Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Šipka do průšvihu

4. dubna 2013 v 23:34 | Malkiel |  Témata týdne
Taková obyčejná šipka může člověka přivést i do slušného průšvihu. Ba dokonce s ohrožením života.
Jeden takový příběh se nám stal v roce 1990. S naší partou jsme každý rok vždy na jaře pořádali akci spojenou s opékáním selátka a pochopitelně též s hojnou konzumací alkoholu. Akce byla jednoduše nazývána "Čuňík" a konala se každý rok u někoho jiného na chatě nebo chalupě. Nikdo totiž nebyl ochoten opakovaně pozvat hordu opilců a nechat si dobrovolně devastovat svoji nemovitost i přilehlé pozemnky. Kamarád Zelí kdysi neprozřetelně uspořádal tuto akci na chatě svých rodičů a následně byl jimi vyděděn, protože pečlivě šlechtěný anglický trávník a opečovávané záhonky po našem odjezdu vypadaly jako válečné bojiště po útoku nepřátelských vojsk.

Proto se tato akce vždy konala tzv."olympijským způsobem". Neboli pokaždé jinde.
Tehdy se "Čuňík" konal v Černošicích u Prahy ve vyřazeném drážním domku, který si pořídil jeden šílenec za účelem rekreace. Jen naprostý železniční maniak si může pořídit jako rekreační sídlo domek ležící dva metry od frekventované železniční tratě.
Nám toto umístění moc nevadilo, protože jsme byli většinu času hlučnější než projíždějící rychlíky. Navíc jsem měli občas možnost pokecat si se zcela neznámými lidmi vykukujícími z oken vagónů, když zrovna stál vlak u semaforu a čekal na znamení "volno".
Vechtrovský domek, donedávna majetek Českých drah, byl již dostatečně zdevastovaný, tudíž jsme se nemuseli obávat, že bychom tam mohli něco poničit. Nebylo tam totiž co zničit. Leda snad, že bychom v okamžicích nejvyšší rozjařenosti vytrhali přilehlé koleje. Ty však od nás byly naštěstí oddělené vysokým plotem, tudíž jsme svým jednáním nemohli spáchat železniční katastrofu rozsáhlých rozměrů.
Protože se akce konala pokaždé jinde, bylo vždy pro účastníky komplikované hledání nějaké zastrčené chalupy či chaty. Proto se vždy místo konání označovalo nějakými výraznými symboly. Tehdy v Černošicích na odbočce k domku stála odložená jakási veliká železná nádoba, snad bojler z nějaké kotelny. Tato nádoba se nám jevila jako výrazný billboard. Proto jsme na ni sprejem nastříkali veliké dětské prasátko jako piktogram a šipku směrem do odbočky. Šipka však jaksi nechtěně směřovala i na nedalekou honosnou vilu, z jejíž útrob se vzápětí vynořilo několik rozdurděných lidí. Rozdurděnci se na nás zle obořili, přičemž používali značně nevybíravá slova. My jsme jim začali oplácet stejnou mincí, v důsledku čehož začala atmosféra značně houstnout. Následovalo máchání rukama, od kterého už nebylo daleko k fyzickému napadení.
Náhle se však v ruce jednoho z rozdurděnců se objevila zbraň. A upřímně řečeno, koukání do hlavně pistole v rukou rozdurděného člověka není opravdu nic příjemného. Podobný pocit jsem zažil pouze jednou, a to v srpnu 1968, když jsem na Václavském náměstí v Praze čuměl do hlavně samopalu ruského okupanta. Přičemž byl Rusák tenkrát zcela klidný, až netečný. Narozdíl od černošických rozdurděnců. Situace na Václaváku se mi s odstupem času jevila mnohem bezpečnější, než ta o dvacet let později v Černošicích. Pod vlivem namířené pistole jsme tedy raději takticky vyklidili pole a zmizeli ve vechtrovském domku, kde nás čekal sud vychlazeného piva.
K vysvětlení podivného chování ozbrojenců došlo o něco později. Od jednoho místního občana jsme se dozvěděli, že honosnou vilu obývá rodina prominentů bývalého bolševického režimu. Což o nich místní obyvatelé moc dobře věděli a ve zjitřené polistopadové atmosféře jim pravidelně dávali najevo, co si o nich myslí.
Náš čuník se šipkou směrem k jejich domu, který byl jen náhodou nastříkán ještě červeným sprejem, tedy jaksi nechtěně zapadl do kontextu místní situace, neboť si tento symbol tehdy vysvětlili jako nápis: "Tam je rudé prase". Tato slova z úst svých sousedů asi slyšeli dost často a když jsme si dovolili to rudé prase namalovat přímo před jejich dům, tak zřejmě přetekla poslední kapka jejich trpělivosti. K celkovému zahuštění atmosféry navíc přispěla skutečnost, že se právě konaly první svobodné volby a bolševici si byli zcela jisti, že tentokrát nedostanou svých 99.9% hlasů, na které byli čtyřicet let zvyklí.
A takto se člověk může namalováním zcela nevinné šipky dostat do pěkného maléru.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 0:08 | Reagovat

Já myslim, že si to ti bolševici zasloužili. Jen bych rád věděl, jestli tu zbraň drželi legálně. Možná patřila lidovým milicím, nebo takové nějaké mírumilovné, dobročinné socialistické organizaci.
Jsem rád, že už zase píšeš. Docela mi tu chyběl každý večer nový článek. Sám vím, jak je nesnadné pořád psát. A co tvoje loďka? Už dýmá? Já ještě dýmám a ne a ne s tím přestat.

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 5. dubna 2013 v 0:44 | Reagovat

jj zazitky z chalup a alkoholovych party ... ja videl kosama sekat snih dolu ze svahu ... :)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 1:36 | Reagovat

[1]: Na loďce se stále pracuje a začínám mít vážné obavy, jestli ji stihnu dodělat ještě za tohoto života. :-D
Propadnul jsem totiž neobyčejnému detailismu a některé věci, které jsem na začátku trochu odfláknul, teď předělávám do větší preciznosti. Například zábradlí na velitelském můstku už jsem dvakrát předělával. Je tedy zřejmé, že při tomto způsobu práce moc neubývá. :-D

[2]: To s těma kosama není zase tak špatný nápad. :-D V jistém smyslu je to takový ruční předchůdce motorové sněhové frézy. ;-)  :D

4 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 2:09 | Reagovat

[3]: Víš, jak by byl svět krásnej, kdyby všichni byli precizní? Tak ať se loď podaří! Jo a nech si trochu času na psaní!

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 4:17 | Reagovat

No cumiet do hlavne pistole nie je moc prijemny zazitok, to poznam a opakovat si to nechcem. :-(

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 6:56 | Reagovat

Jen jsi dostatečně nezmínil to PRASE. Chápu šipku, chápu rudou, i to rudý dobytče. Oni nakonec eště rádi pochopili a pak dávali k lepšímu, že to nebylo na ně... ;-)  :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 6:59 | Reagovat

Aha, až teď čtu komentáře. Tak míň článků nezavinila deprese z pošmourna a nedostatků světla a sluníčka, jak to mám teď já. Odskočil jsi si na svůj blog a ukápl článek - dobrý... :-D

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 7:59 | Reagovat

Jó tyhle akce....to se opravdu jeden dostane do průšvihu ani neví jak...zažila jsem jich spousty u nás na chalupě a okolí ale takhle vyhrocenou naštěstí žádnou. Nejhorší újma asi byla když nám jeden maníkvylil dva kýble vody do postele. V zimě. V mínusovkách. Takže jsme si lehnout šli až druhý den, neb jsme sušili spacáky, polštáře, matrace....a to vše v místnosti 2,5 x 2,5 metru. Dejchat se tam nedalo v tom vedru.... :-D

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 12:57 | Reagovat

A odnaučilo vás to označovat šipkami a čuňaty další místa konání alkoholických dýchánků ? :-D

10 kontrastní bratr kontrastní bratr | Web | 5. dubna 2013 v 14:57 | Reagovat

No jo, tam se děly zrůdnosti. Jen přes rumový opar ( néé ten na kušně :-D ) , vidím jak jsme někoho poslali nasekat větve na oheň, a on je naházel na blízké koleje, kde je rychlík rozštípal na třísky tak na podpal.

P.S. Ta tvoje válečná loďka bude nějaká konkrétní, historická?  Myslím, že bych ti dokázal vyrobit funkční torpédko !

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 18:14 | Reagovat

Lidé mají často tendenci soudit podle sebe, takže jim pak i milé dětské prasátko může snadno připomínat svini :-).

12 Iva Iva | 5. dubna 2013 v 19:16 | Reagovat

No,oni bolševici byli odjakživa vztahovační, ve všem viděli nějaké výpady a dvojsmysly. Přitom vůbec nikoho nenapadlo nadávat jim do do vepřového dobytka :-D, že jo ?

13 valin valin | Web | 5. dubna 2013 v 20:28 | Reagovat

Víš co se říká, postřelená husa se vždycky ozve.. i když v tomto případě nemusela být postřelená jenom husa, že? :-)  :-(  :-)

14 Marta Marta | 5. dubna 2013 v 22:02 | Reagovat

Hledala jsem, proč se říká "aby tě nepokakal beránek", protože jsem to neznala a našla jsem tady na webu vysvětlení a k tomu kupa moc pěkného povídání. Paráda a dík! :-D  Budu po večerech číst....

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 2:53 | Reagovat

[7]: Nicméně, z toho počasí mám taky depku. Asi jako všichni ostatní. ;-)  :D

[9]: Neodnaučilo. Jen jsme dávali bedlivější pozornost tomu, kam směřuje ta šipka. ;-)  :D

[10]: Je to konkrétní bitevní loď Bismarck.

[12]: Nadávat jim do prasat mi připadalo příliš urážlivé pro roztomilá prasátka. Proto jsem komunistům zjednodušeně říkal "kurvy bolševický". :-D

[13]: Vzhledem k tomu, že my jsme nebyli ozbrojeni, tak husa by nebyla postřelená vůbec. Narozdíl od nás. :-D

[14]: Rád svými informacemi rozšiřuji obzory čtenářů. ;-)  :D

16 emily-svet emily-svet | Web | 23. dubna 2013 v 21:20 | Reagovat

Dobrej blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama