Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Duben 2012

Upalte je všechny!

30. dubna 2012 v 23:39 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Opět je tu ta noc. Ta jediná noc v roce, kdy my muži smíme zcela beztrestně upálit ty mrchy, které nám celý rok otravují život. Kvůli nesmyslné humanitě této zdegenerované společnosti však bohužel jen symbolicky. Někde se pálí jen dřevo, jinde na to jdou sofistikovaně a pálí pneumatiky, které při hoření vydávají podobný smrad jako skutečné čarodejnice.
Na Valašsku to už včera s předstihem vzali úplně zgruntu a zapálili rovnou celý les. To aby náhodou nějaká mrcha čarodejnice nemohla utéci. V Beskydech, ale i jinde v naší zemi, za to s těmi čarodejnicemi letos občané vůbec cukli pořádně, protože za předčarodejnicový víkend u nás zahořelo 330 požárů. A jako bombónek na dortu dokonce shořela dodávka s dřevěným uhlím. Je tedy otázkou, jestli jsou dnes vůbec ke spálení ještě nějaké čarodejnice.

Kníže Hajaja

25. dubna 2012 v 21:55 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svém nedávném článku k tématu tohoto týdne jsem se zmiňoval o tom, že pohádky jsou nedílnou součástí minulosti každého národa. Tématika a terminologie pohádek je však poplatná době svého vzniku, kterou byl nelítostný feudalismus. Kromě toho pohádky obsahují řadu fabulací i vyslovených nesmyslů.
V dobách největšího rozkvětu feudalismu bylo zhola nemožné, aby král dal svoji dceru nějakému nemajetnému hloupému Honzovi nešlechtického původu. Prakticky to bylo nemožné až donedávna. Například nynější švédský král se kroutil jako had, když měl nedávno dát svoji královskou dceru obyčejnému trenérovi z fitnessu.

Při doteku minulosti, z budoucnosti zbydou kosti

24. dubna 2012 v 23:10 | Malkiel |  Témata týdne
Minulost je velmi zvláštní veličina. Je značně rozsáhlá a nestálá. Nepřetržitě se posouvá dopředu. Je doslova žravá. Bez přestání požírá současnost i budoucnost. Když řeknete slůvko "teď ", tak než dozní háček nad hláskou ď, už je všechno jinak. "Teď "už neplatí, ale místo něho je "před chvílí". Minulost to "teď" sežrala. Současnost, která je charakterizována slůvkem "teď ", vlastně téměř neexistuje. Současnost je tenčí než vlas. Současnost je měřitelná pouze nejmenší jednotkou času, kterou je pikosekunda.
Minulost je opravdu mimořádně žravá, vše, ke všemu se přiblíží, to sežere. Dovede sežrat i lidské duše. Z toho vyplývá poučení, zbytečně se k ní moc nepřibližovat. Z minulosti se máme jen poučit, ale nešťourat se v ní. Nebo nás sežere, schlamstne naši duši jako malinu.
Nejlépe je žít současností, i když je tenká pouhou pikosekundu. Součtem mnoha pikosekund totiž získáme 24 hodin a za tu dobu se dá prožít mnoho hezkých zážitků. Tak ty zážitky prožívejme, protože nikdo nemáme jistotu, že dostaneme ještě dalších 24 hodin. Jak zpívá Karel Gott v jedné starší písni, "žij všechny své dny, jako by byly poslední".
A pokud zrovna neležíme se smrtelnou chorobou v posledním stádiu, tak je dobré žít trochu i budoucností.

O Slunečníku, Měsíčníku a Konečníku

23. dubna 2012 v 22:36 | Malkiel |  Témata týdne
Nedílnou součástí minulosti každého národa jsou pohádky. Terminologie pohádek však zůstává zakotvena v jazyce dob minulých a přestává být srozumitelná dnešnímu čtenáři. A tak jak se všechno vyvíjí, je nezbytné, aby se vyvíjely i pohádky. Někdy je třeba zasáhnout i do textu klasických pohádek, jako je například pohádka O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku od Boženy Němcové. Dnešní děti už prakticky ani nevědí, co je to větrník.
Zásadní změna v textu této pohádky se chystá zejména v pasáži, kde se představují tři nápadníci, kteří se ucházejí o královské dcery.

Já jsem král slunce, říkají mi Slunečník.
-
Já jsem král měsíce, říkají mi Měsíčník.
-
Já jsem král větrů, říkají mi Konečník.

Žrádlo nebo bydlení

23. dubna 2012 v 0:45 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
V článku Jděte už do pr.... s Titanikem! jsem se dotkl principu mediální masáže a blogerka Edith negativní vliv médií podrobněji rozvedla na svém blogu. Rozhodl jsem se tedy v tomto tématu pokračovat.
Nemůže být pochyb o tom, že se velké popularitě českých diváků těší pořady o vaření, které v hojném počtu běží na všech třech televizních stanicích. Na můj vkus až ve velmi hojném počtu. Pomalu se už dostávám do situace, kdy se bojím zapnout televizi, aby na mne nevybafnul kuchař s nožem v ruce (většinou tlustý), který mne bude nabádat ke žraní. Když vidím a hlavně slyším Babicu, tak mne přepadají netušené vražedné choutky.

Chytráci okolo nás

21. dubna 2012 v 15:53 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Moderní doba člověku neustále přináší nějaká překvapení. Dřívávejc bývalo zvykem, že byli chytří jen lidé a to pouze někteří. Občas taky nějaký pes, ale to bylo všechno. Chytrosti bylo jako šafránu.
Ale dnes? To je jiná věc. Chytrosti je všude habaděj. Už nejsou chytří jen lidé nebo zvířata. Teď už jsou chytré i věci. Zatím je těch chytrých věcí jen málo. Donedávna jsme si mohli koupit jen chytré telefony. Ale ty chytré věci stále přibývají. Určitou roli zde možná hraje i závist věcí. Hloupé pračky začaly závidět chytrým telefonům a udělaly ze sebe chytré pračky. Stejně tak myčky na nádobí.

Zlomyslné světlo

20. dubna 2012 v 22:01 | Malkiel |  Témata týdne
Počátkem devadesátých let jsem vezl kolegy z našeho bývalého socialistického podniku na první služební cestu do kapitalistické ciziny. Konkrétně do Rakouska, kam se jelo na jednání s firmou vyrábějící hudební hrací automaty.
Kolegové byli na jednání s vedením firmy a já jsem na ně čekal v recepci, přičemž jsem měl možnost pozorovat cvrkot na chodbě. Nutno poznamenat, že pohyb zaměstnanců po chodbě byl asi tak desetinový oproti pohybu úředníků po chodbě našeho podniku. Naši úředníci oproti těm rakouským neustále korzovali po chodbách jako někde v lázních.

Světlo na konci konečníku

19. dubna 2012 v 22:32 | Malkiel |  Témata týdne
Situaci, kdy při zdánlivě bezvýchodné situaci nastává postupné zlepšení, lidé často nazývají termínem "už je vidět světlo na konci tunelu". Tento termín je však poněkud zavádějící a někdy dokonce protismyslný.
Představte si například, že jdete po kolejích temného železničního tunelu a klopýtajíc po pražcích se klopotně pachtíte k jeho vzdálenému, leč zatím neviditelnému konci. A náhle spatříte světlo. Většině lidí se uleví a hlavou jim probleskne myšlenka: "Vidím světlo na konci tunelu, utrpení se blíží ke konci". V jistém smyslu mají pravdu. Pokud totiž to světlo patří rozjeté lokomotivě, bude jejich utrpení ukončeno ještě dříve než předpokládali.
A nebo si vezměte takové lejno. Pomalu se plazí tlustým střevem a náhle spatří "světlo na konci tunelu". A prásk, než se naděje, tak je v hajzlu.
Takže pozor na vyslovování věty "vidím světlo na konci tunelu", abyste nedopadli jako to lejno.

Světlo je naředěná tma

17. dubna 2012 v 23:23 | Malkiel |  Témata týdne
Moji pravidelní čtenáři již vědí, že mám ve zvyku se k problematice věcí vyjadřovat fundovaně. Že nemám rád jalové plácání bez odborného posouzení dané problematiky. Proto bych se chtěl odborně vyjádřit i k tématu tohoto týdne, kterým je "Světlo".
Nejprve si musíme říci, co vlastně to světlo je. Odpověď je jednoduchá. Světlo je naředěná tma.
Odpovědi na další otázky již tak jednoduché nebudou. Zde se nám nastolují předevší dvě základní otázky. Co je to tma a jak ze tmy vzniká světlo?

Jděte už do pr.... s Titanikem!!!

16. dubna 2012 v 1:34 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
To je všechno. Jen jsem si potřeboval ulevit.Smějící se