme, protože zastaralé označení
"žlutá rasa" bylo změněno na "mongoloidní rasa". Takže jací žluťásci nebo žluťasové?
Jsou to mongoloidi a šmytec. Pryč s hanlivou žlutou barvou! Motýli žluťásci to snad přežijou, když je budeme nazývat jejich latinskými jmény. Navíc budou naše děti vypadat vzdělaněji, když například holčička běžící po louce bude volat: Hele mamí, támhle je pěkný Gonepteryx rhamni.

Přání, tak trochu funerální

20. listopadu 2014 v 20:00 | Malkiel |  Poetické blouznění
Co si tak přát
aspoň ještě jednou
než přijdou si pro mne
s černou bednou?

Než dožít svůj život
potupně na kolenou
radši si naposled užít
s ženskou neposednou

Prolít své hrdlo
lahví piva bednou
nacpat si břicho
krmí nadobjemnou

Až pro mne přijdou
s tou černou bednou
třeba mě do ní
vůbec neuzvednou

Na cestě blog(h)ovní

16. listopadu 2014 v 19:49 | Malkiel |  Témata týdne
Radostně vykročil své krůčky první
to ještě netušil jaký je naivní
že svými slovy někoho ovlivní
Blogovým světem však hlasitě zní
"To je ten člověk co slova jen przní!"
z blogové zrůdičky někdo ho obviní
Mnozí pak doufají po mnoho dní
že jeho věty již brzy odezní
Však nebuďme lidé ukrutní
někdo jde krůčky první
jiný zas kroky poslední
leč všichni jsme si rovní
na této cestě blogovní
byť je to někdy o hovni

Dobře utajená lobotomie

15. listopadu 2014 v 19:16 | Malkiel |  Témata týdne
Moje první blogerské krůčky velmi rychle vyústily v náruživé blogování. Někdy až zuřivé blogování. Za desítky let života byl můj lebeční hardisk naplněn spoustou informací, myšlenek i naprostých zhovadilostí, které najednou získaly možnost dostat se na světlo boží. A tak toho díky založení blogu a za použití klávesnice bohatě využily. Vyrazily ven jako šampus z pořádně protřepané láhve. Kdybych měl totéž psát rukou na papír, tak by mi ta ruka už dávno upadla. Přičemž v muslimském světě bych byl s tím pahýlem po upadlé ruce považován za zloděje potrestaného utětím ruky.
Skladováním popsaného papíru by navíc nebylo dosaženo požadovaného účinku, neboť mnou ručně napsaný text stěží po sobě přečtu já sám, natož aby to přečetl ještě někdo jiný. Kromě toho bych se též vystavoval možnému postihu od požární inspekce, v důsledku nadměrného množství papíru uskladněného v bytových prostorách.

První blogerské pajdání

12. listopadu 2014 v 20:52 | Malkiel |  Témata týdne
Před několika lety jsem se stal hrdým účastníkem globální sítě zvané internet. Šest let surfování a plkání na diskuzích ve mně vytvořilo neochvějný pocit starého harcovníka internetu. Současně mi mé druhé já našeptávalo, že je třeba vykročit od založení profilu na Seznamu.cz do nových výšin vlastní tvorby a seberealizace.
Můj zrak padl na spásnou nabídku: "Vytvořte si vlastní blog". A zdarma!!! No super, to je něco pro čecháčka. Tehdy jsem samozřejmě vůbec ještě netušil, co to takový blog vůbec je. Původně jsem to jen považoval za blbě napsané slovo blok. Jako takový blok na čmárání. Což zase není tak moc daleko od pravdy.
Otevřu kýženou stránku a dozvídám se, že blog mohu mít založen za tři minuty. Hmm, možná by to opravdu šlo za tři minuty stihnout. Kdybych ovšem tři dny nepřemýšlel nad vhodným jménem do adresy blogu. Asi při padesátém pokusu marně protlačit nějaké pracně vymyšlené jméno si začínám zoufat. Mnohdy i zcela nesmyslná jména jsou již někým obsazena. Ba i jméno mého psa, jenž jsem onehdá vymyslel v těžké opilosti a které se stydím na ulici vyslovovat v doslechu spoluobčanů, je již obsazeno. Dokonce i náhodné shluky písmen jsou obsazeny.

Za všechno můžou pumprdlíci

9. listopadu 2014 v 20:36 | Malkiel |  Témata týdne
K mým starým zvykům patří šťourání. Nikoliv nějaké patologické nesmyslné šťourání. Rád šťourám smyslně. Zpytuji a bádám nad věcmi i situacemi. Rád přicházím věcem na kloub, abych věděl jak a proč fungují. Tedy kromě elektroniky. Tento obor pro mne zůstává na věky zahalen neproniknutelnou mlhou. I kdybych žil déle než biblický Metuzalém, tak bych fungování elektroniky stejně nikdy nepochopil.
V tomto směru se držím ideologie svého dědy, který kdysi v šedesátých letech popsal princip televizoru asi takovým způsobem, jako že uvnitř běhají takoví mrňaví pumprdlíci, kteří tam udělají vše potřebné. Z toho vyplývala i jeho terminologie. Onen přístroj s obrazovkou, který známe pod názvem televizor, zjednodušeně označoval "pumprdlíci".
Stejně tak pohlížím i já na všechny elektronické vymoženosti dnešní doby. Všechny elektronické výrobky jsou pro mne pumprdlíci. Mikrovlnná trouba jsou pumprdlíci, mobilní telefon jsou pumprdlíci, internet jsou pumprdlíci, i počítač, na kterém právě klapu tento článek, jsou pumprdlíci.