Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Zakázaná konina

15. července 2013 v 22:09 | Malkiel |  Témata týdne
Nedávný případ s koňským masem v lazaních potvrdil skutečnost, že mezi lidmi stoupá zájem o konzumaci koňského masa. A proč taky ne? Koňské maso se jedlo odjakživa.
Konzumace koňského masa však má dosud jakýsi nádech zakázaného ovoce. Pamětníci si jistě budou pamatovat na koňský točený salám, který byl u nás ještě v osmdesátých letech běžně v prodeji. A nutno poznamenat, že byl vyhledávanou pochoutkou. Konzument se však o tom příliš nemohl zmiňovat před svými známými, protože by za svými zády mohl pozorovat jejich úšklebky a někdy i lehké zařehtání.
Mnozí lidé by se dnes nad touto pochoutkou jistě ofrňovali. Je však zajímavé, že se neofrňují na dnešními uzeninami, skládajícími se především ze semletých kůží, kostí, paznehtů, kopyt a ba i peří.
Kůň byl odjakživa hospodářským zvířetem, určeným především k jízdě nebo k tažení povozů a kočárů. A když dosloužil, tak se prostě sežral. Samozřejmě ten kůň, nikoliv povoz. Takový sedlák nebo drobný rolník si prostě nemohl dovolit jen tak vyhodit několik desítek kilogramů masa.

Jenže od té doby, co si lidé udělali z koní domácí mazlíčky, tak už jim konina moc nešmakuje. Což je výsledek pohodlného života ve vyspělých zemích, kde je potravin nadbytek.
Domorodci z chudých zemí třetího světa zblajznou všechno co se hýbe a vůbec si nelámou hlavu s tím, jestli snědeného tvora někdo nepovažuje za domácího mazlíčka. Na tržištích v Africe můžete vidět pověšené uzené opice, stejně jako u nás v řeznictvích vidíte viset uzené vepřové kýty.
Mnohým lidem, kteří nejsou zrovna milovníci koní, by možná konina i šmakovala. Jenže v řeznictvích o koninu nezavadíte jak je rok dlouhý.
Nevýhodou chovu koní na maso je totiž malá výnosnost, zejména u dnešních štíhlých plemen, která jsou chována především pro jízdu a pro dostihový sport.

Je potěšující, že zájemci o konzumaci koňského masa nejsou všem chovatelům koní zcela lhostejní.
Vedení chovatelského družstva "Modrá záře" v Kotěhůlkách, spolu s Výzkumným ústavem lichokopytníků, se rozhodlo blížeji se podívat na problematiku nízké výnosnosti chovu koní na maso.
A výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Pomocí genetického křížení koní a hovězího skotu se podařilo chovatelům vypěstovat zcela nový druh koňského plemene, které má mimořádně vysokou výnosnost masa.
Maso však není jediným produktem, který lze použít z tohoto nového koňského plemene. Díky genům hovězího skotu jsou kobyly tohoto plemene i výrazně mlékonosné, oproti kobylám ostatních plemen. Tento fakt jistě uvítají milovníci kvašeného alkoholizovaného nápoje z kobylího mléka, který je v Mongolsku znám pod jménem "kumys". V brzké budoucnosti již nebudou muset podnikat dalekou cestu do Mongolska za touto pochoutkou. Běžně si jí koupí v kterékoliv mlékárně u nás a v budoucnu snad i v hospodě. Uznejte sami, že konzumované olomoucké tvarůžky jistě bude lepší zapíjet kumysem, než pivem.

Nové koňské plemeno bylo nazváno Český masitý zlatohřívák a v současné době čeká na zapsání do plemenné knihy jako české národní plemeno. Je pravdou, že nové plemeno není tak elegantní jako ostatní koňská plemena a Taxisův příkop na Velké pardubické by asi těžko přeskočilo. Na parkúrové skákání, ani na projížďku po lukách, také není příliš vhodné. Nic z toho se však od tohoto plemene ani neočekává.
Milovníci dostihového sportu tak mohou zapudit myšlenku, že by snad někdy mohli vidět Josefa Váňu, jak v sedle Českého masitého zlatohříváka vítězně probíhá cílovou rovinku na Velké pardubické steeplechase

Chovatelé zatím drží své výsledky přísně pod pokličkou, aby zabránili chovatelské špionáži v okopírování či zcizení tohoto plemene.
Zvídavý čtenář si tak ještě bude muset nějakou chvíli počkat na obrázky tohoto plemene.
Našemu známému investigativnímu novináři Standovi Motolici se však povedl husarský kousek.
Přímo v obci Kotěhůlky se mu totiž podařilo vyfotografovat dopravní značku, která prozrazuje skutečné chovatelské zaměření tamního družstva.

Úspěšní chovatelé koní z Kotěhůlek ovšem neusínají na vavřínech a dále rozvíjejí své aktivity i v jiných oblastech, zejména v chovu dostihových koní. V současné době se například zabývají pokusy s křížením člověka s koněm. Výsledkem by měl být napůl člověk a napůl kůň, kterého známe z řeckých pověstí pod názvem "kentaur".
Pro dostihové účely je však zcela nezbytné, aby u vyšlechtěného jedince bylo dosaženo potřebného poměru podílů obou živočichů. Tedy aby to v dolní části byl kůň a v horní části člověk. Takový živočich by byl naprosto ideálním dostihovým koněm. Odpadlo by složité sedlání a kůň by nemusel nést nadbytečnou váhu v podobě žokeje, protože by se řídil sám svým lidským mozkem.

Milovníci dostihového sportu se tedy budou moci těšit na to, že jednou spatří vítězně probíhat českého kentaura cílovou rovinkou na Velké pardubické. Bohužel bez žokeje Váni, který by tam byl v takovém případě jen zbytečnou přítěží. Kentaur si totiž s překážkami poradí sám bez žokeje. Navíc by to z dostihové tribuny vypadalo dosti komicky. Asi jako když jedou dva žokejové na koni bez hlavy.

Dále je otázkou je, jak se dostihová jury v budoucnu například postaví k používání jezdeckého bičíku. Pokud by kentaur používal bičík sám na sebe, tak by to nemohlo být považováno za nepřiměřené týrání zvířete. V jistém smyslu by se to dalo označit pouze za masochizmus.
A masochismus žokejů i zvířat, pokud vím, není při dostizích zakázán. Kentaur by tedy do sebe mohl třískat během celého závodu. Je však otázkou, jestli by mu to nějak pomohlo v dostihovém klání.

První úspěchy na tomto poli se už kotěhůlským chovatelům dostavily. S nimi se však dostavily i dílčí neúspěchy. První odchovaný jedinec měl zcela nevhodné parametry. Měl totiž lidské tělo a koňskou hlavu. Na dostihy byl tudíž zcela nevhodný.

I přesto však byl o tohoto tvora projeven velký zájem, zejména ze strany státních a komunálních úřadů. Úřady by totiž tyto jedince s koňskou hlavou chtěly dosadit na svá oddělení stížností a styku z občany. Přesně ve smyslu známého rčení: "Nech to koňovi, ten má větší hlavu." Rozdurděný občan by koňské hlavě na úřadě vyklopil své stížnosti a spokojeně by odešel domů. Úřadům by tímto tahem ubylo opravdu hodně starostí.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 15. července 2013 v 23:05 | Reagovat

Počkám si na Zlatohříváka a doufám, že se výzkumníkům v Kotěhůlkách brzy povede úspěšný odchov. U nás se sežere všechno. Ještě nedávno jsem se smála jednomu staříkovi, který vždy, když jsem se zeptala jakou měl na oběd polévku, tak odpověděl: Z krokodýla. No a dneska už se tomu nesměju, protože krokodýla si můžeš objednat někde v luxusní restauraci. Českého.

2 Iva Iva | 15. července 2013 v 23:43 | Reagovat

No to je tedy pěkná konina, psina i ptákovina zároveň ! :-D

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 16. července 2013 v 4:54 | Reagovat

[1]: Teda, ne že by se mi krokodýlí maso nějak eklovalo. Ale pečené koleno z krokodýla, s křenem a hořčicí, si nějak nedovedu představit. :-D

[2]: Já bych řekl, že je to i kokotina. :-D
P.S. Kokot je staročeské označení pro kohouta. To abych nebyl za hulváta. ;-) :D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. července 2013 v 11:26 | Reagovat

Dnes jsi se mi zavděčil tématem i zpracováním. Budu mít po celej den nad čím přemýšlet.
Až teď mi blesklo hlavou, kde jsi vzal téma. Palec nahoru, dnes jsem si užila čtení a domýšlení souvislostí.
Kdysi bylo maďarský jídlo "paprikáš" a to mělo obsahovat koninu. To bylo papu... :-D

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 16. července 2013 v 12:22 | Reagovat

[4]: To chceš celý den přemýšlet nad blbostmi, které vznikly na základě jedné dopravní značky? :-D

6 Katja Katja | E-mail | Web | 16. července 2013 v 12:50 | Reagovat
7 Míra Míra | 16. července 2013 v 14:57 | Reagovat

Koňskou sekanou jsem s chutí jídával v "Konibaru" v Teplicích. Nikdo se neoškleboval, ale spíš mlaskal. Vlídný majitel (no, provozovatel, že, ale veliká výjimka co do profesionality v té době) nad námi bděl a tu přidal hořčici, tu houstičku. Rád bych si na něčem takovém pochutnal i dnes, jen se bojím, že tentokrát by to do té sekané mleli i s těmi povozy.
Ach jo...

8 pizlik1 pizlik1 | Web | 17. července 2013 v 6:52 | Reagovat

Já jakožto nepříznivec masožravců mám do sebe kvůli problémům s krví co dělat, abych jednou za čas dostala do sebe kousek  hovězího maso, natož koňského.

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. července 2013 v 11:49 | Reagovat

[7]: U nás ve Včele taky kdysi prodávali koňskou sekanou a byla to opravdu gurmánská lahůdka. ;-)

[8]: No, a právě proto se musí každý živočich po zabití správně vykrvit, aby se jeho maso některým lidem neeklovalo. :D
Jestli to správně odhaduji, tak bys ani nepozřela zabíjačkovou polévku, neboli "prdelačku". Ta je totiž pouze z krve. :D

10 Knedla Knedla | 19. července 2013 v 20:29 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D :-D ne nejsem schopna psat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama