Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Malá gerontologická poradna

13. března 2012 v 22:43 | Malkiel |  Témata týdne
Hra na pravdu je jednou z oblíbených her, kterou lidé rádi hrají. Nejčastěji sami se sebou. Lidově se tomu říká, že si sami kecají do ksichtu. Dosti často se tato hra týká věku, ať již domnělého, tak skutečného. Lidé si totiž často nalhávají, že jsou mladší, než jsou ve skutečnosti. To se stává zejména nám, kteří jsme duchem mladí, leč s tělem již věkem zchátralým.

Můj blog navštěvují i čtenáři pokročilejšího věku, z nichž někteří jsou k mému mírně škodolibému potěšení dokonce starší než já. Proto bych zde chtěl otevřít malé gerontologické okénko, které by mělo pomoci čtenářům orientovat se v životě v souvislosti s přibývajícím věkem.
Nejprve je třeba si povědět jak správně poznat okamžik, kdy na nás dolehlo stáří. Někdy totiž bývá těžké rozlišit stařeckou nemohoucnost od obyčejné lenosti. Zde se nám nabízí jednoduché ukazatele. Líný člověk by se mohl zvednout, ale nechce se mu, zatímco starobou obtížený člověk by se rád zvedl, ale nemůže. Horší to mají patologicky líní lidé, kteří se od celoživotní lenosti propracují ke stařecké nemohoucnosti, aniž by to vůbec stačili postřehnout.
Dovolil bych si zde uvést několik orientačních bodů, které by měly pomoci čtenářům rozeznat okamžik příchodu stáří.

1) Příchod stáří se pozná podle toho, že se ranní vstávání spíš podobá exhumaci nebožtíka.

2) Přestávají se na vás usmívat mladší lidé opačného pohlaví.

3) Začínají se na vás usmívat funebráci.

4) Když se někdo uprdne v tramvaji, tak se všichni otočí na vás.

5) Nevycválaná mládež vám přestává vykat a oslovuje vás "Ty dědku" nebo "Ty bábo".

6) Mladí blogeři, kteří vám dosud tykali, vám náhle začínají vykat.

7) Užívání Viagry je dobré pouze k tomu, aby dotyčnému nepadaly tepláky a nebo aby se v noci neskulil z postele.

Na závěr bych přidal několik praktických rad, jak se vyrovnat s nástupem stáří.

1) Přestěhujeme se do přízemního bytu, protože v případě dlouhodobé poruchy výtahu by se z nás mohli stát dočasní bezdomovci.

2) Důležité předměty si pořizujeme v počtu několika kusů. Při následném hledání tím zmenšíme procentuální pravděpodobnost, že potřebný předmět vůbec nenalezneme. Navíc tuto skutečnost oceníme zejména v okamžiku, kdy nám některý z těchto předmětů upadne na zem. Nebudeme se totiž pro něj pracně a často i marně ohýbat. Upadlé předměty jen odkopneme ke straně a počkáme si až upadneme sami. Potom si upadlé předměty v leže pohodlně sesbíráme.

3) Zásadně si nekupujeme šněrovací boty. Ušetříme si tak trapný tělocvik při marných pokusech o zavázání tkaniček.

4) Doma zrušíme všechna zrcadla. Vyhneme se tak úděsnému pohledu na vlastní tvář a postavu, čímž se vyvarujeme zbytečných traumatických zážitků. Zbytky vlasů na hlavě si můžeme uhladit nasliněnou dlaní bez použití zrcadla.

5) Neseznamujeme se s novými lidmi. Stejně nemáme šanci zapamatovat si jejich jméno ani obličej.

Stáří však má i své kladné stránky. Starý muž si například může dovolit dávat mladým ženám erotické návrhy, aniž by se dotyčné mohly cítit dotčeny, protože ty návrhy jimi nemohou být vůbec brány vážně, ale pouze jako stařecká pošetilost.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Krutomýval Krutomýval | 13. března 2012 v 23:30 | Reagovat

Vtipné, díky ;-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. března 2012 v 23:43 | Reagovat

Patřím už k těm  opotřebovaným, ač si to stále nechci přiznat a jsem vlastně šťastná, že i lidé mnohem mladší mi klidně tykají.
Jestli to nebude tím, že mě osobně neznají.
Tak už jsem se dlouho nezasmála.
Vlastně lžu, směju se často a ráda
každé blbině co se naskytne (to říká můj vůbec se neumějící zasmát muž).
Sem budu chodit často, vidím, že jste  spřízněná duše. Sakra píše se z nebo s. :-(

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. března 2012 v 23:45 | Reagovat

Mimochodem ten bod 7 je parádní, ač pro nás celkem ještě bezpředmětný. ;-)

4 Iva Iva | 14. března 2012 v 0:38 | Reagovat

Hlásím se do klubu! Až na bod sedm jsem kladně zodpověděla na všechny otázky. Velmi se mi osvědčil nákup a rozmístění většího počtu
důležitých předmětů po příbytku, konkrétně třeba propisovacích tužek. Když kupříkladu začnu postrádat při práci tužku,nikdy ji nehledám, je to ztráta času, ztracená tužka se obvykle najde při hledání něčeho jiného, to má pak člověk radost :-D !! U nás se najde víc takových věcí, některé však nerozmísťujeme úmyslně, což je spíš smutné,třeba hrnky s rozpitou kávou. Znala jsem člověka, prodával suvenýry a knihy v jednom z domečků ve Zlaté uličce. Ten měl ve svům malinkém skládku na různých místech postavené velké množství rozpitých lahví piva v různém stádiu rozkladu. Ten člověk však nebyl vůbec starý, jen hrozně roztržitý, takový badatel, byl pořád zahloubaný do nějaké knížky. ;-)

5 Malkiel Malkiel | Web | 14. března 2012 v 0:58 | Reagovat

[1]: Není zač. ;-)
[2]: Pokud mně moje gramatická logika neklame, tak se správně píše "spřízněná".
3) Můj bývalý tchán s tchýní si podobným způsobem na různá místa odkládali rozkouřené cigarety. Jednou jsem je v jejich rozlehlém bytě počítal a našel jsem jich 37. U nich to však nebylo stářím, ale totální vychlastaností.

6 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | Web | 14. března 2012 v 8:10 | Reagovat

[2]: Sakra se píše se "s". :-D

Protože jsem také staršího data výroby, mohu jen říct: skvěle vystiženo.

To je tak, když si člověk nepřipustí, že OPRAVDU už nemůže vše být jako dřív. Stáří je také o regeneraci. Když jsme v mládí v hospůdce "zakalili" do rána, druhý den nás v nejhorším případě pobolívala hlávka. Když jsem měl kulaté narozeniny, tak jsem byl "nemocný" tři dni. Onehdá jsem si s místními zahrál takový vesnický fotbálek, a říkali mně, ty vole dědku tobě to ještě běhá. To mě těšilo, leč jak píše bratr, druhý den jsem padl na xicht, když jsem si nemohl ani zavázat tkaničku. A moji spoluhráči zařezávali v práci jakoby nic.

7 jezinka jezinka | Web | 14. března 2012 v 8:34 | Reagovat

Zapomněl jsi na brýle- ty jsou nejdůležitější.V každý místnosti mám  jedny. :D  :D  :D

8 Malkiel Malkiel | Web | 14. března 2012 v 9:39 | Reagovat

[6]: Maďarsky se sakra píše "szákra". :D To máš dobrý, že ti to aspoň běhá. Mě už to ani neběhá. A vlastně ani nikdy neběhalo. Já se už ani nepamatuju, kdy jsem udělal rychlý pohyb nohama. :D
[7]: Já mám všechny troje brejle s kolektivním cítěním, protože se vždy nacházejí pohromadě v jedné místnosti. :D

9 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 14. března 2012 v 10:12 | Reagovat

Tak s tím přízemním bytem už jsme si to zařídili a v Bruntálu na nás čeká. Upadnout se mi podařilo minulej tejden před poštou, i když na zemi nebylo nic, co by stálo za sebrání. Ruka mě bolí ještě teď. Jo jo! Ještě bych se nenazval starcem, ale už mi ubejvá zubů a přibejvá let.

10 VendyW VendyW | Web | 14. března 2012 v 12:08 | Reagovat

Móc dobrý....toto....bod jedna se mne týká ale už od nějakých čtyřiceti a to díky mé ne zrovna zdravé páteři,takže to bych brala jako sporný bod, tkaničky už je problém trochu horší a zavázat si trekovky bývá někdy problematické, ale ještě si zapoměl na ranní navlíkání ponožek....to praktikuju stojíc na jedné noze a druhou se opírám o parapet okna, protože ohnout se je velký problém. I když ten se u mne opět pojí s těmi zády.... :-? tak snad mopžná jen to tykání? a co se týče funebráků, tam to je také teď nejisté, měli jsme jednoho známého ten se na nás usmíval neustále, ale teď co opustil svojí přítelkyni s třemi dětmi a po patnácti letech s ní bez toho že by se s ní oženil si našel jinou ktrou si vzal po půl roce už to asi zkoušet nebude, protože ví, že bych mu ukázala v odpověď na jeho úsměv jedničkový gesto :-!

11 signoraa signoraa | Web | 14. března 2012 v 13:55 | Reagovat

Super článek, který vyloudil na mé staré tváři úsměv. :-D
V sobotu jsem "makala" na zahradě a v neděli jsem se ploužila po bytě s pocitem, že mám zkrácené svaly vzadu na stehnech. Vypadala jsem a chovala se jako ortopedický pacient. Byl u nás kamarád a když jsem se, hekajíc, zvedala, abych šla uvařit kávu, díval se a pak pronesl, že bych se měla podívat do občanky.
V pondělí jsem si boty šněrovala sedíc na schodech a v práci se nevzdalovala ze své židle. Každý pohyb bolel.
A včera? Doběhla jsem autobus, nohy už nebolely, ale pak jsem po další čtyři stanice dýchala jako honící pes.

12 Janinka Janinka | Web | 14. března 2012 v 13:56 | Reagovat

Díky za báječné tipy, hned si dám tenhle článek do záložek. Akorát netuším, jestli si na to, že jsem si tahle moudra založila, za třicet let vzpomenu :-D.

13 bábina bábina | 14. března 2012 v 20:35 | Reagovat

[2]: Sakra se píše se s-. :-D  :-D  :-D  :-D

14 bábina bábina | 14. března 2012 v 20:37 | Reagovat

[6]: Měli jsme stejný nápad, ale vy jste byl rychlejší. :-)

15 bábina bábina | 14. března 2012 v 20:49 | Reagovat

Děvčata a chlapci, počkejte až vám bude sto let (ne mně, ale mému otci, za půl roku). Tomu se ráno také nechce z postele, je líný..., Nazouvání ponožek jsem mu naordinovala místo ranního tělocviku. Brýle nepotřebuje, nečte a na šití si pořídil tu obrovskou jehlu...
Rozházené věci sbírá po domě po nás všech... :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

16 Malkiel Malkiel | Web | 14. března 2012 v 21:12 | Reagovat

[9]: Tak to je smůla, že tam na té zemi nic nebylo, tudíž jsi padal zcela zbytečně. :D
[10]: Já si ponožky natahuji systémem "brouk". Lehnu si na záda jako brouk na krovky a v pohodě si tak natáhnu ponožky. :D
[11]: Já teď co předělávám tu koupelnu a záchod, tak už přímo vypadám jako paraplegik. :D
[12]: Třicet let? To si teda fandíš. Ono se to už začíná lámat po čtyřicítce. A navíc je každá další generace horší a zhuntovanější. :D
[14]: On je strašně rychlej, já ho znám moc dobře. Je to takovej rtuťovitej mužík. :D

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. března 2012 v 21:30 | Reagovat

Opět jsem byla uražena, ale nevadí mi to. Chtěla jsem přečíst nahlas ten článeček mému dlouholetému choti, snažil se odejít a nakonec znechuceně odešel při bodu 7, že se směju každé blbině a proč mu to vlastně čtu.
On si asi myslí, že se ho to vůbec, ale vůbec netýká. A to je o rom starší než já- tedy jak se mu to hodí. Někdy jen o půl roku jindy prostě JE starší a proto má patent na rozum. :-)

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. března 2012 v 21:30 | Reagovat

tak vidítě o roku je rom- :-(

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. března 2012 v 21:31 | Reagovat

To mám z toho, že se chechtám, píšu blbiny. :-D

20 Malkiel Malkiel | Web | 14. března 2012 v 21:36 | Reagovat

[18]: Nám to nevadí, že je tvůj muž starší Rom. My netrpíme rasovými předsudky. :-D  :-D

21 luga luga | Web | 15. března 2012 v 17:33 | Reagovat

Prisne vedecky definovane, do detailu vystihnute obrazky starnutia. :-D
PS Chvilu som si moj polcas rozpadu kratil nadejou, ze dostanem Nobelovu cenu, lebo som si vymyslel takmer uplne bezpecny sposob obliekania nohavic: medzi dverami, raz vlavo, raz vpravo oprety. Ale nedoriesil som pri tom pad na ksicht vpred a na lebku vzad, takze nebude asi nic... :-!

22 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 18. března 2012 v 12:37 | Reagovat

U článku jsem se od srdce zasmála.
Je zajímavé, že sice stárnu , ale přijdu si poslední dobou stále stejně mladá, řekněme současný věk mínus pět let (to bude asi ono zmiňované nalhávání si). Onehdy jsem koukala na internetovou seznamku a muži, co byli stejně staří jako já, mi někdy přišli podle obličeje mnohem starší. Radši nechci vědět, jak působím na ostatní :-D Takže Malkieli díky za návod, snad se mi podaří včas rozpoznat příznaky opravdového stáří.

23 Vendy Vendy | Web | 18. března 2012 v 12:48 | Reagovat

Panebože! Já dávám přednost botám na suché zipy! Už vidím, že je to se mnou špatné, už se stavím do lajny a začnu přemýšlet o přebudování linky.
Bez horních skříněk... :-? ;-)  :-)
(Já se směju, ale ve skutečnosti to vlastně tak legrační není, být nemohoucí je hrozné)

24 Míra Míra | 18. března 2012 v 20:10 | Reagovat

Hlavně neblbnout, nervat se do riflí a nepředstírat, že ten batoh vepředu neexistuje. Pěkně si vychutnat svůj věk (pro muže to je asi lehčí), vyhovět si a pokud nám mozkovna aspoň trochu slouží, chechtat se hlouposti mládí. Víme o co jde, taky jsme takoví byli.
Byl jsem teď na horách jako přihlížející módě a drahým prezentacím in-diotů pijících pivo. A viděl jsem tam mj. pána zhruba sedmdesátiletého, jak svižně brouzdal sjezdovkou. A skupinka mladých, sebevědomých hochů se mu posmívala. Ty kluky jsem jezdit neviděl, ale přesto bych typoval, že by je onen pán porazil jak v jízdě, tak možná i v pití toho piva.
Teda, jestli jsem něco nechtěl, tak napsat moralitu. No, už je to venku. Uf! :-(

25 adaluter adaluter | Web | 18. března 2012 v 23:53 | Reagovat

"já jsem tvé stáří, pozvi mě dál", krásná písnička od Hapky.
Však už mi to tu taky oťukává, kudy by vlezlo, nutno říct, že takhle po zimě víc nahlas než jindy.
Člověk má chvílemi pocit, že by mohl lítat, jak do něj to jaro pumpuje energii, tak vylítne na zahradu, hrabe, řeže, seká, kope a druhej den ráno lituje, že si rovnou při jednom nevykopal i hrobek, protože se plouží jak svoje vlastní prabába a jediný, co ho nebolí jsou vlasy. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama