Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Zpropadené propadení

21. února 2013 v 21:06 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Mezi lidmi koluje spousta nepsaných pravidel a dobrých doporučení. Jedním z takových je například nepsané pravidlo, že muž po padesátce musí buď zdolat Mount Everest, nebo zalézt do hrobu.
Mně osobně se do hrobu ještě moc nechce. Ani ta druhá varianta však pro mne nepřipadá v úvahu, neboť jsem ryze rovinatý typ člověka, tudíž je zdolávání větších výškových rozdílů pro mě zcela nepřijatelné. Jako maximálně zdolatelný výškový rozdíl považuji zdolání třetího patra bez výtahu a kyslíku. Tím "bez kyslíku" je myšlena skutečnost, že po vystoupání do třetího patra je mé tělo zcela bez kyslíku. A bez vůle pokračovat v dalším životě.

Navíc je v Himalájích děsná spousta sněhu, ukrutný mráz a hrozí tam sněžná slepota. Zdolání Mount Everestu by pro mne připadalo pouze v případě, že by tam bylo příjemných 24 stupňů, slunečno, beze sněhu a měl bych na to asi tak rok.
Existuje prý však i další varianta, podle které by si muž po padesátce měl najít mladou milenku. Což v sobě ovšem může symbolicky zahrnovat obě předchozí varianty. Tedy zdolání Mount Everestu a následné zalezení do hrobu. To šoupnutí do hrobu by však už tak symbolické být nemuselo.
Já jsem si však svůj Mount Everest našel někde jinde. Jak jsem se již vyjádřil v článku Tvůrčí temno, tak jedním z mých koníčků je modelářství. V onom článku jsem se zmiňoval o výrobě kouřového generátoru, který jsem mínil zabudovat do modelového kolejiště, tak aby z komínů domečků v Posázaví vystupoval kouř.
Kouřový generátor je sice již hotov, ale po jeho dokončení se projevila maliinká provozní chybička. Někdy mě totiž přepadají maximalistické tendence. Kdysi jsem například vyráběl manželskou postel, tzv. "letiště". Aby však postel vydržela naše manželské dovádění, tak jsem nešetřil na materiálu, ani na robustnosti konstrukce. Výsledkem byla postel, na které by mohli sloni tancovat kankán. Což působilo dosti bizarně, neboť my oba s manželkou jsme tehdy dohromady vážili pouhých stodvacet kilo.
Tytéž maximalistické tendence se nyní projevily i při výrobě kouřového generátoru. Ten můj čoudostroj totiž hulí tak, že bych musel model romantické posázavské krajiny přestavět na model Ostravska. Popřípadě na model Islandu s před pár lety vybuchlou sopkou s nevyslovitelným jménem, které tak trochu zní jako "ejakulace".
Musel jsem tedy hledat nové umístění pro extrémně čoudící kouřový generátor. Jak známe z minulosti, tak hodně kouřily parníky a též předválečné námořní lodě poháněné parními turbínami. A bylo rozhodnuto, bude se stavět model lodi. A když už "zdolání Mount Everestu", tak pořádná loď. Navíc si tím splním nesplněný sen z dětství.
Taktéž by to měla být známá loď, z nějakým pohnutým osudem. Přece nebude někdo vyrábět metr dlouhý model lodi, aby se potom mohl známým chlubit větou: "Toto je model zcela neznámé lodi neznámého jména, která se ničím nevyznačovala a v poklidu dosloužila až do šrotu".
Jako loď s pohnutým osudem je znám především Titanic, který je však už neustálým omíláním dosti profláknutý. Druhou lodí s pohnutým osudem je německá bitevní loď Bismarck. Obě tyto lodi mají dost podobný osud. Zatímco Titanic se potopil při své první plavbě, tak Bismarck byl potopen při své první bojové akci.
Navíc budu moci přebytek kouře z generátoru využít nejen do komína, ale i do hlavní palubních děl. Zde se totiž opět projevuje určitý závan mého občasného maximalismu. Když model lodi, tak musí být velmi reálný. Musí tedy plavat, kouřit, střílet a svítit. Bohužel asi neseženu tak malé živé námořníky.

Tímto článkem se dostává vysvětlení některým blogerům, kteří se podivují nad současnou nedostatečnou produkcí článků na mém blogu. Prostě jsem v současné době opět na čas propadnul modelářství, tudíž není moc času na psaní článků. Víte například, že taková bitevní loď má 328 okýnek, která je potřeba vyvrtat, hranaté navíc vypilovat a potom zasklít? Já jsem to taky netušil. Teď už to vím.
Ale aťsi. Je to přece můj Mount Everest.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 21. února 2013 v 21:34 | Reagovat

Tak to máš můj obrovskej obdiv! Pustit se do něčeho tak náročnýho a to bez vyhlídky na zisk jen tak pro radost, to dokáže asi jen málo lidí. Já jsem levej tak, že vrcholem je, když si zavážu boty tak, aby šly rozvázat.
PS: Jestli jste měli s manželkou míň než 120 kg, pak platí, že 2<1.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. února 2013 v 21:38 | Reagovat

Malki, každej máme svůj Everest. Pro nadbytek čoudu bych měla jednu blogeřinku, která se odnaučuje čudění. Teda inhalaci nikotinu. Pokud tedy ve Tvým čoudu (teda ne tělesným) není nikotin, mohl bys maximalisticky najímat tak kubík a poslat do Prahy přímo na místo. Pokud si tak matně vzpomínám, seš tam někde z pražskýho "odněkud".
Měl bys odbyt a nezačoudily by se TI ty pracně profrézovaný okýnka. Dáme to dohromady? Budeš slavnej - a užitečnej. Jakejkoliv užitečnější čoud než nikotin beru a doporučím... :-D

3 Kerria Kerria | Web | 21. února 2013 v 22:09 | Reagovat

Nejen psaním živ je člověk. Občas je potřeba vytvořit i něco hmatatelného, aby bylo téma pro další psaní :-D
Doufám, že se potom pochlubíš svým výtvorem.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. února 2013 v 22:40 | Reagovat

Tak ti přeju úspěch při dobývání tvé Čomolungmy. Při mé šikovnosti by první okénko bylo zároveň i posledním a bojím se, že by tím moje bitva s bitevní lodí byla u konce :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 21. února 2013 v 22:43 | Reagovat

Řekla bych, že to rozhodnutí je rozumné. Z milenky se v Tvém věku blbne. Everest je fakt rizikový. Pro jistotu nepočítej okýnka, z toho se dá taky zblbnout.
Ať se Ti dílo daří :-)

6 Iva Iva | 21. února 2013 v 23:58 | Reagovat

To jsem moc zvědavá, jestli své "dítě " ukážeš. Záchvaty maximalismu je u této činnosti častým jevem. Jak se začne dařit, člověk neví kdy přestat a skončí u klik na dveřích :-D. Živí námořníčci sice být nemůžou, ale dají se koupit v Modelář.potřebách figurky v různých měřítkách, jsou však nehorázně drahé. Možná by byli i námořníčci. :-)

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. února 2013 v 2:18 | Reagovat

[1]: Kdybych to měl dělat pro zisk, tak by mě to nebavilo. Takové věci se dají dělat jen pro radost. Naštěstí se nacházím v situaci, kdy si takové provozování radosti mohu dovolit. ;-)

[2]: Já se obávám, že moje čoudící směs, složená z motorového oleje a kalafuny, by té blogerce asi moc nechutnala. :-D

[3]: Jo, občas je potřeba ty záliby prostřídat. ;-)

[4]: Zřejmě máš jakýsi vrozený pacifismus

[5]: V určité etapě života se už začíná blbnout zcela bez vnějších příčin. Prostě jen tak. :-D

[6]: U takového díla se snadno zabředne do šílených detailů. Dnes jsem třeba dělal zábradlí u strážního koše o velikosti 5x5 milimetrů. :D

8 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 22. února 2013 v 5:03 | Reagovat

Pretoze mam uradne nariadene schudnut (pod  zamienkou kvalifikovanych "mluvcich" by som vraj nepasoval do ziadneho DIN hrobu a funebraci by sa pod mojou vahou zlozili), dufam, ze sa mi to do dokoncenia Tvojej bitevnej lode podari a hlasim sa ako za odmenu za tento vyborny literarny skvost ako maly namornicek. Ale do toho kosa radsej nie, mam "Höhenangst". ;-)

9 Eruvië Eruvië | Web | 22. února 2013 v 7:13 | Reagovat

Obdivuji takový náročný koníček :-) Doufám, že poskytneš alespoň fotografie, až ji postavíš :-)

10 valin valin | Web | 22. února 2013 v 7:45 | Reagovat

To musíš snad vyrábět pod lupou ne? Nějak si nedovedu představit, že by muž po padesátce kutal zábradlíčka 5x5mm bez jakývkoliv zvětšovadel.
Snad potom přihodíš fotočku, ne? :-)  :-)

11 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | 22. února 2013 v 9:00 | Reagovat

Tak jsem zvědav na tvoji bitevní loď. Jako řádný "Kontrastní bratr" jsem nešikovný, a při takové manuální práci by se jistojistě změnila bitevní loď na pitevní :-D

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 22. února 2013 v 15:36 | Reagovat

Tak ať se ti daří, rozumím tvému propadnutí :-D. Já teď jsem taky blogersky neaktivní, dělám radost manželově mamince a snažím se najít alespoň nějaké její předky, takže pořád zírám do matričních knih :-).

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. února 2013 v 21:54 | Reagovat

[8]: Obávám se, že ani při velmi drastické dietě by ses nikdy nemohl dosáhnout takové velikosti, aby se vešel na moji loď. Vhodnějším řešením by snad byl způsob, který používají jihoameričtí domorodci při zmenšování hlav zabitých nepřátel. :-D

[9]: Až bude něco ukazovatelného, tak se s tím určitě pochlubím. ;-)

[11]: "Pitevní loď" je hodně dobrý termín. :-D

[12]: To je celkem pochopitelné, že ty jako zarytá patlálistka tomu musíš rozumět. Apropó, já mám teď taky často upatlané ruce. Jen to není chutný krém jako u tebe, ale lepidlo. :-D

14 Iva Iva | 23. února 2013 v 0:41 | Reagovat

:-D Snad si ani radši nepředstavuju obývací pokoj proměněný v modelářskou dílnu, pokapaný koberec od lepidla a obě tvé kočky, hovící si na palubě Bismarcku!

15 mengano mengano | E-mail | Web | 23. února 2013 v 1:24 | Reagovat

Rozuměl by sis s Medvědem. On byl ovšem ujetej do letadýlek. Jednou se nimral s takovým docela složitým dvouplošníkem, pinzetkou lepil nějaké vzpěry do křidýlek, s dětmi jsme téměř nesměli při jeho tvorbě dýchat, aby nedošlo k nějaké nepředvídané katastrofě. My jsme sice nedýchali, zato přispěchal kocour a téměř hotové letadlo pěkně elegantně rozsedl. Bylo tehdy u nás velmi bouřlivo :-)

Přeju ti hodně úspěchů v bohulibé činnosti ;-)

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. února 2013 v 10:17 | Reagovat

[14]: Ty si asi myslíš, že stavím loď o délce několika metrů, která zabere celý obývák, že? :D Kdepak, loď o délce 75 cm se vejde na malou plochu, kde je pořádek celkem udržitelný. ;-) A koberce kvůli kočkám nemám, protože by byly samý chlup.

[15]: Kocour zřejmě neměl tak silné pochopení pro jeho modelářský koníček, jako vy ostatní. ;-)  :D

17 Sabča Sabča | Web | 24. února 2013 v 19:29 | Reagovat

zajímavý blog:-)

18 Vendy Vendy | Web | 24. února 2013 v 22:26 | Reagovat

To je pěknej Mount Everest. Tak ať se ti daří a když napíšeš občas, jak stavba století pokračuje, budem rádi! a když přidáš i doprovodnou fotku, určitě ničemu neuškodíš!
Pěknou piplačku a hlavně vítězné dobytí vrcholu! (pardonm, dostavění bitevní lodě...) :-D

19 Iva Iva | 25. února 2013 v 13:29 | Reagovat

[16]: To ani ne, podle zábradlíčka by se mohlo jednat tak o dvoustovku. Ale i s malým modelem jde udělat parádní binec. Na to jsem expert, ale chlapi jsou pořádnější, určitě si na stolu rovnáš pilníky podle velikosti :-D a zavíráš vteřiňáky. Já vypadám občas jako koule lepidla. :-D

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 25. února 2013 v 14:18 | Reagovat

[18]: S tím dosažením vrcholu to ještě nějakou dobu potrvá. Přece jen už jsem trochu starší, tak mi některé věci trvají déle. :-D

[19]: Asi nejsem ten správnej chlap, protože při jakékoliv práci mám okolo sebe děsnej bordel.:-D
Dvoustovka by se mi nevešla na můj multifunkční stůl, na kterém píšu do počítače, jím a provádím většinu činností kromě vaření.
Takže dělám 350. Baví mě totiž dělat malé detaily. Podobně to mám s mašinkama. Zatímco nekrozšířenějším rozměrem je H0, tak já mám N.
P.S. 1:350 je poslední měřítko, na které ještě vidím jen s brýlemi na čtení. :-D

21 Iva Iva | 25. února 2013 v 23:26 | Reagovat

[20]: Já mám doma všechny stoly multifunční, a to v jednom kuse uklízím :-D S očima mám poslední dva roky také problém. Do té doby jsem viděla bezvadně bez brejlí, dost jsem si na tom zakládala a jednoho dne jsem se probudila a šlus. Ráno je to vždycky o něco lepší, večer skoro nevidím i s brýlemi. Pro vášeň dělat věci co nejminiaturnější mám pochopení,člověk si asi potřebuje pořád dokazovat,jak je dobrej,že dokáže nemožné :-D Zkus někdy okovat blechu ;-) !

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 26. února 2013 v 1:21 | Reagovat

[21]: Ono to s těma očima chodívá rychle. U mě to proběhlo asi před deseti lety. Přes den jsem si koupil Annonci, že si ji večer doma v klidu přečtu. Ale večer jsem zjistil, že tam jsou jen šedivé čáry. :-D
S těmi detaily se to nemusí zrovna přehánět. Mám rád detaily, které jsou vidět pouhým okem.
Jen mám ještě jeden takový poznatek. Když jsem byl mladší, tak jsem sice na ty detaily viděl bez brejlí, ale děsně se mi klepaly ruce. Teď se mi už ruce neklepou, ale zase vidím bez brejlí kulový. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama