Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Židé proti Židům

18. listopadu 2012 v 22:46 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
V posledních dnech jsem se trochu odklonil od zažitého schématu mého blogu, což mi přineslo zajímavé, leč ne zcela nečekané poznání. Uveřejnil jsem totiž dva poučné články o židovské problematice. Momentální nízká návštěvnost mého blogu a mizivé komentování článků mi prozradilo, že lidé ke mně na blog chodí číst kraviny, hovadiny a blbosti, ale o seriózní informace nestojí. Upřímně řečeno, já jsem si tak nějak i myslel, že to tak bude. Co naplat, byl jsem blogery pasován na šaška. Ale když už jsem rozepsal tu epopej o historii a životě židů, tak jí také dokončím. Proto jsem pro čtenáře opět připravil pořádnou porci nudy v podobě třetího (a posledního) pokračování článků o Židech.

V minulém článku jsme se s Židy rozloučili na prahu vrcholného novověku a průmyslové revoluce. Pro Židy konečně nastalo období, kdy si mohli trochu oddechnout. Židovská ghetta byla bourána, většina omezujících opatření byla zrušena a Židé se stávali právoplatnými občany společnosti. Katolická církev ztratila svoji neomezenou moc, protože se objevily i jiné církve, zejména protestantské. Náboženští židé tak svojí vírou už tolik nepopouzeli.
Ostatně, i v židovské komunitě nastávaly změny. Vyšší třída se začala postupně sekularizovat, nebo aspoň nábožensky reformovat. Přísná židovská nařízení totiž bránila židovským finančníkům, průmyslníkům a obchodníkům ve vykonávání zaměstnání. Takový židovský bankéř například nemohl jít na oběd s obchodními klienty, když musel dodržovat pravidla košer stravování. Nesměl dělat v sobotu, ani nesměl práci požadovat od ostatních lidí. V podstatě by musel třeba vyhodit vrátného či hlídače své banky. Navíc se židovské elity již nechtěly cítit "špinavými židy" v očích křesťanské vyšší společnosti. Proto mnozí bohatí Židé konvertovali ke křesťanství.
Kromě svobody však židovským elitám stále chybělo něco, co nemohli v minulosti mít. A tím byly šlechtické tituly. O takovém židovském baronovi už by si nikdo netroufnul říci, že je "špinavý žid". A tak mezi bohatými Židy nastal lov na šlechtické tituly. Někteří si je kupovali od panovníků, jiní se přivdávali a přižeňovali do šlechtických rodin, ke spokojenosti obou stran. Zchudlé a často i zdegenerované šlechtické rody tak přišly lacino k penězům. Zanedbatelný nebyl ani pozitivní vliv čerstvé a zdravé krve.
V 19.století se Židům v Evropě opravdu dařilo. Stali se bohatými a váženými občany, mnozí zastávali významná místa na dvorech panovníků a ve dvorských radách. Na přelomu 19. a 20. století už byla většina světového movitého kapitálu v židovských rukách.
Nebývalý rozkvět zaznamenal židovský národ v Americe. Z bývalých chudých Židů, kteří se za vypůjčené peníze a s prázdnými kapsami přeplavili přes oceán, se takřka přes noc stávali boháči. Oni v těch penězích prostě vždy uměli chodit.
Čas se přehoupnul do dravého a moderního dvacátého století a nastala Nová doba. Židé měli pocit, že už jim snad nemůže být lépe. Nikoho v tu dobu však nenapadlo, že se již za velmi krátkou budou mít mnozí z nich velmi špatně.
Přišla první světová válka, která výrazně zamíchala národnostními i politickými kartami na mapě celého světa. Není žádným tajemstvím, že židovští bankéři a průmyslníci na té válce nesmírně vydělali, zatímco národy a státy zchudly. Jenže jak už to tak v životě bývá, vždy je něco za něco. Zisk finančníků a průmyslníků byl vykoupen nesmírnou chudobou lidí, a to zejména v poraženém Německu. Na chudobě německých obyvatel se mimo jiné významně podepsaly zejména ukrutně tvrdé válečné reparace, které muselo Německo platit vítězným mocnostem, zejména Francii. Vítězné mocnosti totiž zcela postrádaly něco, čemu se říká šlechetnost vítěze. Naopak, ještě se snažily na vítězné válce něco urvat.
Čímž ovšem uvrhli německý národ do nezměrné chudoby. A na tom vykořistování již tak zbídačeného Německa se velkou měrou podíleli i židovští finančníci. Již za necelých dvacet let však měli možnost sami pocítit, jak bylo jejich bezohledné jednání neprozíravé. Válečné reparace totiž nepřímo odstartovaly přípravu na další válku. Která však již měla být jiná, mnohem ukrutnější než všechny předešlé války. Zatímco první světová válka byla bojem o kolonie a o bohatství v nich získávané, druhá světová válka začala jako pomsta. Ukrutná pomsta těm, kteří Německo ve dvacátých letech uvrhli do bídy. Pomsta vítězným mocnostem, pomsta židovským finančníkům a průmyslníkům, pomsta všem.
Vraťme se však do dvacátých let, kdy se to vše začalo klubat. Inflace v Německu dosahovala miliardových hodnot, nebyla práce, nebylo co jíst. To vše vyvolalo bolševické hnutí po vzoru ruských bolševiků. Zoufalí lidé prostě dělají zoufalé činy. Chybělo málo a z Německa se mohla stát Německá sovětská republika pod vedením bolševiků. A toho se finančníci velmi zalekli, protože měli ještě v živé paměti, jak to s jejich kapitálem dopadlo v Rusku.
A zde udělali židovští finančníci ohromnou chybu. Jako protipól bolševizmu spolu s ostatními finančními magnáty dosadili do vedení Německa úderného Adolfa Hitlera. Ze strachu o svůj kapitál před rozmáhajícím se bolševizmem.
Nyní pronesu slova, za která by mne nejraději někdo ukřižoval, nebo aspoň uškrtil, ale bohužel je tomu tak. Za celé peklo koncentračních táborů, holocaustu a masakrů druhé světové války nesou výraznou vinu židovští magnáti. Prosazovali k moci Hitlera, přestože věděli o jeho rasových teoriích týkajících se Židů. Klidně nacistům prodali své chudé židovské bratry pod vidinou záchrany svých majetků. Hitler měl pro ně splnit takzvanou roli "užitečného idiota".
Jenže ten charizmatický chlapík s knírkem se jim trochu vymknul z rukou a již zakrátko i oni museli prchat z Německa a o své majetky stejně přišli. Kdo se holt spolčí s peklem, ten musí počítat s tím, že jej to peklo taky může usmažit.
Průmyslníci a finančníci však měli tu výhodu, že přišli jen o část svých majetků v Německu, které spadly do rukou nacistů. Narozdíl od šesti milionů obyčejných Židů, kteří přišli o holé životy a prolítli komíny krematorií.
Ale to ani zdaleka není všechno. Není žádným tajemstvím, že ještě na začátku války zejména americký židovský kapitál profitoval z investic do německých podniků, které jako levnou pracovní sílu využivaly tisíce židovských vězňů pracovních koncentračních táborů.
Jen pro zajímavost, karoserie známých bojových vozů VW 82 byly vyráběny v Berlíně ve firmě Ambi-Budd, která byla kompletně vlastněna americkým kapitálem. Podotýkám, že tento vůz se začal vyrábět v roce 1940, tedy v době, kdy již téměř rok zuřila válka. Kromě toho továrna celou válku vyráběla součástky i do jiných bojových vozidel a stíhaček Focke Wulf. Aneb jak říká jedno známé rčení, "peníze nesmrdí".
Paradoxem je, že v mateřské továrně Budd v USA byly vyráběny kromě jiného i bomby, kterými byla bombardována dceřiná továrna Ambi-Budd v Berlíně. Neblahou existenci této továrny ukončila až sovětská okupační správa, v jejímž sektoru se po válce továrna nacházela. Rusové prostě fabriku rozebrali a stroje si odvezli domů na východ.
Myslím, že není třeba ani zdůrazňovat, že i na druhé světové válce opět vydělali finanční oligarchové, a to včetně židovských. Žádná válka totiž nevznikne sama od sebe. Válku vždy vyvolá někdo v zákulisí, kdo se na té válce chystá vydělat.
Jestli se teď někomu bude chtít zvracet z výše uvedeného textu, tak bych to pochopil, protože mně je z těchto věcí na blití dosti často.
Nechme však již kritizování, každý národ má své světlé i stinné stránky, každý národ má své hrdiny i darebáky.
Osobně bych řekl, že židovský národ má těch hrdinů více než jiné národy. Což dokazuje dnes a denně v obklíčení 600 milionů Arabů a muslimů, z nich většina se nijak netají tím, že by Židy nejraději zahnali do moře. Je zřetelně vidět, že muslimové trpí stejnou nemocí, kterou ve středověku trpělo křesťanské obyvatelstvo Evropy.
Upřímně si židovského národa vážím, protože židovští vědci a vynálezci toho našemu světu dali opravdu hodně.
Jedna stará Židovka mi kdysi řekla, že mám typické židovské oči. Je tudíž možné, že mám v sobě i kapku židovské krve. Což by mohlo být podepřeno faktem, že moje babička pocházela z pražské mlynářské rodiny a prakticky všechny pražské vltavské mlýny na přelomu 19.a 20. století patřily židovským mlynářům.
Takže jestli v sobě opravdu mám tu kapičku židovské krve, jsem na ni náležitě hrdý.

Šalom, Malkiel
a šmytec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viktorka Viktorka | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 22:52 | Reagovat

Omlouvám se za spam, ale chci pomoct všem, co mají problémy s váhou a neví jak se zbavit nadbytečných špeků. Navštiv můj blog, napiš mi, můžu ti pomoct s jídelníčky a tak :) Pokud to není tvůj případ, omlouvám se a přeju krásný večer!!!

2 mackenzie mackenzie | Web | 18. listopadu 2012 v 22:53 | Reagovat

pěkný blog :-)

3 D@ve D@ve | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 0:32 | Reagovat

Malkieli, díky za velmi poučné články o židovské historii. Jsem rád i za Tvůj kladný postoj k tomuto národu. :-)

Chystáš se jít na tuhle akci? http://www.czecot.cz/akce/204650_arabske-jaro-jako-vyzva-pro-izrael-a-evropu

4 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 0:49 | Reagovat

I já jsem si docela rád přečetl něco poučného. Leccos jsem věděl, ale něco ne. Židů si taky nesmírně vážím. Jediné, co jim mám zazlé, že neposlechli Hospodina a nevyhladili Palestince. Ostatně za to dodnes trpí. Docela by mě zajímalo, proč a jak dlouho vydrží EU financovat neexistující stát teroristů.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 1:11 | Reagovat

Tvé sympatie Židům jsou mi sympatické :-) To tak je ve všech válkách, že pár chytráků vydělá a spousta běžných smrtelníků na to dojede.

6 Iva Iva | 19. listopadu 2012 v 1:31 | Reagovat

Já jsem se z tvých článků ráda poučila. Píšeš o historii zajímavě a čtivě a tvůj humor nechybí ani v těchto článcích. Je vidět, že máš přehled, fakt dost dobrý :-)! Setkala jsem se s v životě s několika lidmi židovského původu, všichni jsou to lidé nesmírně chytří a bystří a mají talent pro podnikání. Jak vypadají židovské oči , to nevím :-D, ale podle nosánků se docela bezpečně poznají. ;-)

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 1:36 | Reagovat

Velmi dobre si to napisal. A na "bliti" mi   z tej smutnej pravdy vobec nebolo, i ked by malo byt. (Ale potom by jeden musel "blit" vlastne stale, ci kvoli tymto, ci kvoli inym skutocnostiam.) :-)

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 1:40 | Reagovat

[3]: Ta přednáška může být určitě zajímavá, protože se dotýká problematiky, která mne zajímá. V tu dobu jsem však bohužel ještě v práci.
Jinak co se týká Arabského jara, tak dochází k tomu, čeho jsem se obával. Byli svrženi "diktátoři" a moci se vesměs uchopili islámští fundamentalisté. Státy, které mají až 40% negramotnost, prostě nemohou mít demokracii.

[4]: Ti Palestinci, neboli Pelištejci, o kterých mluvíš, už ovšem dávno neexistují. Lidé, kteří se dnes nazývají Palestinci, jsou ve skutečnosti Arabové, kteří do Judeje přikočovali z Arabského poloostrova až potom, co byli židé Římany vyhnáni do diaspory. Tudíž je židé nemohli vyhubit. ;-)

[5]: Já své sympatie k Židům považuji za přirozené, protože jsem křesťan a naše křesťanská kultura má kořeny v judaismu. Ostatně, i můj oblíbenec Jéhošua ha Nocri byl žid. ;-)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 1:55 | Reagovat

[6]: To já taky netuším, jak mají vypadat židovské oči.:D
Nos není rozhodně tím nejpřesnějším vodítkem pro určení židovské národnosti. Mnoho Židů má třeba pršák. Ani současný izraelský premiér Netanjahu nemá tu správnou židovskou skobu. Daleko spolehlivějším ukazatelem je prý tvar lebky. Proto nacističtí ochránci čistoty árijské rasy měřili hlavně lebky. ;-)

[7]: Jo, občas se mi to i stane, že napíšu něco dobře. ;-)

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 2:51 | Reagovat

[6]: P.S. Jak jsem měl tu přítelkyni Židovku, tak u nich v rodině to bylo s rypákama půl na půl. Polovina z nich měla rypák jako kliku od blázince a polovina měla pršák. Polovina měla oči skoro černé a polovina měla oči modré. :D

11 Janinka Janinka | Web | 19. listopadu 2012 v 8:47 | Reagovat

Já zastávám názor, že nemáš-li k tématu co říct, tak to neříkej. A to samé platí o komentářích, článek si přečtu, ale pokud na něj nedokážu inteligentně a se zápalem reagovat, tak to prostě neudělám ;-).

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 9:22 | Reagovat

Tchýně mé švagrové byla Židovka, nos jak skoba,černé vlasy a nádherně jasne modré oči. Bývalý švára měl vlasy hnědé a oči zelené, jen ten nos tam trochu původ připomínal a neteř má černé vlasy, modré oči a nos jak okurku...motá se to tam všelijak s tou podobou. Ale spíš jsem chtěla pochválit všechny tři dokonale propracované a vypracované články. On totiž výlet do historie nikdy nikoho nezabije. Spíš poučí. Ale mám dojem že bys našel možná dobrého diskuzního partnera v Krutomývalovi.... :-)

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 11:07 | Reagovat

[11]: Já se na to dívám jinak. Když si někde nějaký článek přečtu, tak se k němu vždy vyjádřím. Třeba aspoň stručně. Pro autora je myslím vždy potěšující informace, že ten článek někdo četl. Je to jakési zrcadlo jeho práce. A já jako autor se naopak vždy snažím reagovat na všechny komentáře, aby diskutéři věděli, že jsem jejich komentáře četl a že mi jejich názory nejsou ukradené.

[12]: Já myslím, že se do budoucna určitě nebudu pouštět do žádných diskuzí na vážná témata a spíš se budu dál držet své oblíbené srandy. ;-)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 23:33 | Reagovat

[13]: Nedělej to, prosím. Ve vší té srandě a víš, že proti ní nikdy nic nemám, je zajímavé přečíst si v takovém pěkném souhrnu kus dějin. Něco podobného jsem už četla i různé úvahy o povaze Židů. Osobně se znám s lidmi, kteří tento původ mají. Určitě ti něco říká Pavel Tausig. Ten je rodák od nás. Znali jsme se s jeho rodinou, tedy naši předci, jeho tatínka a maminku- ta byla učitelka jsem znala už osobně. Pavla jsem jako krásného kudrnatého blong, modrookého chlapečka (po mamince) vozila jednou v kočárku-holka 9-letá tehdy. Jeho tata měl pěknou skobu, plný spodní ret a jediný přežil koncentrák z celé rodiny. Samozřejmě obchodník, budovy mu byly vráceny až po r.1989, kdy už tam žila v rodinném domě jen maminka a jezdil za ní jen syn a dcera. Rozdíl není v tom, kdo čím je, ale jaký je. To už se opakuji...

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 23:34 | Reagovat

blond- ne blong-překlep... [:tired:]

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 0:04 | Reagovat

[14]: Taussiga taky shodou okolností znám, protože se přátelí s mojí kolegyní a kamarádkou. To je dobrej chlap.

17 Kerria Kerria | Web | 20. listopadu 2012 v 8:07 | Reagovat

Mě se tvoje sondy do historie líbí. Nevím, kolik čerpáš z nějakých seriózních pramenů a kolik z toho je z tvé vlastní hlavy. Ale většinou jsem došla ke stejným závěrům, ačkoliv toho o historii až tak moc nevím. Vždycky mě to bavilo, ale tím bazírováním na letopočtech mi to náš školský systém dost  znechutil. Tak jsem se o dějiny začala víc zajímat až před pár lety, když jsem po dědovi "zdědila" rozpracovaný rodokmen.

18 Kerria Kerria | Web | 20. listopadu 2012 v 8:09 | Reagovat

PS: Kdybys mi chtěl náhodou udělat radost, tak by se mi líbilo nějaké tvoje pojednání o italských legiích nebo o slovenské republice RAR. Nějak se v tom pořád nemůžu zorientovat. :-)

19 Knedla Knedla | 20. listopadu 2012 v 21:37 | Reagovat

Díky, opět jsem prozřela, co se týče 1a2SV, je to už tolikanásobné vidění věci z různých úhlů, že při slovech "světová válka" mám pocit několikahlavé saně :-D

20 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 22:23 | Reagovat

[18]: O italských legiích toho moc nevím, protože jsem se o tuto problematiku nikdy moc nezajímal. Co se týká té Slovenské republiky Rad, tak tam není moc o čem psát, protože existovala pouhých 21.dnů a byla v podstatě pouze jakýmsi výhonkem Maďarské republiky Rad. Shodou okolností proti těmto bolševickým státním patvarům bojoval můj děda, který byl původně členem československých legií vzniklých za I.světové války ve Francii. Po návratu do vlasti byli tito vojáci zařazeni do nově vznikajícího čsl. vojska a místo, aby si odpočinuli od války, tak byli hned vysláni do války proti maďarským bolševikům. Kteří měli mimo jiné za cíl obnovit Uhersko v původních hranicích, tedy včetně Horního Uherska, které bylo maďarsky označováno Felvidék (Vysočina).

21 Historik Historik | 25. listopadu 2012 v 10:14 | Reagovat

Článek je zcela nepravdivý a subjektivně naivní. Bůh chraň toho kdo téhle snůžce nesmyslů uvěří. :-(

22 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 13:23 | Reagovat

[21]: Jestli máš nějaké konkrétní argumenty, o kterých by se mohlo diskutovat, tak je přednes. Jestli ne, tak s takovým komentářem jdi raději do nějaké diskuze třeba na Novinkách. Tam je takových výkřiků habaděj, ten tvůj tam krásně zapadne. ;-)

23 Jessean Jessean | Web | 9. září 2016 v 10:13 | Reagovat

jsem podnikatel a půjčím peníze [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama