Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Říjen 2012

Halahoven

31. října 2012 v 21:06 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Jelikož je dnes svátek Halloween, tak jsem si tématicky dovolil oprášit jen svůj starší článek.
Pro mnohé čtenáře bude jistě překvapující informace, že název halloween má původně kořeny v Ćechách. Již naši dávní předci z doby bronzové totiž využívali plyn vznikající z rozkládajících se exkrementů a rostlinných zbytků, který dnes moderně nazýváme bioplyn. Za tímto účelem byla vždy ve slovanské starověké osadě vybudována podlouhlá budova, na jejíž dno byl ukládán biologický odpad produkovaný jejími obyvateli. Z kvasících zbytků vznikal bioplyn, který byl obyvateli používán ke svícení, zejména za dlouhých zimních večerů, kdy už nemohli naši předci pracovat na polích a věnovali se domácím pracem.

Ovčí jehně a jazyková bariéra

29. října 2012 v 22:58 | Malkiel |  Témata týdne
Jedno slovo mnohdy dovede změnit celý význam rozhovoru. Jako například nedávno, když jsem klábosil s kamarádkou po skajpu. Vím, že bych měl správně napsat "po skype", ale mně se to roubování angličtiny a češtiny dohromady moc nelíbí. Stejně to vyslovujeme "skajp" a ne "skype". Tak si třeba odmyslete ten psaný text a tvařte se jako že ty věty slyšíte.
Kamarádka je velmi hovorná a navíc je Slovenka, tudíž je ještě o trochu hovornější než ženy z české kotliny. A znáte to? Ženy hovoří a muži neposlouchají. Vlastně ani poslouchat nemohou. Průměrná žena denně vysloví dvacet tisíc slov, zatímco průměrný muž pouze sedm tisíc.

Blbost světem vládne

28. října 2012 v 14:17 | Malkiel |  Témata týdne
Něco je opravdu špatně, protože se lidi fakt chovají jako magoři. Stačí trochu sledovat zprávy a člověk nestačí kroutit hlavou.

Zapruzelý dědek holí rozmlátí lebku jorkšírovi, protože si tento minaturní pes na něho dovolil zaštěkat. K všeobecnému magoření se připojili i novináři, kteří zprávu původně podali tak, jako kdyby byl nebohý stařík napaden pitbulem. A tak zatímco pes leží s rozbitou lebkou na veteríně, údajně surově zkopaný stařec byl okamžitě po ošetření propuštěn z lékařského zařízení. Chudák, a přitom prý na tom byl tak strašně špatně, po surovém útoku majitele psa. Asi ho ten majitel psa kopal příliš jemně.

Mám špatný ux

27. října 2012 v 21:28 | Malkiel |  Témata týdne
Člověk se jednoho dne probudí a zjistí, že má špatný ux. Nejprve jsem si myslel, že se jen ztratilo písmeno L a že mám špatný lux. Což by mě ale dosti překvapilo, protože jsem si zrovna minulý týden kupoval nový lux značky Electrolux. Nebo Electroux? Teď už fakt nevím, nějak se mi ty uxy a luxy začínají motat. Ale né, opravdu je tam ux. Prostě mám špatný ux. To se prý starším lidem stává, že mají špatný ux. Někdo má špatnou prostatu, někdo špatné žíly na nohách a někdo má hemeroidy. To víte, jak má tělo najeté nějaké kilometry, tak už se musí počítat se vším. I se špatným uxem.

A je to tady!

25. října 2012 v 22:43 | Malkiel |  Témata týdne
Skončila jedna volební kalvárie a hned nám začíná druhá. Jeho knižecí Jasnost Karel VII, třináctý kníže ze Schwarzenbergu, si ráčila vzpomenout na moji nepatrnou maličkost a poslat mi osobní dopis. Po nezbytné omáčce mi děkuje za případnou podporu při prezidentské volbě.
A na závěr trochu švejkovsky dodává "Hlásím se do služby". Jen zapomněl prozradit, do čí služby se hlásí. Kdyby to bylo přímo ke mně, tak bych mu nechal uklidit sklep.
Jinak by s panem knížetem mohla být na Hradě docela sranda, kdyby se mu podařilo usnout třeba během novoročního projevu. Nebo při kladení věnců ke hrobu Neznámého vojína.
Pokud by však byl pan kníže zvolen prezidentem, tak zde nastává jakési riziko. Kdyby totiž při výkonu prezidentské funkce zemřel, tak by se na to přišlo až v okamžiku, když by začal smrdět.

Stojím v lidském lejnu

24. října 2012 v 22:18 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne "Stojím v lidském hejnu", tak to zní docela hrdě. Symbolizuje to naši sounáležitost s lidstvem. Jenže stačí změnit jediné písmenko a hrdost se zcela vytrácí, protože náhle "Stojíme v lidském lejnu". Na to asi může být hrdý málokdo, když se zrovna v takové situaci nachází.
Ta snadná proměna situace jako by symbolizovala značně proměnlivé parametry lidského života. Stačí jen něco malinko změnit a z hrdého příslušníka lidského druhu je hovnošlap. A nebo i naopak. Z hovnošlapa se náhle stane třeba premiér.

Vdovy

23. října 2012 v 21:00 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Investigativcům Malkipedie se podařilo vypátrat neobvyklé aktivity paní Gatesové, manželky Billa Gatese. Podle neklamných náznaků má paní Gatesová už plné zuby svého manžela, protože furt dřepí v práci a nevěnuje se rodině. Rozhodla se tedy k radikálnímu řešení tohoto problému odstraněním svého manžela. Společně se stejně postiženými manželkami ostatních workoholiků založila sdružení s názvem Widows (Vdovy).
Po provedení nezbytných úkonů spojených s odstraněním Billa Gatese a převzetí dědictví, se chystá drobná změna image firmy a všechny operační systémy firmy Microsoft pro příště ponesou název Widows. Přičemž číslo přidělené k tomuto názvu se bude postupně měnit podle počtu vdov sdružených ve spolku.
Není pochyb o tom, že spolek Widows paní Gatesové si získá mnoho příznivkyň z řad manželek ajťáků, pařmenů a podobných počítačových magorů.
Své služby tomuto spolku dokonce již nabídl doktor Kevorkian, známý též pod přezdívkou Doktor Smrt. Tento doktor je pověstným obhájcem i provozovatelem metody řízené vraždy, tak aby to vypadalo jako sebevražda.
Své služby též nabídl německý farmaceutický koncern Bayer, jenž vznikl po válce přejmenováním z koncernu IG Farben, který za války dodával jedovatý plyn Zyklon B do plynových komor. Původní recept na výrobu jedovatého plynu je mimo jiné dosud používán při výrobě většiny léků produkovaných tímto farmaceutickým koncerem. Proto je lepší nechodit moc k lékaři a už vůbec ne do lékárny.


Špatný odhad

22. října 2012 v 21:46 | Malkiel |  Poetické blouznění
Uviděl jsem dívku něžnou
ta musí být mojí kněžnou
Však pravila mi na svou čest
že úděl meteorů musí nést
To jsem tušil že není tak ledajaká
že pochází z hvězd

Pojal jsem ji za manželku
teď už toho mám však dost
vždyť ten její meteorizmus
je nadměrná plynatost

Vzduch je u nás dosti pestrý
kéž by měla aspoň občas
zaražené větry

Bukič, Hliník a podobné kreatury

20. října 2012 v 21:30 | Malkiel |  Témata týdne
Za svůj život jsem měl možnost potkat či dokonce blíže poznat spoustu postaviček, jejichž život byl úzce spojen s alkoholem, pod jehož vlivem byli schopni vyvádět neuvěřitelné kousky.

Jako například kamarád Ládínek, který má chatu stejně jako jeho bratr v jedné chatové osadě nedaleko Prahy. V oné osadě je oblíbená trampská hospůdka, kterou oba často navštěvují. Tuto hospůdku v té době též často navštěvovaly i dvě místní chatařky ve věku okolo 70 let.
Jednoho slunného odpoledne, po bujarém večeru stráveném v hospůdce, oba bratři procházeli osadou, když tu náhle Ládínek povídá: "Co se na mě támhleta bába tak přiblble usmívá ?" Jeho bratr mu jen striktně odpověděl: "Bodejť by se na tebe neusmívala, když jsi ji včera večer klátil na zápraží před hospodou. Má tě za milence." - "Ty kecáš!" - "Nekecám, viděla tě celá hospoda a půlka osady k tomu. A přísahám ti, že ona tam v té hospodě byla opravdu nejstarší".
Celá příhoda ovšem měla dosti nečekané zakončení, protože ona důchodkyně shodou okolností asi za tři týdny zemřela. Kamarád Ládínek potom v osadě dostal nelichotivé přízvisko "ten, který ušukal bábu k smrti".

Ta svině nakonec uhnula

19. října 2012 v 21:54 | Malkiel |  Témata týdne
Níže popisovaný příběh se udál v době, kdy jsme jako rodina vlastnili sovětský automobil značky Volha. Tento fakt přímo souvisí s názvem článku. Automobil Volha 24, známý pod přezdívkou "Carevna", znají mnozí pamětníci z dob bolševických jako rozšířený služební nebo taxikářský vůz. Byl to robustní automobil se silným motorem a s téměř nezničitelnou karoserií. Mezi tehdejší záplavou embéček, Trabantů, Wartburgů a Žigulíků byl takový vůz něco jako "jednooký mezi slepými králem".
Každý rok na jaře jsme se s partou přátel scházeli za účelem opečení selátka, vypití sudu piva i mnohého dalšího alkoholu a provozování nevázané bujarosti. Sraz byl vždy v pátek večer v hospodě jedné jihočeské vísky, odkud jsme se později vozmo přesouvali po polní cestě k nedaleké lesní chatě, kde se potom konalo sobotní opékání čuníka.