Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Za vším hledej žida

16. listopadu 2012 v 23:00 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Jelikož mě zrovna nenapadá nic srandovního, tak jsem se rozhodl čtenáře znudit vážným a poučným článkem. Nedávno jsem napsal poučný článek o Krabatovi a Polabských Slovanech, který se minimálně dvěma blogerům dokonce líbil. Jedna blogerka, zřejmě pod vlivem nějakých halucinogenních látek dokonce prohlásila, že by mohla takové články číst od rána do večera. Tímto článkem bych jí to tedy chtěl umožnit.

Tento článek bude pojednávat o židech a o Židech. On totiž není žid jako Žid. Žid s velkým Ž je chápán jako národnost, zatímco žid s malým ž je chápán jako člověk vyznávající židovskou víru. Někdy je též označován jako "náboženský žid". V poslední době je však termín žid nahrazován slovem judaista, tedy člověk vyznávající judaismus. Tento termín však může být trochu zavádějící, protože "judaistou" může být i člověk jakékoliv víry, který studuje "judaismus". Podobně jako germanista, slavista či rusista.
Když u nás člověk vysloví slovo "žid", tak je za tím vždy cítit jakýsi nádech. To není stejné, jako když se řekne třeba Polák. Na vině jsou částečně historické souvisloti, které byly k židům značně nepříznivé. Ve své podstatě toho však lidé o židech či Židech moc neví. Někomu se vybaví lakomý žid s pejzy a jarmulkou, někomu se vybaví Osvětim a plynové komory. Více informovaným lidem se vybaví Starý zákon, Nový zákon a Ježíš Kristus.
Mnozí lidé tak často mluví o židech, aniž by o nich cokoliv tušili a drží se zažitého schématu o "lakomém pejzatém židovi".
A přitom se denně setkávají s Židy, denně je vídají na obrazovkách a mnozí je mají za kolegy v práci. Někteří dokonce mají Židy za životní partnery, aniž by to tušili.
K napsání tohoto článku mne trochu vyprovokoval vtípek, který nyní koluje na internetu, jehož součástí je text: "Sejdou se Čech, Žid, Rakušan, Japonec a Avatar...Takhle nazačíná vtip, ale české prezidentské volby".
Chtěl bych tento vtípek trochu uvést na pravou míru: "Sejdou se Žid, Žid, Žid, Japonec a pravděpodobně taky Žid". Pan Fischer totiž není jediným Židem, který se uchází o prezidentské křeslo. Když to spočítám, tak z jedenácti oficiálních kandidátů je jich minimálně šest židovského původu. Pan Fischer je pouze jediným kandidátem, který se svou židovskou národností netají.
Mnohým to však vadí, že je Žid (i žid). Přičemž jim vůbec nevadí, že oba předchozí prezidenti jsou také židovského původu. Asi proto, že o tom nevědí.
Ano, i náš první český prezident byl Žid a to navzdory tomu, že byl zrzavý. Zrzavé vlasy totiž byly v minulosti výrazným znakem tzv.sefardských židů, oproti téměř výhradně tmavovlasým aškenázským židům. Abych upřesnil vnitřní dělení židů, tak sefardové se považovali za židovskou elitu, zatímco aškenázové byli považováni za póvl. Dělení židů bylo určeno geograficky, ve smyslu Sefardové - západ Evropy, Aškenázové - východní a střední Evropa. Také nesmíme zapomenout na židy zvané Mizrachim, což byli židé ze všech oblastí mimo Evropu. Tedy Blízký i Střední východ a severní Afrika. Mizrachim ovšem byli v židovské hierarchii ti nejposlednější z posledních, tedy ještě hluboko pod Aškenázy.
Shodou okolností jsem měl před několika lety známost s ženou, která byla součástí rozvětvené Havlovic rodiny, konkrétně té chudší větve. Tedy žádné paláce, Barrandov ani Lucerna, ale rozdrbané chalupy nebo nájemní byty v činžácích na periferii Prahy. Nikdo tam nenosil pejzy ani jarmulku, nikdo nemluvil jiddiš, nejedli košer jídlo, nikdo nechodil do synagogy. Byli to národnostní Židé, nikoliv židé podle víry. Babička dokonce chodila do kostela. Ale Židi jako břitva, žádní ustrašení židáčci. Když se při svých rodinných oslavách do sebe pustili, tak já "gój" jsem čuměl jako péro z gauče.
Ve své podstatě byla téměř celá polistopadová nejvyšší politická (a privatizační) garnitura židovského původu. Mimo jiné i proto, že lidé židovského původu se silně angažovali v českém disentu, s napojením na židovské kruhy v zahraničí. Byli tedy pochopitelně první u kormidla nově vznikajícího demokratického státu. Jak kdysi trefně prohlásil republikánský poslanec Miroslav Sládek, "když se sejde český parlament, tak je to stejné, jako když se sejde izraelský Knesset (parlament)"
Nebýt však Židů, tak by možná ani žádná sametová revoluce neproběhla. Židé jsou totiž narozdíl od nás Čechů bojovní. A tak zatímco Čech Sládek za bolševika shrbeně pracoval na Úřadu pro tisk a informace (cenzura), Židé pracovali v disentu na rozvrácení bolševického režimu, který se naopak pan Sládek svou prací snažil utužit.
Židé vždycky byli tam, kde se dělo něco významného. Ostatně, i ruští vrcholní revolucionáři byli z převážné části Židé a to včetně polovičního Žida Vladimíra Iljiče Uljanova, později známého pod přezdívkou Lenin. Jen pro zajímavost, Lenin byl též zrzavý.
Ostatně, značnou část československých občanů, kteří se za druhé světové války zúčastnili zahraničního odboje, tvořili právě Židé. Navíc mají Židé za dvě tisíciletí života v diaspoře silně vyvinutý pocit pro sounáležitost. Židovská sounáležitost a židovské náboženství umožnily tomuto malému národu přežít všechen ten útisk, perzekuce a pogromy až do dnešních dnů.
Kdo v sobě uchovává představu věčně ustrašeného žida, ten by měl tuto představu rychle změnit. Židé byli jedním z mála národů, který byl ve starověku schopen vzepřít se římské okupační správě. A to hned několikrát. První zmínky o nepokojích si můžeme přečíst již v Bibli, v souvislosti s událostmi okolo Jéhošui ha Nocri, neboli Ježíše Nazaretského.
Ze slov Piláta Pontského jasně vyplývá, že se židovského povstání bál jako čert kříže. A proto nechal na přání Velkého Sanhedrinu (židovská náboženská rada) ukřižovat Ježíše, který mu svým nenásilným způsobem života v podstatě nijak nevadil. Učení Ježíše Krista bral jen za jakousi vnitřní náboženskou záležitost židů, která římskou moc nijak neohrožovala. Bál se však nepokojů militantních židů, pokud nevyhoví jejich přání.
Prakticky celé první století a téměř polovina druhého století našeho letopočtu byly ve znamení odboje židů proti římské nadvládě. Kromě neustálých povstání proběhly i dvě regulérní války, známé jako První židovská válka a povstání Šimona bar Kochby, neboli Druhá židovská válka.
První židovská válka trvala od roku 66 n.l. do roku 74 n.l. a skončila dobytím pevnosti na hoře Masada, obsazené tisícem obránců, kterou ovšem perfektně vyzbrojené a mnohonásobně početnější římské legie dobývaly celý rok.
Teprve když Římané vystavěli z kamení ohromnou rampu, která sahala až k vrcholu hory, tak se jim podařilo překonat hradby. Uvnitř opevnění židé však spáchali hromadnou sebevraždu, aby nepadli do potupného římského zajetí. Stejně by je nečekalo nic lepšího, než Římany oblíbené ukřižování.
Druhá židovská válka, neboli povstání Šimona bar Kochby, trvala od roku 132 do roku 135 a též skončila drtivou porážkou povstalců. Tato porážka měla však pro židy osudné následky. Římané zbořili Jeruzalém, včetně posvátného židovského chrámu, téměř všechny židy odvedli do vyhnanství do všech koutů rozsáhlé Římské říše, město nově postavené na troskách Jeruzaléma pojmenovali Aelia Capitolina a název země Judea změnili na Palestina. To udělali naschvál, aby potupili co nejvíce židy, protože jejich zemi pojmenovali po zemi jejich úhlavních nepřátel Pelištejců. Prostě chtěli zahladit veškeré stopy po židovském národě.
Jinak skutečná Palestina (Pelištea či Pelešet) se rozkládala na úzkém pruhu pobřeží Středozemního moře, zhruba v místech, kde dnes leží oblast zvana Gaza. Dnešní Palestinci však nemají zhola nic společného s původními Pelištejci, kteří se rozpustili v běhu dějin, podobně jako ostatní národy této oblasti. Současní Palestinci jsou národnostně Arabové, kteří do oblasti vyprázdněné od židů přikočovali z Arabského poloostrova. Paradoxem je, že si současní Palestinci ani nemohou říkat Palestinci, protože arabština nemá hlásku P. Tudíž si říkají Filastín nebo Falastín.
Židé byli odjakživa velcí bojovníci, což prokazovali po celou svou známou historii a vždy se ostře stavěli proti svým případným zotročovatelům a útočníkům. Ať už to byli původní Egypťané, Chetité, Assyřané, Babylónci, Římané či Byzantinci. Zde by jistě stálo za zmínku, že z výše zmiňovaných národů do dnešních časů ve své původní podobě nepřežil ani jediný. Místo nich jsou dnes v těch oblastech Arabové a Turci.
Ani dnešní Italové nemají moc společného s původními Římany, protože jsou směsicí všech národů, které za poslední dva a půl tisíce let prošly Apeninským poloostrovem, tedy Italiků, Illyrů, Etrusků, Řeků, Keltů, Germánů a Maurů. Je tedy jakýmsi dějinným paradoxem, že Židé všechny ty své utlačovatelské národy přežili.
K smrti znuděnému čtenáři, který se prokousal až sem, musím s potěšením sdělit, že pro tuto chvíli pojednání o židech končí.
Ale netěšte se. Bude to ještě úmornější, protože jsme skončili teprve v roce 135 našeho letopočtu, tudíž nás čeká ještě 1877 let historie židovského národa.
Šalom, Malkiel
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 23:59

Pěkný a poučný článek. Přiznávám se otevřeně, že je mi srdečně jedno, kdo je jakého původu, neznamená to pro mne ani potenciální klad ani zápor. Snažím se každého vážit nebo nevážit podle toho, co dělá. Občas zaregistruji kolem sebe lidi, kterým to jedno není a dávají to hlasitě najevo. Myslím si ovšem, že by sami byli překvapeni, kdyby si udělali podrobnější rozbor vlastního původu :-).

2 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 1:07

[1]: Ano, nikdo totiž nemůžeme vědět, kdo z našich předků s kým ulehnul na hromadu kůží, hromadu sena nebo do postele. ;-)

3 Iva Iva | 17. listopadu 2012 v 2:32

:-D Jsem tady a žádnou halucinogenní látku jsem nepožila, pokud se nepočítá domácí mastička z konopí, kteroužto
si ošetřuji své nebohé zdevastované ruce. Opět zajímavé počtení. O Židech se ví, že jsou to náramně chytří lidé a schopní lidé, kteří hýbou dějinami a mnoha lidem jsou trnem v oku. Mít v sobě trochu židovské krve určitě není na závadu, docela bych to brala, ale podle všeho asi nemám ;-) těším se na pokračování :-)

4 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 6:37

Zajímavé počtení.
Původ člověka, stejně jako Čerfovi, je mi srdečně ukradený.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 8:29

Moc ráda čtu Židovskou válku Josepha Flavia a Židovku z Toleda obě od Feuchtvangera. Skvěle to vystihuje to jací Židé byli. Nesmiřitelní bojovníci proti útlaku. A že leckterý monarcha by bez nich ani monarchou nebyl.Pěkně napsané... :-)

6 Vendy Vendy | Web | 17. listopadu 2012 v 9:18

Vtip, který kolujem, beru pouze jako vtip, a ne doslova...
Ale jeden plus tento vtip má - dokázal tě nakopnout k sepsání tohohle poučného článku. Opravdu zajímavé čtení! Vlastně, ty bys mohl učit dějepis, Malkieli. Za jedna si dáváš práci se sbíráním faktů a za dva to dovedeš skvěle podat.

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 10:18

[3]: Už mám rozepsaný další článek. Ale je to tak rozsáhlé téma, že to celkem vypadá na tři články.

[4]: Mně původ zase tak ukradený není, protože ve svém původu máme své kořeny, ze kterých rosteme a čerpáme celý život. ;-)

[5]: A leckterý šlechtický rod by bez židů možná i vyhynul. ;-)

[6]: Abych se přiznal, tak historie je mým oblíbeným koníčkem, tudíž už většinou nemusím žádná fakta vyhledávat, jelikož to už mám všechno v hlavě. Jen trochu ty přesné letopočty, na ty jsem byl vždycky blbej.
Například v dějepise jsem vždy přesně věděl jaká bitva se kde odehrála, kdo proti komu bojoval a kdo vyhrál. Bohužel jsem nevěděl přesné datum, na kterém učitelka vždy bazírovala, tak jsem dostal v nejlepším za tři. ;-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 14:18

[7]:Tak tak, ti osvícení je na svých panstvích pěstovali aby měli na výboje proti těm neosvíceným, kteří je vyháněli a pak na to zkrátka a jednoduše neměli! :D

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 17:05

Léta to tvrdím a trvám na tom, že na národnosti je třeba se dívat rozumně, neboť nikdo nemůže vědět, koho má mezi předky. A také fandím tomu, že ,,křížením- tedy sbližováním ras" nejde nic pokazit. Židovku z Toleda jsem četla už dávno a byla to moje oblíbená kn iha určitou dobu. Také mně zaujal Leo Rsten a jeho  Jidiš pro radost a pro ještě větší radost, kde jsou vlastnosti Židů vysvětleny z mnoha stránek a odlišností. Hlavně jsem si zapamatovala hlavní aspekt jejich úspěchů v životě: dávají přednost vzdělání za každou cenu.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 17:06

Leo Rosten..pardon. :-)

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 20:23

Dej tam příště něco lehčího - tímhle jsem se neprokousala. Skončila jsem předposledním článkem a i toho bylo dost... ;-)

12 ABSOLUTNÍ PRAVDA ABSOLUTNÍ PRAVDA | 3. května 2013 v 17:28

Drazí krajané této krásné České země, jestli máte opravdu rozum a jste znalí povahy věcí a celé skutečné historie světa, tak snadno odhalíte, že tento laciný článek, je pouze jen další falešná propaganda židovské manipulace s námi křesťany a katolíky a celým podvedeným světem opravdu vědícich a pravdomluvných... Jenže oni ty mafianští bezcitní agresoři a celá ta jejich démonská chátra sekty svobodných zednářů, kteří si tu hrají na bohy, vůbec neví, co se tady bude s nima dít a že díky Božímu plánu a Jeho Nejvyšší Prozřetelnosti, se všichni tito údajně "osvícení" a "vyvolení" budou velice brzo smažit v nekonečném pekle svých vlastních zrůdností a zloby, si z celého lidstva udělat jejich otroky... Kdyby věděli, co se na ně opravdu chystá, už teď by se úplně poslali strachy! Jenže BUH je i v jejich srdcích a tak se mnohým muže ještě dostat odpuštění, když s LÁSKOU, ryzí pokorou a s Duchem Svatým ve svém srdci, pomohou ke spáse své věčné duše sobě samotným a tak i celému lidstvu... KDO MEČEM VLÁDNE, TEN MEČEM TAKÉ SEJDE... Ježíš Kristus Nazaretský-Spasitel a vykupitel, a věčný Král Božího Království A M E N

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama