Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jak jsem byl za sprosťáka

28. srpna 2012 v 23:08 | Malkiel |  Témata týdne
V životě lidském se někdy vyskytnou siruace, kdy jen jít dál je hodně málo. Člověk by nejraději zdrhal. Jenže mu hanbou vrostou nohy do chodníku a nemůže se ani hnout. Podobná příhoda se mi stala nedávno.
Před supermarketem u nás na sídlišti stála sympatická paní. Sice už poněkud starší model, ale stále ještě koukatelný zjev. Podstata této příhody však není v jejím vzhledu, ale v její činnosti. Paní totiž vybírala peněžní dary na slepecké psy, za kterýmžto účelem oslovila i mě. Pochopitelně. Mě téměř neustále někdo oslovuje za tímto účelem. Žebráky počínaje a výběrčími všemožných darů konče. Zřejmě vypadám jako snadná oběť, z které se dají vytřískat peníze.

Tato paní však byla příjemná, tak jsem na slepecké pejsky daroval obnos rovnající se polovině hodnoty bankovky s Karlem IV. Následně jsem žoviálně konstatoval, že vybírání darů hezkou ženou je příjemná změna, protože dříve byly dary na slepecké psy vybírány pomocí figurín slepeckých psů, umístěných ve vestibulech supermarketů. Paní má slova pobavila, přičemž mi stejně žoviálně odpověděla, že ona oproti těm psům nemá díru v hlavě, do které by se daly ty peníze strkat. Na to jsem jí ještě žoviálněji odpověděl, že to vůbec nevadí, protože se vždycky najde nějaká díra, kam se to dá strčit, přičemž mé oči významně spočinuly na kasičce v jejích rukou.
Bohužel až dost pozdě jsem si uvědomil, kde paní drží tu kasičku. Držela jí totiž těsně pod úrovní pasu. Mé oči tak směřovaly přímo do jejího klína. Což paní pochopitelně zaregistrovala a zatvářila se poněkud rozpačitě. Můj pohled do jejího klína se totiž spojil s mými předchozími slovy o tom, že "se vždycky najde nějaká díra, kam se to dá strčit".
V té chvíli bych se nejraději hanbou propadl do země. Což pochopitelně nešlo, vzhledem k pevnému asfaltu pod mými nohami. Proto jsem raději zvolil rychlou variantu odchodu, která se nápadně podobala útěku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 0:28 | Reagovat

Je jistě chvályhodné, když člověk není lakomý. Jenže!!!!

Vodící pes stojí nějakých cca 240 000. Ty dostane od úřadu proplaceny ten, kdo takového psa vycvičí a předá nevidomému. Jen ve velmi vyjmečných případech úřady neproplatí pejska celého, ale vyměří nevidomému uživateli nějakou mírnou spoluúčast.
Nikdy jsem necvičil psy, ale pochybuji, že výcvik jednoho labradora vyjde cvičitele na 240 tisíc. Moje otázka tedy zní: Na co jsi to vlastně komu přispěl?

2 Malkiel Malkiel | Web | 29. srpna 2012 v 1:23 | Reagovat

[1]: Já bohužel nevím jak to probíhá s vodicími psy, takže ani nevím, komu vlastně ty dary jdou. Co mám tedy příště udělat? Nemám raději nic nikomu dávat? Ani na postižené děti v ústavech? Ani na lidi postižené povodněmi?
Tygře, kdybych měl nad vším přemýšlet, jestli to není nějaký podvod, tak bych nikdy na žádnou charitu nemohl nic dát. Ostatně, nikdy nedávám tak vysoké částky, abych je s klidným srdcem nemohl oželet, i kdyby to nebylo zcela čisté.
S žebráky to dělám ale opačně. Když chce ode mne peníze na polívku, tak mu nedám nic, protože by si za to stejně koupil krabicák. Teprve když se přizná, že to chce na chlast nebo na cigára, tak mu nějaké drobáky dám. Bez jídla se dá jakžtakž vydržet, ale bez cigár ne. :D

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 2:22 | Reagovat

[1]: Nevím jak to mají jiné organizace, ale třeba SVVP zpod SONSu (kterým tuším patří zmiňovaní psi s dírou v hlavě) z vybraných peněz nefinancuje přímo výcvik psa (protože ten pokryje příspěvek zmiňovaných 250 000kč), ale  předvýchovu štěňat.

"Úsměvný" mi přijde, že zatímco na vodícího psa lze získat příspěvek v plné výši neb je považován na kompenzační pomůcku, tak u asistenčního psa přestože též prakticky funguje jako kompenzační pomůcka,se takový příspěvek získat nedá. Kocourkov hadr :)

A ještě že pod tebou v tu chvíli nebyl kanál Malkieli :)

4 mengano mengano | Web | 29. srpna 2012 v 6:25 | Reagovat

Vzhledem k tvojí předchozí konverzací s onou vybírací dámou, kdy tě informovala, že nemá díru v hlavě, bych řekla, že měla celkem solidní smysl pro humor. Takže jí určitě tvoje nechtěné harašení nezpůsobilo psychickou újmu :-)

[1]:
V televizi byla před časem reportáž o výcviku vodicích psů. Už si nepamatuju, jestli částka za kompletní přípravu pejska byla opravdu celých 240k, ale byla opravdu hodně velká, až mne to tehdy překvapilo.

[3]:
Ještě "úsměvnější" situace nastane, pokud to vodicího psa přejede třeba auto. Nemáš psa, potřebuješ jiného, ale nejdřív musíš vrátit státu peníze za toho prvního. Ber kde ber.
Kocourkov? Ne, Blbákov....

5 valin valin | 29. srpna 2012 v 8:33 | Reagovat

Někdy se i asfalt propadá, ale asi ne v okamžik, kdy je to žádoucí..
Já tyhle situace řeším po svém, naučila jsem se říkat ne, mám adoptivní dceru v Indii a všechnu svou dobročinnost směřuju tam. Chce být učitelkou a je vděčná za podporu. Kompenzuje mě tak nezájem mých odnoží k místnímu školství...
A myslím si, žes ani tak utíkat nemusel.. ;-)  ;-)

6 Janinka Janinka | Web | 29. srpna 2012 v 8:36 | Reagovat

Můj manžel má na rozpoznání podovníků fígl - chce po nich číslo účtu... :-D

Být na místě té paní, tak ti možná jedna přiletí, spasil by tě jedině náhlý sesuv země pod tebou nebo velmi rychlý útěk :-D.

7 VendyW VendyW | Web | 29. srpna 2012 v 9:21 | Reagovat

Ty pejsky v marketech jsme vždycky s dcerou krmily jak to šlo....vím že je to opravdu drahé a pracné a i když je psů v předvýchově hodně, na funkci asistenčního nebo vodicího psa se jich hodí jen pár...takže proto ta finanční náročnost.a s tím proplácením a placením, tak to je další položka do rubriky Velebnosti, jdeu blejt.... :-?

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 9:28 | Reagovat

Jak jsem odchovaná nechtěným poslechem ČT24, čekala jsem, že se paní najednou sbalí a odkráčí se někam za Tvý děngi bavit.
Stejně raději krmím pejsky v útulku: domluvím, co potřebujou, a přivezu jim to hotově. Z desetikačky moc nemají ti černí umělí pejsci v marketech a kdoví, kde vybrané korunky skončí. Peníze taky pomáhají, můžou za ně útulky koupit, co zrovna potřebujou. Tam cítím, že moje peníze pomáhají :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 11:37 | Reagovat

[8]: Mladí nakoupí granule a zavezou je přímo do určitého útulku, kde se starají o kočky a psi. Ví aspoň, že se krmivo zužitkuje.
Přispívám složenkou na účet pravidelně jedné nadaci, o které vím, že jsou peníze užity správně. Navíc dostávám roční vyúčtování a přehled akcí. Ale opravdu nijak horentní částku, přímo žebráci u nás nejsou a nějaký ten bezdomovec (většinou je známe léta ještě jako pracující) mě nevzrušuje. Jsou to ,,známé" firmy a nabídnutý rohlík by asi ti chlapi nepřijali. ;-)

10 Malkiel Malkiel | Web | 29. srpna 2012 v 13:51 | Reagovat

[3]: Ano, v této zemi Rathů, Bémů a Janoušků je mnoho podivného. ;-)

[4]: Já lidi bez smyslu pro humor raději ani neoslovuji. ;-)

[5]: Já jsem si nebyl jist, jestli nedostanu tou kasičkou po hlavě, tak jsem se raději takticky vzdálil. :D

[6]: To jsem ani netušil, že jsi tak ostrá. ;-) Zřejmě si budu muset na tebe dávat pozor ve svých komentářích. :D

[7]: [8]: [9]: Je celkem zajímavé sledovat, jak se můj článek o nechtěném sexuálním harašení zvrhnul v diskusi o smysluplnosti charitativních darů. ;-)  :D

11 Iva Iva | 29. srpna 2012 v 19:12 | Reagovat

[10]:Pořád lepší, než kdyby se charita zvrhla v sexuální harašení ;-)

12 Míra Míra | 29. srpna 2012 v 21:15 | Reagovat

[11]:
V některých případech by to byla naopak charita na druhou. ;-)

13 Kerria Kerria | Web | 29. srpna 2012 v 21:42 | Reagovat

Kupodivu já taky přitahuju podobné "žebráky" o cokoliv. Náměstí plné lidí a oni si to namíří neomylně ke mě. Od jisté doby však přispívám jen velmi minimálně a moje lakota vůbec nesouvisí s naší momentální finanční krizí.

14 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | 29. srpna 2012 v 22:43 | Reagovat

Protože náš otec nás odmítal jako děti vodit do zoologické zahrady (protože zvířata prostě smrdí) jak před nedávnem psal můj bratr Malkiel, já dávám zásadně zviřátkům. Každý rok 500,- pro ZOO ( naposledy to bylo na sloninec). Vždy hezky poděkují a pošlou dvě vstupenky gratis.
A co se týče Malkielova "harašmentu", myslím si, (dámy prominou) že bezděčně zmíněný otvor je celosvětově rozšířená "černá díra" (astronomicky myšleno) na pánské peníze :-D

15 Malkiel Malkiel | Web | 29. srpna 2012 v 22:51 | Reagovat

[13]: Tak to jsme na tom stejně. Asi to bude tím, jak z nás vyzařuje ta dobrota. :D

[14]: Na sloninec? Není to něco podobného jako kravinec? :-D Kdesi v televizi jsem viděl, jak v pražské ZOO prodávají sloní trus jako hnojivo.
Už jsi o té černé díře říkal i své družce? :-D

16 Kontrastni bratr Kontrastni bratr | 30. srpna 2012 v 0:08 | Reagovat

14- myšlenku toto jí sdělit jsem hbitě zapudil :-D

17 Janinka Janinka | Web | 30. srpna 2012 v 8:07 | Reagovat

[10]: Já jsem většinou tvor mírumilovný, ale občas mi v hlavě sepne, pamatuji si, jak jsem jednou takhle svému muži za jeho poznámky taky jednu vyťala. Ale to jsme spolu ještě ani nechodili :-D.

18 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | 30. srpna 2012 v 12:08 | Reagovat

No sloninec-kravinec.... Kdybys to bral takhle, tak by to byl slonín-kravín. Pro psy-psín, pro poslance-blbinec, atd......

19 Malkiel Malkiel | Web | 30. srpna 2012 v 12:27 | Reagovat

[17]: Termín "fackující mírumilovný člověk" by měl být zapsán do nějaké knihy kuriozit. :D

[18]: Je v tom názvosloví prostě binec. :D

20 Vendy Vendy | Web | 1. září 2012 v 13:28 | Reagovat

Tady je fakt sranda. I v komentářích.
Ale myslím, Malkieli, že ona dáma se neurazila, má zřejmě smysl pro humor. Nojo, to jsou takzvané fópa situace, kdy nechtěně najednou vypadáme jako největší blbci, v tvém případě sprosťáci... :-D
K charitám... taky už nedávám všude. Občas koupím žlutý kvítko a když vybírají na hospic, dám na hospic. Naposledy jsem koupila za pajcku jakousi plyšovou minifigurku a pak jsem se naštvala, protože tu figurku jsem koupila, když jsem šla do marketu - a když jsem šla z marketu, prodejkyně mě otravovala znova.
Nojo, na těchhle vybírajících mi vadí, že minimálně polovina z těch peněz jim jde do kapsy. Chápu, že si taky potřebují přivydělat, ale když se jedná o charitu, měla by to být skutečná charita.
Co se týká pejsků, asi je fakt nejrozumnější koupit nějaké granule a dovézt je přímo do psího útulku (to samé u koček). Granule už totiž lidi nezežerou. Snad... :-D

21 Malkiel Malkiel | Web | 1. září 2012 v 13:45 | Reagovat

[20]: Kdyby to člověk měl rozebírat až do důsledku, tak by nemohl dát nikde nic, protože všechno se dá nějak zneužít. Třeba i ty granule. Někdo si je třeba může odnést domů pro své psy. Já se řídím svými pocity. Když nabydu pocitu, že mám dát, tak dám. Když ne, tak ne.
A dávám vždy až při odchodu z marketu, abych se vyhnul takovým situacím, která se stala tobě. Když mě osloví u vstupu do marketu, tak se vymluvím, že nemám drobné.

22 Lucie Lucie | E-mail | 18. září 2012 v 13:21 | Reagovat

[1]:super, vtipné, jak forma, tak obsah...ale správně česky je pod mýma nohama...."nohami" se může chlubit pouze židle, slůl, či jené neživé věci..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama