Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Krabati a trocha historie

9. listopadu 2012 v 2:02 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Dnes mě nějak nebaví psát kraviny o náhodách, tak se pokusím napsat něco sice moudřejšího, ale též i méně zábavného. Ve svém nedávném článku Čas krabatů jsem se zmiňoval o havranech, které jsem si přejmenoval na krabaty. Skutečné krabaty však najdeme někde jinde.
Většina čtenářů asi bude znát film Čarodějův učeň od režiséra Karla Zemana, v kterém vystupuje chlapec jménem Krabat. Málokdo už asi bude znát románovou předlohu tohoto filmu.
V roce 1969 napsal německý spisovatel a liberecký rodák Otfried Preussler knihu s názvem Krabat. Děj knihy je zasazen do oblasti Lužice na jihovýchodě Německa, která je odnepaměti obývána slovanským etnikem Lužických Srbů. Pan Preussler použil jako námět pro svoji knihu pověsti o místním hrdinovi Krabatovi, které se v Lužici vypráví již stovky let.

Podle některých pramenů za těmito pověstmi stojí skutečná událost ze 17.století. V té době probíhaly časté války proti tureckým nájezdníkům pronikajícím do Evropy. Při jedné takové válce málem upadl do tureckého zajetí i saský kurfirst Johann Georg III. Byl však zachráněn královskou jízdou vedenou plukovníkem Johannem Schadowitzem. Vděčný kurfirst za to svému plukovníkovi věnoval panství právě v oblasti Lužice. A zde se již dostáváme k těm zmiňovaným krabatům.
Plukovník Schadowitz byl totiž původem Chorvat. V dnešní moderní němčině se Chorvat řekne Kroat. Jenže staroněmčina měla pro Chorvata název Krabat, což můžeme dodnes najít v některých starých spisech.
Hrdina protitureckých válek Johann Schadowitz tak byl místním obyvatelstvem jednoduše označován podle své národnosti jako Krabat. A jen tak mimochodem, lužická srbština má pro Chorvata označení Krawat.
Nám známý čarodějův učeň se záhadným jménem Krabat se tedy ve skutečnosti jmenoval "Chorvat".
Na závěr článku bych se chtěl ještě zmínit o Lužických Srbech. Tento malý slovanský národ je posledním zbytkem mohutného slovanského osídlení, které se v období ranného středověku rozprostíralo od Krušných hor až k Baltickému moři. Slovani se do této oblasti dostali při posledním stěhování národů, které probíhalo zhruba v 5.století po Kristu.
Takzvaní Polabští Slovani, nebo též Wendové, se však od 10.století stali cílem expanze germánských kmenů, kterými byli částečně vyhubeni a částečně asimilování. Dodnes můžeme ve východním Německu najít mnoho místopisných památek na slovanské osídlení v podobě původních a dnes již poněmčených názvů. Například saská metropole Dresden, česky Drážďany, nesla původně název Drozdjany. A takto bychom mohli procestovat celé východní Německo. Rügen - Rujána, Brandenburg - Branin Bor, Lübeck - Ljubica, Schwerin - Zvěřín, Chemnitz - Kamjenica, Potsdam - Postupim, Meklenburg - Mikulin Bor.
I německé hlavní město Berlin má svůj základ ve slovanských jazycích původních slovanských obyvatel, stejně jako všechna německá jména končící na -in, -itz a -ow.
A nyní bychom si měli položit otázku, proč Slované zmizeli z celého Německa kromě Lužice? Srbské osídlení Lužice mělo totiž to štěstí, že se tato oblast dostala do sféry vlivu českých knížat i králů a od 14. století se Lužice stala přímou součástí českého království. A tak zatímco v ostatních oblastech dnešního Německa byl slovanský živel potlačován germanizací, Lužice si v prostředí slovanského českého státu zachovala svoji slovanskou svébytnost.
V roce 1815, po napoleonských válkách, však byla Lužice vídeňským kongresem rozdělena na dvě části a přiřknuta Prusku a Sasku. Tím se Lužičtí Srbové opět dostali do německého područí.
V současné době je Lužice rozdělena mezi Německo a Polsko.
Vraťme se však k našemu Krabatovi, neboli Chorvatovi. Krabat rozhodně nebyl jediným Chorvatem, který se kdy objevil v oblasti jihovýchodního Německa a severních Čech. Při stěhování národů, které probíhalo ve 4.-6. století po Kristu pod vlivem expanze Hunských kmenů z východu, připutoval do oblasti dnešních severních Čech i jeden z chorvatských kmenů. Tzv. severní Chorvati (nebo též Charváti) však byli postupně asimilováni okolními slovanskými a germánskými kmeny. A tak nám na mapě Evropy zůstala již jen jižní větev Chorvatů na pobřeží Jaderského moře.

Chorvati, Charváti, Krabati či Krawati však v historii lidstva zanechali mnohem hlubší rýhu, než by se někomu mohlo zdát.
Francouzský král Ludvík XIII. měl totiž ve svém vojsku jednotku složenou z chorvatských dobrovolníků, kteří se od ostatních vojáků odlišovali tím, že měli okolo krku uvázané barevné šátky, které si přinesli jako zvyk ze své domoviny. Tento šátek se postupně rozšířil i mezi ostatní vojáky a stal se součástí francouzské vojenské uniformy. Šátek byl podle jejich původních nositelů francouzsky nazýván "la croate" (chorvatský). A z tohoto označení se později vyvinul název "la cravatte".
Stovky milionů mužů na celém světě tak každý den nosí na krku svého "Krabata". A někdy i ženy.

Na úplný závěr bych si dovolil uvést ještě takovou úvahu o příčinách zmizení Slovanů z území dnešního Německa. Bylo to především proto, že se početné slovanské kmeny nedovedly nikdy sjednotit, aby mohly odolat expanzi sice méně početných, ale sjednocených germánských kmenů. Prostě si všechny slovanské kmeny hrály každý na svém vlastním písečku a o ostatní se nestarali. Slovani a zejména Češi jsou též vyhlášení tím, že se ve svém osobním zájmu často paktují s nepřítelem. Takže když germánské kmeny marně dobývaly hradiště Polabských Slovanů, vždycky se mezi nimi našel nějaký kuliferda, který jim ukázal cestu a otevřel zadní vrátka.
Tyto dominantní vlastnosti u Slovanů zjevně přežily až do dnešní doby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 9. listopadu 2012 v 9:50 | Reagovat

Hned po ránu trocha historie, nikoho nezabije! Tohle bych mohla poslouchat a ani bych nedutala, dokonce od rána do večera. Moc zajímavý článek :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 11:24 | Reagovat

Moc pěkně napsané a navíc zajímavé. Až někomu v afektu "nasadím kravatu", budu vědět, čím to je :-).

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 11:48 | Reagovat

[1]: Díky. Ani jsem netušil, že to bude někoho zajímat. Myslel jsem, že sem lidi chodí číst pouze ty mé kraviny. A ejhle, oni čtou i "kravatiny". :D

[2]: A kdybys byl shodou okolností Chorvat, tak by to byla tuplovaná kravata. :D

4 Helena Helena | Web | 9. listopadu 2012 v 16:18 | Reagovat

Je to moc zajímavý článek.Historie mě zajímá,člověk se dobere k zajímavým věcem.Díky Malkieli.

5 userka userka | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 17:19 | Reagovat

Docela mě pobavilo sdělení v první třetině článku "na závěr" :D A pak jsem už jenom doufala, že "na úplný závěr" bude blíž (zamýšlenému?) původnímu významu ;)

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 10:54 | Reagovat

[5]: Když on se mi ten závěr trochu protáhul. ;-)

7 Jafar Jafar | E-mail | 10. ledna 2016 v 20:01 | Reagovat

Díky za skvělý článek. Historií se zabývám už nějaký ten pátek a filmem pro změnu také (obojí je tak trochu mou profesí). A ejhle, ono se nám to tu tak pěkně spojilo :- ). Hlavně díky za vysvětlení významu a původu tohoto pro dnešního Čecha, či Moravana (eventuálně Slezana :- ) ) poněkud neobvyklého jména.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama