Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Květen 2013

Jak jsem poslal do prdele slavného zpěváka

31. května 2013 v 19:23 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Psala se léta osmdesátá a já jsem byl stále svobodným, již poněkud odrůstajícím dorostencem.
V dobách reálného socialismu nebylo pro mladé moc možností k vyžití. Kina stále dokola omílala budovatelské filmy z kategorie "sračky". V praxi to byly filmy z produkce zemí radostně budujících socialismus. Pokud se v našich kinech vyjímečně objevil nějaký kloudný nebudovatelský film, tak jej člověk okamžitě zkouknul a nejméně měsíc se mohl kinům vyhýbat obloukem.
Proto jsem tehdy trávil páteční a sobotní večery na diskotékách. Za prvé se člověk mohl zasvíjet při poslouchatelné muzice západní provenience a navíc mohl sbalit vhodný protikus opačného pohlaví na trávení několika dalších večerů.
Tehdy jsem měl svoji "domovskou" diskotéku v mládežnickém klubu Amfora v Praze na Pankráci.
Jednoho večera jsem měl zrovna rozpracovanou dívku na následující dny. Jen jsme tenkrát dívkám neříkali dívky, ale měli jsme pro ně různá označení podle jejich vzhledu a povahy. Například buchty, lakýry, kudlanky a podobně. Jedna z pravidelných návštěvnic klubu si dokonce vysloužila trvalou přezdívku "Ježek".
O přestávce jsem rozpracovanou dívku odvedl na chodbu a vydal jsem se k baru pro nápoje. Když jsem se za pár minutek vrátil ke své tehdejší "vyvolené", tak u ní stál jakýsi skrček o dvě hlavy menší než ona a zcela bezostyšně mi do ní vartoval. Nejprve jsem se mu snažil kultivovaně vysvětlit, že právě šlape po cizím trávníku. Skrček se však nechtěl nechat odbýt a drze pokračoval ve slovních nájezdech na objekt mého eminentního zájmu. Takové jednání je mezi muži považováno za velmi hrubý prohřešek rovnající se vlastizradě či krvesmilstvu. Proto jsem skrčka již méně kultivovaně, leč zcela nepokrytě poslal do prdele.
Moje vyvolená vytřeštila oči a pravila:
Víš koho jsi právě poslal do prdele?
- Vím. Nějakýho skrčka, kterej tady prudil.
To je ale slavnej zpěvák.

Její odpověď mne překvapila, protože mi vůbec nepřišlo na mysl, že by na diskotéku na Pankráci mohl zabrousit Freddy Mercury nebo Elton John. Ty jediné jsem tehdy považoval za slavné.
A skrček nebyl podoben ani jednomu z nich.
Následně jsem se od dívky dozvěděl, že se jednalo o "slavného zpěváka" Michala Davida, který už měl za sebou takové příšerohity jako Diskopříběh nebo Vítr v kapse, z líhně dalšího kolotočáře Janečka. Teprve potom se mi vybavil skrček s elektronickými klávesami na krku, kterého jsem zahlédl v televizi v nějakém hudebním pořadu.
Pro někoho byl slavný už tenkrát, když působil jako vývěsní štít Socialistického svazu mládeže a pro bolševický tělovýchovný velesvátek Spartakiádu nazpíval skladbu "Poupata". Za což si mohl tehdy na doporučení generálního tajemníka SSM lacino koupit zabavenou vilu po emigrantech. Pro někoho je slavný teď. Prý dokonce píše "slavné" muzichcály.
Pro mne však nebude slavný nikdy. Pro mne to bude pořád jen zakrslej kolotočář, nyní ještě navíc vepřoidního vzhledu, kterého jsem kdysi poslal do prdele. A kdykoliv ho zahlédnu na obrazovce, tak bych to s chutí udělal znovu.

Ke kořenům chřesťanství

30. května 2013 v 22:19 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Chřesťanské náboženství vzniklo před dvěma tisíci let jako odnož judaismu v římské provincii Judea na Blízkém Východě. Náboženství založil židovský muž jménem Jochánán, který se později dostal do povědomí lidí jako Jan Chřestitel.
Tento muž žil jako poustevník v poušti, kde se podle Bible živil pouze kobylkami a medem lesních včel. Vzhledem k tomu, že kobylky a zejména lesní včely jsou v poušti poměrně vzácné, byl tento muž s největší pravděpodobností většinu života o hladu.

O chřestění politických chřestýšů

27. května 2013 v 22:40 | Malkiel |  Témata týdne
Chřestová sezóna mívá různě dlouhá období. Záleží na tom, čím a kde se chřestí. Například v politice trvá chřestová sezóna čtyři roky. To znamená od voleb do voleb. To je takzvaná "základní chřestová sezóna". Pokud je politik zvolen, tak začne výrazně chřestit penězi do vlastní kasičky. Pokud je po čtyřech letech zvolen znovu, může v chřestění vesele pokračovat.
Ani když není zvolen, tak však nemusí s chřestěním končit. Může si totiž dochřestit finanční transakce, které si rozchřestil v minulém volebním období. Navíc si každý politik pro takové případy vždy zajistí chřesticí trafiku, aby mohl chřestit dál. Dá se tedy říci, že chřestová sezóna politiků nikdy nekončí.

Tisková oprava z Pražského hradu

27. května 2013 v 0:48 | Malkiel |  Témata týdne
Tiskový odbor Pražského hradu vydal nové prohlášení k nedávnému incidentu pana prezidenta při vyzvedávání korunovačních klenotů z klenotnice katedrály Svatého Víta.
V původním prohlášení stálo, že pan prezident měl virózu. Podle nejnovějších zjištění však měl dokonce čtyři virózy. Což se zdá být jako dostatečné vysvětlení prezidentova vzhledu a vrávorání.


Zemanova viróza

26. května 2013 v 21:27 | Malkiel |  Témata týdne
Nemívám ve zvyku chlubit se cizím peřím, ale tentokrát udělám vyjímku. Miloš Zeman totiž zavdává příčinu k bohaté lidové tvořivosti českého obyvatelstva. Některé ukázky této tvořivosti bych chtěl čtenářům nabídnout ke zkouknutí.





Debil nebo idiot?

25. května 2013 v 21:00 | Malkiel |  MALKIPEDIE
V souvislosti s volbou nového prezidenta vyplavala na povrch až trestuhodná neinformovanost českého obyvatelstva. Lidé vůbec neví, jak mají správně svého prezidenta označovat a motají jeden název přes druhý. Plavou zejména ve správném používání názvů debil, imbecil a idiot. Mnohým totiž tato slova připadají významově stejná a tak prostě jen něco plácnou, aniž by se zamýšleli na skutečným významem slova. Což je ovšem chyba, protože tato slova mají přesnou vědeckou kategorizaci.

Zloději času

11. května 2013 v 22:09 | Malkiel |  Témata týdne
Čas neutíká rychleji než dříve. Den má stále 24 hodin jako před stovkami let. Jenže nám ten čas stále někdo krade. Proto se nám zdá, že čas běží rychleji.
Mnozí zloději času jsou notoricky známi. Existují však dva druhy těchto zlodějů. Dobří zloději času a špatní zloději. Někteří zloději času nám totiž čas kradou příjemným způsobem. Takovým dobrým zlodějem času je například internet. Takový internet dovede člověku ukrást až neuvěřitelné množství času. Naštěstí je pro okradeného takové kradení docela příjemnou záležitostí.

Jak se stát ekovajglologem?

4. května 2013 v 22:37 | Malkiel |  Témata týdne

Aneb, "Můj vajglovník".

Podtitulek článku nemá naznačovat, že bych se rozhodl přejmenovat svůj blog, který by místo Můj nočník odnynějška nesl název Můj vajglovník. Můj nočník stále zůstává. Přibyl mi však vajglovník. Nikoliv na internetu, ale doma.
Vajglovník se stal výsledkem mého ekologického snažení. Ne, že bych se dal k nějakým "grýnpísákům", nebo k jinému podobnému ekoteroristickému hnutí. Na to jsem ve svém věku už málo radikální.