Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Leden 2013

Jak jsem zachránil Benešov

12. ledna 2013 v 21:30 | Malkiel |  Témata týdne
V minulém článku Jak jsme se rafli raftování jsem se zmiňoval o vodním živlu. Tentokrát se chci zmínit o živlu zcela protikladném, neboli o ohni. O tomto živlu se říkává, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Toto rčení jsem měl jednou možnost vyzkoušet si přímo na vlastním těle.
Jednoho krásného letního dne jsem se na odpočívadle u lesa na Benešovsku pokoušel opravit stávkující benzínové čerpadlo svého auta. Nutno poznamenat, že se celý život pohybuji kolem automobilů a práce na nich byla pro mne víceméně rutinní záležitostí. Až do onoho dne.

Jak jsme se rafli raftování

11. ledna 2013 v 21:53 | Malkiel |  Témata týdne
Jedním z živlů, který je pro lidský život zcela nezbytný, je nepochybně voda. Kromě nezbytnosti vody pro zachování životních funkcí je tato tekutina též zdrojem zábavy. Ať už v podobě koupání, tak třeba v podobě ježdění na lodičkách, lodích a člunech všeho druhu. Oblíbeným způsobem tohoto typu vodní zábavy je sjíždění řeky, o čemž bude následující článek.
V devadesátých letech se spolu svobodou na naše obrazovky vplížily též vesměs příšerné americké a o několik let později ještě příšernější latinsko-americké seriály. Vrcholem kulturní pokleslosti televizní tvorby byl nepochybně seriál Dallas, s čítankově zlým "Džejárem" a nesnesitelně kladným Bobby Ewingem, běžící vždy v neděli večer.

Živice a mrtvice

10. ledna 2013 v 20:00 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svých minulých článcích k tématu tohoto týdne Mrtvel a Živáček a mrtváček jsem pranýřoval určité nedostatky českého jazyka. Při podrobnějším zkoumání však člověk objeví podobných nedostaků mnohem více.
Existuje například slovo mrtvola, ale neexistuje živola. Běžně používáme slovo život, ale používání slova mrtvot nám bylo tvůrci českého jazyka odepřeno. Nebo slovo "životní". Například ve spojení "životní prostředí". Copak je třeba na hřbitově nějaké životní prostředí? Tam je jednoznačně "mrtvotní prostředí".
Nebo slovo "živočich". Můžeme o zvířeti třeba říci, že je to mrtvý živočich? Nikoliv. Je to mrtvočich.

Živelný pytel

9. ledna 2013 v 21:31 | Malkiel |  Poetické blouznění
Přepadnul mě živel
vytáh na mne pytel
Žádný úchyl, to je tuty
byl to pouze pytel z juty

Pravil jenom lakonicky
jak to oni dělaj vždycky
"Když přijdem my živly
tak jste všichni v pytli!"

Živáček a mrtváček

8. ledna 2013 v 22:02 | Malkiel |  Témata týdne
V minulém článku s názvem Mrtvel jsem se zmiňoval o zákonitosti protikladů a o určitých chybách v českém jazyce. Když existuje slovo živel, tak by zákonitě mělo existovat slovo mrtvel.
Podobné je to se slovem "živáček". Stejně jako neexistuje slovo mrtvel, tak v češtině chybí i slovo "mrtváček", jako protiklad slova živáček.
Všichni jsme už určitě někdy slyšeli větu "nepotkal jsem tam ani živáčka". Neinformovaný člověk by si však mohl myslet, že mrtváčka není možné potkat. Že se mrtváčci mohou nanejvýš někde válet, nikoliv chodit. Což je ovšem velký omyl. Mrtváčci totiž mohou chodit. A zde se právě dostáváme k jádru pudla. Respektive k jádru mrtváčka.

Mrtvel

7. ledna 2013 v 21:47 | Malkiel |  Témata týdne
V tomto článku bych chtěl napravit určitou nedokonalost českého jazyka. Náš jazyk totiž v některých případech opomíjí základní fakt, že všechno na světě má svůj protiklad.
Například plus - minus, výška - hloubka, žena - muž, průjem - zácpa. Pokud tedy existuje slovo "živel", jako protiklad musí zákonitě existovat i slovo "mrtvel".
Je celkem paradoxem, že ve staré češtině, když byla ještě starou bulharštinou, slovo "mrtvel" existovalo v podobě mъrtъvelъ. Během různých reforem však z českého jazyka vypadlo.
O živlech má asi každý jasnou představu co to je. Voda, oheň, vítr, zemětřesení a podobně. Někdy bývají slovem živel označováni i lidé, zejména děti. Především ty zlobivé. Což jsou prakticky všechny děti. Někdy jsou tak označovány i celé skupiny lidí, či národy. V minulosti bylo často používáno označení "český živel", či "německý živel".

Kalouska a sekeru

6. ledna 2013 v 21:02 | Malkiel |  Témata týdne
Otázka obsažená v tématu týdne bohužel neupřesňuje jaké množství a čeho by si mohl člověk vzít sebou. Pramice nebo rogalo by však asi nebyly těmi nejvhodnějšími prostředky k dopravení na pustý ostrov kdesi v Pacifiku. Budu tedy přepokládat, že bych byl na pustý ostrov vysazen s pomocí nějakého velkokapacitního dopravního prostředku.
V takovém případě bych si tam sebou vzal Klause, Nečase, Kalouska, Hegera, Drábka a ještě mnoho dalších osob, jejichž vyjmenovávání by zabralo příliš mnoho času a prostoru. Kromě těchto osob bych si však sebou vzal i pořádnou sekeru.

Z Pátka na Sobotu

6. ledna 2013 v 18:56 | Malkiel |  Poetické blouznění
Až na pustém ostrově
náležitě zpustnu
na nebohém Pátkovi
si labužnicky zgustnu
Jen dodělám robotu
sežeru i Sobotu

Co taky člověk
může dělat v neděli
na pustém ostrově
v takové prdeli?


Upozornění: Tato báseň je absolutní blábol a nevyjadřuje vůbec nic. Kromě kolísavé mentální úrovně autora.

Chorá duše na ostrově

5. ledna 2013 v 21:46 | Malkiel |  Poetické blouznění
Na pustém ostrově
duše moje ochoří
což se bojím nejvíce
to se radši odstěhuju
do Ostrova nad Ohří
do Ostrovní ulice

Můj nový vzhled aneb Quasimodo hadr

4. ledna 2013 v 20:02 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Koncem loňského roku se na blozích často probíral nový vzhled titulní strany. Zřejmě pod vlivem těchto diskuzí se mé tělo také pokusilo o změnu vzhledu. Konkrétně obličeje. Za tímto účelem si mé tělo opatřilo infekci, která se mu zdála být nejvhodnějším nástrojem ke změně výrazu mého obličeje.
Každý normální člověk chytne infekci do nějakého běžného místa. Třeba do nosu, do krku nebo střev. Ale já né, já musím mít vždycky nějaké extrabuřty. Vlastně infekce ani moc nechytám. Ale když už něco chytnu, tak to stojí za to.