Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jak jsem posral houmlesačku

25. února 2012 v 22:24 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článek tématicky navazuje na můj předešlý článek s názvem Jak jsem byl pohlcen záchodem a plyne z něho další poučení, které nás ve škole nenaučili.
Před několika lety nám v domě měnili všechny stoupačky. A to jak vodovodní, tak kanalizační. Pokud se ovšem kanalizační stoupačka vůbec dá nazvat stoupačkou. Tam nic nestoupá, ale naopak klesá. Naštěstí. Postupně měnili stoupačky vždy jen v jedné svislé sekci, aby bylo možno použít ostatní dvě stoupačky na patře. Bohužel ty stoupačky včetně záchodů byly u sousedů.
Dle doporučení tehdejší správcovské firmy právě ti momentálně bezzáchodoví měli používat záchody u sousedů. Nějak jsem si však nedovedl představit, že bych o půlnoci zazvonil u hezké mladé sousedky s novinama v ruce a suše oznámil: "Mladá paní, já s k vám jdu vysrat. Tak počítejte s tím, že nejméně půl hodiny vám nebude záchod k dispozici a váš byt bude totálně zamořen smradem jako z pukavců, na kterém by si vylámal zuby i ten nejsvěžejší osvěžovač vzduchu se silnou alpskou jarní vůní". Osvěžovač se silou tornáda zatím ještě nikdo bohužel nevymyslel.

Protivné bábě odnaproti bych ten byt naopak s chutí zamořil, jenže ta žila téměř trvale na chatě, tudíž bych se k ní musel do bytu vloupat. Obávám se však, že silný tlak v mých střevech by byl u soudu nedostatečnou polehčující okolností.
Tehdy jsem vyprazdňování řešil tím způsobem, že jsem se venčil společně se mými třemi psy. Jen jsme za sebou zanechávali více hromádek než obvykle. Podotýkám však, že jsem to nedělal tak veřejně jako oni a při hledání vhodného křoví jsem jim vždy tiše záviděl jejich vyprazdňovací svobodu.
Jednou jsem si k vykonání potřebného vyhlédl takové zastrčené místo v koutě za trafostanicí, zaneřáděném hromadou kartónů, papírů a hadrů, který bylo přímo jako předurčen k odložení mého tělesného odpadu.
Avšak v okamžiku, kdy jsem byl v nejlepším, tak se hromada hadrů pod mou zadní částí těla začala hýbat. V prvním chvíli jsem se lekl, že se ze země hrabe nějaká česká obdoba bájného mongolského velečerva Olgoje chorchoje a zakousne se mi do obnažené řiti, nebo do ještě choulostivějšího místa. Z červa se však nakonec vyklubala obyčejná česká bezdomovkyně, jejíž hlava překvapeně vykoukla z hromady hadrů přikrytých kartónem z krabice, na kterém jsem právě stál. Bezdomovkyně si totiž místečko za trafačkou vyhlédla jako svůj příbytek a mnou čerstvě pokálený kartón používala jako přikrývku. Docela jsem se v té chvíli zastyděl, že jsem jí nevědomky posral peřinu a moje první myšlenka se ubírala tím směrem, že skočím do nedaleké Delvity a ztrátu jí nahradim několika novými kartóny.
Situace to byla společensky veskrze delikátní. Muž v nedůstojné pozici se staženými kalhotami a pod ním přišlápnutá bezdomovkyně bezmocně zírající do jeho análního otvoru. Vyznavači fekálních sexuálních praktik by takovou situaci možná uvítali, ale mé osobě a zřejmě i bezdomovkyni však tato situace byla nanejvýš nepříjemná.
Z této události plyne další poučení, které nás ve škole též nenaučili:
"Než se rozhodnete stáhnout si kalhoty, tak si podrobně prohlédněte místo, kam hodláte odložit svůj tělesný odpad".

Epilog
Při další procházce se psy jsem doma zabalil zánovní přikrývku do igelitového pytle a potupené bezdomovkyni, které však nebyla přítomna, jsem balík položil do "obýváku". Druhý den jsem opět nakoukl na inkriminované místo, nebyla tam ani houmlesačka, ani deka. Zřejmě si našla jiný bejvák a odstěhovala se. Jen mé lejno se tam skvělo uprostřed kartónu od lednice.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 T. T. | Web | 25. února 2012 v 22:47 | Reagovat

Dřívější doby byly vážně kruté, ale na druhou stranu se má člověk čemu po letech zasmát. Vážně nevím, jestli tě mám politovat, nebo se ti neslušně smát. Asi to druhé :-D
Paní bezdomovkyně je mi ale líto, snad jsi jí nezpůsobil nějaké trauma a má se teď líp, popřípadě si našla místečko, které tolik neláká k vykonávání potřeby.
Ani si to nedovedu představit a doufám, že se do podobné situace nikdy nedostanu (taky bydlím v paneláku), naštěstí máme koupelnu rekonstruovanou pár let zpátky a našetřeno mám dost na to, abych se na dobu případné výměny stupaček nastěhovala do hotelu.

2 Creamy Kitty Creamy Kitty | Web | 25. února 2012 v 23:01 | Reagovat

Páni, chudák bezdomovkyně! :D Jen by mě zajímalo, jak reagovala, nadávala, nebo jen bezmocně a beze slova zírala? :D

3 Robka Robka | Web | 25. února 2012 v 23:03 | Reagovat

Musela jsem se smát představě bezdomovkyně, zírající do tvého análního otvoru :-) Ani bych netušila, co se dá na téma vyměšování vymyslet smysluplných článků!

4 Malkiel Malkiel | 26. února 2012 v 0:24 | Reagovat

[1]: Jo, klidně se směj. Proto to píšu, aby se lidi smáli. ;-)
Já jsem tenkrát měl tři psy a s těmi tě v hotelu těžko ubytují. Aspoň tenkrát to tak bylo. Ale jinak to nebylo tak strašné, protože to trvalo jen pár dní, protože se už všechno potrubí tehdy dělalo v plastu. Bylo to prostě takové dobrodružství, taková bojovka. Ráno jsem se vzbudil a přemýšlel jsem, kam se půjdu vyvenčit, aby mně neviděli pracující cestující do roboty nebo ostatní pejskaři. ;-) Bezdomovci mně nenapadli.
[2]: Nenadávala ani nemluvila, jen si něco nesrozumitelně mumlala pro sebe. Tihle lidé toho moc nenamluví.
[3]: Já články vlastně ani nevymýšlím, jen popisuju co se stalo. ;-)

5 jezinka jezinka | Web | 26. února 2012 v 1:24 | Reagovat

No- to jdem se zasmála-mám dost silnou představivost. :-) Ještě měla tak během aktu promluvit- jak bys dopadl. :D

6 Latryna Latryna | Web | 26. února 2012 v 4:48 | Reagovat

ĎAKUJEM!!!! Tak dobre som sa dávno nezabavila a to včasne ráno!!!! Bezva! :-D  :-D  :-D

7 VendyW VendyW | Web | 26. února 2012 v 10:27 | Reagovat

Tak to je bombice :-D . Stejně jak Jezinka i já mám hodně velkou představivost a tak jsem se opravdu hodně nasmála....myslím že ta bezdomačka, pokud byla v trochu střízlivém stavu musela mít dojem že už tady přistávají mimozemšťani s jedním okem :-D  :-D . A kdyby promluvila? No pohled na chlápka s kalhotama u kolen prchajícím přes sídliště se smečkou psů za zády by taky musel být opravdu hodně výživný...tedy ne že bych ti přála to nejhorší :-D

8 Iva Iva | 26. února 2012 v 21:56 | Reagovat

První část článku mě odbourala ,epilog mě dojal :-D Je od tebe hezký,že jsi té chudeře donesl deku. :-)

9 Mniška Mniška | Web | 27. února 2012 v 8:44 | Reagovat

Skutečně delikátní záležitost :D tohle se opravdu nestává jen ve špatných vtipech, jak je vidno. Nu, jak je ale vidno, "postižená" omluvu v podobě deky nejspíš přijala, takže jestli je to tak, konec dobrý, všechno dobré :-D

10 Janinka Janinka | Web | 27. února 2012 v 8:51 | Reagovat

Ty jsi prostě unikát :-D.
Kromě tebe totiž neznám nikoho, kdo by byl schopný ze sebe sypat tolik příhod o hovňajzích a prdelích.

11 kontrastnibratr kontrastnibratr | Web | 27. února 2012 v 15:18 | Reagovat

[10]: Ba, ba, Malkiel měl úžasný fekalizačně - vyměšovací týden. Určitě tyto články působí i ozdravně, a to na ty, kteří trpí zácpou :-D

Tento jeho týden jsem doplnil žánrovými fotografiemi na Kontrastním bratru.

12 Miromír Miromír | 24. července 2013 v 9:14 | Reagovat

Posrat homelesáka není v dnešní době problém, protože jakékoliv odlehlé a stinné místo je jimi přímo zamořeno. Kolikrát už jsem jim pochcal obývák, protože člověk nemá kolikrát čas hodinu hledat nějaké místo bez nich. To přináší nová doba tržního kapitalismu bez příkras s volnou rukou trhu, dřív si člověk mohl třeba klidně sednout v parku na lavičku, dneska, když nějakou neobsazenou homelesy objeví, tak je tam má nejdéle do pěti minut nasazené a musí zdrhnout, protože somrují a prudí, o pekelném smradu nemluvě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama