Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Moje vnitřní hovado

27. ledna 2013 v 0:55 | Malkiel |  Témata týdne
V tomto článku bych se chtěl pozastavit nad fenoménem, který jsem si nazval "Moje vnitřní hovado". Charakteristika tohoto fenoménu je složitá. Není vidět, není slyšet, není cítit, nedá se nahmatat. Jeho přítomnost lze vypozorovat pouze podle jeho činnosti.
Vnitřní hovado není nějaká slintajicí příšera, kterou známe z filmu Vetřelec, jak se sápe z břišní dutiny Sigourney Weaver. O to je možná nebezpečnější, protože je neuchopitelné.
Největší záludností vnitřního hovada je však skutečnost, že dovede v životě vytvářet nečekané, ba dokonce nepředpokládatelné změny. Vnitřním hovadem prováděné změny mnohdy staví člověka do zcela bizarních situací, o kterých se mu nemůže zdát ani v nejdivočejších snech.



Vnitřní hovado je jakási nehmotná entita, nějaká vnitřní duchovní bytost žijící si ve mě svým vlastním životem. Je zcela nezávislá na mém vědomí i na mém konání.
Dělá si naprosto co chce a většinou v rozporu s tím, co chci já. Vnitřní hovado je škodolibé, zlomyslné a někdy i zákeřné. Je to velký škodič a manipulátor. Dovede nějakým záhadným způsobem ovlivňovat čas, dovede měnit průběh událostí, dovede schovávat věci, které ještě před chvílí byly na svém místě, a to právě v okamžiku, kdy je nesmírně potřebujeme. Dovede zkracovat i natahovat čas. V jednom okamžiku máte několik hodin času na vykonání nějaké činnosti a za pouhých pět minut už je najednou pozdě na vykonání čehokoliv.
Vnitřní hovado dokonce dovede souběžně ovlivňovat životy několika lidí, či fungování institucí. Vnitřní hovada různých lidí se zřejmě na nějaké energetické úrovni propojují za účelem páchání nekalé kolektivní činnosti.
Jako vzor této nekalé činnosti může působit například placení různých poplatků nebo odevzdávání daňových přiznání.
Složenku k zaplacení máte třeba již měsíc doma. Jenže vnitřní hovado vám tu složenku stále někam schovává, mění datumy na kalendáři, mění datum splatnosti a nebo vám aspoň zamlžuje vidění. A hodinu před skončením splatnosti vám škodolibě tu složenku náhle ukáže. Řeknete si o.k., mám na to ještě hodinu času a pošta je za rohem. Jenže hodina se jako mávnutím proutku smrskne na třicet minut.
Ale ještě to stále není žádná tragédie, na poštu je to tři minuty. Po menších peripetiích spojených s hledáním shodného páru ponožek vyrážím s každou ponožkou jinou ke dveřím bytu. Sahám po botách, ale ouha, jedna bota záhadně zmizela, vysublimovala. Beru další pár bot, ten je početně v pořádku, ale pro změnu mu chybějí tkaničky, které si zřejmě udělaly soukromý výlet. Bleskově zajíždím do dalšího páru bot a stejně bleskově z něho zase vyjíždím, neboť některý z mých domácích mazlíčků si z nich udělal záchůdek.
Ručička na hodinách zatím nemilosrdně odtikává minuty blížící se k časové hranici, za kterou mně očekává tučné penále.
Nu což, na poštu se dá jít i v domácích pantoflích. Letmým pohledem z okna však zjišťuji, že ještě před chvílí suchý chodník je náhle pokryt dvaceti centimetry sněhu. Domácí obuv tedy zavrhuji a vyrážím na poštu ve vlhkých páchnoucích teniskách.
Blikající modré majáky před poštou však ve mně vyvolávají jisté podezření, které se záhy mění v jistotu. Pošta je uzavřena z důvodu přepadení, prvního za padesát let její existence. Mé vnitřní hovado zřejmě donutilo nějakého dosud bezúhonného občana ke spáchání trestného činu. Tímto se přepadené poště za své vnitřní hovado omlouvám.
Vnitřní hovado ovšem mohlo zvolit i jinou ze své široké škály možností. Od technické závady přes lokální zemětřesení, až po katastrofický požár pošty s množstvím popálených i obětmi na životech. V tomto pohledu je možné na přepadení pošty bez újmy na zdraví pohlížet jako na téměř nevinnou záležitost a hovadu poděkovat za ohleduplnost. Vnitřní hovado je totiž dost ješitné, je dobré mu občas poděkovat a pochválit jej.
Bleskurychle volím náhradní řešení v podobě přepravy na jinou poštu pomocí automobilu. Prchám k domovu rychlostí hodnou běžeckého šampióna a současně pátrám v kapsách po klíčích od auta. Snad ani Usain Bolt by nedovedl běžet s rukama v kapsách rychleji než já.
Klíče ovšem v kapsách nejsou a po příletu domů zjišťuji, že nejsou ani na věšáku. Po několika minutách je nacházím v lednici, plachtím po schodišti dolů, jako závodník na okruhu Le Mans skáču do auta a řítím se k další poště.
