Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Příliš mnoho změn škodí

23. ledna 2013 v 22:12 | Malkiel |  Témata týdne
Abych se přiznal, tak nemám příliš rád změny. Ve své podstatě jsem konzervativní člověk. Nemám rád přílišné zásahy do zaběhaných zvyklostí svého života. Možná i proto, že se v mém životě udála spousta změn, aniž bych o ty změny nějak stál, aniž bych se o ty změny nějak snažil.
Změny si prostě do mého života vždy přicházely podle své vlastní libovůle, či podle libovůle ostatních lidí, kteří si přivlastňovali právo rozhodovat o mém životě. Proto já sám nerad páchám změny ve svém životě, když už se o ty změny většinou hojně postaral někdo jiný. A to včetně osudu.

Jako příklad nevhodných změn lze použít neustálé změny parkování v místě mého bydliště. Prakticky nikdy se mi nepodaří zaparkovat aspoň na přibližně stejném místě jako včera. Pokud se mi vůbec podaří zaparkovat v rozumné vzdálenosti. V rozumné vzdálenosti se rozumí do půl kilometru. Proto téměř každý den vyrážím z domu a usilovně lovím v paměti, kde jsem naposled zaparkoval auto. A vzhledem k tomu, že můj osobní harddisk v lebce již je dosti přeplněný, tak často bloudím po sídlišti jako bludný Holanďan, přičemž střídavě proklínám odtahovou službu nebo zloděje. Až nakonec kýžené auto najdu, omluvím se zlodějům i odtahové službě a naopak prokleju svůj mozek.
Někdy se však i já sám rozhodnu ke změnám. Například z důvodů renovace bydlení, zpraktičtění života a podobně. A následně s těmi změnami nějakou dobu bojuji. Před rokem jsem například zazdil dveře do záchodu, když jsem záchod spojoval s koupelnou. A ještě dnes občas narážím do zdi, při svých nočních mimosmyslových toulkách bytem. Před několika měsíci jsem přestěhoval lednici, přičemž nyní často přiblble koukám na skříňku, kterou jsem postavil na místo lednice a marně přemýšlím, co jsem v té skříňce chtěl.
Taktéž přestěhování kadibudky na chatě se neukázalo nejšťastnějším řešením. Výsledkem tohoto stěhování jsou mé opakované noční nárazy do kůlny, při kterých hrozí předčasné vykonání velké potřeby na jiném místě a v jiné situaci, než které jsou k tomu určené. Navíc kvůli tomu nachodím spoustu zbytečných metrů, místo abych ležel v posteli a oddával se slastnému spánku.
Za účelem konání malé potřeby naštěstí nejsem nucen podstupovat podobné peripetie, neboť mám na chatě zaveden způsob, který jsem kdysi okoukal od bodrého horala na horské chatě na Solisku ve Vysokých Tatrách. Na dotaz kamarádky, kde tam mají WC, tento bodrý horal bohorovně odpověděl: "Kděkolvek odtialto sto metrou".
Pro potřeby Posázaví jsem však toto tatranské pravidlo musel poněkud délkově poupravit, protože v inkriminované vzdálenosti "sto metrou" od mé chaty se nachází rybník. A já bych nerad své návštěvy po nocích lovil z rybníka. Mé pravidlo tedy zní "kděkolvek odtialto dvadsať" metrou. V praxi to znamená vždy za plotem. Pánové mají v tomto případě oproti dámám jistou výhodu, protože v jejich případě to "za plotem" vlastně znamená "skrz plot".
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 22:44 | Reagovat

;-)  :-)  :-D Skrz Tebe jsem se dnes skvostně pobavila :-D  :-P

2 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 22:49 | Reagovat

Jsem ve vztahu ke změnám podobný. Uznávám, že některé prostě musí přijít a že vývoj nezastavíš, ale s každou změnou poměrně dlouho bojuju. Například si nemůžu zvyknout, že někdo ze dne na den změnil trasy tramvají a autobusů, když já jsem desítky let věděl, kam co jede. Bohu díky existuje jízdní řád v mobilu, takže se s tím pomalu vyrovnávám.
Moji zcela nevidomí přátelé změny přímo nesnášejí! Právě oni ale mívají často rodiče a partnery, kteří jsou změnami posedlí. Když pak takový slepec přijede k rodičům a nepoznává to tam, má depku. Stejně je natom se změnami obchodů, firem a služeb. Vždycky trefil do masny, kde mají výborný uzený a najednou tam je drogerie, prodejna počítačů, nebo vůbec nic.
V zájmu nevidomých bych uvítal Eurovyhlášku, že se nesmí rušit ani stěhovat veřejné záchodky!

3 Kerria Kerria | Web | 23. ledna 2013 v 22:53 | Reagovat

Joj, některé změny jsou nepříjemné. I když já bych nějakou změnu oné místnůstky uvítala. Když mě potřeba vzbudí v noci, jsem příliš líná vylízat z postele a tak se jen otočím na druhý bok odhodlaná všechno zaspat. V důsledku toho ráno cestou "tam" proklínám "architekta" našeho venkovského sídla, díky němuž máme ložnici a záchod na přesně opačných stranách rozhlehlého stavení a cestou tam musím projít 3 místnosti a otevřít 4 dveře :-)

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 22:59 | Reagovat

[1]: To je dobře, v tomto zjitřeném předvolebním období, ne? ;-)

[2]: To chápu, že pro nevidomé musí mít změny někdy až katastrofální dopad. Například takový nový výkop na chodníku, po které ten člověk chodí každý den.
To stěhování obchodů mě taky štve, byť jsem vidomý. Chodím si do oblíbené cukrárny pro dortík a najednou vlezu do herny.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 23:04 | Reagovat

[3]: V případě náhlé příhody střevní mohou být čtvery dveře velmi osudové. Já mnohdy sotva stíhám jedny dveře. :-D

6 Iva Iva | 23. ledna 2013 v 23:25 | Reagovat

Krásný odlehčený článek! Můj vztah ke změnám, no jak se to vezme. Doma mám změny ráda, dokážu komplet přestěhovat nábytek během hodiny. Nerada měním manžely, ten můj mi celkem vyhovuje už pětadvacet let plus dvanáct roků chození. Šíleně nesnáším stěhování zboží a regálů v hyper a supermarketech. Prodlužuje to mnou nenáviděné nakupování, bloudím a jsem totálně zmatená. A také nesnáším, když mi někdo stěhuje a maže ikonky na ploše PC :D.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 23:41 | Reagovat

No, dobrý, ale jako správný šťoural musím konstatovat - jak to, že si neřekneš o parkování co nejblíže svého domu?
Mimochodem, každé ráno vyjdu z domu hledám očima, lovím v hlavě a říkám si: nalevo? Napravo? Za rohem? Né, to bylo předevčírem, ale co včera??? :-D
jj, znám to...

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 23:52 | Reagovat

[6]: To stěhování nábytku znám dosti důvěrně. Moje bývalá manželka stěhovala nábytek neustále. V důsledku čehož jsem po příchodu z práce v nočních hodinách často narážel do nábytku, který tam ještě ráno nebyl. :-D

[7]: To já si říkám a většinou to vychází. Bohužel pokaždé na jiném místě. A nějak si netroufám je nutit, aby kvůli mě stěhovali jiná auta. Otázkou je, jak se oni sami dívají na  parametr "co nejblíž". Někdy mám dokonce pocit, že dbají o mé zdraví a nutí mě k dlouhé procházce. :-D
Je ovšem pravdou, že když domů vezu něco těžkého nebo objemného, tak mívám místo přímo před vchodem. Tak holt nechci prudit s nějakými nadstandardními požadavky. ;-)

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 10:37 | Reagovat

Podobně, jako bodrý horal tvé kamarádce, odpověděla mně moje babička na dotaz, jestli je vážně nutné na malou potřebu používat tu šílenou kadiboudu - Janičko, kdekoliv za plotem :-D.

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 12:23 | Reagovat

Milujem zmeny akehokolvek druhu. (Tie prijemne predsa trochu viac, nez tie druhe!) Mam pocit, ze sa aspon nieco deje.
(Panta reï) ;-)

11 mengano mengano | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 8:58 | Reagovat

Mnohem lepší článek než ten minulý. Tohle jsi zase ty ;-)

12 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 9:39 | Reagovat

[11]: To jsem furt já. Jen jsem v minulém článku vyjádřil svůj názor na kandidáty. Ty emoce tam začali vnášet až diskutéři. ;-)

13 Vendy Vendy | Web | 27. ledna 2013 v 23:23 | Reagovat

Taky nemám ráda změny. Nejhorší je, když si založím někam peněženku, kterou mívám jindy v tašce. To samé mobil, ten mám na dvou až třech stálých místech, a v nejhorším si ho můžu prozvonit z pevné linky. Ale s peněženkou a klíčema od baráku je to horší, ty už na mě nekviknou...
Několik let si dávám například zapalovač a čajové kalíšky (svíčky)na jedno stálé místo. A už se mi to několikrát osvědčilo, když vyplivl proud, že jsem potmě došátrala k zapalovači a posléze našla i svíčky... :-D
Rušení a přejmenovávání autobusových nebo tramvajových linek mi taky pije krev. Naštěstí to nebývá zas tak moc často. Ale dovedu si představit, jak moc to dokáže ztížit orientaci například nevidomým. :-?

14 Vendy Vendy | 27. ledna 2013 v 23:24 | Reagovat

P.S. ty by sis měl zamontovat do auta nějakej čip, kterej bys zaktivoval na nějakém hledači.
Ale co kdyby sis založil to hledátko... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama