Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jdeme dál? Ne, zdrháme?

30. srpna 2012 v 22:00 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svém nedávném článku Jak jsem byl za sprosťáka jsem se zmiňoval o tom, jak se věta Jdeme dál někdy mění ve větu Zdrháme. V mém případě za to někdy může moje prostořekost. Mám totiž takovou nutkavou potřebu, dělat si život veselejším a zábavnějším. Ale nejen sobě. Snažím se o tu veselost podělit i s ostatními. Proč by měl být život smutný a šedivý, když může být veselý a barevný. Vždyť každé dobré slovo, každý úsměv vyvolaný na tváři, jsou těmi bonusy pro lepší život.
A tak chodím světem a trousím veselá slůvka. Tu zažertuji s prodavačkou v masně, tu prohodím pár vlídných slov s prodavačkou v pekárně. A pokusím se vyvolat úsměv v její tváři. A proč ne, když se jinak celý den musí potýkat se zakaboněnými a kyselými ksichty většiny zákazníků? Třeba si večer doma vzpomene, že ji v práci rozesmál jeden člověk a hodnocení celého jejího dne tak vyjde mnohem příznivěji.

Jenže někdy bývají slova špatně pochopena a potom se právě věta Jdu dál mění ve Zdrhám. Jako onehdá v malé samoobsluze na našem sídlišti. Procházím mezi regály, když tu narazím na hromadu krabic, s kterými hekajíc manipulovala celkem příjemně vyzírajíci prodavačka středního věku. Kvůli těm krabicím jsem nemohl projít úzkou uličkou, což ona ihned zaregistrovala a rozpačitě se omlouvala. V podstatě mi jí bylo líto, že sama křehká žena musí tahat těžké krabice, tak jsem ji chtěl potěšit dobrým slůvkem a pravil jsem: To vůbec nevadí, já se nějak protáhnu. A abych rozptýlil její rozpaky, tak jsem ještě dodal: Křehké ženy jsou na ozdobu a neměly by dělat takové těžké práce. Kdybyste byla moje manželka, tak já bych vám takovou práci vůbec nedovolil.
Po těchto mých slovech však dotyčné zajiskřily oči a nenápadně začala sondovat můj partnerský stav. Po mém neprozřetelném prozrazení, že jsem rozvedený, hekající škatulářka nasadila těžší kalibr a začala se vyptávat co rád jím. Pročež začala konstruovat nenápadné pozvání na oběd.
Z pár prohozených slov se tak začal rýsovat náhlý závazek, neboť dotyčná zjevně neměla zájem pouze o ukojení mých chuťových buněk, ale o moji osobu jako celek. Možná předpokládala, že bych ty krabice v budoucnu mohl tahat místo ní. A tak mi nezbylo, než z dané situace vycouvat. Vymluvil jsem se tedy, že mám ze zdravotních důvodů předepsané velmi přísné diety, které zvládne pouze několik vysoce fundovaných odborníků. V tom okamžiku se dotyčné prodavačce rozzářily oči podruhé a s vítězoslavným úsměvem mi oznámila, že je původní profesí dietní sestra. Čímž chtěla jasně naznačit, že právě ona je pro mne ta pravá.
Po těchto slovech už mi nezbývalo nic jiného, než zdrhnout, protože jsem si začal připadat jako muslimský terorista při výslechu na základně CIA v Guantanámu. Jen jsem nebyl svázán do kozelce a nekapala mi na hlavu voda. Zatím. Tak jsem se vymluvil na náhlou nevolnost a spěšně jsem opustil prodejnu. Jako člověk avizující chatrné zdraví jsem na takový útěk měl dokonce přednostní právo.
Následujících několik týdnů jsem se vůbec neodvažoval do té prodejny vstoupit, protože již přes výlohy jsem spatřoval její čupřinatou hlavu, jak vyhlíží mezi regály oběť v mé podobě.
Proto jsem raději začal chodit do protější Delvity, kde jsem však žádné rozhovory s prodavačkami raději nezapřádal. Ony naštěstí byly dost protivné, tak mi to nedalo žádnou velkou práci.

No uznejte sami, že to vůbec není snadné, šířit radost a veselou náladu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 poutnik36 poutnik36 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 22:27 | Reagovat

Snadné to opravdu není, ale tímhle článkem jsi docela pobavil. :-) Což byl patrně účel ... :-)

2 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 22:55 | Reagovat

Možná sis tím útěkem zničil slibnou budoucnost. Sice bys tahal krabice, ale jedl bys zdravě a nemusel bys sám prát ponožky. I když ono někdy fakt platí, že kdo uteče, vyhraje!

3 Robka Robka | Web | 30. srpna 2012 v 23:03 | Reagovat

Dietní sestry tahají v obchodech krabice? Teda, kam jsme to dopracovali :-)
Malkieli, s ženou nemůžeš mluvit jako s potencionální manželkou. To už bys měl vědět:-) Dal jsi jí vlastně falešnou naději. I když původně s dobrým úmyslem.

4 Malkiel Malkiel | Web | 30. srpna 2012 v 23:14 | Reagovat

[2]: Já se nikdy nevracím do minulosti, coby, kdyby. Podle všech náznaků tu slibnou budoucnost nyní právě prožívám i bez té prodavačky.
Jíst jen "zdravě" nebývá vždy tak úplně zdravé. Já střídám nezdravá jídla se zdravými, čímž dosáhnu naprosté vyváženosti a navíc si na tom pochutnám. Ponožky mi vypere pračka a nedržkuje při tom. :D

5 Malkiel Malkiel | Web | 30. srpna 2012 v 23:17 | Reagovat

[3]: No vždyť to v článku píšu, že jsem někdy prostořeký. :D
Taky kdo mohl tušit, že je rozvedená a chytne se toho. :D

6 valin1 valin1 | Web | 31. srpna 2012 v 7:29 | Reagovat

No jo, důležitý holt je umět i couvat, nejenom chodit dopředu..Pobavila jsem se.. :-)  :-)

7 mengano mengano | Web | 31. srpna 2012 v 7:41 | Reagovat

Koukej příště na ruce, drtivá většina vdaných žen nosí prstýnek. I když, pravda, jsou mezi námi rafinované (až skoro zákeřné) osoby, které neplatný kroužek používají jako mimikry. ;-)
To víš, neobsazený chlap ve středním věku je úzkoprofilové zboží a lovná zvěř :-)

8 Holy Holy | Web | 31. srpna 2012 v 9:34 | Reagovat

Veselá nálada je jako nákaza...ta ženská se nakazila přespříliš :-D

9 Malkiel Malkiel | Web | 31. srpna 2012 v 11:04 | Reagovat

[6]: Samozřejmě. Taky proto má každé auto zpátečku. ;-)  :D

[7]: Já se u žen většinou koukám někam jinam, než na prstýnek. :D

[8]: Nálada a nákaza se spolu docela rýmují. :D

10 Janinka Janinka | Web | 31. srpna 2012 v 14:04 | Reagovat

Tak jsem si díky tobě nostalgicky zavzpomínala na Delvitu, díky :-D.

11 Iva Iva | 31. srpna 2012 v 15:19 | Reagovat

[9]: Tak, tak, volné ženy buď nemívají prstýnek žádný, nebo prstýnky dva. Těm s dvěma prstýnky bývá o něco více let, tráví hodně času na hřbitovech a většinou už je chlapi moc nezajímají. :-)Je pravda, že některé rozvedené ženy nosí prstýnek dál, protože ho prostě nemůžou sundat :-D ;-)

12 Miloš Miloš | Web | 31. srpna 2012 v 15:35 | Reagovat

:-D Před zdravotní sestrou předstírat náhlou nevolnost, to byl tedy nápad, vždyť na tobě mohla hned aplikovat dýchání z úst do úst.

13 Vendy Vendy | Web | 1. září 2012 v 13:12 | Reagovat

Malkieli, Malkieli. To nevíš, že za dobrotu na žebrotu, aneb každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán? Ty jseš milej, chceš jí udělat radost a málem z toho bylo rande.
Ale víš co, třeba by to nebyl špatný výsledek konverzace. Třeba by byla príma ženská! :-D Třeba bys měl příběh z Namlouvání jako vyšitej... :-D
Ale přesto, doufám, že nespadneš do opačného extrému, kdy budeš preventivně bubákovat na každou ženskou, která se ti nachomýtne do cesty. ;-)
Ale musím uznat, že dietní sestřička byla čilá a pohotová! :D

14 Malkiel Malkiel | Web | 1. září 2012 v 13:34 | Reagovat

[11]: To bych netvrdil, že ty, co tráví čas na hřbitovech, se nezajímají o chlapy. Mého dědu na hřbitově vždycky naháněly jako lovnou zvěř. :D

[12]: Kdyby jí šlo jenom o to dýchání z úst do úst, tak to bych ještě strpěl. :-D

[13]: To tedy rozhodně neplánuju, nějaké bubákování na ženy. Za prvé je mám příliš rád a za druhé bych to ani neuměl. ;-)
Ostatně, většina mých čtenářek jsou ženy, a bubákuju tady snad nějak na vás? ;-)  :D

15 Vendy Vendy | Web | 5. září 2012 v 23:18 | Reagovat

[14]: Pravda. Musím uznat, že nebubákuješ. Musím uznat, že jseš milej!
Fakt, nekecám.. :-)
A taky je s tebou sranda. Ale to neříkám nic nového... :-)

16 Malkiel Malkiel | Web | 5. září 2012 v 23:53 | Reagovat

[15]: Ale kdybys chtěla, tak můžu speciálně pro tebe trochu zabubákovat - bububububu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama