Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Září 2012

Taky si připadáte jako v blázinci?

30. září 2012 v 19:50 | Malkiel |  Témata týdne
Tak nám mladý zarytý komunista trefil pana prezidenta airsoftovou pistolí. Chtělo by se mi říci, že je mi to jedno. Ani komunisty, ani Klause totiž moc nemusím. Nemohu však říci, že je mi to jedno. A jedno mi to nemělo být nikomu, kdo žije v tomto státě.
Nechci zde rozebírat postup (spíš nepostup) prezidentovy ochranky, jejíž členové stáli jako zkamenělé Lotovy ženy i v okamžiku, kdy mladej komanč stál metr od prezidenta a sypal do něho jednu kuličku za druhou. Jsou to přece jen policajti a od těch mě po desítkách let zkušeností už nepřekvapí vůbec nic.

Chvála češtiny

29. září 2012 v 21:30 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článeček bude opět takovou nenápadnou chválou češtiny, ve které je jak známo možné vyjádřit jednu věc mnoha způsoby. Totéž platí i o větě "Je mi to jedno".

Je mi to šuma fuk
Je mi to šumák
Je mi to šumec
Je mi to šumajz
Je mi to volný
Je mi to buřt
Je mi to ganz egál
Je mi to u prdele

Jedno měl akorát Žižka

28. září 2012 v 21:46 | Malkiel |  Témata týdne
Věta "Je mi to jedno" mé hluboké historické kořeny a původně znamenala něco jiného, než znamená dnes. Tuto památnou větu poprvé vyřkl slovutný vojevůdce a ještě slovutnější lupič, Jan Žižka z Trocnova. Věta však tehdy zněla poněkud odlišně.
Znuděný Jan Žižka měl tehdy pocit, že se svou hordou už dlouho nevyraboval žádný kostel ani hrad. Proto se rozhodl vyrabovat hrad Rabí, který měl pro vyrabování doslova příznačné jméno. A tak v roce 1421 spolu se svými spolulupiči přitáhnul k hradu, který se mu na první pokus před rokem nepodařilo vyrabovat. Což Žižku děsně štvalo. V té době už měl husitský hejtman pouze jedno oko a tak se jej snažil všemožně chránit. Proto se pokoušel s obránci hradu uzavřít gentlemanskou dohodu o tom, aby nemířili na jeho jediné oko. Zavolal tedy ke hradbám větu "Jen mi to jedno oko nevystřelte".
Následoval autenticky zachycený rozhovor mezi velitelem hradní posádky Přibíkem Kocovským a Žižkou:
Přibík Kocovský: "Ty-li jsi, bratře Žižko?"
Jan Žižka: "Jsemť "
Přibík Kocovský: "Krejž holého!
Žižka však plně nepochopil slova velitele hradu a místo holého obličeje si zakryl holou hlavu svojí pověstnou beranicí.
Vzápětí z kuše Přibíka Kocovského vylétl šíp a zabodl se do hrušně stojící vedle Žižky. Přibík totiž trpěl syndromem, který je dnes odborně nazýván termínem "že má oko z kašparovy krávy". Tudíž by se mohlo zdát, že všechno dobře dopadlo. Jenže nedopadlo. Žižka byl totiž velký smolař, co se týče očí. Přibíkův šíp vysekl velkou třísku z kmene hrušně a ta jako na potvoru vlétla zrovna do jediného Žižkova oka. Teda ta tříska vlétla do jeho oka, nikoliv celá hrušeň.
Od té doby se v okolí hradu Rabí používá trochu poupravené rčení "nachytal ho na hruškách", zatímco ve zbytku země se používá "nachytal ho na švestkách". V poslední době se však v některých částech země rozšířilo rčení "nachytal ho na metylalkoholu". Pijáci metylalkoholu totiž u sebe dosáhnou stejného výsledku, jakého dosáhl Přibík Kocovský svým šípem u Jana Žižky.
Žižkovu oční katastrofu dovršil nevzdělaný husitský ranhojič, který se pokoušel vyndat třísku z jeho oka. Tříska tam však byla hluboko vražená a jak s ní neodborně rumploval, tak vyndal třísku i s oční bulvou, v důsledku čehož to vypadalo, jako když drží v ruce lízátko Chupa Chups. Husitský polní kuchař, který asistoval ranhojičovi při ošetřování Žižky, spatřivše tento neobvyklý výjev, nechal se tímto inspirovat a vynalezl dodnes tak oblíbené jednohubky.
Tím skončila Žižkova zraková kariéra a od té doby už mohl rabovat pouze po hmatu.
Jak už jsem psal výše, tak Žižka byl až neuvěřitelný smolař ohledně svých očí. Pravděpodobnost, že někomu během jeho života někdo postupně vystřelí obě oči, se statisticky rovná dvojímu šlápnutí do stejného lejna na ploše rovnající se povrchu zeměkoule. Žižku to však potkalo.

Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o určitých nejasnostech ohledně počtu vystřelených Žižkových očí.
O první oko, konkrétně levé, přišel Žižka asi ve dvanácti letech, když se v okolí Trocnova učil na lupiče. Nutno poznamenat, že se lupičem vyučil báječně. O druhé oko přišel v bitvě u Grunwaldu v dalekém Pobaltí. U hradu Rabí tudíž musel Žižka celkem zákonitě přijít o třetí oko. Což je světový unikát, protože většina lidí má oči pouze dvě. Z minulosti známe třeba dvouhlavé tele nebo pětinohou ovci, ale tříoký člověk je opravdu raritou.
Tato skutečnost jen potvrzuje Žižkovu smolnou náturu, protože mít tři oči a o všechny přijít, to už je docela pech.


Prd v lese

27. září 2012 v 22:02 | Malkiel |  Témata týdne
Všichni známe větu "je mi to jedno", která je však ve své podstatě nesmyslná. Stejně tak bychom mohli říci "je mi to dvě", a ani tak by to nemělo žádný smysl. Tato věta je v podstatě jen takovým plácnutím, jako když plácneme prknem o hladinu rybníka. Daleko příhodnější je používat větu "je mi to šuma fuk". Sice taky nikdo neví co dvojsloví "šuma fuk" znamená, ale vyznívá to emotivněji, než nevýrazné "je mi to jedno". Daleko výstižnějším označením pro tyto situace je však oblíbená jadrná věta "je mi to u prdele". Tady člověk v žádném případě neváhá a má zcela jasno o tom, co měl řečník na mysli.

Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal

26. září 2012 v 21:47 | Malkiel |  Témata týdne
Napsat nějaký smysluplný text na téma "je mi to jedno", je téměř neřešitelným problémem. Prázdnota zadaného tématu nenabízí příliš mnoho možností, jak se nějak kreativněji vyjádřit. Člověk pouze může konstatovat, co všechno je mu jedno. V tomto stylu je i následující článek
Tento článek je volným pokračování mého nedávného článku o absurditě některých zákonů. Tentokrát mám na mysli zákony autorské a zákony o duševním vlastnictví. Na začátku se vrátím do dob minulých.

Přejete si požmudit?

25. září 2012 v 23:13 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Již v několika svých článcích jsem se zmiňoval o neobyčejné květnatosti češtiny, která mnohdy obsahuje zcela bizarní slova. Což ji ovšem dělá mimořádně krásnou. Jedním z takových slov je například slovo " Žmuď ". Není to nějaké staročeské perverzní slovo, jak by si mohl třeba někdo myslet. Je to český název pro historické území, které je součástí dnešní Litevské republiky. Žmuď je obývaná národem Žmuďanů, kteří jsou etnicky příbuzní s Litevci a etnograficky i jazykově jsou řazeni mezi Baltské národy. Jejich jazyk se česky jmenuje "žmudština". Název jejich země se v jejich vlastním jazyce řekne Žemaitéjé a jazyk žmudština je označován jako Žemaitiu ruoda. Název Žemaitéjé je odvozen od žmuďského slova "žemé", které je nápadně podobné českému slovu "země" a znamená totéž. Žmuďané jsou tedy ve skutečnosti Zemjané (nebo Zemiané či Zemňané) a jejich jazyk je "zemština".

To budou časy!

24. září 2012 v 22:57 | Malkiel
Ve svém nedávném článku Dostal jsem sto litrů, jsem se zmiňoval o tom, že mi blogování sežere spoustu času. Upřímně řečeno, je mi to celkem jedno. Čas strávený příjemnou činností totiž nelze považovat za promrhaný. Na druhou stranu to však někdy má nepříjemné dopady na provoz mé domácnosti. Což mi zase tak úplně jedno není. Zvlášť, když si například nemám co vzít na sebe.
Třeba v této chvíli se mi nahromadilo asi třicet nevyžehlených triček a mnoho dalšího oblečení, kterážto hromada mě začíná děsit a myšlenky na ni se začínají podobat nočním můrám.
V důsledku hromadění nevyžehlených triček jsem si musel za posledních čtrnáct dnů koupit několik dalších triček, která bohužel brzo také skončí na hromadě jako nevyžehlená. Takový bludný kruh se mi tady začíná vytvářet.

Podpřirozené bytosti

23. září 2012 v 16:58 | Malkiel |  Témata týdne
Víly, jezinky, vodníci, hejkalové a další podobná havěť jsou všeobecně řazeni do kategorie nadpřirozených bytostí. Pro pragmaticky uvažujího člověka by tímto mohlo být téma uzavřeno. Opak je však pravdou. Právě v tomto okamžiku se dostáváme na tenkou půdu nejasností a do spletitého bludiště záhad.
Jo, když mluvím o tom bludišti, tak nesmím zapomenout na bludičky, které jsou nedílnou součástí každého bludiště a bloudění všeobecně. Bez bludiček by totiž nebylo možné vůbec zabloudit. Základním předpokladem bloudění je existence všudypřítomných bludiček. Tyto neviditelné bytosti s námi sdílejí a výrazně ovlivňují naše životy.

Jezinková pojezie

21. září 2012 v 21:03 | Malkiel |  Poetické blouznění

Reklama na hmoždinky

Přišly ke mně Jezinky
přinesly mi hmoždinky
abych vůbec nelenil
do stropu je zavrtal
a hbitě se pověsil


Hádanka

Jeze jeze
po žejeze
nedá pokoj
až tam vjeze

Co je to? No přece kjíč!
Až se naučím říkat "ej"
mé šišjání bude pryč
to mi potom bude hej!


Jezinky na jezu

Když Jezinky na jezeře
nekoukaly kde co leze
tak Jezinky na jezu
čekaly až do jezu
jako blbec polezu


Jezulátko

Jezinky se zbláznily
vlastní dítě zabily

(Ch)víle poezie

20. září 2012 v 22:22 | Malkiel |  Poetické blouznění
Rodičovská

Pilné víly vijí věnce
pro zoufalé oběšence
kterým ženy povily
explicitní debily


Přehmat

Jako víla křehká ona
zahořela pro Wilsona
Nebyl to však víly syn
ale pouhý zkurvysyn