Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Člověk v zemi

21. března 2012 v 21:03 | Malkiel |  Témata týdne
Omlouvám se čtenářům, kteří se chodí na můj blog pobavit. Dnes tu totiž žádnou srandu nenajdou, neboť v tyto dny nejsem zrovna vesele naladěn. Ono taky úmrtí blízkého člověka není moc veselou záležitostí. I když člověk o tom už dlouho ví, že to jednou musí přijít, tak když to přijde, stejně to s ním poněkud zacloumá. Takové to vědomí, že bylo něco, co už nikdy nebude.
A k tomu spousta myšlenek, co člověk tomu druhému ještě neřekl, nebo co pro něho neudělal.
Termín "moje země" může mít mnoho podob, mnoho rovin. Může to být celá naše planeta, naše vlast, oblíbená krajina či oblast, kam rádi jezdíme, kde žijeme nebo k ní máme jakousi citovou vazbu. V katastrální knize třeba máme napsané pozemky, které jsou naše. V těchto případech se však jedná pouze o právní nebo citové vlastnické vztahy.

V souvislosti s tou mojí smutnou událostí mně však napadla ještě jedna situace, při které se dá příhodně použít termín "moje země". Zde se však nejedná o vlastnické vztahy, ani o definování pojmu "země" jako nějaké oblasti na zemském povrchu. Jedná se o zemi ve smyslu hlína, prsť či zemina. Když jsme po smrti pohřbeni do země, nebo jsme spáleni v krematoriu a náš popel je rozsypán na louku rozptylu, tak se stáváme součástí země. Stáváme se zemí samotnou.
S prvním deštěm se popel vsákne do země, pohřbené tělo se spojí se zemí.
Teprve potom si člověk může říci: "To je moje země".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 21. března 2012 v 21:35 | Reagovat

Malkieli, z tvého článku  mi vyplývá jedno - že jsi ztratil nejbližšího člověka, jakého jsi kdy měl. Vím, jak ti je, protože loni jsem prožila to samé, a poznala jsem, že jsou věci, na které se připravit nedá. Taky bych si přála některé věci vrátit, a nejde to.
Mohu jen říct - upřímnou soustrast.
Myslím na tebe.

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 21. března 2012 v 21:45 | Reagovat

Upřímnou soustrast! Tohle pravděpodobně potká většinu z nás, pokud se nám nepodaří zemřít dřív. Připravit se na takovou událost není v lidských silách. Náš mozek totiž odmítá uznat, že je něco definitivní. A třeba opravdu není! Možná, že ještě budeme mít příležitost říct, co jsme říct nestačili. Věřím ve velikou Boží milost a to i pro nevěřící. Drž se!

3 Malkiel Malkiel | Web | 21. března 2012 v 21:48 | Reagovat

[1]: Vendy, trefila jsi to zcela přesně, protože máma je asi opravdu tím nejbližším člověkem. Bylo jí 86 let a odchod člověka v tomto věku je tou nejpřirozenější věcí na světě. Smutku to však nijak neubírá. Děkuji za účast.

4 Malkiel Malkiel | Web | 21. března 2012 v 22:11 | Reagovat

[2]: Tygře, z mého duchovního pohledu je smrt jen odchod duše do jiné dimenze. Nicméně je to i tak velký zlom. Duše sice bude jinde, ale její dosavadní nositel tady už prostě nikdy nebude.

5 Malkiel Malkiel | Web | 21. března 2012 v 22:12 | Reagovat

[2]: Jo, a taky děkuju za účast.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2012 v 22:50 | Reagovat

Vím, co je to ztratit matku. Dávno tomu, co mi odešla mladá 28 let a před ní její muž- můj otec- v pouhých 39 letech. To bylo dávno a stejně to bolí dodnes. Přidala se k tomu bolest ze smrti bratra před 5 lety, měl 68 let.
Cítím s vámi, léta nejsou rozhodující a bolest není o to menší.

7 Malkiel Malkiel | Web | 21. března 2012 v 22:58 | Reagovat

[6]: Sákryš, to vaši rodiče odešli hodně mladí. Mě taky bratr odešel velmi mladý, v 19 letech. Naštěstí mám ještě jednoho bráchu.
Díky za účast.

8 Matesss1 Matesss1 | Web | 21. března 2012 v 23:00 | Reagovat

I ten největší žal ale nakonec přebolí, uvidíš! Drž se!

Moc pěkně napsáno!

9 Robka Robka | Web | 21. března 2012 v 23:34 | Reagovat

Ztráta rodičů bolí v každém věku. Sama jsem to nezažila, ale loni jsem přišla o bratra a pořád se s tím nemůžu vyrovnat.
Útěchou může být snad jen to, že se maminka dožila požehnaného věku. Upřímnou soustrast.

10 Iva Iva | 21. března 2012 v 23:42 | Reagovat

Malkieli, je mi to moc líto, upřímnou soustrast tobě i bráškovi. Také mám hodně starou maminku a vím, že to může přijít, i když si to nechci připouštět. Máma, rodiče,to je dětství,vzpomínky, pocit jistoty pro většinu z nás. Článek o zemi je krásný, tradičně, i když jsi smutný.

11 luga luga | Web | 22. března 2012 v 0:21 | Reagovat

Velmi uprimnu sustrast. Drz sa!

Pekna a predovsetkym spravna uvaha o zemi!

12 Malkiel Malkiel | Web | 22. března 2012 v 0:50 | Reagovat

[8]: Díky.
[9]: Ten dlouhý věk je určitou satisfakcí k této jinak smutné situaci. Díky.
[10]: To si člověk asi nikdy nechce připustit, i když logicky ví, že to jednou nezbytně musí přijít. Máma za poslední roky přežila pět mozkových příhod i infarkt a skoro to vypadalo, že tady bude věčně. No, nebude, tu šestou mrtvici už nepřežila.  
Taky děkuji za účast.
[11]: Sakra, Rucolo, ty mně mateš svým novým jménem. Díky.

13 punerank punerank | Web | 22. března 2012 v 1:20 | Reagovat

Přijdu sem po delším čase a ty na mě takhle drsně? No co, nemám se flákat!
Ale vážně, upřimnou soustrast!

14 Malkiel Malkiel | Web | 22. března 2012 v 1:29 | Reagovat

[13]: Promiň, ale já jsem si to na tebe nějak naschvál nenachystal. Prostě to přišlo. ;-)  :D
Díky.

15 Kontrastní bratr Kontrastní bratr | 22. března 2012 v 6:25 | Reagovat

Děkuji všem za milá slova i bratrovi za krásný článek, který přesně zapadl do díry v mém srdci.

A tak jsme se s bratrem dožili titulu "sirotci".

16 VendyW VendyW | 22. března 2012 v 9:25 | Reagovat

Rodiče jsou pro nás taková životní kotva, a když se ta kotva pomalu uvolňuje máme dojem, že musíme v tom okamžiku taky někam uplavat. Ale ono se za nějaký čas ukáže, že sice kotva povolila, ale my jsme díky tomu co nás naučili dost silní a pevní abychom vydrželi na místě....je mi to líto a přijmi i mou soustrast. Ty i tvůj bratr.

17 luga luga | Web | 22. března 2012 v 10:20 | Reagovat

[12]:Eh? Ten blog Krala Zeleniny-Rucolu sa vzdy tak volal, teraz mi to tam naskakuje nejak automaticky a som lenivy (jarna unava) to prepisovat rucne. (Aj - reklama pre mna - :-D trisestsestprojekt je King Rucola s jeho dvornym saskom Max. de Bilom :D )
Pekny cas, napriek strasti...

18 jezinka jezinka | Web | 22. března 2012 v 15:32 | Reagovat

Je mi moc líto tvé ztráty- cítím s tebou.Ale ta úvaha o zemi je neskutečně krásná. :-)

19 Janinka Janinka | Web | 22. března 2012 v 17:35 | Reagovat

Zvláštní, věděla jsem, že se něco takového stalo.

Upřímnou soustrast tobě i tvému bratrovi.

20 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2012 v 22:12 | Reagovat

[18]: Napsala bych to úplně stejně. Netušila jsem, že TT se při tomto tématu dá zpracovat i takto originálně. Ale Tvého neštěstí je mi líto. Hodně síly. Přesto piš, potřebujeme Tě. Přeju Ti co nejmíň témat takto smutných. Přijmi moji upřímnou soustrast :-|

21 signoraa signoraa | Web | 22. března 2012 v 22:31 | Reagovat

Je to téměř rok, kdy jsi mi psal slova útěchy. Tvůj článek mě vrátil trochu zpátky, protože i mé mamince bylo 86 let.
Přijmi proto ode mně projev upřímné soustrasti.

22 Kerria Kerria | Web | 22. března 2012 v 22:39 | Reagovat

Tušila jsem, že se něco děje. Skoro týden ses neozval, to u tebe nebývá zvykem.

Ztráta rodičů bolí a je úplně jedno, jestli už byli dost staří a tedy se to dalo čekat. Soucítím s tebou.

23 Malkiel Malkiel | 22. března 2012 v 22:58 | Reagovat

[15]: Výborně, teď tedy můžeme začít soutěžit o to, kdo z nás se stane osamělým sirotkem. :D
[16]: Hezky napsaný komentář. Díky
[18]: Jo, v hodinách smutku člověka napadají takové hlubší myšlenky. Taky děkuji za účast
[19]: Že bys byla až tak dobrá jasnovidka? :D Díky moc.
[20]: Já bych to ani nenazýval neštěstím. Je to jen přirozený běh života. A mutek patří k životu stejně jako radost. A pokud bych měl mluvit za sebe, tak té radosti si užívám mnohem více než smutku. Ale vzhledem k těm zákonitostem života se tomu smutku člověk prostě občas nevyhne. Díky
[21]: No, a když jsi loni psala o sobě a své mamince, tak já jsem ti odpovídal, že zřejmě brzo čeká to samé i mně. A je to tady. Potřeboval bych s něčím poradit, tak ti něco napíšu do vzkazníku.
[22]: To už jsi tu dnes druhá jasnovidka. :D Po Janince. Ale děkuju moc za účast. Je příjemné vědět, že jsou lidé, kteří ač jsou cizí, tak dovedou soucítit s druhým člověkem, byť jej osobně neznají.
Já osobně nemám moc rád takové ty formální projevy soustrasti, ale vám všem to tady věřím. ;-)

24 adaluter adaluter | Web | 23. března 2012 v 0:59 | Reagovat

Malkieli, je mi moc líto, co právě prožíváš.

25 Malkiel Malkiel | 23. března 2012 v 1:23 | Reagovat

[24]: Díky za účast. Stávají se však horší věci, než úmrtí starého člověka. Třeba úmrtí mladého člověka.

26 Janinka Janinka | Web | 23. března 2012 v 7:55 | Reagovat

[23]: Jen bylo něco "jinak", to, že mám občas v hlavě "červíky" :-) ještě neznamená, že jsem jasnovidka a bůh ví, co ještě. Tedy aspoň v to pevně doufám, nerada bych byla jako moje máma, na kterou se lepí duše zemřelých jako písek na bonbon :-?.

27 Malkiel Malkiel | 23. března 2012 v 11:46 | Reagovat

[26]: To já mám v hlavě červíky furt. :D Červíci jsou součástí mého každodenního života a naučil jsem se s nimi žít. Červíci jsou mé druhé já. :D

28 Janinka Janinka | Web | 23. března 2012 v 14:30 | Reagovat

[27]: Já ale nechci, abych měla v hlavě červíky! :-D Zrovna dneska zase jeden hlodal a nedal mi pokoj a pořád si mlel to svoje 8-O.

29 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. března 2012 v 20:13 | Reagovat

Malkieli, mrzí mě to, nicméně důležité je, že nadále zůstává v tvém i bratrově srdci a tam žije stále.

30 Malkiel Malkiel | Web | 24. března 2012 v 22:00 | Reagovat

[29]: Díky moc. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama