Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Bermudský trojúhelník pod postelí

13. března 2013 v 21:32 | Malkiel |  Témata týdne
Jediným místem, kde bych chtěl žít, je právě to místo, na kterém žiju nyní. Mnozí z čtenářů mě možná budou považovat za člověka s nedostatkem fantazie, někteří si pomyslí něco o zapřisáhle konzervativním peciválovi.
Pravda, ne že bych byl tak úplně spokojen s tím, kde žiju. Například tak nějak standardně a nepatologicky nadávám na počasí v těchto končinách. Zejména v zimě.
Určitě bych si dovedl představit podnebně lepší místa, kde by se dalo žít. Jenže to má jeden háček. Abych mohl žít někde jinde, tak bych se musel přestěhovat. A právě to stěhování bych viděl jako neřešitelný problém.

Za svůj život totiž člověk nahromadí spoustu krámů, což u mne jako u kutila platí dvojnásob. Většina těch krámů je totiž zařaditelná do kategorie "to by se mohlo hodit".
Když jsem loni likvidoval věci po matce, tak jsem navíc dospěl k závěru, že to hromadění mám zřejmě geneticky vrozené. Mám podezření, že některý z mých dávných předků se kdysi zkřížil se syslem. Syslí vzhled sice během času z našeho rodu vymizel, ale syslí povaha zůstala.
Výsledkem je spousta krabic, krabiček, škatulek, piksliček i volně ložených věcí, které okupují všechna místa v bytě, na něž lze něco položit. V praxi to znamená všechna místa s vodorovnou plochou.
Ani v nejděsivějším snu si nedovedu představit, že bych měl to množství krámů balit a někam stěhovat. Je více než pravděpodobné, že než bych to všechno zabalil, tak bych zemřel sešlostí věkem.
Při nedávné kontinuální rekonstrukci bytu jsem si stěhování vyzkoušel takzvaně nanečisto. Při rekonstrukci jsem totiž musel přesouvat věci z místa na místo, tudíž jsem byl nucen ponořit se i do prostor, kam desítky let nenakouklo lidské oko. A při té příležitosti jsem s nostalgií zavzpomínal na mládí, kdy jsem se stěhovával jen s kufříčkem osobních věcí a se zubním kartáčkem v kapse.
Je však pravdou, že při tom přesouvání věcí jsem mnoho krámů vyhodil. V praxi to znamenalo několik naplněných kontejnerů na odpadky. Kupodivu však ty věci jakoby neubyly. Zbylé věci, které se dříve cítily utiskované, se totiž po vyhození jejich kamarádů hbitě rozlezly na uvolněná místa. A nebo se zvětšily. Možná se jedná o jakýsi syndrom, který by se dal nazvat "bobtnání krámů".
Doslova odstrašujícím příkladem jsou vestavěné slříně v předsíni, se kterými se desítky let nehýbalo. Ono se s vestavěnými skříněmi vlastně ani moc hýbat nedá. Tyto skříně jsou plné věcí, které jsou mi po těch desítkách let zcela neznámé. Proto je už raději ani neotevírám, abych náhodou neobjevil něco, co nechci vědět, ani vidět. V jistém smyslu je to takový princip Pandořiny skříňky. Proto jsem si ty vestavěné skříně pojmenoval Pandořiny skříně a chodím okolo nich velmi opatrně, aby se náhodou samy neotevřely.
Hrůznost takových nečekaných nakouknutí jsem si vyzkoušel zrovna předevčírem, když jsem byl nucen nakouknout pod svoji postel. Dokončoval jsem totiž desetimilimetrové torpédo na právě stavěný model bitevní lodi. Navzdory tomu, že se jednalo pouze o nefunkční maketu, tak nedočkavé torpédo vystřelilo z pinzety a neomylně zamířilo přímo pod postel, jako kdyby tam cítilo nepřátelskou námořní flotilu.
S hekáním a funěním jsem se položil na podlahu, abych mohl nahlédnout pod postel. Když jsem nedávno uklouzl na zledovatělém chodníku, tak jsem šel k zemi kupodivu mnohem rychleji a bez funění, přičemž hekání nastalo až mnohem později při vstávání.
Můj pohled pod postel však zarazila vrstva čehosi, co jsem později identifikoval jako souvislou několikacentimetrovou vrstvu složenou s chuchvalců prachu a psích i kočičích chlupů. Tato směs tvořila jakési kompaktní rouno. Stačilo by jen vystřihnout otvor pro hlavu a člověk by tak získal slušivé pončo.
Prťavé torpédo jsem vůbec neměl šanci v této změti nalézt. Zato jsem tam nalezl jiné zbraně, konkrétně mačetu a vzduchovku. Což mě přivedlo na myšlenku, že kdybych si oblékl to prachové pončo, do ruky vzal vzduchovku a za pás zastrčil mačetu, tak bych vypadal jako legendární mexický revolucionář Pancho Villa. A nebo jako člen Calverovy bandy lupičů z filmu Sedm statečných.
Při likvidování prachového rouna jsem objevil řadu věcí, které jsem již před mnoha lety nuceně oželel. V jistém smyslu by se prostor pod mojí postelí dal nazvat jakýmsi soukromým bermudským trojúhelníkem, který se mi po létech rozhodl některé z polapených věcí vrátit.
Překvapením však byla krabička od prezervativů, neboť toto zařízení z principu odmítám používat. Připadá mi totiž směšné být v určitých situacích zcela nahý a právě tu, v té chvíli nejdůležitější část těla, mít oblečenou.
Objev krabičky od prezervativů ve mě vyvolal nepříjemné představy o tom, že za mé nepřítomnosti si chodí do mého bytu někdo tajně sexuálně užívat. Teprve po odstranění žmolků prachu jsem se uklidnil, protože se ve skutečnost jednalo o krabičku od bonbónů.

Z výše uvedených řádků tedy zcela jasně vyplývá, že žádné stěhování na jiné místo u mne nepřipadá v úvahu. Byť by to bylo místo sebelepší a sebebáječnější. Jediné stěhování, které jsem ochoten ještě připustit, je stěhování na hřbitov. Neboť jak známo, tak na onen svět si člověk sebou nemůže vzít nic z tohoto světa.
A díky Bohu za to, že tomu tak je. Dovedete si představit ten bordel na hřbitovech, kdyby si tam nebožtíci sebou natahali všechny ty krámy, které nasyslili za svého života?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. března 2013 v 21:52 | Reagovat

Ty jsi někdy sledoval moje antisyslení při nedávných několika rekonstrukcích u nás? Přijetím nutnosti a opakovaným přemisťováním obsahu domu jsem objevila své minulé i předminulé nejnutnější věci, bez kterých jsem se musela obejít. A teď, po kolika letech, vypluly na světlo přírody. Jak Ti rozumím - černé díry vydávají své ukradené poklady.
Řekla bych, otevři ty Pandořiny skříňky a získáš prostory, do kterých budou znovu padat nejpotřebnější věci. A už budeš vědět, kde je hledat. S hekáním nebo bez něj. Někdy je přínosný padnout na zem, to se uvidí věcí... :-D

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 13. března 2013 v 23:01 | Reagovat

Tak tenhle syndrom mají prarodiče. Přesto se jednou ve svém životě stěhovali a celý ten bolestný proces si jasně pamatuji navzdory tomu, že jsem tenkrát byla prtě. A tím se je dokazuje, že to byla závažná událost.

Pamatuju si dědových sedm motorů (co kdyby se hodily), babiččiny haldy gázy, obvazů, teploěrů, peanů a dřevěných špachtlí, nekonečné množství sklenic plných šrouků, vrutů, hřebíků, floků, připínáčů, nýtků, matiček (pečlivě roztříděných), prkénka, kelímky od jogurtů, staré zasché pplechovky barev, pesticidů i herbicidů... A vůbec. Nedoporučuju.

3 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 13. března 2013 v 23:09 | Reagovat

taky to mam doma rad .)

4 Iva Iva | 13. března 2013 v 23:58 | Reagovat

Měla jsem jednoho známého a ten při stěhování pronesl památnou větu (ráčkoval): " Do prrrrrdele,to jsem toho nahrrrabal :-D !

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. března 2013 v 1:24 | Reagovat

Čas od času se přestěhovat je z hygienických důvodů šikovné. Před pár lety jsem si střihnul několikanásbné stěhování v jediném roce a povyhazoval jsem toho spoustu. Na druhou stranu - ještě dost zbylo :-).

6 kontrastní bratr kontrastní bratr | Web | 14. března 2013 v 7:21 | Reagovat

Když jsem se předloni stěhoval na svůj vejminek (neb je jisté, že odtud je jen jedna cesta), zjistil jsem zajímavou skutečnost.
59 let mého života se vešlo do 59ti krabic od banánů. Po dvou letech mám ještě 15 krabic nevybalených. Jednu z příčin exponenciálního nárůstu haraburdí (toto slovo mně zní velmi onomatopoicky - zvukomalebně, a tady bych poprosil malkopediology o jeho původ) je skutečnost, že když potřebuji třeba rozdvojku do zásuvky, zjistím, že než bych jí našel, tak už jí nebudu na tomto světě potřebovat, sednu do auta a jedu koupit novou. A takhle je to skoro se vším. A až přijde na návštěvu ten Němec, co lidem schovává věci, dostanou události ještě větší akceleraci :-D
To se pozůstalí pak umlátěj smíchy. I když si myslím, že smích není špatná vzpomínka. Amen.

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. března 2013 v 7:54 | Reagovat

"Bobtnani kramu" je vazna vec. Povinne by mala byt v osnovach od prvej triedy v ramci botaniky, biologi a obcanskej nauky.
Okrem toho je to fanstasticky a presny technicky termin.

8 Verunka T. Verunka T. | Web | 14. března 2013 v 7:59 | Reagovat

Ono se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat, ale v takovém případě by asi byla škoda tvých modýlků ;-)
Když to tak čtu, jsem ráda, že syslení neholduju, naopak, když mě to chytne, tak jsem i pořádkumilovná a v takové chvíle uklízím a vyhazuju všechno i zdánlivě nepotřebné. To, že toho pak lituju, protože to najednou pořtebuju, je věc druhá :-D

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 14. března 2013 v 12:18 | Reagovat

[1]: Rozdělit věci na potřebné a nepotřebné je velmi složitý proces. Třeba takovou leukoplast člověk nepotřebuje celý rok, tudíž se jeví jako věc nepotřebná. Ale když se řízne, tak se leukoplast náhle přesune do kategorie věcí velmi potřebných. ;-)  :D

[2]: On tenhle syslí syndrom jaksi narůstá s přibývajícím věkem. ;-)

[4]: A kdyby navíc k tomu ráčkování i šišlal, tak by mohl říkat: "Šakra, to jsem toho našyšlil". :D

[5]: Já jsem se v minulosti taky několikrát stěhoval a zjistil jsem, že vyhození věcí moc neřeší. Ono totiž tím vyhozením vznikne jakési vákuum, které potom zrychleně nasává další věci. ;-)  :D

[6]: No, a tím si právě odhalil princip přibývání krámů. Já také pokaždé kupuju novou rozdvojku. Leč při nedávné částečné debordelizaci jsem jich nalezl osm. Tedy kromě těch asi dvaceti dalších, které jsou v provozu.
Jenže teď už zase nevím kde ty rozdvojky jsou, tudíž při příští potřebě rozdojky si opět půjdu koupit další. :D
Slovo haraburdí vzniklo z nadměrného nahromadění módních časopisů Burda. :-D

[7]: Já bych řekl, že to "bobtnání krámů" lze zařadit i do fyziky, do kategorie rozpínavosti materiálů. ;-)  :D

[8]: Milé Téčko s tečkou. Já jsem v mládí taky neholdoval syslování. Ony se však ty věci za léta života jaksi nasyslují samy od sebe. :-D

10 mengano mengano | E-mail | Web | 14. března 2013 v 15:32 | Reagovat

Před sedmi lety jsme se poprvé za třiadvacet let stěhovali. Dodnes z toho mám noční můry. Jsem megasysel, takže ke stěhování toho bylo opravdu dost. Medvěd mi po pár dnech  sliboval, že pokud ještě ukážu na jedinou krabici, kterou hodlám přestěhovat, tak mě pomalu a s rozkoší zaškrtí.
Některé škatule jsou nevybalené dodnes, jen tak se povalují kdesi ve sklepních prostorách a jejich obsah kupodivu vůbec nepostrádám. Ovšem nepřežila bych, kdybych si je s sebou neodstěhovala. :-)

11 Míra Míra | 14. března 2013 v 16:44 | Reagovat

Nikdy nic neubyde. I kdybychom vyhodili všechno. :-)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. března 2013 v 17:28 | Reagovat

[5]: Přesně tak. Já jsem v uplynulých třech letech dům stěhovala šestkrát - někdy i včetně půdy a garáže a jejích pokladů. Eště z rodiště mám doma organizér z krabiček od čajů a hrábla jsem do obsažených drobností asi pětkrát. Takže, za čtyřicet let - letos to poletí, jen jak budou mít hasiči sběr. Co budem potřebovat, stejně musíme koupit. V novejch autech a věcech "matičky a šroubky" nefungujou... ;-)  :-(

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. března 2013 v 17:31 | Reagovat

[11]: Tesat do kamene!!! :-D

14 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 14. března 2013 v 18:12 | Reagovat

[10]: Já bych řekl, že to syslování je vlastně takovou psychologickou službou pro budoucí pozůstalé. Když totiž syslitel umře, tak pozůstalí nemají čas na nějaké truchlení, protože musí vyhazovat tuny krámů. :-D

[11]: Samozřejmě. Všechno to totiž souvisí s vesmírnými zákony, kde všechno rotuje. Pokud tedy nějaké věci odrotují pryč, tak celkem zákonitě místo nich přirotují jiné věci. :D

15 Kerria Kerria | Web | 14. března 2013 v 19:34 | Reagovat

Raději nic nevyhazovat. Je to marný, jako boj s bájnou Hydrou. Jednu škatuli vyhodíš a okamžitě se na jejím místě objeví dvě další. :-D

Jinak mám taky pěkně nasysleno. Nerada něco vyhazuju. Od doby, co mám ještě prostory na hůře, tak "nepotřebné" věci ukládám v krabicích tam :-D

16 Verunka T. Verunka T. | Web | 14. března 2013 v 20:28 | Reagovat

[9]: :-D aha, takže se mám připravit na to, že taky začnu syslit? :D

17 quick quick | 14. března 2013 v 23:24 | Reagovat

Stěhovali jsme se jen jednou a od té doby začaly moje noční můry, že až mláďata vyletí z hnízda, bude pro nás byt poněkud velký. Mláďata jsou pryč, já s radostí vyházela fůru věcí, zbytek uložila na to správné místo - než ouvej - místa se
a./ dál nedostává /což potvrzuje výše uvedenou teorii bobtnání/
b./ nic nemůžu najít, protože všechno je sice údajně na správném místě, ale úplně jinde, než bych to očekávala.
Co se týká prachu a různých chuchvalečků, jako prachovka kombinovaná se smetákem se osvědčil křeček. Pravidelně utekl z klece a než jsme ho dopadli, dokonale vytřel výše zmíněné na nejnepřístupnějších místech. Dodnes nepochopím, jak u toho mohl zůstat tak krásně čistý.

18 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. března 2013 v 10:44 | Reagovat

[15]: Když už jsi zabrousila do těch řeckých bájí, tak bych si dovolil s tou Hydrou nesouhlasit. Hydra totiž nakonec prohrála s Heraklem, zatímco krámy nikdy nemohou souboj s člověkem prohrát. Vždycky tak nějak mají navrch.
Já bych ten souboj s krámy spíš přirovnal k Sisyfovské práci, když už se pohybujeme v té řecké mytologii. ;-)  :D

[16]: To ani nemusíš začít syslovat. Ony se ty krámy časem nasyslují samy bez tvého výraznějšího přičinění. :-D

[17]: To je zcela samozřejmé, že člověk nemůže nic najít. Ony totiž ty věci neustále mění svá místa a schovávají se. To proto, kdybychom je náhodou taky chtěli vyhodit. ;-)  :D

19 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. března 2013 v 17:29 | Reagovat

Dopředu je mi líto těch, co to po tobě, až jednou umřeš, budou likvidovat :-D.

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. března 2013 v 22:49 | Reagovat

[19]: Ti smradi si nic lepšího ani nezasloužej. :-D

21 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2013 v 15:04 | Reagovat

Pokud vím, ve skříních se nejraději skrývají kostlivci a vestavěné nebudou výjimka. :-D

22 DK DK | Web | 19. března 2013 v 18:02 | Reagovat

Ačkoliv já nemám "zas tolik" krámů (nebo jsou spíše tak skvěle namačkány k sobě tam, kam lidské oko nevidí), zcela tě chápu.
Stěhovat jsem se měla v létě. Ale z představy velkých aut, balení nábytku a všeho toho kolotoče se mi udělalo nevolno. Kdepak. Zatím zůstávám na místě. :)

23 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. března 2013 v 22:34 | Reagovat

[21]: V tom případě už bych musel mít doma soukromé ossárium. :-D

[22]: Jestli máš teď pocit, že máš krámů málo, tak věř, že se ti jich za tvůj život časem nahromadí habaděj. ;-)  :D

24 adaluter adaluter | E-mail | Web | 20. března 2013 v 16:26 | Reagovat

[23]: A třeba i máš, to nezjistíš, dokud ty dveře neotevřeš. :-D

25 DK DK | Web | 20. března 2013 v 22:00 | Reagovat

[23]: Popravdě? Opět s tebou souhlasím. :D U mě to nebude problém. :D Mám sklon schovávat si spostu krámů "na památku" a "páč by se to ještě mohlo hodit". :D

26 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. března 2013 v 22:28 | Reagovat

[24]: Já si myslím, že bych něco mohl přenechat svým potomkům. ;-) Já jsem si těch kostlivců vyhrabal už dost. Dodnes například ještě likviduju kostlivce po své matce. ;-)  :D

[25]: Já si osobně už věci "na památku" nemohu dovolit schovávat, neboť jsem dostatečně zahlcen věcmi z kategorie "to by se mohlo hodit". :D

27 DK DK | Web | 21. března 2013 v 19:37 | Reagovat

[26]: Teď nevím, jesli tě litovat, či snad závidět, že tě ta bohatost kategorie "to by se mohlo hodit" jednou snad zachrání k každé situaci. :-D Každopádně na tom časem budu asi ještě hůř než ty, páč kategorie "na památku" se nevzdám. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama