Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Srpnové povyražení ve sprškách střel

21. srpna 2013 v 17:13 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
K napsání tohoto článku mne motivoval článek na stejné téma od blogerky Mengano. Tudíž se tak trochu opičím.
21. srpna před 45 lety došlo k události, kterou si pamětníci jistě dobře pamatují. Nepamětníci se o tom možná dozvěděli z médií. A jelikož je 45 let takové polokulaté výročí, určitě to stojí za zmínku. Mimo jiné i proto, že vedení blogu dosud nezměnilo již trochu vyšeptalé téma minulého týdne.
Událost před 45 lety se dá nazývat různě. Darebáci a bolševičtí zaprodanci tomu říkali bratrská internacionální pomoc, pro ostatní lidi to byla sprostá okupace ruskými vojsky.

Tehdy jsem byl na prahu puberty, tudíž mne nějaká politická situace v naší zemi a v tzv. socialistickém táboře příliš nezajímala. Pod vlivem bublajících hormonů mne spíš začínala zajímat tajemná zákoutí dívčích těl.
Společenské uvolnění před okupací jsem vnímal pouze podle toho, že se v trafikách začaly prodávat "umělecké" fotografie nahých žen a na mnoha místech naší země se začala legálně provozovat striptýzová představení, která se mezi obyvatelstvem vžila pod názvem "Krása bez závoje".
Na striptýz jsme jako nezletilci pochopitelně nesměli, ale mohli jsme se aspoň kochat krásou poloobnažených ženských těl, kterou bylo možno spatřit na reklamních plakátech. V tehdejší bolševikem sešněrované a pokrytecky puritánské společnosti bylo takové poloobnažené ženské tělo na plakátu pro nás pubertáky něčím nadpozemsky dokonalým. Rozhodně se to nedalo srovnávat s manekýnou na titulní straně časopisu Květy v plavkách typu "bombarďáky".
A už vůbec se to nedalo srovnávat s typickým piktogramickým kosočtvercem s čárkou uprostřed, vyrytým někde na pánských záchodech nebo načmáraným křídou na zdi baráku.
Sexuální svoboda však byla ukončena příchodem ruských vojsk. Během krátké doby byla zakázána striptýzová vystoupení a fotky nahých žen zmizely z trafik. Tudíž nám k dráždění hormonů zůstaly zase jen ty manekýny z titulních stran časopisů. Které ovšem odložily plavky a místo nich si oblékly pracovní oděvy dojiček, prodavaček a jeřábnic.
Za tento krutý skutek, spáchaný na nás puberťácích, jsem okupanty upřímně nenáviděl.
Jinak nám ruská okupace přinesla určité zpestření trochu nudného prázdninového sídlištního života. Třeba v podobě účasti na spontánních protisovětských demonstracích u pražského rozhlasu a na Václavském náměstí.
Svištící kulky nad našimi hlavami, které ozobávaly fasádu Národního muzea, barikády z převrácených tramvají i autobusů a hořící ruský tank, to bylo pro nás opravdové vzrůšo, které jsme běžně nezažívali. Díky své tehdejší mladické nerozvážnosti jsme si pod vlivem euforie jaksi moc neuvědomovali, že ty kulky jsou skutečné, nikoliv filmové a že opravdu mohou zabíjet.
A že i zabíjely.
Určité nebezpečí jsme si uvědomili teprve v okamžiku, když v tom hořícím ruském tanku vybuchla munice a tisíce střepin z dělostřeleckých granátů nám zasvištěly okolo hlavy. Rusáci byli navíc nasraní kvůli zničení svého tanku a tak místo k fasádám vinohradských činžáků namířili hlavně svých zbraní do shromážděného davu. Od vybuchlého tanku navíc začalo hořet široké okolí, včetně barikád a několika okolních domů.
V důsledku toho začalo být improvizované bojiště krajně nebezpečným a proto jsme se stáhli do poklidu našeho sídliště. Jak se však později ukázalo, tak i zde nebylo úplně bezpečno.
Pod vlivem celonárodního vzepětí jsme totiž začali kolportovat letáky a provizorní tiskoviny, které se náhle začaly objevovat. Vždy někde přibrzdilo auto, vyhodilo balíky letáků a z okénka se ozvalo: Kluci, rozdejte to!
Když zrovna nebylo co rozdávat, tak jsme svoje protiokupační úsilí soustředili na malování nápisů "Zachvatčiki, iditě domoj!!!", Dubček, Svoboda nebo šipky "Mockba 2000 km". Zvlášť povedený byl poetický nápis: "Ruské helmy, ruské zbraně, český národ sere na ně!!!"
Malování těchto nápisů však skýtalo značné nebezpečí, jak jsme později zjistili. Nárazově projíždějícím kolonám se totiž naše činnost zjevně nelíbila. Proto jsme jednoho z mladších kluků postavili jako hlídku na kraj silnice, aby nás varoval, pokud se v dáli objeví nová okupační kolona.
Poučený klučík bedlivě zíral východním směrem, odkud přijížděly kolony a vždy nás spolehlivě varoval, abychom stačili včas zmizet. Téměř vždy spolehlivě.
Jeden z obrněných transportérů se totiž nečekaně přiblížil od západu, čímž unikl pozornosti našeho hlídače. Zabráni do tvoření nápisu na zeď paneláku jsme jeho příjezd zaregistrovali až v okamžiku, kdy sovětský mongoloid zacvakal uzávěrem nabíjeného těžkého kulometu trčícího z věže transportéru.
Myslím že ani při sebeurputnějším fotbalovém zápase na plácku za barákem nás nikdo nemohl vidět tak rychle běžet, jak rychle jsme prchali před touto kulometnou hrozbou. Jen jsme zmizeli za rohem paneláku, tak se ozvala krátká ale ohlušující dávka z kulometu, která pokropila námi čerstvě vytvořený nápis "Běž domů Ivane !!!"
I když jsme měli všichni málem naděláno v kalhotách, tak jsme si po tomto nerovném souboji s okupantem připadali jako hrdinové. Zvlášť při pohledu na krátery po kulkách ve fasádě paneláku.
Rodičům jsme se však o svém hrdinsví raději nezmiňovali, protože by nás už těžko pustili ven.

Okupační vojska mi však také připravila jednu celoživotní hodně nepříjemnou vzpomínku.
Poprvé, a doufám že i naposledy, jsem na vlastní oči viděl úmyslné zabití nevinného člověka, který byl rozdrcen ohromnými koly obrněného transportéru. A to na vzdálenost pouhých čtyř metrů ode mne, když jsme ještě zrána seděli na zídce a s vykulenýma očima jsme sledovali projíždějící vojenské kolony. Dodnes mám před očima pohled na to drcené lidské tělo a na ty netečné oči řidiče v průzoru transportéru, který jen tak bez mrknutí oka bezdůvodně zavraždil člověka.

Epilog: Nemám rád Rusáky. Nikoliv jednotlivce, ale národ jako celek. Je to národ panovačný roztahovačný a hrubý. Mezi Rusákem, který přijel na tanku v roce 68 a mezi Rusákem, který se sem nakvartýroval v civilu za posledních 23 let, totiž není moc velký rozdíl. Národní mentalita se nemění.
Ze stejného důvodu nemám rád ani Němce. Mezi Rusákem a Němcem také není moc velkého rozdílu. Taktéž je to hrubý, panovačný a agresívní národ. Němci po celá staletí zbraněmi terorizovali a ovládali Evropu. Co se však nepovedlo středověkým Němcům zbraněmi, ani Hitlerovi, to se moderním Němcům povedlo ekonomicky s pomocí Evropské unie.
Za zmínku jistě stojí informace, že Angela Merkelová včera jako vůbec první německý kancléř od konce druhé světové války navštívila bývalý nacistický koncentrační tábor. Šlechetnost jejího skutku však výrazně snižuje skutečnost, že tato návštěva byla ve skutečnosti součástí její předvolební kampaně a nikoliv skutečná účast s obětmi řádění jejích nacistických předků. Stejně si jako většina Němců dodnes myslí, že ta válka dopadla pro Němce nespravedlivě a že ji měli správně vyhrát.
Ze stejného důvodu, proč nemám rád Rusáky a Němce, tak nemám ani moc rád Američany. Všechny velké národy jsou roztahovačné, panovačné a nebezpečné. A svoji sílu neustále předvádějí na méně početných a slabších národech.
Někdo mne může označit za rasistu nebo za xenofoba. Tomu s klidným svědomím mohu odpovědět, že mi třeba vůbec nevadí Holanďani, Belgičani, Lucemburčani, Dánové, Norové, Finové, Islanďané, Andořané, Sanmarinci, Portugalci, Slováci, Slovinci, Maďaři, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Řekové, Izraelci, Austrálci, Novozélanďané, Papuánci, Fidžijci, Raratonžané, Vanuaťané, Kiribaťané, Šalamounoostrované a příslušnici dalších několik set národů a národností na světě.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 18:40 | Reagovat

Pamatuju. Zběsile jsem jezdila před nemocnocí v Boskovicích na motorce se dvěma českýma vlajkama na řidítkách. Ale okupanta jsem neviděla ani jednoho, ani později. Možná naštěstí...

2 Míra Míra | 21. srpna 2013 v 22:07 | Reagovat

Užil jsem si to. Bylo mi 20 a poznamenalo mě to na zbytek života. Jo a do seznamu nesympatických národů přidávám ze sebe ještě nafoukané Švýcary a Francouze. Portugalce jsem si letos "užil" na dovolené. Sympaťáci, i když svého času asi taky byli roztahovační. Nebo spíš objevitelé?

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 0:59 | Reagovat

[1]: To jsi byla docela odvážná, když jsi prováděla odbojovou činnost na kilometry daleko od okupantů. :-D
Ale dobrý pocit jsi z toho měla určitě a o to přece šlo, ne? ;-)  :D

[2]: Tak já bych taky určitě ještě našel nějaké národy, které zrovna nemusím. Ale není to jako s těmi Rusáky a Němci, které fakt nemám rád.
Třeba zrovna ty Francouze taky moc nemusím. Ty ovšem řadím také do té skupiny velkých a tudíž defektních národů.
Co se týká Portugalců, tak ti byli opravdu spíš objevitelé. Nejprve něco objevili a následně jim to zejména Śpanělé ukradli. Co se týče kolonialistů, tak úplně nejhorší darebáci byli právě Španělé a hned po nich Francouzi.  
Ostatně, Francie je dodnes jedinou z původních koloniálních mocností, která si dosud bezostyšně drží některé ze svých kolonií. A to navzdory v jejich případě značně pokryteckému heslu Liberté, egalité, fraternité, které mají na státním znaku. ;-)
Britové své kolonie zušlechťovali, proto se většina z nich i po získání svobody dobrovolně drží v Commonwealthu. Holanďani a jen kšeftovali a domorodce nechávali na pokoji. Zatímco Španělé a Francouzi hlavně rabovali.
Zde je nutno poznamenat, že Němci se jako koloniální páni chovali ke svým koloniím kupodivu poměrně ušlechtile, podobně jako Britové.

4 mengano mengano | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 7:39 | Reagovat

Přístup vysokých sovětských představitelů k sexu byl zřejmě založen na přesvědčení soudruha Brežněva, že lidé se množí dělením ;-)

5 Radka* Radka* | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 7:42 | Reagovat

Škoda, že okupace 68 není TT, chápu na ANA blogy nemá ani omylem :-(. Proto díky Mengano i tobě za vzpomínání.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 8:42 | Reagovat

[5]:Asi proto, že většina blogerů jsou puberťáci kteří o našich dějinách vědí naprostý kulový a my co si to pamatujeme jsme už šílený a dementní dinosuaři a opruzové. Ostatně asi i sám nejvyšší SRulc asi už o téhle kapitole ví prd....

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 8:46 | Reagovat

Jako nastávající druhák moc zážitků nemám, jen vím to co vyprávěli naši,páč s okupací nastal okamžitej zarach a směla jsem jen na zahrádku u baráku. Smíchov zvlášť ten náš horní, to jest Hřebenka a část pod Strahovem byl tak docela stranou veškerého dění. Sice po Plzeňský nějakej ten tank stejně jak po Podbělohorský projel ale když už jsme konečně šli do školy, zbyly po nich jen orvaný silnice od pásů....

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 11:36 | Reagovat

[4]: No jistě. Lidi se mezi sebou přece nemohli milovat, když všichni museli milovat Lenina. ;-)  :D

[5]: Pokud si pamatuji, tak v prvních dnech okupace byl nedostatek jídla a všude byly ohromné fronty. To by se těm ANA Aničkám možná líbilo. ;-)  :D

[6]: SRulc je jasným příkladem toho, že člověk nemusí být dementní jen ve stáří. :-D
Pod Strahovem byl možná klid, leč na Strahově, respektive na Petříně, nikoliv, protože tam byly zakopané dělostřelecké baterie, stejně jako na většině pražských kopců.

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 18:06 | Reagovat

Už jsem psala u Mengano, že jsem v tu dobu byla na houbách, ale podle vyprávění mých blízkých to bylo v mém rodišti, jak by řekl můj drahý, taky pěkný maso...

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 20:17 | Reagovat

[9]: Nevím jak tomu zrovna bylo v Jablonci, ale v Liberci to bylo hustý. Devět mrtvých, 45 zraněných a polozbořenej barák na Šalďáku. Liberec tak bylo druhé město po Praze co do počtu obětí okupace.
http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/jak-vypadal--srpen--na-liberecku20080819.html
P.S. Já vím, že jsi z Jablonce, ale pro mne to je stejně jedno město s názvem Jabliberec. Vždyť tam jezdí městká tramvaj. ;-)  :D

11 Iva Iva | 23. srpna 2013 v 23:21 | Reagovat

Moc dobře si pamatuji na to ráno. Bylo mi deset a trávila jsem i s mámou  prázdniny u babičky. Brzo ráno nás babička budila. Bouchala na dveře pokojíku, že  Rusové překročili naše hranice, že nastala okupace. Celá se třásla. Vůbec nic jsem nechápala, jen vnímala hrůzu, strach a beznaděj, která visela ve vzduchu. Hned druhý den jsme se s mámou vracely domů do Prahy. Měly jsme strach o tátu, vůbec nic jsme o něm nevěděly a v Praze se střílelo. Tenkrát žádné mobily nebyly, žádné rychlé spojení. Cestou do Prahy jsme pořád někde stáli, když kolem projížděly  kolony bíle označených tanků.  V pražském bytě nikdo nebyl a jen podle nataženého budíku jsme s úlevou zjistily, že táta musel být ráno doma.

12 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 6:16 | Reagovat

[11]: Ten průběh byl v mnoha rodinách asi podobnej. U nás to první zaregistroval brácha, který měl zrovna ten den jet na chmel, tak vstával brzo. Jenže mu byly divné ty proudy těžkých vojenských letadel, které nad námi přelétávaly směrem na Ruzyň. To hučení nakonec vzbudilo i mne. Tak jsme si potichu pustili rádio a tam jsme se o tom dozvěděli. Potom jsme šli vzbudit mámu.
Ta zatřásla s otcem a povídá: Táto, vzbuď se, jsme protektorát!!!
Otec vylítnul z postele a zařval: A čí protektorát?
- Ruskej!
Což tátu dorazilo, protože byl zarytej antikomunista, načež začal řvát:
Ty kurvy jedny ruský zasraný, ty zkurvený bolševici, ty zasraný ruský mongoloidi, ty ruský dobytkové, ty rudý svině, ty bolševický hajzlové, ty svinský ruský komundírové .............!!!!!!
A takhle lamentoval asi půl hodiny. Tolik sprostejch slov a nadávek pohromadě jsem od něho už nikdy jindy neslyšel.;-) :D

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 8:52 | Reagovat

[10]: To je pravda, teď sice bydlím v Jablonci, ale narodila jsem se v Liberci a žila tam skoro čtvrt století, tak to sedí ;-). Tuším, že tam tenkrát tátovi zabili kamaráda, až zase uvidím babičku, musím se jí podrobně vyzeptat, jak to tu vlastně tenkrát opravdu vypadalo a jak to prožívali oni.

14 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 10:07 | Reagovat

[13]: Takže ty jsi nefalšovaná Jabliberečanka. :D
P.S. Tady je seznam obětí ze z celého Severočeského kraje, včetně Liberce. A je tam nějaký tehdy 19letý kluk. To by asi mohl být on.
http://www.ustrcr.cz/cs/obeti-okupace-severni-cechy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama