Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Únor 2012

Zrcadlo pravdy

28. února 2012 v 22:27 | Malkiel |  Témata týdne
Žena se postaví před zrcadlo a ptá se:
Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, která žena je na světě nejkrásnější?
Zrcadlo odpoví:
Tak mi uhni z výhledu, ty držko!

Galileo Galilei byl hostinský, aneb co nám ve škole zatajili

26. února 2012 v 22:48 | Malkiel |  Témata týdne
Galileo Galilei byl italský hostinský, který se i přes přísný zákaz inkvizice rozhodl čepovat pivo, což komentoval známým zvoláním: "A přece se točí!!!"

Jan Hus byl první český kosmonaut, který nešťastnou náhodu uhořel na startovní rampě u Bodamského jezera v Kostnici.

Giordano Bruno byl italský astronom, který při pobytu na dvoře císaře Rudolfa II. založil město Brno, latinsky zvané Bruna, za což byl spravedlivě potrestán upálením.

Jak jsem posral houmlesačku

25. února 2012 v 22:24 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článek tématicky navazuje na můj předešlý článek s názvem Jak jsem byl pohlcen záchodem a plyne z něho další poučení, které nás ve škole nenaučili.
Před několika lety nám v domě měnili všechny stoupačky. A to jak vodovodní, tak kanalizační. Pokud se ovšem kanalizační stoupačka vůbec dá nazvat stoupačkou. Tam nic nestoupá, ale naopak klesá. Naštěstí. Postupně měnili stoupačky vždy jen v jedné svislé sekci, aby bylo možno použít ostatní dvě stoupačky na patře. Bohužel ty stoupačky včetně záchodů byly u sousedů.
Dle doporučení tehdejší správcovské firmy právě ti momentálně bezzáchodoví měli používat záchody u sousedů. Nějak jsem si však nedovedl představit, že bych o půlnoci zazvonil u hezké mladé sousedky s novinama v ruce a suše oznámil: "Mladá paní, já s k vám jdu vysrat. Tak počítejte s tím, že nejméně půl hodiny vám nebude záchod k dispozici a váš byt bude totálně zamořen smradem jako z pukavců, na kterém by si vylámal zuby i ten nejsvěžejší osvěžovač vzduchu se silnou alpskou jarní vůní". Osvěžovač se silou tornáda zatím ještě nikdo bohužel nevymyslel.

Jak jsem byl pohlcen záchodem

25. února 2012 v 0:19 | Malkiel |  Témata týdne
Jedna z věcí, kterou nás ve škole neučili, je skutečnost, že záchod je nejdůležitější místností v bytě. A to zejména pokud člověk žije v husté městské zástavbě. K tomuto zjištění jsem došel právě v těchto dnech v souvislosti s dějem, který popisuji níže v tomto článku.
Pozornosti častějších návštěvníků možná neuniklo, že se minulý týden výrazně snížila frekvence nově zveřejňovaných článků na mém blogu. Minulý týden jsem dokonce ustanovil svůj vlastní negativní rekord a uveřejnil pouze dva články. A to jeden z nich byl takzvaně ze šuplíku.

Ze školy rovnou do průšvihu

22. února 2012 v 2:39 | Malkiel |  Témata týdne
Ve škole se nás pokoušeli naučit mnoho věcí. Většinou však zbytečně. Podstatná část naučené látky totiž byla zapomenuta okamžitě po vychození školy. A ta, která nějakou záhadou zapomenuta nebyla, stejně nenašla uplatnění v praktickém životě.
Například taková chemie. Kdo ji kdy využije, pokud se zrovna nestane profesionálním chemikem, či amatérským alchymistou? Znalosti z chemie nevyužili ani mnozí z mých kamarádů, kteří se zabývali pokoutným tvořením výbušných chemických substancí, což odnesli v lepším případě ohořelým obočím.

Všichni máme nanosekundu

16. února 2012 v 14:50 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Ano, všichni máme nanosekundu. Pro případné šťouraly musím poznamenat, že to slovo je tak napsané správně. Tudíž to neznamená, že bychom měli na nose nějaký nepatřičný tělesný orgán. Nanosekunda je totiž časovou jednotkou, která se rovná jedné miliardtině sekundy. Vědci už před nějakým časem zjistili, že se otáčení zeměkoule každým rokem o jednu sekundu zpomaluje. Proto se vždy jednou za rok v létě přidá přestupná sekunda, aby se čas vyrovnal se zpomalováním země. Každým dnem nám tak v reálném čase přibude 280 tisíc nanosekund. Je to příjemné, když si člověk může každý den přispat o několik nanosekund.

Z análu do análu

14. února 2012 v 22:34 | Malkiel |  Témata týdne
Je to neuvěřitelné, ale nové téma týdne úzce souvisí s tématem minulého týdne. Obě témata totiž spojuje jedna specifická část lidského těla. Tématem minulého týdne totiž bylo přirovnání Tma jako v pytli, které však častěji používáme v expresivnější podobě Tma jako v prdeli. A v tomto okamžiku se již zvolna přeléváme do tématu tohoto týdne, které zní Co by se stalo, kdyby... Jednou z nejčastějších odpovědí na tuto tradiční výmluvu je totiž věta Kdyby byly v prdeli ryby, tak by nebyly rybníky. Tudíž jsme zase u těch prdelí.

Ztracený svět čičmundy a přicmrndálka

11. února 2012 v 14:31 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Jeden čičmunda s nějakým přicmrndálkem si jen tak mírnyks týrnyks vyrazili na čundr. A jelikož měli habaděj času, tak se zastavili v knajpě ve vinglu na rynku. Aby si zkrátili čekání, tak si zahráli plátýnko. Moc jim však nepadal kartáč, tak to radši zabalili a nacpali si pár žejdlíků do volátka. Jenže od štamgastskýho stolu se do nich začal navážet nějakej zlinkovanej hašašíra a mával jim před očima portmonkou. Byl celej zkérovanej a bylo na něm vidět, že strávil hezkejch pár let v lochu.

Poslední rozloučení s čičmundou

9. února 2012 v 22:53 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Ano, vážení čtenáři, podle dostupných zpráv nás navždy opustil čičmunda. Odešel tiše a bez rozloučení na následky zhoubné choroby, zvané "McDonaldizace společnosti". Již nebudeme potkávat tohoto bezvýznamného človíčka s platem na nejnižších příčkách mzdového žebříčku, který byl schopen být najednou na mnoha místech. Čičmunda by někdy nižším úředníkem na městském úřadě, jindy byl přepážkovým zaměstnancem pojišťovny, policistou s nejnižší hodností, vrátným v podniku. Čičmunda mohl být kýmkoliv na bezvýznamných pracovních postech. Ta bezvýznamnost byla ovšem pouze zdánlivá. Čičmunda byl totiž nenahraditelným kolečkem v hodinovém stroji naší společnosti.

Tma jako v prdeli černocha

8. února 2012 v 22:05 | Malkiel |  Témata týdne
Ve svém minulém článku Když je tma jako v prtli jsem podrobně rozebral nevhodnost přirovnání Tma jako v pytli a dalších podobných přirovnání. Ale jak už to bývá ve světě dialektiky, několik zodpovězených otázek mnohdy nastolí nové otázky.
Jednou z těchto otázek je například diskutabilnost přirovnání Tma jako v prdeli. Již v minulém článku jsem argumentoval tím, že v prdeli nemusí být tma v případě, pokud se tam uhnízdí světélkující bakterie. S největší pravděpodobností však tam není tma ani v případě nepřítomnosti světélkujících bakterií. Vysvětlení je jednoduché. Měkké tkáně našeho těla totiž propouštějí světlo, o čemž se můžeme přesvědčit například vložením ruky před žárovku nebo strčením žárovičky od příruční svítilny do nosní dírky, což jsme praktikovali zejména jako děti na dětských letních táborech. Při mnohdy nudném táborovém životě bylo příjemným zpestřením, když někdo svým rozzářeným nosem večer postrašil dívky z vedlejšího stanu.