Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Duben 2014

Závislost na vlastním těle

30. dubna 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Již při prvním spatření témata tohoto týdne mi bylo hned jasné, o čem se většinou bude psát. Závislost na alkoholu blablablabla, závislost na cigaretách blablablabla, závislost na drogách blablablabla.
Proto se na závislosti různého druhu podívám z trochu jiného úhlu. Konkrétně na mé závislosti. Jednou z mých velkých závislostí je například závislost na mém těle. Tedy ne, že bych byl nějaký narcisistní obdivovatel svého vlastního těla nebo dokonce extrémní masturbant*.
Jsem závislý na svém těle, protože jej poměrně dost potřebuju. Včetně jeho různých částí. Například takové nohy jsou pro mne naprosto nezbytné. Onehdá jsem chytil jakousi šerednou chřipku. A jelikož jsem tenkrát přes zimu dost přibral, byla to pravděpodobně prasečí chřipka. Záludná chřipka způsobila, že jsem se nemohl postavit na nohy. Moje střeva však odmítla respektovat dočasnou nefunkčnost nohou a tvrdě se domáhala svých měkkých práv. Rozhodl jsem se jim tedy vyhovět plazením na onu místnost. Přitom jsem však udělal závažný vědecký objev, že peristaltika střev je vždycky rychlejší než plazení. Proto čtenářům ani příliš nedoporučuji tento experiment opakovat.

Můj divnej zpěv, ten krutej řev

23. dubna 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Na začátku článku musím poznamenat, že tentokrát jsme se já a téma týdne vůbec nesešli. Já a zpěv jsou tak odlišné veličiny, že lze na světě těžko najít něco vzdálenějšího. Jsem totiž vybaven jakousi patologickou neovladatelností hlasivek, která zabraňuje jakékoliv možnosti melodického zpěvu.
Zmíněná disfunkce mi v životě přinášela nejen různá privilegia, ale i restrikce. Jedním z privilegií bylo, že jsem na základní škole při hodinách hudební výchovy nemusel u tabule za zvuku klavíru potupně zpívat lidové písně, protože i otrlá učitelka usoudila, že toto se opravdu nedá poslouchat. Ba ani státní hymnu jsem nesměl zpívat, aby nedocházelo k hanobení státního symbolu mými hlasivkami. Čímž ovšem došlo ke značnému okleštění mých občanských práv.

Záludná činnost knihomolů

21. dubna 2014 v 15:45 | Malkiel |  Témata týdne
Knihomol, jak to již vyplývá z názvu, je mol, který žere knihy. Podobně jako mol šatní žere oblečení, nebo mol potravinový žere potraviny.
Ač to na první pohled nevypadá, tak knihomol je jedním z nejrozšířenějších molů. Každý rok po celém světě sežere milióny knížek, které zmizí v nenávratnu. Knihomol je navíc molem velmi záludným. Jeho záludnost spočívá v tom, že není vůbec vidět. Tudíž jej není možné zaplácnout dlaněmi, jako ostatní moly. Na knihomoly nefungují ani žádné lapače, podobné, jako fungují třeba na potravinové či šatní moly. Problém je totiž v tom, že i kdyby byl knihomol lapen lapačem, tak není vidět. Dotyčný nastražovatel lapače tak vůbec nezjistí, jestli doma knihomoly má nebo ne.

Bacha na knihomoly

20. dubna 2014 v 21:24 | Malkiel |  Poetické blouznění
Pozvali si knihomola
teď se všichni diví
že jim sežral doma
lautr všechny knihy

To však ještě netušili
jelikož jsou nezištní
že s tím blbým knihomolem
přijde i mol skladištní

Teď nemaj co číst
nemají co žrát
což je jistě musí
neskutečně s... píp

Knihomoliér

19. dubna 2014 v 21:31 | Malkiel |  Poetické blouznění
Čtu výhradně knihy
jež napsal jistý Moliér
mám důvodné podezření
že jsem asi knihomoliér

Blogomolství a jiná molství

16. dubna 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
V dobách minulých se četlo převážně v knihách. A především od toho se odvíjel název knihomol. Tedy člověk, který "žere" knihy.
S rozvojem nových informačních a publikačních možností se však tištěné knihy postupně dostávají na okraj zájmu čtenářů. Zákonitě tedy ubývá knihomolů. Nedá se přímo říci, že by se četlo méně. Jen se čte někde jinde, než v knihách. Označení knihomol tudíž už poněkud ztrácí svoji platnost. Jsou například lidé, kteří nepřečetli ani jedinou knihu, ale přesto neustále něco čtou. Například esemesky na mobilu. Tisíce přečtených esemesek jistě opravňují čtenáře, aby byl označen jako esemeskomol.

Ostrava, město v čoudu

12. dubna 2014 v 18:18 | Malkiel |  Témata týdne

Jedním z mála měst, které se může pyšnit hrdým titulem Město v oblacích, je nepochybně město Ostrava. Aby se však někdo mylně nedomníval, že se Ostrava rozkládá kdesi na nebesích, tak je nutné poznamenat, že se jedná o oblaka dýmu. Jinak se Ostrava pevně rozkládá na zemi a z velké části i pod zemí.
Ostrava je hlavním městem nezávislého, ale nikým neuznaného státu Chacharistán. Podobně jako třeba Náhorní Karabach, Podněsterská republika, Jižní Osetie a nebo Malkielovo Svobodné Posázaví.
Město Ostrava však ve skutečnosti není městem, ale zahuštěnou průmyslovou aglomerací, která je v mezerách řídce obydlena obslužným personálem průmyslových podniků. Z tohoto důvodu nejsou obyvatelé Ostravy označováni jako občané města, ale jako průmysloví aglomeráti.

Pan Bíček ve městě v oblacích

11. dubna 2014 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
O městě v oblacích se toho ani moc neví, jelikož je stále skryté v oblacích. Moc se toho neví ani o jeho obyvatelích. Vlastně jediným známým obyvatelem je nějaký pan Bíček. O panu Bíčkovi se toho konkrétně taky moc neví, protože je taky tak nějak pořád skrytý v oblacích. Pana Bíčka ještě nikdo nikdy neviděl a taky jej prý nikdo nikdy ani neuvidí. Kdyby jej prý někdo viděl, tak by už přestal být panem Bíčkem.
Po celém světě se o něm hodně mluví. Tedy kromě naší země, kde pan Bíček zrovna není v největší oblibě. Lidé často obracejí oči k městu v oblacích a dovolávají se pomoci pana Bíčka. Kupodivu se nejvíce dovolávají jeho pomoci lidé, kteří v jeho existenci vůbec nevěří. Ale když někomu teče do bot, tak je holt dobrý i pan Bíček. Někteří z těchto lidí na pana Bíčka dokonce i nadávají. To když věci nedopadnou úplně podle jejich představ. Jak prý mohl dopustit tohle, či onohle. Jenže si neuvědomují, že pan Bíček není žádný loutkář, který by vodil lidi na špagátě jako pimprlata. Za většinu průšvihů si lidi stejně můžou sami. A taky není pan Bíček nějakým vedoucím splňovny přání. Ale aby někdo panu Bíčkovi třeba popřál všechno nejlepší, to ne. To by jen lidi skuhrali, natahovali ruce a dožadovali se pomoci.

Brno, město v oblacích času

11. dubna 2014 v 1:41 | Malkiel
Nedávno jsem uveřejnil článek Zasraná Praha, který byl jakousi časovou sondou po místech mého rodného města, tak jak vypadala v minulosti a jak vypadají dnes. Článek zaujal i některé Brňáky a Okolobrňáky. Proto jsem vytvoříl též takovou časovou sondu do města Brna a do jeho bližšího i vzdálenějšího okolí.

P.S. Tento článek o Brně jsem uveřejnil již před několika dny, ale při doplňování fotografií se mi jaksi vypařil. Ostatně, jeho název "Brno, Brno, buzerantů plno" nebyl úplně nejvhodnější a tak možná článek zcenzuroval sám sebe dokonalým zmizením. Proto článek zveřejňuji znovu pod jiným názvem, ve zkrácené textové verzi, ale s doplněnými fotografiemi.

Nebe zebe

9. dubna 2014 v 20:51 | Malkiel |  Poetické blouznění
Dostal jsem pozvání
do města v oblacích
jen mi z toho zebe
trochu to zavání
že natáhnu bačkory
a půjdu do nebe