Tedy přesněji řečeno, řítil bych se, kdyby aspoň na nějakém semaforu svítila zelená. Pro tuto chvíli zřejmě zelená na semafory došla. Moje vnitřní hovado ji sežralo. S několika drobnými dopravními přestupky přijíždím k poště a parkuji stylem hollywoodských kaskadérů.
Jako kůň na Velké pardubické překonávám zábradlí i živý plot před vchodem do pošty a podoben atletovi padajícímu do cílové pásky vpadám do dveří právě v okamžiku, kdy se poštovní úřednice pokouší vsunout klíč do zámku. Letmo se omlouvám za zlomený klíč i bouli na její hlavě a jako posel zvěstující vítězství athénských v bitvě u Marathonu dopadám na pultík u přepážky.
Heuréka, úkol je splněn, penále nebude!!! A sakra, kde je ta složenka? No pochopitelně, vnitřní hovado zapracovalo a složenku při mém odchodu z domova skrylo před mými zraky, v důsledku čehož zůstala ležet na stole. Takže penále přece jen bude.
Po neslavném příchodu domů beru do ruky kalkulačku a ze zvědavosti propočítávám chystané penále, pročež zjišťuji, že mi za zpožděnou platbu bude vyměřeno penále ve výši necelých dvaceti korun českých.
V té chvíli nabývám pocitu, že tam stojíme hovada dvě, vnitřní i vnější a odkudsi ze svého nitra slyším potměšilé chechtání. Zde je ovšem nutno připomenout, že zmíněné penále dvacet korun bych platil pouze v případě, že bych platbu provedl následující pracovní den po volném víkendu.
Moje neúnavné vnitřní hovado se však zřejmě neukojilo dosaženým úspěchem a okamžitě pokračovalo ve své podvratné činnosti, v důsledku čehož jsem zmíněnou platbu provedl až o měsíc později, tentokrát již s penále čítajícím několik set.
Abych však vnitřní hovado jen nepomlouval, někdy může být tato entita i zdrojem pobavení. Zejména pokud se jedná o vnitřní hovado někoho jiného.
Nedávno jsem byl na návštěvě u přátel právě v době, kdy se je rozhodla navštívit naše společná kamarádka. V okamžiku když kamarádka proplouvala okolo mne, jako kdybych se nějakou časovou smyčkou přesunul o několik týdnů zpět do 5. prosince, neboť za ní vlálo něco, co by mohlo s přimhouřením očí připomínat čertovský ocas z krepového papíru. Žertovně jsem ji za ten "ocas" zatahal, načež se z ocasu vyklubalo půl metru růžového toaletního papíru, který jí čouhal ze zadní části kalhot.
Vzhledem k tomu, že se v oné domácnosti růžový toaletní papír nevyskytoval, bylo jasné, že s ním musela přijít už z domova. Její vnitřní hovado způsobilo, že se tato jinak přitažlivá a zajímavá žena nějakou dobu courala pražskými ulicemi s touto "ozdobou" na zádi. Což ji nepochybně činilo ještě zajímavější.
Po tomto drobném lapsusu se však kamarádka, zřejmě neznajíc rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato", rozhodla vysvětlovat původ této okrasy a jako nejlogičtější jí připadalo oznámit nám, že ten papír je nepoužitý. Což mi zase až tak moc sympatické nepřipadalo, protože mi právě před minutkou podávala ruku a pokud byl papír nepoužitý, co jiného teda mohlo být použitého, než právě ta ruka. Následně se rozvinula diskuze o praktickém využití toaletního papíru, o funkci rukou a prstů při jeho používání i o smyslu strkání nepoužitého papíru za okraj kalhot. V té chvíli se však již všichni přítomní váleli smíchy po zemi, čímž diskuze zcela pozbyla jakékoliv vědecké serióznosti.
Po dostatečném všeobecném vychechtání se kamarádka konečně posadila. A jako na potvoru zrovna proti mně, což mi umožnilo zahlédnout jakéhosi červa lezoucího jí z výstřihu. Z červa se nakonec vyklubala drátěná kostice z podprsenky, která se z neznámých důvodů rozhodla zmíněné spodní prádlo opustit právě v tomto okamžiku. Jmenovaná ji však následně razantně z pod trička vytrhla. Naštěstí pro ní kupodivu jen tu kostici. Po tomto zážitku jsem se kamarádky taktně zeptal, jestli má v úmyslu pokračovat v započaté činnosti odkládání z ní vylézajících předmětů. V takovém případě bych požádal hostitelku o přistavení větší odpadové nádoby.
Někdy dovede vnitřní hovado opravdu pobavit. Většinou hovado někoho jiného. Ale jinak je třeba dbát největší opatrnosti před vlastním vnitřním hovadem.
Když se občas upřeně zadívám do zrcadla, tak mívám pocit, jako kdyby se mi pod kůží obličeje něco hýbalo a v očích se mi podaří zahlédnout záblesk škodolibosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mvagusta mvagusta | E-mail | 27. ledna 2013 v 5:31 | Reagovat

Děkuji. Až dodnes jsem si myslel, že jsem blb a smolař, o existenci a záškodnické činnosti vnitřního hovada  tušení nemaje. Ulevilo se mi. Jsem v tom nevinně. Zdá se, že Vaše hovado je minimálně stejně schopné jako moje. Činnost mého hovada jsem ve zkratce popsal ve svém začínajícím Blogu http://mvagusta.blog.cz/1301/castecne-romanticky-nepravidelnik-c-2 . Přeji Vám i Vašemu hovadu mnoho nezapomenutelných zážitků. :-D

2 Robka Robka | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 7:32 | Reagovat

S našimi Hovady si ještě užijeme...já myslím, že se za to vnitřní hovado skrývá začánající skleróza. To s těmi složenkami mi připomnělo, že musím zaplatit byt, takže díky. A moc ti to na té fotce sluší. :-D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 7:49 | Reagovat

Slušivý rámeček. V očích vidím zděšení Tvýho vnitřního hovada z odhalení. Ještě si s ním užiješ. Nedá se jen tak snadno.  A z Tebe a Tvých článků čouhá jako seno z hlavy. I to je trik Tvýho hovada - abys vypadal jako mentál. Jenže právě Ty mentáliny hozené na papír mě mohutně baví. Nic proti Tobě, pěstuj a chval své vnitřní hovádko, však už to s ním evidentně umíš... :-P

4 mengano mengano | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 8:10 | Reagovat

Ještě jsi nezkoušel zauvažovat o internetovém bankovnictví? My, extrémní lenoši, odmítající zbytečně vylézat z baráku, si je nemůžeme vynachválit ;-)
Trochu bys svému Hovádku udělal čáru přes rozpočet.
Fotka mi silně připomíná klauna. Proč asi :D

5 valin valin | Web | 27. ledna 2013 v 8:30 | Reagovat

To se mi ulevilo, konečně jsem pochopila, kdo má na svědomí moje věčný trapasy a lapsy. Já za to vlasně vůbec nemůžu a proto3x hurá ;-)  :-D  :-D

6 Kerria Kerria | Web | 27. ledna 2013 v 10:07 | Reagovat

Mám dojem, že už jsem to tu kdysi četla (to víš, už sem chodím dlouho), ale znovu jsem se pobavila. Nic člověku nezvedne náladu víc, než cizí neštěstí :-D  :-D  :-D

7 Helena Helena | Web | 27. ledna 2013 v 11:54 | Reagovat

:-D  :-D Tvůj obrázek vnitřního hovada mi připomíná švagra,který spadl minulou sobotu ze schodů. :-D Tomu červu jsem se zasmála,výsledek by mě nenapadl. :-D My ženy tomu říkáme anténa,v případě odhalení se vytahuje. :D

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 13:09 | Reagovat

[2]: V takovém případě bych musel mít sklerózu už od mládí. :D

[3]: Ono mi stejně nezbývá nic jiného, než žít se svým vnitřním hovadem pokud možno co nejvíc v souladu, protože ho má člověk doživotně. ;-)  :D

[4]: Vnitřnímu hovadu se nedá udělat čára přes rozpočet, nedá si nijak porazit. Určitě by si našlo nějaké způsoby, jak rozvrátit mé "bankovní internetovnictví", pokud bych se do tohoto systému zapojil. :D

[5]: No jasně, za většinu takových nepříjemných událostí nesou zodpovědnost naše vnitřní hovada. ;-)  :D

[6]: Ano, je to jedna z mých blogových prvotin, kdy jsem měl ještě nulovou návštěvnost, tudíž zcela unikla zrakům blogerů. Tak mě napadlo ji v této zjitřené volební atmosféře znovu oprášit a nabídnout ji čtenářům. ;-)

[7]: A kdo myslíš, že způsobil švagrův pád ze schodů? No přece vnitřní hovado!
Ta podobnost není vůbec náhodná, protože vnitřní hovada jsou si všechna podobná. ;-)  :D

9 Radka Radka | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 16:56 | Reagovat

tak jako trochu mám pocit, že ze sebe děláš něco horšího než jsi, ale kdo by nás měl znát lépe, než my sami, že?
Ovšem, jestli jsi takový odjakživa, není to žádná změna :-D

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 18:07 | Reagovat

Proto jsem si zařídila internetové bankovnictví. Když už nic jiného, alespoň mě ty červené svině celý den neprovokují přimagnetované na lednici :-D. Ovšem, takové internetové bankovnictví bez funkčního internetu nebo elektřiny je celkem k naštvání a já mám pocit, že i s tím by si tvé vnitřní hovado poradilo :D.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

Vnitřní hovada všech zemí, spojte se! :-)

12 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 19:37 | Reagovat

To já se rozhodl bojovat s vnitřním hovadem pomocí chytré techniky. Všechno si píšu do počítače, faktury platím přes internet, každý důležitý údaj si ukládám. Jenže víš, co mi to vnitřní hovado provedlo? 30. října mi v devět ráno zapípala upomínka v kalendáři. Byla tam jen geniální poznámka „Narozeniny!. Prošel jsem všechny kontakty v telefonu, všechny ve Skype a na Facebooku, ale nikdo ty narozky toho dne nemá!
Jindy jsem platil pokutu za nezaplacenou daň z nemovitosti. Uložil jsem si tedy pečlivě číslo účtu, variabilní symbol a den platby. Nějak mě nenapadlo připsat si tam i částku, nebo jí vnitřní hovado vymazalo. Teď vím, že mám platit, ale netuším kolik. V historii svého účtu nemůžu najít loňskou platbu, takže hovado zvítězilo.

13 Míra Míra | 27. ledna 2013 v 22:03 | Reagovat

Kromě vnitřńího hovada, mám i nejrychlejší boží mlýny na světě (no, možná, co já vím, žebříčky úspěšnosti v této disciplíně jsem zatím nikde neviděl, ale v první desítce bych se asi umístil).
Mně stačí jen pomyslet na nějakou nepřístojnost a bác, už dostanu po hubě. A už vůbec nejrychleji funguje tento mechanismus, když si pomyslím něco ve smyslu jako - teď se mi teda fakt něco povedlo. A bác, mám ji zase. To už bych snad ani nesváděl na boží mlýny. Kdoví, co to je.

14 Míra Míra | 27. ledna 2013 v 22:04 | Reagovat

[11]:
Bohužel se už dávno spojila i ta vnější. :-)

15 Vendy Vendy | Web | 27. ledna 2013 v 23:09 | Reagovat

Rozkošný článeček!
Tvé vnitřní hovado pojmenoval už Murphy a vlastně se jmenuje po něm. Taky si na něho občas vzpomenu...
I mně se občas stalo, že jsem šla na poštu a složenku si zapomněla v práci. Dokonce jsem jednou šla na spořku, která je poměrně dál než pošta, a přestože jsem měla všechno, zapomněla jsem fakturu, na kterou jsem měla dát platební příkaz (ne,ještě pořád nemám internetové bankovnictví, i když o něm už několik měsíců uvažuju).
Ovšem tvé vnitřní hovado je mimořádně škodolibé a zákony schválnosti vrší na jednu úctyhodnou hromadu. Ke které ti přidají i tvoje domácí mazule, které ti s dobrým úmyslem nadělí do bot. :-D
Tvůj článek mě (zase) dobře pobavil a hlavně - rozesmál. :D

16 mengano mengano | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 23:06 | Reagovat

[11]: Mám pocit, že o víkendu k tomu bylo nakročeno ;-)

17 Chica de la Esperanza Chica de la Esperanza | E-mail | Web | 21. února 2013 v 21:32 | Reagovat

[10]: V případě nefunkčnosti internetu, počítače či elektrického proudu existuje Servis24. V takovém případě jdou platební příkazy zadávat bance pomocí telefonního automatu. I když... Umí vnitřní hovado vybít i baterii mobilního telefonu? :D

18 surpan surpan | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 23:04 | Reagovat

Mohu tě uklidnit, na utírání zádele se používá většinou levice (tedy ČSSD, ANO, KSČM...). Nadruhou stranu poslední dobou se to spíš otočilo a levice si s námi vytírá prdel :-D Ale není se čeho bát, po změny vlády si s námi začne vytírat i pravice a o středových stranách netřeba dále  hovořit. Ty se utřou většinou sami.

S toaletním papírem naštěstí zkušenosti nemám, ale jednou při cestě do práce, kdy jsem ještě využíval MHD a vlak, jsem si ráno vzal ze sušáku bundu i s kolíky a celý den jsem se divil, proč se mi všichni smějou. Už chyběla jen prádelní šňůra, 4 kolíky už byly. :-)

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 10:32 | Reagovat

[18]: Kolíky na bundě? To mohlo vypadat tak trochu punkrockově. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama