Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Magor a mončičáci

30. ledna 2013 v 21:44 | Malkiel |  Témata týdne
V osmdesátých letech zasáhla naší republiku vlna mončičáků. Pamětníci se jistě dobře pamatují na tato různobarevná plyšová zvířátka, která měla podobu medvídků, opiček, pejsků, králíčků, či jiných, zcela neidentifikovatelných zvířat.
Jelikož jsem tehdy měl malé děti, tak vlna mončičáků vtrhla i do naší domácnosti. Mončičáci byli všude kam se člověk podíval. Paradoxem je, že jsem mončičákům neunikl ani v práci.

Tehdy jsem pracoval na velkém úřadě, kde byl jedním z nejvýše postavených úředníků muž ve věku okolo padesáti let. A právě tento člověk zahořel na jeho věk poněkud nestandardní vášní pro mončičáky. Zatímco ostatní úředníci nosili v kufřících různé spisy a psací potřeby, on měl kufřík narvaný mončičáky. Aby si mončičáci užili, tak je sebou vozil i na služební cesty.
Vždy si v autě sednul na zadní sedadlo, otevřel svůj čarovný kufřík, mončičáky si rozložil okolo sebe a začal si s nimi povídat. V praxi to znamenalo nepřetržité ťuťání a ňuhňání, protože nemluvil jen za sebe, ale i za všechny ty mončičáky.
Tyto mončičáčí monology i dialogy většinou trvaly celou cestu. Například při cestě do Ostravy to bylo pět hodin ťuťání a ňuhňání. Když jsem potom v Ostravě vystoupil z auta a šel jsem do restaurace na oběd, tak jsem z toho jeho pětihodinového žvatlání byl tak vyťuťaný, že jsem málem začal ťuťat na obsluhujícího číšníka.
Jednoho dne však milovník mončičáků zřejmě usoudil, že mu plyšová zvířátka nedostatečně vrací jeho něhu i lásku, v důsledku čehož mončičáky odložil. A pořídil si živého pejska, který vypadal jako mončičák. Průběh služebních cest byl potom prakticky stejný, jen místo plného kufříku mončičáků tentokrát vozil tašku s nepromokavým dnem, ve které si lebedil živý psí mončičák. Přičemž jeho ťuťání a ňuhňání bylo ještě doprovázeno vrčením, skučením, štěkáním a slintáním živého mončičáka. Při delších cestách se navíc muselo zastavovat kvůli vyvenčení pejska, zatímco dříve spolucestující mončičáci takovou službu nevyžadovali.
S odstupem času je dnes těžké posoudit, jestli ten člověk úplně zmagořil, nebo se u něho projevila nějaká lékařsky dosud nepopsaná úchylka závislosti na mončičácích. Ale jinak se jevil docela normálně. Měl manželku, dospívající dceru a žil celkem běžným životem.
Je však pravdou, že jeho manželka byla děsně držkatá satórie a měla hodně daleko do roztomilosti mončičáků. Dotyčný podpantofelník tedy zřejmě hledal útěchu u mlčících plyšových zvířátek.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 22:52 | Reagovat

Jo, každý se uchyluje k nějaké útěše, když není doma to pravé ořechové. :-D  :-D

2 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 23:14 | Reagovat

Jestli ten pes vypadal jako mončičák, tak musel být chudák hrozně ošklivej. :-D

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 23:29 | Reagovat

[1]: Jo, když to začalo u nás doma drhnout, tak jsem se vrhnul na pěstování tropických rostlin. Ale stejně to k ničemu nevedlo. Od té doby mě nebaví starat se o jakékoliv kytky. ;-)

[2]: Hlavně že jemu připadal krásnej. ;-)

4 annapos annapos | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 23:45 | Reagovat

Když moje děti byli malé, milovali tyhle potvůrky, vydávali tenkrát podobné zvuky jaké popisujete, dnes dospěli asi tak, do věku vámi  popisovaného pána, a já je tak málo vidím že ani nevím, jestli také nemají podobné následky. Škoda že se to již neprodává, možná že bych to Ťu ňunii, také použila, cítím se na stará kolena také citově zanedbaná.

5 Iva Iva | 30. ledna 2013 v 23:51 | Reagovat

:-D Přiznám se, že by mě ten člověk okamžitě začal zajímat.Zřejmě byl citově vyprahlý a potřeboval něco roztomilého, což asi jeho manželka nebyla :-D. Mončičákové období jsme také měli, nebylo však dlouhé, neboť tyto podivuhodné hračky vystřídaly různé obludy, želvy Ninja, ještěři a kostlivci z plastu. Marně jsem synovi kupovala vkusné dřevěné hračky, zůstávaly nepovšimnuty a tvořily spíš dekoraci. Pak naštěstí přišlo Lego a hráli jsme si doma všichni :-D

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 0:47 | Reagovat

[4]: Já myslím, že různých plyšáků k ťuťání a nuhňání je na trhu dostatek. ;-)  :D

[5]: Já bych se o citově vyprahlého člověka moc nezajímal, protože takoví lidé mívají zkreslený úsudek. ;-) Ale jestli chceš, tak ti pošlu jeho adresu, jestli je ještě naživu. :D
Nás taky samozřejmě neminuly různé ty želvy a podobné obludy. ;-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 8:06 | Reagovat

Kamarád má takového tchána. Pám který na mne udělal na první pohled zcela normální dojem a s kterým se dalo skvěle rozprávět se zbláznil do jorků a má dva a ti dokonale ovládli jeho život natolik, že se motá jen okolo nich, když mu umírala partnerka tak na to pomalu ani nepřišel, z druhou se kvůli tomu, že po něm chtěla aby si všímal i jí a i na kamrády zanevřel a sedí jen doma s těma potvorama :-!

8 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 10:27 | Reagovat

Začínám se bát, na co se vrhnu já, až mi totálně přeskočí, občas mám pocit, že už to klepe na dveře. :-D
Jen, ta fotečka, ta je z netu, nebo jsou to tví vlastní ťuťu ňuňu drahoušci? :D  :D

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

[7]: To ovšem bohužel nikdo nikdy nevíme, jestli a jak nám hrábne. ;-)

[8]: Já mám dojem, že jsi kdysi psala něco o tom, že obdivuješ staré krámy a podobnou veteš. :-D Tak už to možná nenápadně přišlo. :-D
Ne, to nejsou moji mončičáci. Je to stažené z netu.
Mými "mončičáky" jsou modýlky aut, motorek a lokomotiv. Teď jsem k tomu ještě přidal letadýlka. :-D

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 11:36 | Reagovat

[9]:Tak to máš naprostou pravdu :-D

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 12:56 | Reagovat

Můj první mončičák byl ten vlevo. Jenže se mu nějakým záhadným způsobem zničil ksichtík, jako u toho třetího zleva, takže jsem si záhy vysomrovala toho modrého, u kterého bych i skončila, kdyby se mi nerozmnožil a nebyl mi vnucen ještě hnědý poloviční mrňous. Éra mončičáků naštěstí netrvala dlouho :-D.

12 Kerria Kerria | Web | 31. ledna 2013 v 15:12 | Reagovat

Éra mončičáků mě nějak těsně minula. Objevily se snad v době, kdy jsem chodila do 6-7 třídy.
Měla jsem jednoho, modrýho, ani nevím, kde jsem k němu přišla, ale v té době už jsem na plyšáky byla velká.

13 annapos annapos | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 18:34 | Reagovat

[4]: Neměla jsem v úmyslu mluvit o plyšácích, ale o příčině?

14 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

[9]: Ale což o to, podivností já mám dost, ale zatím tím (pokud vím) nevzbuzuju obecné pohoršení, lítost ani "nahlavuťukání" a neťuťuňám ani nepoštěkávám na veřejnosti.
No, občas maličko šišlám, ale na to mám jako babička nárok, to jsem si zjišťovala. :-D  :-D
Přesto, tuším v sobě mnohem větší potenciál potencionálního "šílenství". :D
A co ty, houkáš a troubíš si se svými modýlky? :-D

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 20:32 | Reagovat

[12]: To je pochopitelné. Pokud se pamatuji, tak třináctileté spolužačky už měly poněkud jiné zájmy. ;-)

[14]: Když si při stavění modelu třeba provrtám palec, tak to si docela zahoukám. :D

16 valin valin | Web | 31. ledna 2013 v 21:14 | Reagovat

To je nádhera, já jsem taky měla žlutýho a modrýho. Ani nevím, kam se poděli..
Krásná mončičáková doba to byla... :-)  :-)

17 mengano mengano | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 21:23 | Reagovat

[7]: Vendy, teď jsme se já a Terorista docela urazili :D

U nás doma bylo taky mončičákové období, Jezinka jich měla asi deset. Pokaždé, když se nějaký ztratil, tak vyváděla jako pako. Což velice rychle pochopil její starší bratr a bavil se tím, že jí ty mrchy schovával. Většinou jsem musela zasáhnout a ztrestat je oba :-)

18 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 22:46 | Reagovat

[16]: Mončičáci asi odešli do mončičího nebe. Stejně jako odešli igráčci, koule klik-klak nebo Rubikova kostka. ;-)

[17]: Víš co to je za tragédii, když jeden z deseti mončičáků chybí? :-D Byla jsi někdy vůbec dítě? ;-)  :D

19 Robka Robka | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 23:42 | Reagovat

Ten pán asi silně předběhl dobu. Jen s tím rozdílem, že dneska už ty plyšové potvůrky cestují samy a ne na služební cesty, ale na dovolené. Příklad této úchylnosti třeba zde (i s "krásnou" češtinou)http://www.toytravelingprague.com/index.php?main_page=privacy No, nedopřej těm mazlíčkům zasloužený odpočinek i s "typyckým" jídlem.
K těm mončičákům. Dcera měla toho úplně vpravo, a pak ještě jednoho pruhovaného a hnědého. Toho pruhovaného měla nejradši, i když jí ho koupila(moje) tchýně na pouti. Spal s ní v postýlce a běda, když spadl na zem! Ten řev bych ti nepřála zažít.

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 23:49 | Reagovat

[19]: Vzhledem k tomu, že jsem měl malé děti dvě, tak jsem si různých řevů užil habaděj. :-D
Ty zájezdy pro plyšáky je dost velká úchylárna. ;-)

21 signoraa signoraa | Web | 1. února 2013 v 0:15 | Reagovat

Moje děti je měly také. Hlídám vnučky a ta mladší zatoužila po nějaké panence. Na půdě je bedna, do které jsem umístila hračky, když je dcera odložila, a je na ní nápis "Konec dětství". Kromě panenky, si vnučka vybrala toho růžového. Také s ním mluví, ale budou jí teprve čtyři. Do padesátky má ještě daleko, ale kdo ví? :-D

22 Verunka T. Verunka T. | Web | 1. února 2013 v 8:43 | Reagovat

jéé mončičáci :-D já mám doteď z dětství toho modrého, co je na obrázku, jako jediný přežil i s pískacím "vnitřkem", mám ho na nočním stolku :-P jen chudák utrpěl pod náporem kočky, která nesnáší to jeho pískání :D

23 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. února 2013 v 9:44 | Reagovat

[21]: To s tou bednou mi připomnělo jednu příhodu, když jsem měl děti malé. Asi 4 a 2 roky. Vyndal jsem tehdy krabici s angličáky, které jsem jako kluk sbíral a ukazoval jsem je klukům. A ten starší docela nevinně povídá: "Tati, a až umřeš, tak ty angličáky budou naše?". :D
Nakonec byly jejich ještě za mého života a už jsou dávno v trapu. Což mě teď i trochu mrzí, protože to byly angličáky ze šedesátých let, takové ty ještě bez okýnek a teď už by to byly sběratelské rarity.

[22]: Toho modrého měly děti taky a pokud se pamatuju, tak byl velmi oblíbený. Asi proto, že v přírodě žádné modré chlupaté zvíře neexistuje. ;-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. února 2013 v 21:11 | Reagovat

Mončičákovému období jsem se vyhnul, nikdo z rodiny jím, pokud vím, nebyl postižený. Vidím, že jsme o dost přišli :-)

25 DK DK | Web | 1. února 2013 v 22:02 | Reagovat

Mončičáci. Jé, tímhle článkem jsi mi udělal radost. :) To je kupa roztomilých vzpomínek...

26 Vendy Vendy | Web | 6. února 2013 v 12:26 | Reagovat

Očividně byl hodně citově strádající. Člověk zřejmě potřebuje nějaký ten kontakt, většinou k tomu patří nějaký ten pejsek nebo kočička, čím víc citově ulítlý, tím víc závislý na těchto zvířátkách.
Nebo plyšácích.
Nebo panenkách.
Fakt je, že kufr plný momnčičáků a samomoluva s nimi by mě trochu zarazila, u padesátiletého chlápka. Ale co já vím, jak bych se sama jevila jiným,když mluvím sama se sebou a s micinama mluvím jak s malými dětmi? :-D (a kdybych měla psa, tak stejným způsobem mluvím i se psem...) :-P

27 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 7. února 2013 v 11:03 | Reagovat

[26]: Já si myslím, že mluvení se zvířaty je celkem normální, neboť to jsou živí tvorové a na lidskou mluvu reagují. Což se samozřejmě týká zvířat jako kočka, pes či kůň. A že to tak dělají všichni majitelé takových zvířat.
Mluvení třeba na pakobylky, strašilky a podobnou havěť by mělo asi tak stejný výsledek, jako mluvení na mončičáky. :-D

28 Elisis Elisis | Web | 7. února 2013 v 14:04 | Reagovat

Možná se potřeboval někomu vypovídat, nebo toužil po roztomilém dítěti, se kterým by mohl ťuťíkovat jak bych chtěl. Ale jelikož to asi nebylo možné, tak si koupil mončičáky. Je fakt, že se tomu těžko věří, aby padesátiletý muž trpěl samomluvou s mončičáky :-D
To já když mluvím s našim zvířectvem, tak výška mého hlasu stoupne na nebezpečnou hranici a vyskytují se u mě poměrně zvláštní pojmenování :-D

29 Petra Petra | E-mail | 5. září 2017 v 18:31 | Reagovat

Dobrý den. Chystáme v nakladatelství knížku Vzpomínkomat - jsou to vzpomínky na věci, které jsme kdysi používali, a je tam i zmínka o mončičácích. Nemohla byste mi prosím poslat tuto fotku v dobré kvalitě a svolení k otištění v knize? Děkuju moc. Petra Kryštofová

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama