Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Červenec 2012

Genialita koček

31. července 2012 v 22:09 | Malkiel |  Témata týdne
Nemám zkušenosti s jinými kočkami, tak budu mluvit jen za ty své. Moje dvě kočky jsou tak geniální, že už to téměř hraničí z vykutáleností, ba i vyčůraností. Zkoušejí totiž různé finty, jak ze mě vytřískat více jídla.
Až do letošního jara krmila kočky moje máma. Ne že by musela. Dělala to ráda, bavilo jí to. Ostatně, ty kočky jí celé dny dělaly společnost, když už nemohla chodit ven. Máma vždy vstávala okolo osmé hodiny, nejdříve nakrmila neodbytně mňoukající kočky a teprve potom se nasnídala sama.

Jak kadí šnek

30. července 2012 v 21:26 | Malkiel |  Témata týdne
Člověk jako živočišný druh sám sebe považuje za geniálního. Sice bychom mohli o genialitě lidstva trochu pochybovat, ale budiž. Jenže někdy je člověku v té lidské genialitě zřejmě smutno, tak hledá genialitu i u zvířat. Podezřívám však člověka, že to není jen z čistých pohnutek. Možná hledá inteligentní zvířata jen proto, aby se měl komu pochlubit se svojí vlastní genialitou. Co se týká geniality zvířat, tak tam se nejčastěji mluví o delfínech. Někdy také o šimpanzech nebo psech. Já jsem však letos objevil geniálního šneka. Vezměme to však od počátku.

Není Trabant jako trabant

29. července 2012 v 13:43 | Malkiel |  Témata týdne
Jedním ze starších a dnes již téměř nepožívaných názvů pro měsíc, jako trvalou oběžnici nějaké planety, je název "trabant".
Tento název si však z neznámých důvodů vybrali i konstruktéři bývalé Německé demokratické republiky pro svůj prdlavý a smradlavý automobil. A tak byly ještě v nedávné minulosti silnice východní Evropy zahlceny smradem pocházejícím z automobilů jménem Trabant.
Je nutno poznamenat, že tento název, co se týká zvuku při jeho vyslovení, byl docela vystihující, protože při nastartování motoru se z pod bakelitové karoserie ozvalo celkem zřetelné "trrrrabanttttttt".
Co se však týká skutečného významu slova, tak tam byl tento název absolutně mimo realitu. Zatímco trabant jako měsíc obíhá okolo planety, tak automobil Trabant neobíhal okolo ničeho, ale naopak byl obíhán. Byl radostně obíhán šťastnými obyvateli Německé demokratické republiky, když si po dvacetiletém čekání v pořadníku tento automobil konečně přivezli domů.

Potíže s Lunou

28. července 2012 v 21:50 | Malkiel |  Témata týdne
V tomto článku bych se chtěl zmínit o alternativním názvu Měsíce, který zní Luna. Původ tohoto názvu není znám. Z největší pravděpodobností to však nějak souvisí s lůnem. Konkrétně s ženským lůnem, protože my muži lůno nemáme. Přítulný Měsíc zřejmě někomu připomínal ženské lůno. Toto tvrzení by mohla podporovat skutečnost, že mnohý dospívající jinoch kouká na lůno dívky jako na Měsíc. Někteří sice koukají jako vyoraná myš, ale hlodavce do této diskuze raději tahat nebudeme, protože jak sami brzo uvidíte, tak se nám ta diskuze zamotá i bez hlodavců.

Možnosti Měsíce

27. července 2012 v 21:50 | Malkiel |  Témata týdne

Náš odvěký souputník Měsíc nám pozemšťanům nabízí řadu možností, které zatím nejsou vůbec využívány. Například výrazně nižší přitažlivost Měsíce by se dala využít doslova k zázrakům.

Takové děti vychované na Měsíci by díky nizké přitažlivosti mohly dorůstat až do výšky čtyř metrů. Není pochyb o tom, že nadháněči amerických basketbalových týmů by se o tyto dlouhány doslova poprali. Takový čtyřmetrový basketbalista by míče do koše házel z výšky jako kuličky do důlku. Tento způsob by však měl jednu malinkatou chybičku, protože měsíční dlouháni by kvůli nízké přitažlivosti měli i nedostatek svalové hmoty, tudíž by jejich ruce i nohy vypadaly jako dlouhé hubené hůlky.(Tak nějak jsem vypadal já v pubertě.) To by se však dalo dohnat pozdějším intenzívním tréninkem podmínkách zemské přitažlivosti. A nebo hrát všechny zápasy pouze na Měsíci. Vzhledem k nízké přitažlivosti by však nemohli hrát s klasickým míčem, ale s ocelovou nebo betonovou koulí.

Podmínky na Měsíci by však měly i další negativní dopad, především na jejich vzhled. Vlivem nízké přitažlivosti by se jim totiž nadměrně zvětšila mozkovna, v důsledku čehož by jejich lebky měly jakýsi žárovkovitý tvar. Takovou hlavu míval blahé paměti poslední český korunovaný král a rakouský císař Ferdinand Dobrotivý, kterému Rakušáci přezdívali "Trotel Nandl", v překladu do češtiny "Trdlo Ferdáček". Přízvisko "Dobrotivý" bylo určitým eufemismem, protože ve skutečnosti vypadal jako debil a podle dobových pramenů jím i byl.

V současné době by však tato vzhledová anomálie nemusela být žádným problémem. Stačilo by spustit mediální kampaň v tom smyslu, že je právě IN mít žárovkovitou hlavu a vypadat jako debil.
Plastičtí chirurgové by měli rázem postaráno o práci, protože značné množství občanů nevyrostlých na Měsíci by si dalo nepochybně upravit hlavu do tvaru žárovky a obličej do výrazu debila.

To už jsme však z Měsíce trochu odbočili. Podle předběžných odhadů se dá předpokládat, že v podmínkách nižší měsíční přitažlivosti by se protáhli do výšky i dospělí lidé, u kterých už byl ukončen růst. Zde se otevírá možnost pro lidi, kteří nejsou spokojeni se svým nižším vzrůstem, takzvané "prcky". Ti by se na pár let přestěhovali na Měsíc a zpět se na Zem vrátili jako výškově rovnocenní občané.

Další možnost by se nabízela ženám s povadlými prsy, takzvanými "hučáky". Tento termín je odvozen od skutečnosti, že když taková žena sundá podprsenku, tak jí prsa "zahučí" až na břicho. Po přestěhování na Měsíc by se taková žena okamžitě zbavila svých psychických traumat, protože její dříve povadlá prsa by se hrdě vznášela v úrovni ramen a to bez jakýchkoliv podpůrných prostředků, jako jsou různé "pušapky" a podobně.

Stejný princip by fungoval i mužů z nedostatečnou či vůbec žádnou erekcí. V jejich případě by to však bylo bohužel pouze pro efekt, protože volně se vznášející mužská ozdoba by byla stejně jen na ozdobu, nikoliv k použití. Ale mnohým mužům by to jistě stačilo. Zejména těm, kteří o ženu stejně nezavadí, nezávisle na své potenci. Na Měsíci by si mohli tímto způsobem aspoň trochu zamachrovat a zvednout sebevědomí.

Milí čtenáři, jak sami vidíte, náš Měsíc nám opravdu nabízí dosud zcela netušené možnosti. Jen jich využít.

Vítejte na Mněsýci

26. července 2012 v 21:50 | Malkiel |  Témata týdne
Většina planet sluneční soustavy má své trvalé oběžnice, neboli měsíce. Vlastně všechny kromě dvou. Měsíce planet byly většinou pojmenovány svými objeviteli, kteří se na těch jménech často vyřádili nebo naopak projevili absolutní nedostatek tvůrčí invence.
Největším kabrňákem co do počtu vlastněných měsíců je planeta Jupiter. Ostatně, je to i největší planeta sluneční soustavy, tudíž si může dovolit držet takový počet měsíců. Nejznámější a největší jsou čtyři měsíce z nichž první nese jméno Europa. Máme tedy ve sluneční soustavě dvě Evropy. Jednu jako kontinent tady na Zemi a druhou u Jupitera. Další měsíc se jmenuje Calisto, což je takový neutrální název, jenž by se však mohl líbit třeba opilcům, kteří "kalí o sto šest". Třetí měsíc se jmenuje Ganymed, což pro změnu připomíná spíš název nějaké farmaceutické firmy. U čtvrtého měsíce však tvůrce názvu poněkud šetřil písmeny a nazval jej prostě jen Jo. Zde je zvláštní jedna skutečnost, že navzdory tomu, že Jupiter má měsíc Jo, tak žádný z 61 zbývajících měsíců se nejmenuje Ne.

Habaděj měsíců

25. července 2012 v 21:36 | Malkiel |  Témata týdne
Měsíc hraje v životě obyvatel planety Země nesmírně významnou roli. Kupodivu však o tom mají lidé poměrně nepřesné informace. Když se průměrného člověka zeptáte, kolik má naše planeta měsíců, tak vám většina lidí odpoví, že pouze jeden. Což je ovšem velký omyl. Náš život je totiž doslova zaplaven měsíci. Kam se podíváte, tak tam je nějaký měsíc.
Ba dokonce v měsících i žijeme. Jednou žijeme v lednu a za chvíli už žijeme v únoru. Máme totiž dvanáct kalendářních měsíců. Ale to není všechno. Kromě těchto dvanácti měsíců máme ještě nějaké měsíce navíc. Například Měsíc knihy nebo Měsíc bezpečnosti. Máme též Měsíc lásky. Kdysi jsme dokonce mívali i Měsíc Československo-sovětského přátelství. Ten se nám však před lety vypařil, stejně jako Sovětský svaz.

Vyjímečně tleskám politikům

24. července 2012 v 13:02 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Většinou se nijak netajím svými výhradami vůči naší politické reprezentaci. Tentokrát však musím naše politiky pochválit. Poslanecká sněmovna totiž navrhla ke schválení nový zákon. Jedná se o zákon, který by umožnil odebrání řidičského průkazu za neplacení alimentů.
Pokud bych mohl pro tento zákon hlasovat, tak bych pro něj hlasoval všema deseti. Neplacení alimentů jej totiž nejčastějším trestným činem u nás a jen ty matky samy moc dobře vědí, že když se otec jejich dětí rozhodne neplatit, tak téměř neexistuje síla, jak jej k tomu přinutit. Z mnoha žen-matek, jenž znám, prakticky neexistuje jediná, které by otec jejích dětí platil alimenty.

Kam s nočníkem?

23. července 2012 v 22:33 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Upoutávka na hlavní straně mě upozornila na jakousi probíhající soutěž o nejlepší blog. Bohužel jsem zjistil, že ani při sebelepší vůli není můj blog nominovatelný. Pro můj blog tam totiž není kategorie. Můj blog je prostě nezařaditelný. Je tam pouze kategorie Deníček, ale chybí tam kategorie Nočníček. Tato skutečnost mě přivedla k trochu Nerudovskému názvu tohoto článku.
Ale co, stejně jsem nikdy nic nevyhrál, tak proč bych měl vyhrát zrovna teď? Ono se sice říká, že když je štěstí unavené, tak si sedne i na vola. Co se však týče výher, tak štěstí zřejmě ještě nebylo nikdy nebylo tolik unavené, aby si sedlo na mě. Nebo nemá dostatečně rozvinuté identifikační schopnosti a nepozná že jsem ten správnej vůl. A nebo se furt fláká někde v dálce, tudíž mě ani nemůže vidět jako vhodnou přistávací plochu..
Na druhou stranu si ale stejně myslím, že můj blog asi nejlepší nebude. Ani neaspiruju na nějakou extra kvalitu. Můj blog je prostě jen takovým odkladištěm toho, co se mi právě vylíhne v hlavě. Z hlavy rovnou do nočníku. Někdy to podle toho i tak vypadá.
Ostatně, co by člověk mohl očekávat v nočníku, že?

Kyselej ksicht se naštval

22. července 2012 v 18:28 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svém včerejším článku "Kyselej ksicht" jsem se zmiňoval o svém optimismu, který spočívá v tom, že se vždy snažím na negativně vyhlížející věci dívat z různých úhlů pohledu, abych v nich našel něco pozitivního. Dosud se mi však bohužel nepodařilo najít nic pozitivního na tom, že mi celých čtrnáct dnů dovolené na chatě téměř nepřetržitě prší.