Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Bez matky poustevníkem

20. srpna 2012 v 22:04 | Malkiel |  Témata týdne
Jelikož mi letos máma odešla někam do maminkovského nebe, tak pro mě není téma tohoto týdne příliš veselým. Lidská mysl má však jednu báječnou schopnost, že dovede špatné vzpomínky potlačit a ty veselé vyzdvihnout. Taky proto všichni chlapi vzpomínají na vojnu ve veselém, i když to byla neskutečná blbárna. Ale taky se tam zažilo spousta srandy a na tu srandu stojí zato vzpomínat.

A tak se teď pokusím i na mámu vzpomínat vesele. Ona vlastně byla veselý člověk. Prakticky až do své smrti. Samozřejmě, že už tam byla taková ta stařecká morousovatost, ale ve své podstatě byla stále veselá. Ještě když jsem jí 10. března viděl naposled v domově pro seniory, tak byla až neuvěřitelně veselá, pořád něco žvatlala a lítala s chodítkem po chodbě jako fretka. To však už byla její poslední veselost, protože za dva dny upadla do kómatu, z kterého se už neprobrala a za pět dnů odešla definitivně. Ale možná byla veselá i v tom kómatu. A možná tam nahoře je veselá stále. V což doufám, protože svůj život tady na zemi neměla tak úplně lehký. Asi nejhorší věc, která může matku potkat, je pohled na hrob svého vlastního syna, navíc k tomu ještě velmi mladého.

Máma někdy mívala neuvěřitelné vejšplechty, které mě hodně pobavily.
Když mi umřela první fena, tak jsem se rozhodl pohřbít ji na svém pozemku u chaty. Když se to máma dozvěděla, tak vyvalila oči a s vážnými obavami se zeptala: "A nevyhrabou jí tam vlci?"
Chuděra si jaksi neuvědomila, že poslední vlk na Benešovsku byl zastřelen někdy v sedmnáctém století. A kdyby tam nějaký vlk náhodou přežil až do dvacátého století, tak by určitě nepřežil šílenou loveckou vášeň zámeckého pána z Konopiště, Ferdinanda d´Este. Paradoxem je, že tento šílený lovec se sám nakonec stal lovnou zvěří pro srbského studenta Gavrila Principa, který jej nemilosrdně skolil v bosenském Sarajevu střelou z pistole. Čímž ovšem odstartoval významné dějinné události.
A nyní nám na scénu vstupuje další matka, neboli matka mých dětí a moje bývalá manželka. Ta co se týče vejšplechtovitosti, tak mojí mámu někdy předčila. Když se dozvěděla o mém úmyslu pohřbít na zahradě tu fenu, tak též z velkými obavami prohlásila: "A nebude ti to tam smrdět?"
Na to jsem jí jen odpověděl, že pokud by tomu tak mělo být, tak by na každém hřbitově musel být strašný puch. Omluvou pro bývalou manželku je, že až do nedávna nikdy nebyla na hřbitově, takže to vlastně ani nemohla vědět.
Ke cti jí slouží, že poprvé na hřbitově byla až letos, a to právě na pohřbu mé mámy, její bývalé tchýně. Teď už aspoň ví, že ti mrtví ze země nesmrděj.

Ony už ty matky prostě jsou takové. Jsou starostlivé, i když s tím někdy dovedou lézt na nervy. Je však pravdou, že bez těch všech matek, a žen všeobecně, bychom my muži asi dost zpustli.
A z některých by se dokonce stali poustevníci. Což mohu doložit přiloženou fotografií, na které je zachycena jedna z mých podob.
Jenže máma si na smrtelné posteli přála, abych se oženil. Tak teď nevím, jak s tímto přáním naložit. To bych se musel vzdát části svých poustevnických výsad. No, asi to udělám tak nějak po šalamounsku.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 20. srpna 2012 v 23:17 | Reagovat

Tvůj článek mě velmi zaujal.Mrzí mě ztráta tvé maminky,ale vzpomínky na ni ti zůstaly,ty ti nikdo nemůže vzít...

2 Verunka T. Verunka T. | Web | 20. srpna 2012 v 23:20 | Reagovat

Pokud by ses chtěl znovu oženit, nejprve bys musel shodit tenhle poustevnický plnovous :-D Nebo se odstěhovat do Středozemě ;-)

3 Malkiel Malkiel | Web | 21. srpna 2012 v 0:11 | Reagovat

[1]: Díky. ;-)

[2]: Já mám chatu ve Středočeském kraji, což je střed země české. Takže ve Středozemi už tak trochu jsem. ;-)  :D
A kdybych si vzal nějakou divoženku, tak bych si mohl nechat i ten vohoz a plnovous. :-D

4 punerank punerank | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 3:43 | Reagovat

Vem si některou ze tvých koček, ale jen takovou, co ti nebude nosit ke čtení myši:)
Snažím se "tu víc, tu míň úspěšně" na svou maminu už tolik nebrblat, ony se ty matičky totiž občas nezdají, jen nám děsně dlouho trvá porozumět jim a uznat, že mají pravdu:)
Jen té svojí mamce zamávej, až uvidíš hvězdu, třeba že je to jen hra:) Jednou ji zase potkáš:)

5 mengano mengano | Web | 21. srpna 2012 v 8:06 | Reagovat

Říká se, že sova nemůže mít kanárky. Takže tvoje máti musela být dost stejná jako ty. Proto určitě měla smysl pro humor ;-)
Moje máti, vždycky, když jsem jí rozlítila k nepříčetnosti (a to jsem uměla velice dobře), říkávala - počkej, až budeš mít děti, tak ti to všechno vrátí. A měla samozřejmě pravdu. Matky mají totiž vždycky a ve všem pravdu, i když se nám to většinou vůbec nemusí líbit. Jsem matka, musím to vědět ;-)

6 VendyW VendyW | Web | 21. srpna 2012 v 8:36 | Reagovat

Moc hezké povídání, přesně v tvém stylu, o smutném vesele bez přehnané nostalgie a mile. Odchod rodičů je vždycky bolestný a maminky obzvlášť. A vlastně nikdy už tu díru po ní nikdo nezaplní. Snad jen ty vzpomínky jenže k těm si už člověk nemůže jít pro radu a pohlazení....

7 VendyW VendyW | Web | 21. srpna 2012 v 8:37 | Reagovat

P.S. Až budou natáčet dalšího Hobbita můžeš se směle přihlásit na roli Gandalfa :-D

8 helena helena | Web | 21. srpna 2012 v 10:00 | Reagovat

Moc pěkné vyprávění.Taky si myslím,že jablko nepadne daleko od stromu. :D

9 Malkiel Malkiel | Web | 21. srpna 2012 v 11:08 | Reagovat

[4]: Já si taky myslím, že ji jednou potkám. Jen bych s tím potkáváním ještě tolik nespěchal. ;-)  :D

[5]: Já jsem měl vůbec štěstí, protože i můj otec, přes tu svoji žlučovitost, měl smysl pro humor. ;-)

[6]: Když to vezmu symbolicky, tak ta "díra" po mámě teď už jen čeká na mě, abych ji zaplnil. Prostě lidé pořád takhle zaplňují díry. Což je zjevné zejména na hřbitově. :D

[8]: To padání jablek ze stromu mi trochu zavání fyzikou, najmě jistým panem Newtonem. A já jsem fyziku zrovna moc rád neměl. :D

10 Vendy Vendy | Web | 21. srpna 2012 v 12:25 | Reagovat

I ty jeden loupežníku. Pěkný plnovous, takový Gandalfovský. I ta hůl je poněkud Gandalfovská... asi se hodně isnpiruješ nebo je to jedna bouda na nás. ;-)
Mámy opravdu dovedou někdy rozesmát. Mojemamka sice neměla nikdy takovéto starosti, protože na naší zahradě jsme pejsky a případně kočiky pochovávali odjakživa, co pomatuji, ale měla zase jiné hlášky, většinou překroucené věty nebo slova - třeba kdepak mám tu brýlu, hlásila, ovlivněna pořadem o vaření, kde jeden z kuchařů prohlásil, že potřebuje jedno játro, čemuž se druhý kuchař náramně chechtal a dobíral si ho po celý zbytek pořadu. Myslela to samozřejmě ze srandy, tu brýlu... 8-)
Je dobré, že zůstávají i dobré vzpomínky, přestože místo po nich je prázdné.
A ty to určitě šalamounsky vyřešíš. Nebo aspoň Gandalfovsky. ;-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 13:56 | Reagovat

At koukám jak koukám, i když máš plnovous a ten poustevnický ohoz, jsi pohledný chlap. Takovou tu jiskru v oku tam vidím. Nežeň se, ale milou ženu, která by měla aspoň takový smysl pro humor jako ty, si najdi. Nebo si tě najde sama! O_O  Věř mi, já už nemám proč někomu lichotit či lhát, to je výsada vyššího věku. ;-)  :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 13:58 | Reagovat

I když je tam ta jiskra, vidím tam malounko smutku, ten se hned tak neztratí, znám to.

13 Janinka Janinka | Web | 21. srpna 2012 v 14:15 | Reagovat

Mile napsáno...

Aby sis ten plnovous jednou nepřišlápnul :-D.

14 Míra Míra | 21. srpna 2012 v 14:31 | Reagovat

Matky mají vždycky pravdu a kdyby ji nekořenily vejšplechty, bylo by to k neunesení. Platí to i o manželkách. Tam je to... No nic. :-D

15 helena helena | Web | 21. srpna 2012 v 18:13 | Reagovat

[9]:8.Ono se to dá vyjádřit i jinak,třeba přitahování stejného druhu. :-)

16 Iva Iva | 21. srpna 2012 v 22:21 | Reagovat

Jsi opravdu moc pěkný poustevník, no však ona si tě už nějaká mírně domestikovaná divoženka ostříhá :-D Myslím,že maminka si přála, abys nezůstal sám, o to ženění asi zase tak moc nejde. Krásný článek, milé vzpomenutí na maminku. :-)

17 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 22:30 | Reagovat

Jestli si maminka přála, aby ses oženil, pak bys asi měl uvažovat o soužití s nějakou tou ženskou. Ona tě totiž znala a asi usoudila, že to potřebuješ. Já byl pět let po rozvodu sám. Jen tu a tam jsem měl nějakou krátkodobou přítelkyni na pár použití. Tehdy mi došlo, že sám žít je strašně těžký.

Jo, výroky mojí mámy by vydaly na knížku. S věkem poznávám, že většina z nich měla nějakej smysl.

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 18:19 | Reagovat

Rádoby vtipně bych zaperlila "nežeňme se, nežeňme se, hop hej", ale neudělám to. Určitě je někde žena, se kterou bys v pohodě dožil svůj barvitý život. Dívej se s nadějí a dobře važ. Ale ne zas moc. Už jsme jeté a tak hledej spíš praktický hodnoty.
Maminka Tě znala nejlíp, ber to jako dobrou radu. A dělej, času není moc. Ale zase ne tak málo. Nic není nemožné - chce to využít budku a pak i srdíčko. Aby jsi nám příliš nezmorousovatěl na starý kolena. To bych cítila vyloženě úkorně :-)

19 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

Nežeň se znovu, byla by Tě škoda. Dávám tento článek do výběru k TT.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama