Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Srpen 2012

Jdeme dál? Ne, zdrháme?

30. srpna 2012 v 22:00 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svém nedávném článku Jak jsem byl za sprosťáka jsem se zmiňoval o tom, jak se věta Jdeme dál někdy mění ve větu Zdrháme. V mém případě za to někdy může moje prostořekost. Mám totiž takovou nutkavou potřebu, dělat si život veselejším a zábavnějším. Ale nejen sobě. Snažím se o tu veselost podělit i s ostatními. Proč by měl být život smutný a šedivý, když může být veselý a barevný. Vždyť každé dobré slovo, každý úsměv vyvolaný na tváři, jsou těmi bonusy pro lepší život.
A tak chodím světem a trousím veselá slůvka. Tu zažertuji s prodavačkou v masně, tu prohodím pár vlídných slov s prodavačkou v pekárně. A pokusím se vyvolat úsměv v její tváři. A proč ne, když se jinak celý den musí potýkat se zakaboněnými a kyselými ksichty většiny zákazníků? Třeba si večer doma vzpomene, že ji v práci rozesmál jeden člověk a hodnocení celého jejího dne tak vyjde mnohem příznivěji.

Stačí jen nepadnout na hubu

29. srpna 2012 v 21:00 | Malkiel |  Témata týdne
Ono se to snadno řekne, Jdeme dál. Ale ono to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Znám totiž několik lidí, kteří nikdy nechodili. A nejen lidí. Ani spousta jiných živočichů nechodí. Například ryby, hadi a slimáci. Ani takové žížaly si nemohou říci: Jdeme dál.
Základním předpokladem chůze je totiž existence nohou. Pochopitelně vlastních. Chodit po cizích nohou se nedoporučuje. Horní hranice počtu nohou, které jsou potřebné k chození, není nijak omezena. Čehož jsou důkazem například stonožky a mnohonožky. Nejmenší potřebný počet nohou je dvě. Za určitých okolností si živočich sice může vystačit jen s jednou nohou, ale pouze za použití protetických pomůcek zvaných berle. V krajním případě za použití dvou klacků. Třeba když nám medvěd v lese utrhne nohu a zrovna nemáme po ruce žádné berle. Pokud nám však utrhne obě nohy, můžeme zcela zapomenout na nějakou další chůzi.

Jak jsem byl za sprosťáka

28. srpna 2012 v 23:08 | Malkiel |  Témata týdne
V životě lidském se někdy vyskytnou siruace, kdy jen jít dál je hodně málo. Člověk by nejraději zdrhal. Jenže mu hanbou vrostou nohy do chodníku a nemůže se ani hnout. Podobná příhoda se mi stala nedávno.
Před supermarketem u nás na sídlišti stála sympatická paní. Sice už poněkud starší model, ale stále ještě koukatelný zjev. Podstata této příhody však není v jejím vzhledu, ale v její činnosti. Paní totiž vybírala peněžní dary na slepecké psy, za kterýmžto účelem oslovila i mě. Pochopitelně. Mě téměř neustále někdo oslovuje za tímto účelem. Žebráky počínaje a výběrčími všemožných darů konče. Zřejmě vypadám jako snadná oběť, z které se dají vytřískat peníze.

Dobrá máma - veselá kráva

26. srpna 2012 v 23:19 | Malkiel |  Témata týdne
V poslední době je v oblibě pojmenovávání výrobků podle rodinných příslušníků. Na prvním místě co do počtu výrobků je rozhodně babička. Na trhu tak můžeme koupit Babiččin čaj, Babiččiny bylinky, Babiččinu sekanou, Babiččinu držkovou polévku, Babiččinu kuchařku a Babiččiny pohádky. Hned za babičkou se umísťuje máma. Můžeme zakoupit jogurt Dobrá máma, Maminčinu kuchařku a Maminčina říkadla.

Bába a dáda (dříve dědek)

26. srpna 2012 v 1:18 | Malkiel |  Témata týdne
Častý pohled na slovo máma v tomto týdnu mě přivedl k určitému zamyšlení na logikou pojmenovávání rodinných příslušníků. Zejména našich nejbližších předků. Zpočátku máme plně harmonickou a logickou linii. Máma, táta, bába. Jenže potom přijde dědek a celá harmonie je v pytli. Dědkovi se sice někdy říká děda, ale ten tam taky moc nepasuje. Rytmické střídání dlouhého á s krátkým a je u dědy i dědka náhle přerušeno a to staví tohoto člověka do určitého protikladu vůči té harmonické trojici.

Pták ve vatě

24. srpna 2012 v 22:12 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Když se řekne, že je někdo ve vatě, tak je tím většinou myšleno, že se má dobře, že je bohatý, že má hojnost všeho. V souvislosti s ptáky toto rčení sice není tak úplně výstižné, protože ptáci peníze nepotřebují. Ale proč by se pták nemohl mít dobře nebo mít hojnost. Třeba zrní.
Být ve vatě však nemusí vždy znamenat to úplně nejlepší. Zvlášť, když je to skelná vata, používaná jako izolace.

O absurditě některých zákonů

22. srpna 2012 v 21:25 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Názvem článku mám konkrétně na mysli zákony autorské a zákony na ochranu osobnosti. I když mezi ostatními zákony by se našla také spousta zhovadilostí. Přímo expertem na tvorbu zhovadilých zákonů je Evropská unie s houfem nikým nevolených úředníků s ohromnou mocí, kteří zavádí nový politický systém s názvem "eurofašismus".
K napsání tohoto článku mě přivedla příhoda na začátku mé dovolené v červenci, ale uložil jsem jej do šuplíku. Teprve článek blogerky VendyW a diskuze pod ním, mě přivedly k jeho oprášení a uveřejnění.

Hřbitovní kvítí

21. srpna 2012 v 23:49 | Malkiel |  Témata týdne

aneb "Jak jsme chtěli mámě udělat radost, ale se zlou jsme potázali"

Než vysvětlím název článku i jeho podtext, musím čtenáře poněkud vpravit do situace. To už je taková moje slabina, že jsem při popisování čehokoliv značně epický. Závidím lidem, kteří se dovedou vyjadřovat stručně. Byl jsem tam a tam, stalo se to a to. A šmytec. Ale já ne. Já to musím všechno rozvádět do sáhodlouhého textu, čímž dosáhnu toho, že typický blogový rychločtenář již po těchto větách opouští můj blog, tudíž nemá šanci se dozvědět, proč se tento článek jmenuje trochu erbenovsky Hřbitovní kvítí. Já dokonce musím i vysvětlovat, proč o všem píšu tak sáhodlouze, místo abych jen prostě napsal, že jsem ukecanej.

Bez matky poustevníkem

20. srpna 2012 v 22:04 | Malkiel |  Témata týdne
Jelikož mi letos máma odešla někam do maminkovského nebe, tak pro mě není téma tohoto týdne příliš veselým. Lidská mysl má však jednu báječnou schopnost, že dovede špatné vzpomínky potlačit a ty veselé vyzdvihnout. Taky proto všichni chlapi vzpomínají na vojnu ve veselém, i když to byla neskutečná blbárna. Ale taky se tam zažilo spousta srandy a na tu srandu stojí zato vzpomínat.

Kyselej ksicht solidaritě

18. srpna 2012 v 21:34 | Malkiel |  Kyselej ksicht
Čas od času můžeme v médiích zaregistrovat vlnu solidarity s lidmi, kteří se ne vlastním přičiněním dostali do tíživé situace. Tam vyhořel rodině dům, tomu ukradli auto, které potřebuje pro invalidní manželku, ti potřebují vozík pro invalidní dítě. Vždy se najdou lidé, kteří těm postiženým pomůžou. V takových chvílích nabývám pocitu, že to s morální kvalitou lidí u nás není zase tak špatné.