Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Listopad 2013

Kozy nebo prdel?

22. listopadu 2013 v 15:39 | Malkiel |  Témata týdne
Veřejná omluva

Ústav estetické chirurgie MUDr. Maloměšťáka odpovídá na stížnost klientky, ohledně neodborně provedené plastické operace prsou.

Paní Anežka Kouřimská z Hulína si v našem ústavu objednala zvětšení prsou na velikost č.3 a operace byla v objednaném termínu následně provedena.
Prohlašujeme, že operace byla jako vždy provedena vysoce odborně. Chybou našeho skladníka však došlo k záměně implantátů, v důsledku čehož operatér místo prsou č.3 přišil na hrudník naší klientky prdel č.2.
Paní Kouřimská se cítí být společensky hendikepována, protože místo horního dílu dámských plavek nyní musí nosit pánské trenýrky.
Jednání našeho skladníka je v současné době v šetření Policie ČR, protože zmíněný pracovník též musí vysvětlit, kam ze skladu zmizel implantát sloního chobotu, který byl původně připraven pro pražskou zoologickou zahradu.

Tímto se naší klientce omlouváme a jako odškodnění za utrpěnou újmu jí zcela zdarma nabízíme nejžhavější novinku z oblasti estetických operací, v podobě implantování slepičího zobáku místo úst.

Proč muži milují balóny

20. listopadu 2013 v 16:28 | Malkiel |  Témata týdne
Celé týmy vědců i filosofů se již po staletí zabývají záhadou, na základě čeho se vytvořil ten kladný vztah dospělých samců lidského druhu k mléčným žlázám lidských samic. U žádného jiného živočišného druhu se totiž tento vztah nevytvořil.
Například takové býky nechávají kravská vemena zcela chladnými. A to navzdory tomu, že oproti mléčným žlázám lidských samic mnohdy dosahují obřích rozměrů. Ani u psů jsem si jako dlouholetý chovatel nikdy nevšiml, že by se roztoužení hafani nějak zajímali o požehnaný počet bradavek, které vlastní fenky.
Vysvětlení je však zcela prosté a vychází z jednoho základních rysů lidské povahy. Člověk totiž vždycky touží po tom, co nemá. A když už to nemůže mít, tak si s tím chce aspoň pohrát. Začíná to již u dětí. Pro děti není žádná hračka přitažlivější, než právě ta, kterou mají jejich kamarádi. Většina dospělých mužů nemůže mít Ferrari, ale každý by se v něm rád svezl, kdyby se ta možnost naskytla.

Útěk z bejkárny

19. listopadu 2013 v 16:07 | Malkiel |  Témata týdne
Podle dosavadních ustálených představ byli samci lidského druhu dosud jedinými živočichy, kteří se i v dospělém věku zajímají o mléčné žlázy samic. Tyto představy však výrazně nabourala událost, která se nedávno stala v zemědělském družstvu Oranžová záře v Kotěhůlkách u Oubrnic.
Hlavním aktérem této události se stal plemenný býk Barnabáš.
Frustrovaný Barnabáš nikdy nepoznal styk se skutečnou krávou, protože mu tamní zootechnik dovolil provozovat páření pouze s igelitovým pytlíkem. Barnabáš jen smutně koukal okénkem své bejkárny na budovu protějšího kravína, kam mizely pytlíky s jeho nadílkou, aniž by tušil co se tam s nimi děje.
Jednoho dne však krmič dobytka špatně zavřel vrata bejkárny, čehož se rozhodl zvídavý Barnabáš využít a vydal na prohlídku kravína.
O něco později byl Barnabáš přistižen, jak předníma kopytama masíruje vemeno krávy Stračeny, povalené na podlahu kravína. Chudák Barnabáš jako igeliťákový erotoman totiž vůbec nevěděl co má dělat s krávou.
A tak jen kopíroval to, co viděl okénkem své bejkárny, když se traktorista Francek muchloval s dojičkou Mařenou na balících slámy uskladněných za bejkárnou.

Vítejte v Buranistánu

17. listopadu 2013 v 19:03 | Malkiel |  Témata týdne
V minulém článku Huhňalové a lháři jsem se vyjadřoval k tomu, že by politici při svých proslovech potřebovali dabing z političtiny do lidštiny, aby prostý občan jejich řeči vůbec rozuměl.
V tomto článku bych se chtěl zmínit o znesvěcování českého jazyka ústy politiků. A nejen politiků. Mnozí politici by potřebovali ke svým proslovům dabing do češtiny.
Někdy mi úplně trhá ušima, když politik, který se ve vrcholné politice pohybuje už dvacet let, při veřejném proslovu vypouští výrazy jako "já su", "já chcu" nebo "oni chcou". A jako perličku přidá dvěma třetinám obyvatel republiky nesrozumitelné a nepochopitelné slovo "včíl".

Bruselština v praxi

16. listopadu 2013 v 20:26 | Malkiel |  Témata týdne
Není žádným tajemstvím, že kromě národních jazyků existují i jazyky mezinárodní a nebo jazyky různých zájmových skupin. Tyto jazyky jsou označovány jako "umělé". Mezi takové jazyky patří například Esperanto nebo Interlingua. Se vzrůstající potřebou komunikace však vznikají stále nové umělé jazyky. Jedním z takových jazyků je například "političtina", o které jsem se zmiňoval v článku Huhňalové a lháři. Dalším z nových umělých jazyků je "bruselština", která se používá ke komunikaci v Evropské unii.
Problémem je, že nové jazyky často ještě nemají slovníky ani učebnice, tudíž je nesnadné tyto jazyky překládat či dabovat. Proto jsem si dovolil připravit překlad tzv. Lisabonské smlouvy z bruselštiny do češtiny.

Huhňalové a lháři

16. listopadu 2013 v 17:01 | Malkiel |  Témata týdne
Titulky i dabing jsou dobrá věc, pokud člověk nerozumí cizímu jazyku. Někdy by však byly titulky vhodné i v případě, že je hovořeno vaším rodným jazykem. Mnozí lidé totiž hovoří tak blbě, že jim není vůbec rozumět. Huhňají, mumlají, šumlují, syčí, bzučí a nebo hovoří jako břichomluvci se zavřenými ústy..
Když například potkáte svého huhňavého známého na rušné ulici, tak máte pramalou šanci dozvědět se něco nového z jeho života. Když mu už podvacáté marně řeknete: "Prosím, já jsem nerozuměl?", tak máte sto chutí zařvat: "Vole, otevírej pořádně hubu, ať je ti rozumět !!!".
Jako slušný člověk to však neuděláte a zcela rezignujete na příjem jeho informační smršti. Potom jen podle jeho gestikulace a mimiky usuzujete, jestli vám popisuje radostné či tragické události a podle toho se buď usmíváte, nebo starostlivě vraštíte čelo.

Rande pod vocasem

4. listopadu 2013 v 22:39 | Malkiel |  Témata týdne
V dobách, kdy byla Praha ještě provinčním městem a člověk se centrem nemusel prodírat davy cizinců, se odjakživa chodilo na rande "pod vocas". V praxi to znamená místo pod zadní částí sochy svatého Václava na Václavském náměstí, respektive pod ocasem jeho koně. Přičemž Václavské náměstí bylo tehdy označováno jako Trafouš a nebo Vencl.
Místo "pod vocasem" bylo tehdy vůbec oblíbeným setkáváním Pražanů. Člověk tam nutně nemusel jít jen na rande s dívkou. Pod vocasem se scházeli i "vocasové" s "vocasy", než vyrazili na tah noční Prahou, aby našli vhodné protikusy pro své ocasy.

Průnik do světa mrtvých

3. listopadu 2013 v 22:26 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Včera jsem si opět po roce udělal večerní dušičkovou návštěvu hřbitova. Některé hřbitovy totiž mají okolo Dušiček prodlouženou otevírací dobu. Člověk má tak možnost zcela vyjímečně navštívit hřbitov i za tmy.
Já zastávám názor, že pozůstalí by na své již odešlé blízké měli vzpomínat vesele a nikoliv ponuře. A zde je nutno poznamenat, že v podzimním zamračeném počasí žádný hřbitov rozhodně vesele nevypadá. Ale za tmy je to jiná káva. Milosrdná tma skryje šedivou ponurost hřbitova a člověk vidí jen tisíce veselých blikajících světýlek.
Na druhou stranu je však třeba poznamenat, že večerní návštěva hřbitova není tak úplně pro strašpytly. Zvlášť pokud se jedná o tak rozsáhlý hřbitov, který je větší než lecjaká menší vesnice.

Když Slovenky křičí "joj"

2. listopadu 2013 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Vzhledem k tomu, že jsem většinu svého života prožil ve společném státě, tak Slováky nějak pořád považuji za své příbuzné. Něco jako bratrance a sestřenice. Pokud bych měl říci, který národ je mi nejbližší, tak je to rozhodně slovenský národ.
V tomto bodě však musím poznamenat, že jsou mi poněkud bližší Slovenky, než Slováci.
Bývalý ředitel TV NOVA kdysi tvrdil, že Slovenky při orgasmu vykřikují "joj", po čemž podle jeho tvrzení byla pojmenována slovenská TV JOJ.
S tvrzením pana Železného však nemohu souhlasit. Slyšel jsem Slovenky vykřikovat "joj" třeba při pohledu do výkladní skříně s obuví či kabelkami, ale v posteli nikdy. A upřímně řečeno, jsem tomu rád, protože bych si při tom "jojování" spíš připadal jako s Jánošíkem na Královej hoľi, než se Slovenkou v posteli.